Škola slečny Caroline (2.část)

Škola slečny Caroline (2.část)

Anotace: další pokračování...přeji příjemné počtení

Nečekaná návštěva

Slunce pomalu stoupalo vzhůru a francouzské hodiny odbily osmou hodinu ranní. Caroline pomalu otevřela oči, když do jejího pokoje vešla služebná. "Slečno Caroline, dobré ráno." udělala pukrle a začala roztahovat závěsy, které měly barvu noční oblohy. Caroline odhrnula peřinu a svěsila nohy na zem, pomalu se obula do střevíců a šla do koupelny, kde už byla do lavoru nalita teplá voda. "Děkuji, Martho. Obléknu se sama" zavolala z koupelny na služebnou, která jí mezitím připravila šaty za paraván. "Jak si přejete, slečno." Martha zkontrolovala, zda je celý pokoj v pořádku a pak odešla do kuchyně chystat paní Downhillové snídani.

Caroline ponořila ruce do teplé vody a slastně si přejela mokrýma rukama po obličeji. Netušila, jak je to příjemné. Bylo jí ale záhadou, proč si to uvědomila až teď. Když se umyla, dala se do oblékání. Neměla s tím pramalý problém, protože jako všechny divky v její škole, i ona se uměla obléknout bez pomoci služebné. Pro dnešní sen si vybrala dlouhé zelené šaty, barvy jarního listí, které podtrhovaly barvu jejích rudých vlasů. Pak si pročesala vlasy a sepnula si je do obvyklého drdolu, i když jí to matka se sestrou nesčetněkrát vyčítaly. Ano, byla pravda, že její vlasy měly barvu zapadajícího slunce a že byly hebké jako nejjemnější hedvábí, ale proč se poddávat marnivosti, když vedete školu pro mladé dámy, které by měli vynikat především pokorou a odpovědností?

Zásadně nenosila šperky, jenom malý zlatý knoflíček na řetízku, který dostala od otce z bojiště ke svým osmnáctým narozeninám, pouhé tři týdny před jeho smrtí.
Zapnula si ho kolem krku, uhladila si šaty a prošla chodbou do vedlejšího domu, kde se měla za deset minut podávat snídaně pro dívky, které u ní studovaly.
"Dobré ráno, slečno Downhillová!" pozdravily ji sborověm když procházela mezi stoly ke svému místu u učitelského stolu. "Dobré ráno, dívky."Řekla a pokynula dívkám, které měli toho dne službu, aby začali nosit snídani. Chtěla, aby si i dívky z bohatých rodin dokázaly poradit v případě nouze. Poté si zazpívaly společně veselou píseň, které se něřeklo jinak než ta "snídańová", popřála jim dobrou chuť a posadila se.

Všeho všudy měla na starosti dvacet dívek, zhruba stejného věku, které byly jak bohaté tak chudé, ale nebylo to nijak poznat. Všechny dívky nosily stejné šaty, jen každá v jené barvě, díky nimž se ty z chudých rodin nemusely nijak stydět za svůj původ. Ráda pozorovala, jak se snaží jíst co nejtišeji, tak aby bylo slyšet zpěv ptáků, který se linul z parku skrz otevřená okna. Občas sice zazvonila některá lžička o talířek hlasitěji, ale to nijak nevadilo, protože to vytvářelo někdy tak příjemné zvuky, že se dívky občas zapoměly a cinkaly hrníčky jako malý symfonický orchestr.

"Jsem ráda, že můžu pochválit snídani, která byla jako vždy výborná." kývla hlavou k dívkám, které měly kolem pasu zástěry a sklízely ze stolů, které se jen na chvilku k ní otočily a malým úklonem přijaly tuto pochvalu. "Také Vám chci připomenout, že dnes odpoledne bude vycházka do parku, a že se seznámíte s gentlemany z akademie, kteří s Vámi budou tančit při výuce tance, která započne pozítří. Mohu Vás předem ujistit, že jsou to gentlemani, které jsem osobně vybrala a tudíž s nimi můžete konverzovat na jakékoliv téma, jen prosím dbejte na čest naší školy. Výuky se ujmu já a mistr tance, který dorazí zítra z Londýna." Jen co to dořekla zašumělo to v sále vzrušením. Když si ale lehce odkašlala, dívky ztichly a rozešly se do svých pokojů, kde si vzaly úkoly a odebraly se na výuku, která zahrnovala četbu, dějepravu, francouštinu, ruční práce, vaření, prostírání, etiketu a samozřejmě i rodinnou výchovu. Celkem tu bylo deset lektorek, které se navíc věnovaly následné výuce nejnadanějších žákyň a nebo naopak pomáhaly co nejjednodušeji vysvětlit látku těm, které neměly pro jisté předměty nadání.

Caroline prošla zpět chodbou do domu, kde se přidala k matce a sestře, které zrovna snídaly. "Dobré ráno, drahoušku," pozdravila jí matka a když dceru políbila na obě tváře opět se usadila na židli. "Caroline, já nechápu, proč musím vstoupit do společnosti až v září. Je to nespravedlivé, v té době budou všechny mé vrstevnice dávno vdané." zazněl salonem pronikavý hlas její mladší sestry. "Catherine, ty moc dobře víš proč. Sezóna končí, jeden dva plesy, a celá společnost se rozjede do Londýna."odpověděla Caroline, které už pomalu docházela trpělivost. "Dobrá, Caroline, ale dovol mi prosím alespoň jít s dívkami do parku, prosím" žadonila tak usilovně, že jí to Caroline nemohla odmítnout. "Ať je tedy po tvém, ale žádné střeštěnosti." řekla naoko přísně, protože i její sestra chodila k ní do školy. "Slibuji na svou čest, která je bílá jako lilie." řekla Catherine, políbila sestru na tvář a odešla do svého pokoje, aby si vybrala šaty na procházku, která je čekala nejdříve za pět hodin. "Jako bych slyšela tvého otce, Caroline. Jsem ráda, že jsi víc po něm, než po mně." řekla lady Downhillová a malinko posmutněla. "Maminko, jsem ráda, že to říkáte..." nestačila dokončit svojí větu, protože právě v tu chvíli vešel po zaklepání do salónu sluha. Slečno Caroline, je tu lord Cornblaire a přeje si s Vámi mluvit, říkal, že obchodně." uklonil se a vyčkával jejích dalších pokynů. "Oh, Jamesi. Uvedtě ho do mé pracovny, prosím." pokynula sluhovi, kterého znala už od útlého dětství a omluvila se matce. "Promiňte mamá, ale nemohu nechat jeho lordstvo čekat." políbila matce tvář a vyšla ze salónu úzkými dveřmi, které vedly do pracovny.
Autor Elesari Zareth Dënean, 30.09.2008
Přečteno 425x
Tipy 16
Poslední tipující: Leedram, Alex Foster, Cassandra, odettka, rry-cussete, Tezia Raven, Tasha101, jjaannee, Lavinie
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
© 2004 - 2021 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter