Lucien a Alexandra 4/?

Anotace: omlouvám se za chybičky po delší době zase dílek :-))))

U Alexandry byl zatím doktor. Kulku vyprostil a střelnou ránu ošetřil a zašil. Konstatoval, že za pár dní , až se rána uklidní a přestane krvácet, vyndá stehy a Alex může jít domů.
"Ještě přijdu večer ,abych se s Jeho Milostí domluvil. Nashledanou dámy." uklonil se a odešel.
Alexandra s hospodyní osaměla. Ta jí načechrala polštáře a opatřovala ji jako své vlastní dítě.
"Přejete si něco slečno?"
"Ne... vlastně ano.Až přijede jeho Milost dejte mi vedět potřebuji s ním mluvit. Vím že je to trochu nevhodné a nemám na to právo...ale...no prostě.." zamotala se do vlastních slov.
Hospodyně ji zbavila rozpaků "Vyřídím to jeho Milosti, slečno, nebojte se."
Odešla a Alexandra se rozhlédla po pokoji. Byl vybaven luxusem. Pokrývky byli péřové, postel se čtyřmi sloupy, a ze tří stran byli pokryté ametysovými závěsy. Pokoj sousedil s koupelnou a na první pohled bylo vidět že ho zařizovala ženská ruka.
Do pokoje vstoupila paní Millerová "Jeho Milost přijela, slečno. Mám mu povedět ,že si ho přejete vidět?"
Alexandra přikývla a hospodyně vyplula tiše z pokoje. Hned vzápětí se objevila jeho Milost. Zdvořile se uklonil a posadil se do křesla.
"Přála jste si se mnou mluvit slečno?"
"Ano, co jste řekl mému otci?"
Lucien se usmál "Vašemu otci ,jsem milá slčeno, řekl pravdu, že jste byla postřelena a že jste v mém domě. Byl trošku v šoku ,ale to se zparví. To je vše?"
"Ne pane Werdany, ještě jsem vám chtěla říct, že zcela chápu vaše problémy, ale věřte mi. Já vám nemohu dát více peněz. Nemám na to."
Lucien se díval jak se ztrácí ve velké posteli s nebesy. Byla bledá a černé vlasy měla rozcuchané.
Alexandra si ho také prohlížela. I v křesle se zdál větší a mohutnější. Vlsy měl na týle utažené do culíku a držel se zpříma. Oči letního nebe se na ni podívali.
"Kdy budu moci odejít?"
"Až to doktor dovolí."
"Ale takhle bych mohla být i doma, postarali by se o mně" namítla. Upřel jí oči do očí.
"Slečno Granvillová, ne, zůstanete tady, protože jsem ještě nevypátral toho střelce. Nebudete cestovat tak daleko, bez doprovodu a na to bych vás doprovodil já ,nemám čas. Zítra musím zajet do Londýna. Bude to pár dní trvat, ale paní Millerová a Hobbs se o vás postrají" řekl a v Alexině hlavě se začal rodit plán na útěk. Ale na sobě nedala nic znát. V tu chvíli si uvědomila tu skutečnost.
"Uvědomujete si ,že ten střelec mohl střílet ,po vás a ne po mně? Vždyť jste vstal a potom jste se znovu posadil."
Zasmál se. "Nebuďte naivní miláčku, kdo by mně chtěl zabít?"
Napdalo je to součastně. TEN KDO TRÁVÍ ZVÍŘATA.
Pohlédli na sebe a Alexis šokovaně vykulila oči. Lucien se postavila přešel k onu. Jako vždy se dokonale ovládal. Ano to by mohlo být ono.
Otočil se k ní.
"Alex ",oslovil ji něžně "myslíte ,že by mně někdo tak nenáviděl?"
"Nevím, Milosti." zavrtěla hlavou. Samozřejmě si všimla jeho straosti a něžného oslovení. Najednou viděla mladého člověka se starostí o její život.
Přešel k posteli, sedl si na ni a vzal ji za ruce. Promnul je. "Alex, zůstaňte tady, než se vyléčíte. Není to bezpečné" a docela jiným tónem dořekl "a nepomýšlejte na útěk." najednou jako by se mu hnusil její dotek,její pohled. Něžný pohled se změnil ve slepou zuřivost. Vstal a beze pozdravu odešel.
Alexandra zůstala zmatená.