Lips

Anotace: Mno...jak to říct?? asi tak, přečtěte si to...snažím se psát tak trochu z budoucnosti...není to žádný zázrak, ale jsem teprve začátečník, tak co...:D...Za jakékoliv komentáře budu jen ráda...

Jenny:

„Sakra, málem jsi to nevybral!“ zakřičela jsem na svého zkoušeného pilota.
„Měl jsem to pod kontrolou,“zamumlal. Na to jsem jen zavrtěla hlavou. ,Tak toho nechci,´ pomyslela jsem si. ,Je sice zatím nejlepší ze všech co přišli, ale moc riskuje… Nebral by mě jako autoritu.´ Přesto mi to nedalo, chtěla jsem mu ukázat, že neumí všechno, jak si myslí.
„Přistaň támhle.“ Ukázala jsem na kostrbatou stráň. Podíval se na mě jako na blázna.
„Slyšel jsem dobře?“ radši se zeptal.
„Samozřejmě že ano,“ odbyla jsem ho s posměšným úsměvem.
„To je sebevražda.,“ odporoval mi.
„Nikdy k sobě nevezmu pilota, který nezvládne to co já.“ Ujasnila jsem mu mé počínání. Podíval se na mě ironicky, nevěřil mi.
„Tak co? Zkusíš to, nebo letíme pro dalšího zájemce?“ Nadzvedla jsem obočí. Jak moc jsem si přála, aby tenhle člověk, který si o sobě myslí bůhví co, nebyl v mém týmu.
„Du do toho.“ ,Sakra, ´ bylo první co mě napadlo. ,Ale co, stejně to nezvládne,´ uklidnila jsem se.
„Tak jo, chceš to na bok?“ Zeptal se dvacet metrů od stráně.
„Přesně. Jestli jí rozpářeš břicho, budeš jí spravovat tak dlouho dokud nebude zase dokonalá.“ Neodpověděl, svaly se mu napnuly k prasknutí, jak se snažil. Sice to s námi pěkně zacukalo, ale dosedli jsme dobře. ,On to zvládl?! Tak teď mi ho doslova vnutí.´ vířily mi hlavou myšlenky.
„Co teď?“ zeptal se.
„Vystřídáme se. Vzlet by jsi z takového místa nezvládl.“ Bylo na něm vidět jakou má radost, že to zvládl.

Nik:

,Ta holka je prdlá! Chce po mě abych zničil loď! Proč mě nemůže zkoušet budoucí velitel?!´
Po její odpovědi, že do týmu nevezme nikoho, kdo neumí to co ona, se mi málem zatmělo před očima. ,Ale třeba je to jen přítelkyně velitele, nebo jeho dcera, tak co.´ Pěkně jsem jí posadil na bok.
„Co teď,“ zeptal jsem se.
„Vystřídáme se. Vzlet by jsi z takového místa nezvládl.“ Byl jsem šťastný z mého úspěchu, že jsem se ani neurazil. Už teď jsem věděl že mě vezmou. Nebyla z toho moc nadšená, ale to je její věc.
„Vypni si řízení u mého stolku,“ nařídila mi. Celou dobu byla připravená kdykoliv zasáhnout do mého řízení a zachránit loď. Vypnul jsem to a začal si užívat let bez nervozity.
„ Připni si pás! A zajisti se!“ Napomínala mě jako bych byl nějaký fracek, který se neudrží na nohou!
„Já nespadnu, mám taky ňákou rovnováhu, ne?!“ neudržel jsem se.
„Ale já poletím rychle a nechci abys mi tu rozmlátil svým tělem nějaké přístroje! O tebe mi nejde!“ zavrčela. Tak co jsem mohl dělat? Za chvíli jsem byl ale rád že jsem připásaný. Letěla jako ďábel, nebyla vůbec napnutá ani nervózní. Nebyla připoutaná a přesto s sebou neklátila ze strany na stranu, jako by srostla s lodí. Přistáli jsme, loď se ani neotřásla. Začal jsem si jí trošičku vážit. Rozepnul jsem si pásy a nasměroval jsem si to ke dveřím.

Jenny:

„Kampak?“ zadržela jsem ho. On si snad myslí, že přistaneme a on si královsky odejde místo toho aby skontroval loď jestli jí nic nechybí.
,,Ven ne? Jsme na stanovišti, dokončil jsem vše co mi bylo nařízeno.“ Odpověděl jako by se nechumelilo.
„Tak to tady nechodí. Jelikož jsi absolvoval stejnou zkoušku jako já, pěkně podíváš po lodi, jestli je vše v pořádku, nakonec pod ní vlezeš a zkontroluješ jestli není poškrábaná, jasný?“ odpověděla jsem a hned se šla podívat na to nejdůležitější a to na motor. První nevěděl co má dělat, pak se ale sebral a šel k hlavnímu řídícímu pultu, aby se na něj podíval. Motor byl divně přehřátý, jako by se s lodí létalo několik desítek hodin, což bylo divné. Létala jsem opatrně. Jedině…! Způsobil to on svou neopatrností, když jsme málem neudrželi řízení. Určitě se něco dostalo do motoru. Kdyby nám let trval o hodinku déle, bylo by po lodi i po nás. To můžu přiložit jako důkaz proti jeho přijetí. Nevím ale jestli je to přesvědčí. Do lodi jako kontrola byl přidělán Cedrik… S kterým válčím už od začátku, nemá mě prostě rád… Cedrik je malý robotek s umělou inteligencí, jako mozeček mu slouží ty nejvyspělejší a nejmenší elektronické čipy na světě. Má v sobě zabudovanou miniaturní kamerku.
„Co se děje?“ ozval se jeho posměšný hlas.
„Zase si s motorem něco provedla? Já vždycky říkal, že by holka neměla řídit!“
,,To já nezavinila, ty jeden ubohej kšunte!“ odrovnala jsem ho hned na začátku.
,,Taky jsi mě na to mohl upozornit! Nikam bych s lodí neletěla, kdybych věděla, že to je tak nebezpečný!“
„To ale není moje práce,“ odvětil.
„Už se těším až se tě zbavím, tohle budeš generálovi těžko vysvětlovat!“ běsnila jsem.

Nik:

,,Co se děje?“ nechápavě jsem se zeptal. To divadélko se mi opravdu líbilo. Holka hádající se s robotkem. To nevidíte každý den.
,,Tenhle malej srá… nás málem zabil!“ běsnila.
,,Já? Co to na mě hážeš ty?!“ Strašně mě to překvapilo. Robotek a nadává člověku…
,,O co tady de?“ zakročil jsem.
,,Mohli sme umřít a zničit loď! O to tady de, víš?!“
„Cože? A to jako jen kvůli tomu že se přehřál motor?“ nechápal jsem proč vyšiluje jen kvůli takové maličkosti…
„Jen??! Ten motor se přehřívá až když je v provozu několik desítek hodin a na plný výkon!“
„A to je jako problém že se přehřál?“ ,Tý holce určitě straší ve věži! Jen kvůli přehřátýmu motoru vyvádí, jako by se měl zbořit svět…´
„Mluvím španělsky že mi nerozumíš, nebo česky a si tak blbej že ti to nedochází?!“
„Hej, tak prr…Na mě křičet nemusíš…Já nejsem blbej! Ale dělat takovej poprask jen kvůli motoru, to se mi zdá přehnaný.“
„Tak abys věděl, motor je na celý týhle lodi to nejdůležitější a proto že jsem celou jeho konstrukci vymyslela, tak vím jak je nebezpečné když se přehřeje už za pět hodin průměrného provozu!“
„No jo…Jen aby ses pořád nevychloubala, takovej motor bych taky sestavil.“ Ozval se z nenadání robotek.
,,Drž tu svou umělou klapačku Cedriku!“ obořila se na něj.
„Počkej říkala jsi Cedriku?“ zeptal jsem se. Nemohl jsem uvěřit, že jsem v blízkosti toho nejlepšího robotka na světě.
„Jo, říkala. Jenže není tak dokonalý, jak si všichni myslíte!“
„Já se urážet nenechám!“ řekl uraženě a zmizel z lodi. ,Robotek a urazit se?´ Začínal jsem se divit čím dál víc.

Jenny:

„Dobrý, tak už pojď, ať sme z lodi dřív, než budou venku seřazení všichni nadřízení,“ pronesla jsem trpce. Tuhle vlastnost jsem na něm nejvíce nenáviděla, vždycky totiž běžel za generálem a všechno mu vyklopil…
„Opravdu je ten motor tak nebezpečný?“
„Jo, a to jak se zahřál je jen tvoje vina.“ Upřela jsem na něj pohled.
„Moje? Já za nic nemohl!“ začal se bránit.
„No já jsem málem nesmetla ten strom!“
„Ale já se mu vyhnul!“
„No ty možná jo, ale on nechtěl uhnout, jasný? Prostě nám něco vrazil do motoru, budu ho teď muset rozebrat a znovu složit.“ ,A to jen díky tobě!!´ křičelo mi v hlavě. Moje očekávání mě nezklamalo. Generál stál dvacet metrů od lodi…
„Co se zase stalo?“ zeptal se mě. Čekal jsem, že mi hned vyhubuje, ale zdálo se, že ho to jen pobavilo.
„Něco s motorem…Když jsem přezkoušela tohohle posledního, málem to nabral do stromu. A ten strom nám na oplátku vrazil něco do motoru…“
„Opravdu? No, doufám, že se polepšíte. Jinak vítejte u nás,“ jeho reakce, mě opravdu překvapila. ,Ani se nad tím hlouběji nezamyslel! Jen řekl doufám že se polepšíte! To nemohl myslet vážně!´Bohužel pro mě, to tak opravdu bylo.
„Potrestáte Cedrika?“ zeptala jsem se téměř zoufale, nechtěla jsem projet na celé čáře.
„Proč?“ optal se generál, a mě brali mdloby.
„Věděl o té závadě a nic nenahlásil. Kdyby to bylo vážnější, mohli jsme přijít o loď a zabít se při tom.“
„To mi Cedrik nehlásil. No uvidíme.“
„Pane, navrhuji, nebo spíše žádám, aby byl Cedrik přidělen někomu jinému.“
„Je to ale to nejlepší, co máme. Nemůžeme zpochybnit výpravy tím, že ti odebereme nejlepšího robotka.“
„Tím nic nezpochybníte, pane. On mi to vše jen ztěžuje,“ byla jsem opravdu zoufalá.
„Uvidíme. Tak vše je vyřešeno, jdu dál.“
„Pane.“
„Kapitáne.“ Rozešli jsme se a já měla alespoň malou naději, že se konečně zbavím toho otravného robotka!