Oběť

Anotace: Kapitola pátá: Zrcadlo

,,Co tohle mělo k čertu znamenat!" zařval Jackson, který stál u krbu, vypleštěnýma očima zíral na Henryho, který ležel omráčen na zemi. Nad Henrym stál Bronckhorst s nataženým zámkem své muškety, mířící mu přímo do jeho obličeje. Hraběnka Nathalie se plazením soukala dál od Henryho, držící si svoji tvář, které po ráně od Henryho začala na její levé straně objevovat modřina. Brown k hraběnce přiskočil a začal ji pomáhat na nohy.

Do místnosti přišli ostatní ze zvědavosti, co se vlastně děje. Claudine přistoupila ke své matce a silně se obejmuli.
,,Co se stalo?" zeptala se tichým hlasem a pohlédla na Henryho tělo, Bronckhorst stále na něj mířil, dokud k němu nepřistoupil Gilbert.

,,Dej tu pušku pryč." řekl Bronckhorstovi, když stál vedle něj.

,,Se zbláznil! Viděli jste ho? Zaútočil na hraběnku a mlel u toho nějaké nesmysli. Nebylo mu vůbec rozumět!" vyhrkl Jackson.

,,Co s ním uděláme?" zeptal se Bronckhorst a odstoupil od Henryho o krok dozadu.
,,Měli bychom ho potrestat!" vykřikl Brown a hodil směrem k Henrymu nenávistný pohled, plný hněvu.

,,Trochu se uklidníme ano?" odvětil Gilbert a klekl si vedle Henryho, chvíli jej pozoroval. Poté odvrátil zrak z Henryho a všiml si knihy, která ležela vedle něj. Natáhnul se pro ni rukou, stoupl na nohy a poodešel k oknu listující si stránky knihy.

,,Stačí když ho prozatím svážeme a počkáme jak se probudí. Pak nám řekne, co tohle mělo znamenat." pronesl Gilbert a rozhlédl se po ostatních s tváří, která odmítala jakékoli námitky.
Všichni přítomní to pochopili a mlčením souhlasili. Jen pan Brown chtěl něco říci, ale nakonec jen něco zamumlal. Bronckhorst společně s Joelem Henryho svázali a přitáhli blíže ke krbu. Poté jej přikryli kožešinou a pod hlavu mu dali polštář.

,,Nuže, co teď?" zeptal se pan Smith, který popadl láhev bourbonu a upil z ní.

,,Co asi. Půjdeme konečně spát!" odvětil Smithovi Jackson a vytrhnul mu láhev z ruky a zbývající obsah vypil. André polkl nadávku a zakroutil hlavou.

,,Pokoje nejsou dostatečně vyhřáté. Tedy až na pokoj pro paní hraběnku a její doprovod." dodal André.

,,Neměli bychom raději zůstat pohromadě?" dodal Jason.
,,Hraběnka bude odpočívat ve svém pokoji!" odsekl mu Brown.

Jak řekl, tak se i stalo. André odvedl pana Browna, Claudine a hraběnku, která se ještě oklepávala po příhodě s Henrym do prvního patra do jejich pokojů.
Brown si zabral pokoj hned naproti hraběnce a Claudine byla ve vedlejším pokoji.
Tohle Jason s Joelem nesli nelibě. Bylo jim jasné, že budou muset strážit její pokoj a být celou noc v té deprimující studené chodbě. Snažili si to zpříjemnit v podobě dvou velkých sedacích pohovek, které si přitáhli i nad nevolí Andrého, který začínal mít z "návštěvy" pomalu kopřivku.
Jackson zablokoval jediný zadní vchod ze sídla určené pro služebnictvo hned za kuchyní, kde si rozestlal své kožešiny donesené ze saních, i s láhví rumu. Že ještě žil poznali dle občasného zachrápání. Ostatní si přichystali pokrývky a kožešiny v hale kolem krbu. Až na Bronckhorsta, který zatáhl jedno z křesel do tmavého rohu, do kterého se uvelebil s puškou na klíně. netrvalo dlouho a všichni upadli do spánku. Cesta byla dosti vyčerpávající. Strážci Julien a Thomas od majordoma slíbili, že budou držet přes noc hlídku v domě pro klid na duši ostatních.

Gilberta vytrhl ze spánku vrzající zvuk podlahy. Posadil se a protřel si zalepené oči. Rozpoznal siluetu Bronckhorsta, který si u krbu zapaloval doutník.

,,Sakra chlape! Ty nikdy nespíš?!" vyhrkl ze sebe Gilbert a zívnul si.
Bronckhorst na něj pohlédl a usmál se ,,Starý vlk jako Vy potřebuje tolik spát?"

Gilbert si zamumlal sám pro sebe nějaké nadávky, vstal a došoural se k oknu.
Poté se zarazil a snažil se zaposlouchat do podivných zvuků.

Bronckhorst si toho všiml ,,Klid. To je Jackson a jeho hodně hluboký spánek."

Gilbertovi se ulevilo a z fraku vytáhl kapesní placatku. Vítr venku byl nadále silný a muselo od doby jejich příjezdu napadnout snad deset čísel sněhu.
,Ach! To podělaný počasí!" procedil skrz zuby a napil se z placatky, mezitím se Bronckhorst vrátil do svého křesla. Vládlo ticho, které bylo narušováno větrem a oddychováním spících lidí.
,,Snad vypadneme co nejdříve zpět." dodal potom a pohlédl na Bronckhorsta, který jen přikývnul na souhlas.

,,Onemněl si?" dodal s úšklebkem Gilbert a točil se směrem k němu.
,,O čem bych se s tebou měl bavit?!" odvětil Bronckhorst a potáhnul si z doutníku.

,,Něco jsem zaslechl o panu Brownovi. Prý to byl skvělý diplomat a během bojů ve Španělsku proti Napoleonovi hodně dopomohl k tomu, že obyvatelstvo nikdy nesklonilo hřbet před tím prckem z Korsiky."

Bronckhorst se hlasitě zasmál, až se málem zakuckal kouřem z doutníku ,,Je to parchant a podělanej manipulátor! To je celé, co o něm řeknu."

,,Tak proč ho doprovázíš?"

,,Peníze. Dobře platí a to mi stačí." odvětil Bronckhorst s úsměvem, ve kterém odhalil zuby se zlověstně nahozeným obličejem, který Gilberta mělo varovat, aby se o další konverzaci ohledně Browna měl vyvarovat.

Než stačil Gilbert cokoli dalšího říct, ozvalo se z prvního patra vyděšený ženský křik. Byla to hraběnka.

Nathalie se převalovala v posteli. Nedařilo se ji usnout, občas okem zavadila na hořící svíčku na nočním stolku. Nejen díky hrůze, co viděla v Henryho očích, o kterém nikomu raději neřekla. Určitě by ji měli za blázna. Stále si namlouvala, že se ji to jen zdálo. Ale i ta prokletá zima! Peřina byla hodně silná a měla na sobě jako dar pár kožešin od Jacksona, přesto se cítila jako by byla nahá někde uprostřed zimního lesa. Popravdě nechtěla plout do Ameriky. Pohodlí Anglie ji více vyhovovalo, ale když Brown na tomhle tak trval. Zároveň nechtěla dopustit aby se Claudine nemohla naposledy rozloučit s osobou, kterou tak milovala.
Samozřejmě se nemohla už dočkat, jak tato etapa skončí a začne další. Krásnější, bez lží, strachu a výčitku svědomí. Jakmile tohle skončí s podpisem a pohřbem, je volná a začíná nový život s lidmi, na kterých ji skutečně záleží. Nemůže se toho dočkat!
Jenže proč se začala náhle tak potit? Nemoc? Proč má pocit začínajícího vlhka u svého klínu?
Rukou si šáhla na partie a zarazila se. Suše polkla a třepající ruku z pod peřiny vytáhla.
Ve svitu svíčky rozpoznala krev, která byla pokryta celá její ruka.
Rychle odhrnula peřinu. Dívala se na tu hrůzu, které nemohla uvěřit. Z jejího klínu tekla proudem krev! Byla od krve už potřísněná celá postel. Nathalie zapištěla a vyskočila z ní.
Stála jako socha, hledící na zakrvácenou postel, nemohla se pohnout. Chtěla zakřičet a vypadnout pryč, jenže nemohla. Nedokázala své tělo donutit k útěku, jen očima mohla hýbat.
Stála jako socha. Z neznámého důvodu nemohla ani zakřičet. Poté cítila chladné doteky po celém svém těle i přesto, že byla v pokoji sama. Její tělo se začalo pomalu otáčet k zrcadlu naproti posteli. Nathalie co viděla v jeho odraze by chtěla nejraději křičet, co by ji hrdlo dovolilo. Nemohla. Nebyla paní svého vlastního těla. Byla jako duše uzavřena v nějaké láhvi.
Byla absolutně bezbranná.

Místo jejího odrazu v zrcadle stála temná postava, zahalená v plášti s kápí. Byla o něco vyšší než Nathalie. Díky kapuci nebylo vidět do jeho obličeje. Oranžové oči probodávalo maso i duši hraběnky, která cítila bodavou bolest projíždějící po celém těle.

,,Vím kdo jsi!" uslyšela hraběnka.

,,Lhářka! Falešná nevěrnice!"

Nathalie se vyrojily slzy a začali téct po tváři.

,,Vražedkyně!"

,,Ne! To nejsem!" vykřikla náhle Nathalie.

Postava v zrcadle při této odpovědi, kterou asi nečekalo stálo nehnutě a prohlíželo si ji.
Náhle uslyšela Nathalie ve své hlavě řev připomínající krvežíznivou bestii, doprovázené vysokým pískotem. V zrcadle se objevili praskliny a poté se rozpadlo na kusy.
Nathalie získala kontrolu nad svým těle a křikem běžela ke dveřím.
Ve futrech se srazila s Brownem, který dřímal v ruce křesadlovou pistoli. Za jeho zády stál Joel s Jasonem, každý z nich měl v rukách lucerny.

,,Co se děje?!" vyhrkl ze sebe překvapený Brown, když se mu hraběnka pověsila kolem krku.

,,Někdo tady byl!" odvětila pláčem Nathalie. Jason s Joelem vešli do pokoje a začali ho prohledávat.
,,Nikdo tady není." pronesl po chvilce Joel.

Hraběnka se pustila Browna a ukázala směrem k rozbitému zrcadlu ,,Byl támhle!"

,,Nezdálo se Vám něco?" dodal Richard.

,,Co si to dovolujete?!" nechápala hraběnka.

Jason ukázal směrem k hraběnčině levé ruce. Brown i hraběnka se podívala.
Nathalie vůbec nechápala, co tohle má znamenat. V levé ruce držela pohrabáč od krbu.
Poté se podívala na postel.
Nic. Žádná krev tam nebyla. Hned si prohlížela svůj noční šat a též nic.
Zaraženě stála a dívala se trojici mužů do očí a začala si uvědomovat, že ji mají teď za šílence. Mezitím se ve dveřích ukázal Gilbert s Bronckhorstem.

,,Co se tady děje?" zeptal se Gilbert.

Brown se k němu otočil ,,Nic. Hraběnce se něco zdálo. Vše je v pořádku." kývnul směrem k bodyguardům, kteří odešli z pokoje.

Gilbert jen přikyvoval ,,Dobře, dobře. Je to těžká noc. Chápu." pronesla očima se rozhlédl po pokoji předtím, než Brown zavřel dveře. Byl ta sám s hraběnkou. Chvíli čekal za dveřmi a poslouchal vzdalující se kroky od dveří. Poté se vážnou a starostlivou tváři otočil k Nathalii.
Hraběnka stála vedle něj, ještě strachy se klepala. Hleděla do země utopená ve svých myšlenkách.

,,Drahá, co se tady stalo?" zeptal se po chvilce. Jenže Nathalie ho neposlouchala. Brown Nathalii něžně chytil kolem ramen a přitáhl si ji k tělu.
,,Já. Já nevím! Někdo tady byl a napadal mne. Nemohla jsem nic dělat....." vyhrkla po chvilce ze sebe.

,,Jen klid lásko. Asi to bylo moc zlý sen." dodal Brown.

Nathalie se v jeho náruči uklidnila a snažila si to sama sobě připustit, že to tak bylo.

,,Asi máš pravdu." řekla nakonec a objala Browna ,,Zůstaneš tady se mnou?"

,,Ano drahá." odvětil a políbil ji na tvář.

Poté spolu ulehli do postele. Hraběnka se k Brownovi přitiskla. Brown se zatřásl zimou, když se chytili za ruku. Nathalie měla ledový dotek. Ani nevěděl, kdy usnula. Že by okamžitě?
Utopil se do svých myšlenek. Začal se zlehka usmívat. Až na těch pár lapálií, které zatím byli nemají na jeho plán žádný vliv vše vychází jak má.
Ještě chvíli musí tohle divadlo hrát . V Portlandu mu podplacený Smith pomůže s dokumenty a může začít konečně svůj nový život. Samozřejmě poté, co se zbaví ještě několika lidí v jeho blízkém okolí.
Zavřel oči a usmál se nad tou krásnou představou.