Prokletí královské krve (14. kapitola)

Anotace: Příběh z dob středověku. Nehledejte v příběhu historické souvislosti. Jména hradů i lidí byla smyšlena či přenesena z jiné doby, jiné země. Autorům šlo pouze o příběh. Děkuji mooooc spoluautorovi Péťovi, který vdechl život rytíři D'Shayovi.

D'Shay i Maxi vstali brzy. Čekala je dlouhá cesta na Catcastle. I tam se již dnes začali sjíždět hosté. Zanedlouho bylo vše připraveno k odjezdu. Maxi se rozloučila s chůvou i její vnučkou. Obě ženy zůstávaly na Chardonnay, aby připravily hrad pro pohodlný život mladého páru.
Na nádvoří bylo živo. To se prostý lid přišel rozloučit. Maxi měla v očích slzy dojetí.

„Však se brzy uvidíme....“ sedla na koně, zamávala lidu a vyjela po boku rytíře z bran . Zde již čekali jezdci připraveni na cestu. Jejich zbroje i postroje koní se leskly v slunci, které jim na cestu svítilo nad hlavami.
D'Shay dal povel k odjezdu. Jezdci se seřadili a celá skupina se dala do pohybu. Cesta na Catcastle byla dlouhá. Skupina jela téměř bez zastávky. Zastavili jen na chvíli u malé říčky, aby koně napojili a sami si trošku odpočali.
A pak už vjeli hlavní branou na Catcastle. Na nádvoří byla spousta lidí, kteří vítali zpět svého pána a jeho krásnou nevěstu. Rytíř se musel smát když viděl, že tu stojí prostý lid po boku pozvaných šlechticů a nikdo neprotestuje. Potom nadešlo oficiální přivítání. Z hradu vyšel regent a odevzdal rytíři korunu a tak i veškerou moc. Kolem Maxi se seběhly všechny urozené dámy a chtěly znát podrobnosti jejich seznámení, sňatku a tak…
„Maxi je opět středem zájmu a zase se z ní stala šlechtična.“, pomyslel si rytíř a musel uznat, že to Maxi v bohatých šatech uprostřed všeobecného zájmu sluší.

Zápis z catcatlovské kroniky ... aneb jak celou událost viděl kronikář.

"... Jsem starý muž a zažil jsem už ledacos ... Bezvládí na Catcastlu a příchod mladého rytíře, jemuž mnoho lidí nevěřilo, že zimu přečká a jenž vlastníma rukama panství své z chudoby vyzvedl.
Mnozí z panství pamatují poslední válku na jihu země. V okolí se začaly šířit zvěsti, že mimo bitvy na jihu, směřoval nepřítel útoky také sem a to na jediné místo. Říkalo se, že padl Charlesland - hrad rytířky Maxi, jež se měla po smrti pána z Camelotu ujmout vlády nad zemí. Avšak tu noc co padl statečný a moudrý král Palm, byl její hrad napaden a krásná a statečná rytířka byla těžce raněna při jeho obraně.
Říká se v kraji, že tu noc co byl obzor ozářen září z hořícího hradu, právě tu noc v něm ležela těžce raněná Maxi. Válka skončila a s koncem války zmizel i náš pán a vlády se ujal spravedlivý regent...

... Jsem starý muž, ale událostí jakou bylo očekávání příjezdu nevěsty našeho pána, jsem zažil málo.
Když regent oznámil lidu, že náš pán se zasnoubil s rytířkou Maxi a zanedlouho uzavřou na Catcastlu sňatek, propuklo mezi lidem šílenství.
Mnozí spojovali si tuto osobu se sličnou a statečnou Maxi, která několikrát navštívila Catcastle a která tenkrát tak statečně bránila svůj lid. Vznikaly nové příběhy o tom, jak se Maxi z hořícího hradu zachránila a s naším pánem se poté setkala.
Mnozí však tvrdili, že ohnivé peklo, které zachvátilo Charlesland, viděli a že smrtelně raněná Maxi neměla šanci z hradu uniknout.Tato Maxi je prý vdova po starém rytíři. Kupcova žena tvrdila, že ji zná. Je to prý postarší rytířka, škaredá jako noc a zhyzděná jizvami po neštovicích. Svým bohatstvím si prý našeho pána koupila. Mnoho lidí jí však nevěřilo, neboť ve známost vešlo, jak moc se kupcovi snažili svou dceru na hrad provdat.

Není divu, že na příjezd tajemné Maxi všichni na panství nedočkavě čekali. Den příjezdu našeho pána a jeho nevěsty byl také dnem příjezdu mnoha urozených hostí, kteří byli na svatbu pozváni. Toho dne projelo branami Catcastlu mnoho kočárů s krásnými dámami a statečnými rytíři. Shromážděný dav však čekal na průvod oděný v barvách našeho pána. Konečně jsem se dočkali. Do bran vjel průvod v jehož čele seděl i na koni náš pán a mladá žena. Najednou tu byla a celý dav na chviličku ztichl. Byla ztělesněním všeho, co můžete od ženy vladařovi očekávat. Její jemná krása, nad kterou se všem mužům tajil dech, její hrdost a šlechetnost, která kolem ní vytvářela jakousi auru... a její oči byly plné dobroty a lásky.

Z hradu pak vyšel vstříc mladému páru regent, aby vládu nad panstvím zpět do rukou našeho pána vložil...

Ve chvíli, kdy regent předával D’Shayovi zpět vládu, ustoupila Maxi mírně do pozadí. To však neměla dělat, neboť v ten okamžik byla obklopena dámami a musela odpovídat na tisíceré otázky. A potom už mladý pár od sebe odtrhli. Maxi stihla zachytit jen D'Shayův zoufalý pohled, když ji odváděli pryč. Rytíře odvedli do sálu, kde přijímal gratulace od sousedů a poté s nimi vedl dlouhé rozhovory o politice, úrodě i válkách. D‘Shaye už ty stále stejné řeči nudily a raději by šel za svou milovanou, ale protokol byl neúprosný. Při pomyšlení, že Maxi neuvidí až do obřadu bylo D'Shayovi úzko.

Maxi byla zatím uvedena do krásných komnat. Byly jí přiděleny služebné a komorné. Jedna ze starších dam - žena regentova - se ujala velení a řídila průběh dalšího dění. Uctivě, ale přísně seznámila Maxi s tím, co se bude dít po dva další dny. Ta nebyla schopna odporu a všemu se podvolila.
Ostatní dámy, které jí byly stále v patách, se vyptávaly na osud jejího hradu, na její život po osudné bitvě až po dnešek. Maxi snažila být zdvořilá, avšak o Chardonnay a své minulosti se jí nechtělo mluvit. Byla tolik unavena.....
Naštěstí si žena regentova všimla únavy v Maxinných očích. Ostatním dala na srozuměnou, že paní půjde odpočívat.
Po krátkém posilujícím spánku byla připravena bohatá večeře ve společnosti stále švitořících dam a dle starých zvyků také první očistná lázeň. Maxi byla potřena vonnými oleji - prý ještě dvě lázně budou následovat, aby před Boha a v manželské lože vstoupila očištěna od hříchů. Poté ji zavedly k malému oltáři, kde měla několik příštích hodin strávit při zpovědi a v motlitbách.

V noci ležel D’Shay na loži sám. Na nádvoří už lid začal slavit. Do pokoje bylo slyšet veselý smích poddaných. Rytíř nechal vyvalit několik velkých sudů a napíchnout na rožeň několik prasat, aby si i prostý lid oslavy náležitě užil.
„Zítra touto dobou budu vedle Maxi ležet jako její muž a ona jako má žena.“, přemýšlel nad zítřkem i nad budoucností. Byl šťasten, že se mu jeho sen konečně vyplnil a že oslavy nic nezkazilo, nepřerušilo. Bál se však trochu zodpovědnosti, kterou na sebe zítra vezme. Vždyť se nebude starat jen o sebe a panství, ale také o Maxi. A pokud Bůh dá a dědice jim dopřeje, tak pro něj - nebo ni - bude muset panství náležitě rozšířit a jeho moc v kraji upevnit. Až nyní napadlo rytíře, jak moc ohrozil bezpečí své a Maxinno odesláním té hlavy.
„Co asi dělá Maxi...“, byla jeho poslední myšlenka, než usnul.

Ráno byla Maxi vzbuzena velmi časně. Byla pro ni nachystána skromná snídaně a další očistná lázeň.
Poté začaly přípravy. Komorné a služebné pobíhaly okolo, upravovaly vše co se dalo. Konečně bylo vše hotovo a služebné pomohly Maxi obléci svatební šaty. Švadlena odvedla opravdu dobrou práci. Byly tak jemné a vzdušné, jakoby byly ušity z pavučin. Jemně krémová barva plně nahradila barvu bílou, kterou na sebe Maxi již nesměla obléci, neboť již jednou byla provdána. Na skvěle upravený účes připevnily služebné věneček a závoj. Samotná Maxi byla s výsledkem práce žen kolem sebe ohromena.

Odvedli ji před katedrálu, ve které již byli všichni připraveni a očekávali příchod nevěsty. Zněly zvony a dveře katedrály se otevřely. Maxi se snažila se přivyknout oči přítmí. Měla projít uličkou, kterou rytíři a ostatní hosté vytvořili až k oltáři a kde ji netrpělivě očekával D'Shay. Maličko zaváhala, když si vzpomněla na svou první svatbu, kdy ji otčím napůl v bezvědomí táhl k oltáři. Zazněly první tóny varhan. Srdce jí bilo na poplach a nohy jakoby vrostly do země. Nemohla se hnout z místa. Pokusila se zhluboka nadechnout a potlačit náhlý strach. Pak se soustředila se na jediný bod - tam u oltáře stál muž, kterému za chvíli svěří svůj život. Muž, po jehož boku stráví zbytek života a jehož má učinit šťastnýmt. Muž, kterého si sama vybrala. Usmála se a zvolna kráčela uličkou s hlavou vztyčenou až k oltáři. D'Shay se usmíval a nesmírně mu to slušelo. Maxi měla chuť chytit ho za ruku a utéci s ním někam hodně daleko. V jeho očích četla stejnou touhu. Dvorní řád byl však neúprosný.

Hudba utichla.Přišel kněz a oni poklekli před oltářem, aby za jeho pomoci před Bohem své životy svázali.

Další hodiny svatebního dne prožila Maxi jako ve snu. Jejich svázané ruce a odříkaný slib oddanosti, první manželský polibek a květiny dopadající všude kolem nich. Projížďka městem v kočáru, lidé provolávající slávu i hostina, o mnoha chodech.
Poté ceremoniál při zahájení plesu a sólo pro nevěstu a ženicha. Ale ani při tanci neměli D'Shay a Maxi klid - byli sledováni stovkami pohledů a ačkoliv byli oba skvělými tanečníky, soustředili se spíš na tanec než na svou blízkost. Ples pokračoval, ale Maxi byla odvedena do jejích komnat. Tak ráda by si ještě zatančila, ale i tato radost jí byla odepřena. Zítra bude ples pokračovat a toho se již s D'Shayem budou moci zúčastnit až do konce.
Pro Maxi byla připravena poslední očistná lázeň. Služebné jí tělo opět potřely vonnými oleji.

„Připravují mne jako vepříka na hostinu“ s hořkostí si pomyslela Maxi a uvědomila si, jak stresující musí být tato příprava pro dívky nezkušené, které se vdávají z povinnosti a ne z lásky. Komorné a služky opět pobíhaly kolem. Maxinny vlasy byly zkráceny jen do poloviny zad - jak velela přísná etiketa pro vdané ženy. Maxi sledovala prameny vlasů padající k jejím nohám. Poté služebné vlasy vysušily a upravily do krásného účesu. Maxi byla připravena pro lože svého muže. Zahalena pouze do tenkého pláště byla odvedena do jejich budoucí ložnice.
Tam na lůžku již čekal D'Shay. Maxin doprovod se poklonil a odešel. Rytíř se zadíval na svou ženu.
„Je to má žena…“ stále si opakoval v duchu. Ještě stále tomu nemohl uvěřit. Maxi chvíli otálela - nečekala, že po tolika společných chvílích bude nyní pociťovat strach a ostych. Snad byl způsoben vědomím, že vše co dělala dříve, bylo dobrovolné. Nyní muži před sebou patřila… Pak ale nechala svůj plášť spadnout na zem a odhodlaně kráčela v lože svého pána.

Ráno se rytíř se probudil a chvíli přemýšlel, kde je.. Poté si uvědomil, kde je a co se včerejšího dne stalo. Pohlédl vedle sebe na Maxi spící klidným spánkem.

„Jak je krásná a jak bezbranně vypadá...jaké musím mít štěstí, že právě ona se stala mou ženou...že lásku mou opětovala.“, napadlo rytíře. Opatrně jí odhrnul z tváře neposlušný pramen vlasů, nasál její vůni a zlehka ji políbil na tvář. Potom potichu opustil ložnici.

Na Catcastlu vládl klid. Všichni ještě vyspávali po nočních oslavách a jen málokomu se chtělo vstávat. Ani na hradbách nestálo tolik mužů, jak by mělo. D'Shay nad tím pro dnešek mávl rukou. Vystoupil na nejvyšší věž a zadíval se do kraje. Na východě byly vidět věžičky Dundoffu, hradu který se zatím krásou a velikostí nemohl rovnat Catcastlu, ale stavební práce probíhaly nepřetržitě. Rytíř byl na své panství pyšný a při obhlídce kraje mu na mysl opět vytanula myšlenka o dědici. Potom si však všiml malé tečky na obzoru, která se zanedlouho změnila v jezdce na koni.

„Že by nějaká opožděná gratulace?“, pomyslel si D'Shay a zamířil zpět dolů. Zanedlouho vjel na nádvoří posel v královských barvách. Přinesl pro Maxi dopis od krále.

Ta už byla tou dobou také na nohou. Poslední dobou měla lehké spaní a tak ji jemný polibek D’Shayův vzbudil. Dopřála si ještě chvilku snění, ale aby nezískala pověst líné ženy, brzy poté vstala. Ze zvyku se sama oblékla - k nelibosti ženy regentovy.
Ta ji hned peskovala:
„Paní, pro komorné je čest, že vám mohou s oblékáním a účesem pomoci. Nemůžete se chovat jako obyčejná .... děvečka.“
„Ano, jistě...“ klopila Maxi oči. „Asi měla bych ti ukázat, jak se dojí krávy a vybírají kurníky, aby ses dozvěděla něco o děvečkách...“ pomyslela si. Mile se na ženu regentovu usmála a spěchala najít svého muže. Ten v přijímacím salónku právě hovořil s poslem.

Maxi byla zvědavá, zda král pochopil, co mu chtěla sdělit. Odpověď očekávala již včera, vždyť královský hrad nebyl od Catcastlu daleko. Avšak včera na krále úplně zapomněla. Pečeť na zprávě rychle rozlomila a společně s D'Shayem četli list psaný známým úhledným písmem.

Madam, pane,

rád věřím vašim slovům.
Za pozvání na hrad Catcastle děkuji. Den svatební nesluší se ani králi rušit svým příjezdem. Rád však přijmu vaše pozvání a plesu v den posvatební se zúčastním.
Rád projednám s vámi oběma míru vaší oddanosti a pro rytíře D'Shaye mám zprávy, které by ho mohly zajímat. Berte mou návštěvu jako neoficiální, můj doprovod bude nevelký.....

.... P.S. Doufám, madam, že má maličkost neskončí opět v leknínovém jezírku...

„Kde ses s listem toulal?“ obořila se Maxi na posla. Posel pokrčil rameny.
„Odpusťte paní, lesy v okolí Catcastlu jsou hluboké. Zabloudil jsem.“
„Spíš ses zdržel v hostinci po cestě ….“ blesklo hlavou Maxi.
Král dorazí již dnes navečer!!! Je třeba vše přichystat na jeho příjezd. Naštěstí s sebou nebude brát velký doprovod a někteří hosté již dnes odjíždějí. Maxi se musela při narážce na jezírko usmát. Překvapilo ji, že si tu příhodu král pamatuje.
Viděla otázku v očích D'Shayových a tak všem u snídaně vyprávěla, jak se s králem setkala, když byli ještě dětmi a nikdo netušil, že se stane králem. Vždyť byl až třetí v pořadí…Tenkrát si z ní tropil legraci, posmíval se jí, že je ošklivá a došlo k malé potyčce, kterou posměváček zakončil koupelí mezi lekníny. Několikrát se poté ještě setkali, ale na příhodu si nikdo z nich nevzpomněl.

Pak se obrátila s prosbou na D'Shaye.
„Lásko, myslíš, že bychom mohli vyrazit na krátkou vyjížďku na koních? Víš, tam k jezeru, kde jsme tenkrát strávili naši první noc pod hvězdami.“
„To víš že ano, lásko. Jdi se na cestu připravit a já zatím vyženu poddané do práce. Vše musí být připraveno, než král přijede.“. D'Shay svolal pacholky a sluhy na nádvoří a oznámil jim blízký králův příjezd. V očích poddaných se objevila posvátná bázeň - nikdy krále ani neviděli a teď ho budou mnozí z nich obsluhovat. Všichni se rozběhli ke své práci, aby svému pánu neudělali ostudu. Bylo třeba nádvoří opět uklidit, sály vyzdobit čerstvými květinami, hostinu připravit a stoly prostřít.
Mezitím na sebe rytíř oblékl prostý jezdecký oblek. Na nádvoří čekala již Maxi s připravenými koňmi. O chvíli později oba vyjeli tryskem z bran Catcastlu.
U jezera se posadili. Maxi vyprávěla D'Shayovi, jak ráno regentovu ženu málem trefil šlak, když se oblékla sama.
„Dovedeš si ji představit na Chardonnay?“ smála se Maxi až měla v očích slzy.
„Lásko, tolik se mi stýskalo... bylo hrozné vědět, že jsi pod jednou střechou a být bez tebe. Jsem ráda, že to máme za sebou. Ještě přežít dnešní ples a zítřejší hon a pak už budeme mít snad klid...“ Maxi si položila hlavu do D'Shayova klína.
„Myslím, že by žena regentova na Chardonnay moc dlouho nepobyla, zvykla si spíše na pohodlí a raději se sama nechává obskakovat.“, smál se rytíř při představě té ženy, jak se snaží kravku podojit.
„Těším se, že si spolu dnes konečně zatančíme. Jsem zvědavá o čem s tebou chce král mluvit.... Víš, že jsem mu vlastně já umožnila cestu ke koruně? Myslím, že nám bude příznivě nakloněn…“
Rytíř pohladil Maxi po vlasech a užíval si chvíle samoty. Všude bylo ticho, jen ptáci nad hlavami jim zpívali krásnou písničku.
„Na příchod králův jsem také zvědav. Vlastně jsem ho nikdy neviděl a ty zprávy co mi prý přináší. Jistě to bude mít co dočinění s posledními událostmi na Chardonnay...“, rytíř se na chvíli zaposlouchal do zpěvu ptáků.
„Už abychom byly z dosahu etikety Catcastlu“, pomyslel si D'Shay. Všude je sledují, dbají o to, aby se chovali dle starých způsobů. Přitom D'Shay staré a zavedené způsoby nesnáší. Samé předstírání, usmívání se, zdvořilůstky.

Maxi se rozhlédla . Široko daleko nebylo živáčka. Začala si svlékat šaty.
„Co kdybychom se vykoupali? Nikdo tu není .... „ A to už se rozběhla jen tak v košilce k vodě.
D'Shay se smíchem svlékl halenu přes hlavu a po hlavě skočil za Maxi do vody.
„Ještě, že tu nejsou kameny.“, napadlo ho záhy.
„To by byla ostuda, kdyby se pán z Catcastlu utopil první den po svatbě.“

Oba zapomněli na okolní svět, na dvorskou etiketu. Jako malé děti po sobě cákali vodu.
Pak v náručí po pás v chladivé vodě tiskla se jejich těla jedno k druhému a jejich rty splývaly v jediném dlouhém polibku. Náhle se na protějším břehu objevily děti, které přihnaly k vodě hejno hus. Kouzlo samoty pominulo.

„Měli bychom se asi vydat na hrad, abychom králův příjezd nepropásli...“ posmutněla Maxi. „Asi by se divil, kdybychom ho takto uvítali.“ Oba na sebe naházeli šaty a na koně se vyšvihli. Tryskem vjeli na nádvoří, kde už byla práce v plném proudu. Regentova žena akorát běhala po nádvoří a Maxi všude sháněla.
Chtěla jí začít chystat účes, koupel a nachystat šaty. Když viděla zmáčené vlasy Maxi a mokré rytířovy kalhoty, poznamenala něco o nevychovancích a nevhodných způsobech mladých.

„Nezapomínej, že mluvíš se svými...pány...“, poznamenal tiše leč přísně D'Shay. Regentová si zřejmě příliš zvykla na pohodlí a rozkazování. Ta se jen začervenala a rychle pospíchala z jeho dohledu následována Maxi.
Rytíř zamířil do kasáren. Zbroje mužů se musely lesknout, na hradbách měli hlídat muži v plné zbroji a koně ve stájích museli být připraveni.
Potom ještě vydal rozkazy sklepmistrovi a už odešel do svých komnat, aby se pro příchod králův náležitě oblékl.