Drákula

Anotace: Můj příběh o Drákulovi

1431 - 1476 Vlad III. Tepes. V roce 1470 se oženil a v roce 1476 mu začlo říkat Hrabě Drákula (Celým jménem Vlad III. Dracul, Tepes podle napichování hlav vojevůdců) Zálibu napichování hlav má z Turecka, kde tam strávil většinu svého života!

ROK 1476

Psal se rok 1476, když hraběti došla zpráva o jeho manželce, že zemřela na cestě ke svému manželovi.
„Nééé," zvolal vévoda, když dostal dopis, „od téhle chvíle odmítám Boha za svého pána! Ďáble, jsem Tvůj velký sluha!!!" Řekl vévoda a začal plést tisíce slz!
Když dořekl poslední větu, odešel z kaple a sochy Panny Marie, Ježíše Krista a Svatého Josefa začly brečet, ale nebrečeli slzy, nýbrž krev. Kaple se pomalu začla krví zalévat, až se spouštěla do jiných komnat!
Tu noc na hraběte táhlo vojsko. Vévoda nebyl na akci připraven, všechni jeho vojáci tvrdě spali. To osudné vojsko potichu procházelo Transylvánií, aby nevzbudili jediného človíčka, aby i mlé dítě, pes nebo kočka tvrdě spali, tak potichu šli.
Když dorazili k hradu samotného vévody Vlada III. Vydal se velitel vojska do hrabětova pokoje, vzal svůj nabroušený stříbrný meč a zabodl ho hraběti do srdce.
„Nééé," zvolala královna, když se dozvěděla o smrti svého druha „Jak? Kterej zemskej červ udělal tuhle ohavnost? Proč? Co jsem komu udělala??? Zač mně trestáš Bože???" Položila pět otázek najednou.
„Víš Amélie, tvůj manžel se mě zřekl a přidal se na stranu mého nejhoršího přítele: Ďábla! Proto sem na něj seslal mou největší posilu = Boží Vojsko!!!" Řekl tajemný hlas z dálky „A nejsem žádnej zemskej červ!!!"
„Promiňte mi, Můj Pane!!!" Řekla co nejtišším hlasem královna.
Druhý den, když se o tom panstvo dozvědělo, rozhodli, že udělají hraběti, velmi významný pohřeb.
Přijelo na něj mnoho lidí z blízkého, ale i dalekého okolí. Každý dal jednu bílou růži na jeho rakev, svých deset kousků tam vhodila i královna, ale ne bílých jako všichni, nýbrž černých.
„Proč černé růže???" Ptali se jí všichni návštěvníci pohřbu. Tudíž celá široká Transylvánie.
„Promiňte, nechci o tom mluvit, je mi to nepříjemné!" Opakovala královna tohle souvětí celý den.
Den po pohřbu se v noci dělo něco nekalého, psi vyli a štěkali, dobytek se plašil. Všichni obyvatelé Transylvánie si šuškali, že jejich kraj navštívil upír, ale nevěděli kdo to je. Ale věděli, že mezi nimi je skryt.
Hned další den se ztratila jedna dívenka. Jmenovala se Mina. Všichni občané Transylvánie se ji vydali hledat. Marně. Nevěděli kde je, ale věděli že ta temná síla, ten upír si ji odnesl, jako svou manželku.
Královna ještě ten večer odnesla svému manželovi další pugét černých růží, jako že na něj myslí, ale že mu nodpustí, že se zřekl Boha.
I tuhle noc psi vyli a štěkali i dobytek se plašil. Tentokrát se ale obyvatelé báli, že si ten upír přijde pro jejich dceru. Byli rozhodnuti, že budou bojovat, ale nevěděli jak. Ve 21 hodin vše ustalo a psi ani dobytek neviváděli.
Bohužel kravál opět začal o půlnoci. Ale protože všichni tvrdě tu noc spali, nikdo se neprobudil včetně královny.
Tedy až na šest dalších dívek, které si vzal upír jako své oběti, teda spíš oběd!
Však den na to královna prohlásila, že vypátrá, kdo ruší noční klid, který začíná ve 20 hodin!
„Richarde," zavolala královna svého sluhu, který jí slouží už pět let. „projdi celou Transylvánií a zjisti kdo zemřel v ten den, když zemřel můj muž!"
„Jistě, má královno!" Prohlásil Richard, když tomu moc nevěřil.

O dva dny později:
„Má paní," začal opatrně Richard „Váš manžel je jediný kdo tu noc a den zemřel!"
„Opravdu???" Řekla královna, aby si byla jistá
„Ano."
„Tím chceš říct, že můj zesnulý manžel je strůjcem toho všeho zla???" Supěla královna
„Ano… Ne… Ech… Já nevím." Namítl Richard
„Dobrá," řekla královna „Za 10minut se sejdeme před branami zámku. Musím přichystat další pugét černých růží a převléct se! Jestli tam nebudeš…"
„Jistě budu tam!" Obrátil se Richard k bránám, hned teď, kdo by také chtěl být o hlavu kratší, že?
Když dorazili k bráně hřbitova dostala královna prapodivný pocit, když byla obyčejně nebojácná tentokrát chtěla vzít nihy na ramena. Podívala se na Richarda. Jeho pohled říkal:
„Že jsme sem šli! Měl jsem královně říci, že zemřel i někdo jiný než její muž. Já blbec!!!"
„Nic si nevyčítejte, Richarde! Když už jsme tu, dám alespoň mému manželovi na hrob ty růže." Řekla královna už procházeli uličkami mezi hroby.
Situace byla velmi napjatá. Když chtěla královna nebo Richard něco říci, nemohli. Vždy otevřeli ústa, ale ani pouhá hláska z nich nevyšla.
Jak tak procházeli hvozdím, tak došli k hrobu pana hraběte. Královna položila pugét růží a podívala se na Richarda, on na královnu, a v tu samou chvíli pelášili ze hřbitova, až byli za jeho branami! Bylo na nich vidět, že jim spadl kámen ze srdce.
„Fuj, to se mi ulevilo. Co Vám Richarde?"
„No, nejlépe mi tam také nebylo. Komu také ano?"
„Ještě dnes vezme pět nejnebojácnějších vojáků a odkryjene hrobku mého manžela."
„No… Jak myslíte!"
„Já si to nemyslím! Já to vím!!!" Řekla královna a rozesmála se. Rozesmál se i Richard a k nim se přidal i hlas s podsvětí. Byl to strašidelný smích, že i koně se poplašili.
„No… Není nejlepší nápad tu být!" Řekl Richard a pomohl královně na jejího sněhobílého koně.
Když dojeli do zámku svolala královna celou družinu. Vojáky vybírala tak, že je postavila do řady a napočítala pět, pátej musel vystoupit z řady. Tuhle taktiku používala tak dlouho, dokud jí nezbylo pět vojáků.
„Dnes ve 23:30 před branami zámku!" Řekla a obeznámila je s jejím plánem „Rozumíte???"
„Rozumíme, královno!!!" Svolali sborově vojáci.
Bylo 19hodin a královna se rozhodla na okamžik ulehnout, než aby před celou výpravou byla ospalá.
Ve 23:30:
„Tak, jsme tu všichni," prohlásila královna „Přesně o půlnoci počkáme u hrobky mého muže a uvidíme, co se stane, jestli on je ten zlosyn…"
„A když to bude on?" Skočil jí do řeči Richard
„Budeme mu říkat Hrabě Drákula! Moment…" Zapřemýšlela královna „Jak to říkal ten Bůh? Že mu sťali hlavu stříbrným mečem???" Mumlala si královna pro sebe
Po chvíli prohlásila:
„Kolik máme doma stříbra??? Je tam hodně pro celou Transylvánii???"
„Máme, královno, ale k čemu jim bude stříbro???" Odvětil Richard
„No… Z každého kousku se pokusíme udělat krucifix se špičatým hrotem, do každého domu pošleme šest svázaných hlaviček česneku a dubový kolík!"
„No jo, ale k čemu jim tohle všechno bude???"
„Přece na obranu jejich domu! Trochu jsem pročítala v knihovně knihy o upírech." Usmála se královna.
„Knihy o upírech??? Kde se vzali v knihovně???" Podivili se vojáci a Richard.
„Nevím, a je mi to svým způsobem jedno! Zítra zahájíme výrobu krucifixů, kolíků, a i toho česneku!!! Tak a teď rychle na hřbitov! Diskutujeme tu už hodných deset minut!" Zhrozila se královna. A s pomocí Richarda se posadila na Bělouše a cválala směr Hřbitov!
Na hřbitově:
„Vida, máme ještě pět minut čas!" Prohlásila královna co nejtišším hlasem, ikdyž něvěděla proč. Ani Richardovi a vojákům moc hřbitov nesvědčil, ale nechtěli svou panín sklamat.
Když došli k hrobce byla za dvě minuty půlnoc.
„Vydržte, ještě dvě minuty, to je hned za námi!" Tak tedy tiše čekali, když v tu chvíli odbyla půlnoc, stalo se něco neočekávaného!!! Hrobka pana hraběte se začla posouvat, nejenže nápadně vidět, ale také nápadně slyšet.
„Ó můj Bože," zaklela královna. „Přivítejte Hrabě Drákulu!!!"
„Tak," řekl Richard „A máme tu strůjce toho zla, toho zlosyna co zabil těch sedm dívenek! A královno, je to Ďáblův sluha a Váš manžel dohromady!"
„Ano, bohužel ano!" Královna rozesmutněla, zatím co vedli tuhle konverzaci se Hrabě Drákula odebral do města. Za chvíli bylo slyšt vytí a štěkání psů. Mezi tím královna a její družina usnuly
Po chvíli je vzbudil rachot. Nebyl to obyčejný rachot, ale rachot hrobky.
„Á, Hrabě Drákula se vrací do hrobky. A táhne s sebou oběť" Prohlásil jeden z vojáků
„Psst!!!" Utišila je královna „Chceme vědět jak jí a koho jí!!!"A tak čekali.
„Ajajaj," potiše zvolali „On jí vysává krev! To je nechutné!!! A navíc to je rychtářova dcera!!!"
Královna a její družina koukali jak ji upír vysává krev, nejdříve jí zabodl do krční tepny dva ostré špičáky a pomalu jí tu krev vysával, na Marii bylo vidět jak slábne, její tělo už ani nepříjmalo bolest, v jejím výrazu obličeje byla vidět bezmoc, ale ani se Hraběti nebránila. Už jen tiše umírala!!!
„Už jsme toho viděli ažaž, je čas se vrátit na zámek!" Řekla královna a s Richardovou pomocí nasedla na svého sněhobílého koně Bělouše.
„Svolávám radu!!!" Křikla královna „Je tu jedna velice důležitá věc, kterou musíme chtě-nechtě probrat!!! To monstrum, co zabilo těch osm dívek se jmenuje Hrabě Drákula, neboli můj manžel, který se celým jménem jmenuje Vlad III. Dracul Tepes!!!" V sále to zašumělo obdivem
„Tímto chci říci, aby v každém domě měli krucifix ze stříbra, šest svázaných hlaviček česneku a dubový kolík! Tady jsou, jak by měli vypadat! Krucifix a česnek jsou na zastrašení, stříbro a kolík na zabití upíra!"
„Moment královno," řekla nějaká chytrá hlava „Jak můžete vědět, že je to Váš manžel a jak víte o těch věcech, co zabíjejí upíry???" V sále zazněly souhlasné skřeky.
„Že je to můj muž vím, protože jsem ho viděla na vlastní oči! Vydala jsem se s Richardem a dalšími pěti vojáky o půlnoci na hřbitov, kde jsme viděli, jak vstává z hrobky a odchází ze hřbitova -slyšeli jsme i jak psi vyli a štěkali- a nakonec jak si dovedl rychtářovu dceru Marii!!! Jestli po tom toužíte, klidně Vám popíši, jak umírala i její výraz v obličeji!" V sále to opět zašumělo, ale tentokrát obdivně, že se vydali o půlnoci na hřbitov!
„Děkujeme královo, ale bez toho popisu se opravdu obejdeme!"
„Ne! Prosím řekněte nám to!!" Křičeli lidé v sále jeden přes druhého.
„A protože jsem dobrá duše, ráda Vám řeknu její bolestivou smrt!" Řekla královna a začala vyprávět: „Když jsme došli k hrobu, začala se pomalu otevírat rakev. Z ní vylezl můj manžel, ale né v podobě v jaké ho známe, měl temný černý plášť, bledou tvář, temné oči a vystouplé špičáky! Působil velice strašidelně. Naštěstí si mě, Richarda a vojáků nevšiml a pokračoval do města. Když naň narazil, uslyšeli jsme vytí a štěkání psů, bylo to jasné. On je strůjcem toho všeho zla. Na okamžik jsme si zdřímli, ale vzbudil nás rachot jeho rakve. Probudili jsme se a koukli na rakev. Byl tam on s Marií. V její tváři nebyl strach, ani smutek, ale ani radost. Měla výraz, ze kterého nebylo možno vyčíst, její náladu. Obyčejně se dá z Marie číst, jak z otevřené knihy. Tentokrát to bylo jiné. Hrabě Drákula si ji k sobě přivinul a chtěl ji políbit. Na krk. Místo toho, ovšem vytasil obrovské bíle špičáky. Podíval se na ni směšným pohledem. A zašeptal:,Sbohem´ a zakousl se jí do krční tepny. Vysával z ní všechnu krev a krásu. Byla čím dál slabší a bledější. Po chvíli sání krve zemřela a v prach se změnila. Můj bývalý manžel se jen stroze usmál. Pak otevřel rakev a šel spát, protože už se rozednívalo. A my také se vydali sem – na hrad"
Lidé se na královnu obdivně dívali a sem tam byla k vidění otevřená ústa. Pak královna odešla do své komnaty si pročítat různá lejstra. Přemýšlela nad svým anželem a taky nad tím jak ze z něj mohlo stát takové zlé monstrum.
Za chvíli odešla do manželovy pracovny, kde se sem tam zašil a psal různá prohlášení, dopisy a jiné texty, jenž většinu stejně roztrahal. Prohrabovala se různými pergameny, až našla dopis. Onen dopis, ve kterém měla údajně královna zemřít. A čirou náhodou poznala matčin rukopis. Dostala nevysvětlitelný záchvat vzteku. Její vlastní matka se pokusila nahrát smrt vlastní dcery, jen proto, aby se s ní její manžel rozešel. Co ji na Vladovi tak vadilo? To že je hrabě a ona pouhá – bývalá - dvorní dáma? Asi ano. Ihned zavolala Richarda.
„Richarde, copak si o tom myslíte?" Ukázala na dopis spečetěný pečetí z jejího rodného sídla.
„Ehm… Má paní, kvůli téhle lži Milostivý pán zemřel."
„Prosím?" Koukala královna na Richarda s otevřenými ústy.
„No ano." Řekl a zíral do země, jako kdyby na ní byla všechna pravda světa. Ovšem to královnu dopálilo a utekla z pokoje do své komnaty. Vybrečet se. To bylo jediné, na co se v tuhle chvíli zmohla.
Jak se vyplakala, odešla na večeři, kdy měla přijít na návštěvu Lady Evangelika ze sousedního království, aby si královna nepřipadala tak sama. I přes to, že jsou dlouholetými kamarádkami.
S Lady Evangelikou se královna bavila. Mluvili o každodenních záležitostech, služkách, komorných…
„Poprvé od manželovy smrti se skutečně bavím." Řekla královna posmutněle. Dnešní večeře totiž nebyla přetvářka, jako obvykle, což Lady překvapilo, ovšem mile.
„Ale Amélie," pokoušela se ji utěšit Lady, když se královna rozplakala.
„Evangeliko, musím ti něco ukázat." Odešla a po chvíli se vrátila i s dopisem, jejž podala Lady.
„Ó můj Bože." Řekla, když pročítala dopis. Pak, když dočetla, se podívala na pečeť. Její obava se potvrdila, opravdu je z Polska odkud Amélie pocházela. Lady to bylo líto. Vstala a šla za královnou a pevně ji k sobě přivinula.
„To je dobré," zamumlala královna a otřela si slzy a silně popotáhla, což se u královny, ani nesluší. Jí to ovšem nevadilo. Podívala se na Evangeliku a řekla, že ji má za přítelkyni ráda. Následovně poslala pro služky, aby sklidili stůl a sama šla s Lady do komnat si promluvit o Hraběti Drákulovi a vampýrech. Po horoucí debatě se rozloučili a Lady Evangelika odjela.
„Richarde," zavolala si královna svého komorného „Připrav kočár, pojedu za matkou do Polska, aby mi vysvětlila tuhle odpornou věc!"
„Jistě, má paní." Potvrdil službu Richard a odešel. Královna si začla balit věci do truhly. Podívala se na všechny ty šaty, jenž ji koupil manžel v různých krajích, od Čech po Španěly. Zamyslela se, až jí ukápla slza. Svolala služebné, aby uklidili pokoj a odnesly její truhlu do kočáru, taženého dvěma černými koňmi.
Bylo už po setmění, když královna nasedla a dala kočímu pokyn, aby dorazil na smluvené místo. Čekala, až se kočár rozjede. Ale on se nehnul z místa. Královna s toho byla celá rozjařená. Vystoupila z něj a chystala se říci kočímu, proč se ještě nejede. Jenže co uviděla později, ji víc než vyděsilo, vyvedlo z míry. Místo kočího byl… Byl její muž. Koukala na něj, jak na Boží obrázek. Jenže jek se objevil, tak i zmizel, ale né sám. Vzal s sebou i královnu.
„Vlade," zašeptala bezmocně a strachem královna.
„Ano, má lásko?" Zeptal se Drákula Amélie. „Jak vidím, na návštěvu tvé matky sis oblékla ty úžasné tmavě modré šaty z Portugalu."
„A-ano."Zakoktala se královna „Jsou mé oblíbené." Řekla a snažila se, aby v jejím hlase byla alespoň trocha sebejistoty.
„Vím, vždyť jsi je měla na každé důležité sešlosti a barala sis je na každičkou cestu!" Usmál se na ni mile. Amélie ovšem věděla, že se pod touhle milou maskou skrývá netvor. Ale nesebrala odvahu mu to říct. Jeho úsměv na ni působil jako víno, když ho vypije moc. Lokne si pak ještě jednou a nedokáže přestat.
„Nechceš víno?" Zeptal se Hrabě Drákula.
„Ne, děkuji." Slušně odpověděla Amélie
„Amélie, smím Ti něco říct, je to ale tajné nesmíš to nikomu říct!"
„Jistě!" Řekla a čekala, až jeho dech ucítí na uchu. Místo toho jej však ucítila na krku. Chtěla ucuknout. Pozdě. Později jen cítila palčivou bolest. Nakonec nic…

ROK 2007

„Lenny?" Zvolala Crystal, když si balila věci na 7,5 roční výlet po celé Eurasii. Těšila se. S Lennym – její přítel – mají v plánu začít u Anglie a končit v Japonsku. Anglii prozkoumali již v lednu. Teď je únor a v plánu je Skotsko. Crystal se ovšem nejvíce těší na Rumunsko. TT – Tajemná Transylvánie. Jak jí občas se smíchem přezdívá.
„Lenny, tak kde vězíš?" Už začínala být trochu naštvaná.
„Jsem tady, puso!" Řekl a vlepil jí mlaskavý polibek. „Musel jsem si ještě něco zařídit!"
„Opravdu? A copak?" Zeptala se Crystal.
„Nebuď zvědavá! Brzo se všechno dozvíš." Řekl Lenny s rukama plnýma tašek na cestu. Právě totiž před domem zastavil taxík.
„Tak pojď Crys. Skotsko volá!" Zavolal Crystal Lenny
„Jojo, Lenny, už běžím!" A to doslova!

1. 3. 2009

„Tak, jsme c TT!" Vykřikla vzrušením Crystal. Měla ještě kontrolní otázku „Máme krucifix, česnek a kolík?"
„To víš že jo! " Ujistil ji Lenny „Ale neboj, kdyby si na tebe dovolil samotnej Hrabě Drákula, budu tě bránit zuby, nehty!"
„Ach Lenny, ty jsi prostě zlatíčko!" Crystal si prostě nemohla odpustit tuhle lichotku. „Okey, tak jdeme za tebou Hrabě Drákulóó!!!!"
„Lásko, neječ tady tak, lidé okolo by z tebe mohly mít strach."Řekl jí Lenny a oba se zasmáli jeho vtipu.
„Lenny, pojďme najít nějaký ubytování! Chce se mi spát. Ty časový posuny mi absolutně nedělají dobře. A hned zítra ráno půjdeme za panem Drákulou." Zívala Crystal.
„Okey. Taky už se těším do hajan."

„Ahoj lásko," poznamenal Lenny, když nesl Crystal snídani. Na podnosu byly lívance s marmeládou, pomerančový džus a kafe.
„Jé děkuju! Ty jsi už jedl?"
„Ano, jsem vzhůru už od 8:34h. a teď máš 10:03h."
„Aha, tak to jsi moc nepospal, když jsme sem dorazili v 23:46h. No každopádně to je teď jedno. Já se napapkám, obléknu se, namaluju se a můžeme razit k Drákulovi na hrad!"
„Dobře, počkám dole u baru." Prohodil, než odešel z pokeje.
Ani ne za 10min. byla Crystal připravená, aby mohly jít.
„Tak, kam půjdeme prvně? Ke hrobu nebo ke hradu?" Zajímala se Crystal.
„No, já bych radši volil hrad, abychom viděli, kde jeho život začal a pak šli ke hrobu, abychom viděli, kde údajně Hrabě Drákula přežívá a kde se živil krví."
„No, mě je to šumák!" Řekla a šla ven z hotelu na rumunské slunce. Pak za ní přišel Lenny a kráčeli k hradu. Cestou je ovšem něco zaujalo. Tedy hlavně Crystal.
„Novinýýý, kůůůptééé si novinýýý!! Údajný Hrabě Drákula opět zaútočil! Novinýýý, kůůůptééé si novinýýý!!!" Hlásal malý chlapec prodávajíc noviny. Crystal neváhala a hned si jeden kousek koupila a zatím co šel Lenny pro lístky na hrad. Trošku se začetla: „Údajný Hrabě Drákula opět a nečekaně zaútočil. Po jeho posledním útoku, který se konal před týdnem, si všichni i policie myslely, že to sice nebyl poslední útok, ale nečekaly návrat tak brzy! Hrabě Drákula se projevuje vždy dvěma otvory na krční tepně. V tomhle roce bylo již tímhle způsobem usmrceno sedm dívek. Zatím všechny dívky byly z bohatších rodin. „Vrah za sebou nenechává žadné stopy. Ale stále vyšetřujeme úmrtí dívek. Ovšem všechny příznaky usmrcení naznačují na to, že přišly o mnoho krve, ale na místě činu žádná krev nebyla!" Uvedl mluvčí Budapešťské policie Emil Boc. Dále se podle policie odhaduje doba úmrtí asi na 1:05hodin. Více podrobností na www.plesk.ro ."
„Lenny, nekupuj ty lístky, máme na práci něco lepšího!" Zavolala na Lennyho a prstem poklepala na název, „miláčku, mám podezdření, že se někomu podařilo vzkřísit Hraběte Drákulu."
„Ó můj Bože," zaklel Lenny po přečtení članku. „Opravdu myslíš, že bychom měli jít k hrobce?"
„To je blbá otázka! No jasně že jo! Nebo si snad myslíš, že to je jen náhoda? Podle mě, bychom to měli prozkoumat." Řekla a dávala na svůj dobrodružný instinkt. Pomalu vyšla a čekala na Lennyho, až ji dojde. Měla namířeno na hřbitov, tak kde je údajně pohřben Hrabě.

„Tak lásko, viděli jsme dost. Už se začíná stmívat. Nemíním, aby se nám něco stalo. Teď po té sérii vražd o to opravdu nestojím. Už vidím titulky v novinách: „DVA ČESKÉ TURISTY V RUMUNSKU USMRTIL ÚDAJNÝ HRABĚ DRÁKULA!!!! " Promiň, tohle opravdu nechci!"
„Tak jo, půjdeme!" Řekla s lítostí v hlase Crystal. Ovšem, to netušily, co je čeká večer. Tedy… Hlavně Crystal!!!!

„Tak jo, zítra jdeme na ten hrad. No, a pak projedeme zbytek TT." Zašveholila Crystal, když klohnila véču. Dneska měly být na večeři –Lennyho milované- toasty. Přičemž si pobrukovala její nej. písničku – Bring Me To Life od Evanescence. Tuhle skupinu přímo milovala.
„No jo pořád. A můžeš si furt přestat zpívat, znervózňuje mě to. Víš že musím dopsat tu esej na téma Transylvánie co nejdříve?" Zavrčel nevrle Lenny.
„Jo vím! A nemusíš se na mě hned naštvat! Jen jsem si chtěla zpříjemnit dlouhou chvíli! A navíc! Máme ještě víc jak tejden. Jenže jó, Pan Netrpělivý musí mít vše hned!!!" Začala se hádat Crystal.
„No a zase Slečna Chytrolínka, všechno ví a všechno zná. Tak každému radí! I tomu kdo o to nestojí!!!"
„Jo ták. Ty o mou pomoc nestojíš jo? Tak dobře, když nechceš, tak nechtěj! Mě to je jedno, já… Sakra! Vidíš, teď jsem kvůli tobě spálila všechny toasty!"
„Jo tak kvůli mně jó?" Zavrčel Lenny a tu noc se pohádali ještě více.

Je krátce po půlnoci a Lennyho probudí vytí psů a z dálky doléhající splašení dobytka. Vstane a jde se napít a všimne si, že venku poletuje malinký netopýrek. Nakoukne z okna a tiše ho pozdraví a řekne mu všechno trápení s Crystal. Po chvíli netopýr odletí, ale Lenny nechá nevědomky otevřené okno. Odejde na WC a napít se.
„Kdo jste?" Ptá se postavy v černé kápi. Osůbka neodpovídá. Jen se otočí a Lenny se lekne.
„Drákula!" Vyděsí se. Vše napovídají křídově bílá pleť a vykukující špičáky. Postava se přiblíží a zlomí mu vaz.
Pomalu jde do ložnice kde spí ztrápená, přesto se usmívající Crystal. Skloní se k ní a zabodne špičáky…

V novinách:

DVA ČESKÉ TURISTY V RUMUNSKU USMRTIL ÚDAJNÝ HRABĚ DRÁKULA!!!