Prokletí královské krve (52. kapitola)

Prokletí královské krve (52. kapitola)

Anotace: Tak zase kousek... Děkuji všem za trpělivost a krásné komentáře. Děkuji, že čtete tahle písmenka a děkuji kamarádovi Péťovi za jeho pokračování, bez nichž by tento příběh nemohl vznikat.

Po dlouhé cestě projeli branami Camelotu. Maxi se cítila ponížena, když ji lid viděl v poutech a doprovodu gardy. Byli odvedeni do místnosti vedle sálu, kde zasedal královský soud. Tu začala mít Maxi podezření, že něco není v pořádku. Otevřenými dveřmi zahlédla, že soud je připraven k zasedání.
„To je tedy rychlost…“ blesklo jí hlavou. Stále nechápala z čeho ji chtějí obvinit a proč tak spěchají.
„Chci mluvit s králem…“ prohlásila rozhodným hlasem, když kolem ní procházel soudní dvůr.
„Madam, tady nemáte žádné právo rozkazovat. Máte jediné právo – na obhajobu. Někoho vám vyberu.“ Otočil se k ní soudce.
„Nepotřebuji obhajobu, nic jsem neprovedla. Já ani tento muž.!“ Odsekla Maxi.
„Inu, jak myslíte.“ Pokrčil rameny soudce a pokračoval v cestě.
Tom byl zmatený. Doufal, že se po příjezdu na Camelot vše vysvětlí. Že ho chtěl D’Shay třeba nějak vytrestat… ale tohle se mu nelíbilo. Byli předvedeni před soud, aby vyslechli žalobu.
Tom byl obviněn z kladení odporu při zatýkání Maxi a z cizoložství. Maxinna žaloba byla delší. Byla viněna z porušení manželského slibu a následného cizoložství, z odmítání poslušnosti králi a maření zájmů koruny.
Slova se ujal žalobce a vylíčil, jak oba milence nachytal, když přijel zatknout Maxi. I to, jak byl Tomem hrubě napaden. Předložil soudci všechny Maxinny prohřešky proti koruně. Ani nemusel, neboť soudce byl také členem královské rady a dobře věděl, proč došlo k celému „divadlu“.
„To je všechno snůška lží! Tom je nevinný. To já ho u jejich chalupy objala, abych mu poděkovala za to, co pro mne udělal. A oni..“ ukázala na žalobce „akorát přijeli. Byli hrubí a Tom je jen napomenul. Nedošlo k žádnému útoku. Nedošlo k ničemu, za co bychom se měli stydět nebo být souzeni. Chci mluvit s králem a s mým mužem. Do té doby nemám, co bych k tomu řekla.“
„Jelikož soud nemá pochyby o vině paní Maxi v žádném z bodů obžaloby, bude rozsudek vynesen po poradě soudního dvora…“ pronesl unaveným hlasem soudce.
Oba obžalovaní byli vyvedeni zpět do vedlejší místnosti. Tom byl bledý a Maxi jen ztěží krotila vztek. Stále nevěřila, že by mohlo být něco takového doopravdy… Náhle to místností zašumělo a vešel král. Byl bledý a špatně dýchal. Píchalo ho na prsou. Po obědě si šel odpočinout a až nyní se dozvěděl, co se zde děje. Maxi se stále domnívala, že zatím vším stojí právě on. Byl již blízko, když se vytrhla muži, který ji držel a vyřítila se na Anleka. Vší silou do něho vrazila. Nečekal útok a málem upadl. Udeřila ho svázanýma ruka, ale to už ji chytili dvě silné paže a odtáhli ji z jeho dosahu.
„Proč?!! Proč tohle?!!“ obořila se na Anleka. Náhle pochopila, že to není hra.
„Maxi, tohle není moje dílo. Dám vše do pořádku.“
„Na zatykači byl váš podpis….“ Vzlykla.
„Ne to není možné. Nic jsem nepodepsal. Jdu za nimi…“.

Chvíli později stanul před soudním dvorem.
„Pánové, můžete mi vysvětlit, co se tady děje?“ obořil se na muže, kteří však byli na jeho příchod připraveni. Žalobce mu s klidem v tváři vyprávěl, jak Maxi našli v objetí toho muže po noci, kterou s ním trávila v jeho chalupě. O odporu, který kladli při zatýkání. Další body žaloby král znal. Soudce přistrčil králi k podpisu rozsudek. Anlek si list přečetl a zbledl ještě více.
„Ne, to nepodepíšu…. Nemůžete ji odsoudit takto narychlo.“
„Můžeme, výsosti. Není pochyb o jejích proviněních a král Arthur zítra uvidí, jak dovedeme naložit s takovými lidmi. Bude-li chtít, vydáme mu ji. Arturovo vojsko je připravené blízko hranic. Pokud mu bude zítra odmítnuta ruka Kateřiny, budeme mít velké problémy… Podepište to. Jinak budu nucen přesvědčit soudní dvůr o tom, že je posedlá ďáblem. Mám spoustu svědků, že se chovala jako šílená, když vás před chvílí napadla a spousta lidí ví, kde jsme ji našli tenkrát v podzemí… Nechtějte do toho zatahovat inkvizitora….“
„Jste blázen! Nepodepsal jsem zatykač a nepodepíšu ani tohle. Mám ji svým podpisem odsoudit k doživotnímu žaláři? Myslíte, že tohle bych provedl svému synovi? Nikdy….“ Králi se udělalo špatně. Opět ho píchlo u srdce.
Žalobce nechal přivolat doktora a spolu se soudcem se vzdálili, aby v soudní síni oznámili, že se Tom odsuzuje k pětadvaceti ranám bičem, za útok na člena gardy. Obžaloba z cizoložství byla stažena na základě toho, že celou vinu vzala na sebe paní Maxi. Její obžaloba se tedy rozšiřuje o plnou vinu cizoložství a o podezření z toho, že je nepříčetná a ovládána magickou silou. Budou sezváni lidé tohoto oboru znalí, aby tento bod žaloby prověřili. Poté byli oba odvedeni do žaláře.
Žalobce si mnul ruce nad tím, jak se zbavili Maxi. Anlek byl jasně nemocný a neschopný čehokoliv. Zbývalo "přesvědčit" D'Shaye. Odešel napsat vzkazy pro "správné lidi", kteří mu měli stvrdit poslední bod žaloby. Pak už k vynesení rozsudku nebude podpis krále potřebovat.

Stráže pomohli králi do jeho komnat. Doktor mu nakázal přísný klid, jeho stav byl vážný. Avšak Anlek potřeboval nutně zpravit D’Shaye o tom, co se přihodilo. Za pomoci věrného doktora sepsal vzkaz a o chvíli později opustil Camelot posel, který měl na Dundoffu vyhledat králova syna…
Autor Maxi I., 06.03.2009
Přečteno 619x
Tipy 6
Poslední tipující: Alasea, Sára555, Víťa-žena
ikonkaKomentáře (1)
ikonkaKomentujících (1)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

je to pěkny roman ale nějak blbě skončil

09.11.2011 08:42:10 | Alimrajka

© 2004 - 2021 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter