Smaragdová záře- I. Irsko 995

Anotace: Irsko 995 jao svou prvotinu jsem přepracovala povídku kterou jsem psala na češtinu, snad se vám bude líbit, ikdyž historicky moc správně není :) Abigail

Sbírka: Smaragdová záře

Irsko 995

Shaera vyběhla před dům, džber v ruce se jí komíhal sem a tam a sníh křupal pod nohama. Chladný vzduch se v silných poryvech větru dral pod dívčino vlněné oblečení, a vháněl jí zkřehlost do prstů a karmín do tváří. Shaera si vytála pletenou šálu blíž k nosu a přidala do kroku, aby se zahřála.
Letos byla zima velmi tuhá, napadl půl metr sněhové pokrývky a spousta mělčích studen rychle zamrzla. Zima se každou noc vkrádala do domů a krbové ohně s ní často nestačili bojovat. Shaera tak nejednu noc spala schoulená mezi své starší sourozence pod vrstvou kožešin a oblečena do všeho, co měla a přesto se celou noc klepala jako osika ve větru. Zásob jídla rychle ubývalo a jeho cena rostla, všichni tušili, že letošní zimu čtvrtina obyvatel vesnice nepřežije.
Sharera vyběhla mírný kopec, džber položila vedle studny a stoupla si na špičky, aby se mohla natáhnout pro kbelík na vodu. Dřevěnou tyčí, která byla opřená o studnu, rozbila ledovou krustu uvnitř kbelíku a chladnou vodu, kterou tam někdo nechal, přelila do džberu. Kusy ledu vybrala holými dlaněmi a přihodila je k vodě také. Kbelík postavila na zítku, která kolem studny stála a notnou chvíli se pokoušela zahřát prsty, ale už tu nemohla postávat dál, maminka by se už zlobila. Dívenka proto popadla džber s vodou a pelášila z kopce zpátky domů.
„Shaero, honem pospěš s tou vodou!“ přikázala jemným hlasem maminka z kuchyně.
Shaera odcupitala ke krbu a obsah džberu přelila do bronzového hrnce, kde se kusy ledu začali okamžitě rozpouštět.
„Ukaž ruce.“ Řekla maminka a zabalila jí promrzlé prsty do zahřátého plátna jako vždy, a Shaeře se poté udělalo mnohem příjemněji.
„Tak už je to lepší?“ zeptala se maminka a Shaera přikývla, maminka jí políbila do tmavě hnědých jemných dětských vlásků a poslala jí ke stolu na snídani. Do ohřáté vody nasypala trochu sušených bylinek a každému nalila do kameninového hrnku.
„Bowene, nejez tak rychle, bude tě bolet bříško! Mearo, podej ten hrnek Ronanovi a ty Shaero už se posaď.“ Maminka vládla domácnosti pevnou rukou, ale Shaera si ani nepamatovala, jestli na ně kdy zvýšila hlas.
Tatínek s nimi dnes nesnídal, protože byl zrovna na moři, Shaeřin otec byl totiž místní rybář. Normálně nebylo ani přes zimu málo ryb, ale letos zátoka pravidelně zamrzala a proto rybáři mohli vyplouvat na moře, jen když zesílil teplý proud z jihu a ledy odtáli.
Po snídani šli Bowen a Ronan opravovat díry ve střeše a Shaera s Maerou pomáhali mamince loupat tuříny na odpolední vývar, když se ozvali zvony, maminka rychle odložila mísu s nakrájenými tuříny a vyběhla před dům.
Shaera a Maera jí následovali.
Nebylo to nic neobvyklého, zvoní pokaždé, když se rybáři vraceli zpátky domů a maminka a děti vždy běželi tatínkovi naproti, byla to už tradice. Maminka vyběhla vždy jako první a děti se za ní předháněli, kdo tam bude jako další, ale tentokráte se maminka zastavila už u branky a zaraženě zírala na horizont.
Na obzoru byli stovky lodí, stovky lodí s širokou plachtou a dračí hlavou na přídi.
Shaera, která ještě nechápala co se děje (a jedinou vikinskou invazi zažila, když jí byl rok) se rozeběhla k zálivu, aby mohla tatínka přivítat.
„Shaero! Stůj!!“ vyjekla maminka a hrábla po ní rukou.
Shaera se, ale jenom zasmála, vyhnula se maminčinu pokusu jí zastavit a pelášila hlubokým sněhem dál.
„Shaero!!“ vyjekla zděšeně maminka a vyběhla za ní „Shaero!!“
Shaera však vše považovala jen za hru.
Maminka jí konečně chytla, zvedla jí do náruče a utíkala s ní zpět k domu, vlastním tělem jí kryla před davem tlačícím se do kostela hledajíc ochranu, byli by jí klidně udupali a samotné mamince krvácel ret po tom, co jí někdo omylem praštil loktem do obličeje.
„Honem, musíme se dostat co nejdál odsud!“ zavelela maminka, chytla Maeru za ruku a drala se proti proudu davu.
„Ale všichni utíkají tam. “ podotkl Bowen.
„Protože jsou hloupí!“ utrousila maminka. Drát se proti panikařícímu davu nebylo nic jednoduchého, Shaera, která stále nechápala co se děje, se usedavě rozplakala, Ronan dostal od někoho loktem do zubů a Maeru někdo velice hrubě shodil na zem.
„Maero!!“