Růže a meč-kapitola VI. Zkouška

Růže a meč-kapitola VI. Zkouška

Anotace: tohle místo…to je svoboda. Nikomu nepatříme...

Sbírky: Růže a meč

Mé srdce na chvíli zapomnělo bít „jak to myslíte, vzhledem k tomu co jsem?“
Zasmál se. Já začala těkat očima po stanu, kudy by se dalo utéct, už jsem se pomalu zvedala, ale on mi jen chytil ruku a začal jí ošetřovat. „není nutné se bát, já tě nehodlám prozradit, beru to mno skoro jako zpovědní tajemství“
Trochu jsem se uklidnila, ale stejně jsem měla hrdlo stažené tak že jsem sotva dýchala „jak to víte“
„zaprvé jsem doktor, zadruhé tě znám, Eiro dcero Atičtina, dívka s pohanským jménem, která má nadání na učení, i když to podle všeho není možné. Mé ujištění přišlo ve chvíli kdy jsi se představila bratrovým jménem.“
„vy jste bratr bratra Gilberta?“
„ano, takže sis vzpomněla“
„přišel jste jen dvakrát a učil nás léčitelství, ale proč jste zde?“
„obvinily mě z čarodějnictví, protože mí pacienti obvykle přežívali“
„to je mi líto“
„nemusí, tohle místo…to je svoboda. Nikomu nepatříme, Tristan například byl nejprve Lotharovým nejlepším generálem a to v pouhých dvaceti letech, ale po té co zjistil že Lotharovi armády drancují co mohou dezertoval i se svým plukem…paní Magdalena pocházela z šlechtického rodu, pak se zamilovala do jednoho z vojáků a proto dokonce utekla od oltáře, teď s ním má devět dětí…Štěpán byl synem jednoho z lukostřelců z Tristanovi pluku a přinesla mu ho voda…nikdo tu není obyčejný“
„přesto nevím proč mě neprozradíte.“
„a připravit boha o jeden z jeho skvělých nástrojů. Jsi chytrá, učenlivá, schopná a pokud ti to nepůjde se zbraní zabírám si tě jako pomocného lékaře“ usmál se a poplácal mě po rameni.



O tři roky později
Štěpán vyrazil k útoku, místo toho abych se snažila jakkoli ránu vykrýt, uskočila jsem a Štěpán padl na zem. Položila jsem mu meč na krk a udýchaným hlasem pronesla „jsem vítěz“
Štěpán se místo odpovědi usmál a pomohla jsem mu na nohy „na lukostřelbu si, ale pořád jelito“ poplácal mě po zádech
„ty máš zase mozek jak seschlej hrozen“ rozcuchala jsem mu vlasy
„taky tě mám rád“
Zamířila k nám Gisila „to bylo úžasné Matouši“ Gisila byla do mě již třetím rokem zamilovaná a i když jsem se jí všemožně snažila dát najevo, že nemám zájem, byla neoblomná.
„ano? Ehm..děkuji Gisilo“ a vzala jsem si od ní karafu s vodou.
„určitě budeš ten nejlepší voják všech dob, jsi lepší i než Tristan“
„zase nepřeháněj Gisilo…oh nevolala tě matka?“
„nic jsem neslyšela“
„já jsem si skoro jistý…radši běž“
Gisila se zatvářila zklamaně a odběhla, nedělalo mi dobře jí takhle ubližovat, ale jinak to nešlo.
„týjo ta po tobě jede jako břečťan?“
„cože?“
„ale no tak, líbíš se jí…“
„jo? nevšiml jsem si“
„vtipném a slepej jako vždy, zkusíme tu lukostřelbu?“
„chceš se jenom vytahovat“
„chytrej…“

Šla jsem do svého stanu, protože mě bratr Adam vzal jako pomocného lékaře měla jsem svůj vlastní, což mi dost ulehčilo uchovat si moje přestrojení, i když to bylo poslední dobou dost těžké. Moje postava se začala zženšťovat, to že jsem měla užší boky nevadilo jako to, že mi vyrostlo poprsí a ani všemožné stahování tomu nezabránilo, musela jsem proto nosit volnější oblečení a nikdy jsem si nesundávala plášť, i přes všechno mé snažení mě udivovalo, že to ještě nikdo nepoznal. Protože mi už bylo šestnáct let musím projít zkouškou, jakmile jí zvládnu budu se moct zúčastňovat bitev a ne jen sedět tady a cvičit, nemůžu říct že by mě to nebavilo, dokonce mi to ohromě šlo, až na tu lukostřelbu, ale ještě jsem neměla šanci svou rodinu pomstít.

„Narovnej se!“
„je tohle opravdu nutné? Zkoušky začnou ani né za hodinu a já tu budu jajčit s lukem…vždyť budu lehkej pěšák“
„proč se učit jíst příborem když to jde i rukama“
„nedělej jako by jsi to uměl! Prostě mě to nebaví“
„a proč tě to nebaví? Protože ti to nejde až ti to začne jít budem tě ze střelnice táhnout v provazech“ Štěpán se postavil za mě a položil mi hlavu úplně těsně vedle mojí „vždyť to držíš uplně křivě…kam to jdeš?“
Vytočila jsem se pryč, „ehm ty jsi to neslyšel? Bratr Adam mě volal.“
„ne neslyšel“
„tak si nech prohlídnout uši…uvidíme se na zkoušce“ a utekla jsem pryč.

„co se děje dítě?“zeptal se mě bratr Adam
„už to nezvládám, furt se o mě opíraj a sahaj na mě a…já vím že to tak nemyslej protože, no chápete ne, ale já už mám strach, že se to…“
Bratr Adam nahlas zakašlal, otočila jsem se stál tam Tristan, ale netvářil se jako by něco slyšel. „Alberte shání se po vás Magdaléna, Gisele prý není dobře“ řekl a zase odešel
„Musíš být opatrnější, vždyť víš co by s tebou Ignác udělal“
Ano Ignác přišel před rokem a byl farářem a nikdo ani pořádně neví proč tam je, už obvinil osm lidí z kacířství, Tristan naštěstí všechny jeho požadavky na upalování zamítal, vyhodit ho, ale nikdo nemohl protože by mohl prozradit naše pozice. „ano bratře“
„víš, že poslední co bych chtěl je aby se ti něco stalo“
„jistě…a pokud jde o Giselu, obávám se, že za to zase můžu já“
Adam si pouze povzdechl a odešel.

Zkouška začala, Štěpán, Drog, Karel, Hugo, Martel, Sebastián a Gelen se postavily do kruhu kolem mě a i když to nebyl žádný obřad několik lidí se na to přišlo podívat.
První ránu dal Drog, neslevila jsem jí svůj meč a obtočila k zemi abych se mohla ubránit Štěpánovu výpadu…
Boj stále pokračoval, všichni už sice byli udýchaní, ale to nic neubíralo na spádu a rychlosti boje. Vedlo se mi dobře, Martel již dokonce odstoupil, avšak Gisila zatleskala, to mě vyvedlo z koncentrace, a Gelenovi rány jsem si všimla později, stihla jsem se sehnout tak aby mě rána nezasáhla, ale ne tak moc, aby mi nesrazila čepici z hlavy…a vlasy se mi snesly na ramena a záda jako rozlitý med…byla jsem prozrazena.
Autor Aidinera, 30.01.2011
Přečteno 350x
Tipy 2 ... Tip / Supertip
Poslední tipující: Klaný
ikonka Komentáře (4)
ikonka Komentujících (4)

Komentáře

děkuju všem moc :)

31.01.2011 14:00:00 | Aidinerareagovat

Ty kráso...!! :D
Najde se tu zítra pokráčko?

30.01.2011 22:07:00 | kuklickareagovat

Moc dobré!!! Těším se na pokračování.

30.01.2011 20:41:00 | Pája25reagovat

Moc se mi to líbí. Tak honem další díl. :-)

30.01.2011 20:24:00 | knihomolreagovat

© 2004 - 2020 liter.cz v1.4.6 | Facebook, Twitter