Oběť

Anotace: Desátá kapitola: Spencer Brown... zrůda mezi námi

Henrymu se vůbec nelíbil Bronckhorstův nápad. Jít ven a pátrat po nějakém vrahovi? Thomas se absolutně zhroutil a stále tvrdil, že někde tam venku není člověk, ale netvor.
Od Gilberta i Bronckhorsta sklidil posměch, ostatní jen mlčeli.
Gilbert stále tvrdil, že venku musí být banda zabijáků, kteří je chtějí povraždit.
Jenže Thomas to odmítal a trval na svém. Držel se zábradlí schodiště, nechtěl se vracet na místo, kde zemřel André.
Henrymu tuhla krev v žilách, když Bronckhorst začal Thomase mlátit jako psa přivázaného k plotu, který neměl možnost úniku. Henry nevěděl, proč Bronckhorst na tom tak lpí. Nejraději by chtěl zakřičet a zastavit Bronchorsta. Jenže měl strach, že skončí jako Thomas. Henryho dováděl Thomasův zoufalý řev
k šílenství, jenž dostával další a další rány pažbou do těla.
Jenže nikdo neměl v plánu zastavit Bronckhorsta, měli z něj taky jako Henry oprávněný strach.
Poté ho napadlo, že by Brown mohl mít na Bronckhorsta nějaký vliv. Jenže Brown se choval, jako by to se toho netýkalo a bylo na denním pořádku.
Stál úplně vzadu a hadříkem si leštil kouli ze slonoviny na své vycházkové holi. Jak dokázal být tak chladnokrevný? Henry si začal uvědomovat, že Bronckhorst je vlastně jen zuřivý pes, který byl na vodítku a měl doposud nasazený náhubek.
Brown teď ovšem povolil vodítko a sundal svému psovi náhubek. Okamžitě začal kousat.
První nešťastník jeho zuřivosti, který to právě poznával byl Thomas.
Henry doufal, že Gilbert zasáhne. Jenže při pohledu na něj Henryho zamrazilo. Starý voják se uculoval a užíval si ten pohled, který se mu naskytl. On si to užíval!
Užíval si utrpení Thomase. Copak zešílel? To měl snad ten starý Jackson pravdu?
Pak si to Henry uvědomil.
Přetvářka!
Až teprve teď se ukazuje, jaká je jejich skutečná tvář. Gilbert a Bronckhorst bylo viditelné zlo, kterého se musel každý bát. Ovšem více ho začalo děsit to nenápadné zlo, které vše řídí z dálky.
Tohle sedělo na Spencera Browna, schovaného ve stínu mimo celé dění.

Nakonec to byl Julien, který svým jednáním zastavil běsnění Bronckhorsta. Chytil jeho pušku a vytrhl mu ji z ruky. Bronckhorst si to ovšem nenechal líbit a dal Julienovi pěstí do břicha.
Bronckhorst začal tasit šavli, jenže Brown ho okřikl, aby toho okamžitě přestal.
Tím potvrdil Henryho v jeho teorii.
Julien s Jasonem pomohli Thomasovi na nohy a začali mu ošetřovat rány. Bronckhorst zuřivým pohledem navázal oční kontakt s Brownem, který mu gestikuloval, aby se uklidnil.
Mezitím Julien tiše domlouval Thomasovi, aby s nimi šel. Klást odpor nemělo smysl. Ostatní se prozatím oblékli do kabátů, zapálili lucerny a čekali, co udělá Thomas.
Nikdo s nikým nemluvil, všechno teď řídili Gilbert a Bronckhorst, kteří odmítali jakékoli námitky.
Nakonec se Thomas vzchopil, obešel obloukem Bronckhorsta. Nechával za sebou na zemi malé stopy krve, která mu stále stékala z úst. Začal bolestivým výrazem oblékat kabát, hledící stále jen do země. Všichni ho s obdivem sledovali.
Nikdo nečekal, že se ještě vzchopí. Jen Bronckhorst zaskřípal zuby.
,,Fajn! Půjdeš před námi!"


Spencer Brown nervózně poťukával svoji holí o podlahu. Skrz okno sledoval, jak ostatní mizí z dohledu. Zůstal tady s Nathalií, Claudine, Richardem Smithem
a Gilbertem.
Hraběnka seděla vedle své dcery a hladila ji po ruce. Smith popocházel zleva doprava, přitom popíjel rum z láhve. Gilbert byl nečekaně ledově klidný. Seděl v křesle s mušketou na klíně, prázdným pohledem zíral do krbu. Brown si začal připomínat, proč se dostal až sem.....



Nikdy se nepovažoval za dobrého šermíře. I jeho střelecké schopnosti byli spíše průměrné.
Pochopil, že nikdy nebude dobrým duelantem a musel si najít jinou možnost, jak dosahovat svých cílů. Hlavní silou Spencera Browna byli hlavně intriky a trpělivost.
Využívat okolí ke svému prospěchu, rozeštvat lidi proti sobě a naplánované vraždy byl jeho styl. Jeho největší slabinou byl hazard, který považoval za své hobby.
Jenže ho to dohnalo téměř na mizinu a musel si najít zdroj financí, jenž by ho zachránilo.

Jeho nový cílem se stal právě Piers Walker.
Celé roky ho nenáviděl z celého svého srdce.
Záviděl mu jeho úspěchy, krásnou ženu a nejvíce jeho bohatství.
Plán, jak docílit svého cíle byl prostý.
Na oko hrát divadlo v podobě rodinného přítele, zjistit jeho slabiny, získat srdce jeho manželky a poté se ho zbavit a nahradit ho. Nathalie totiž měla jeho podnik převzít, kdyby náhodou došlo k nenadálému úmrtí, měla nadále v rodinném podniku pokračovat. V závěti měla zdědit veškerý majetek. Tohle bylo pro Browna ohromné lákadlo a motivace v likvidaci Walkera hned o dost větší.

Podařilo se mu pobláznit hlavu Nathalie natolik, že s ním ulehala do postele, když byl Piers na cestách. Z těchto nocí se zrodila nechtěná Claudine, kterou Spencer Brown považoval za nešťastnou náhodu. Naštěstí pro Browna i Nathalii tohle dopadlo nadmíru dobře. Piers Walker byl nadšený z potomka. Celé roky předtím se marně snažili s Nathalií o dítě.
Ach! Jak ten Piers byl zoufalý! Přál si potomka natolik, že si nepřipouštěl dítě zrozené z nevěry.
Takové štěstí Pierse nakonec dokázal Brown taky využít. Piers se začal více věnovat své rodině a začal své obchody zanedbávat. Spencer toho využil a nabídl mu svoji pomoc.
Piers samozřejmě souhlasil, měl plnou důvěru ve Spencera. Byla to veliká chyba.

Brownův plán měl dovršit pokusem o jeho vraždu během sedmnáctých narozenin Claudine, na loveckém zámečku nedaleko Bristolu. Najatý zabiják měl být převlečen jako jeden ze služebnictva a přede všemi Piersovi prohnat kulku hlavou. Brown doufal, že uvidí smrt toho parchanta. Těšil se na to. Jenže dle Claudine v ten den prostě odjel a nikomu neřekl kam. Že by to tušil? Měl nějakého toho zrádce ve své síti?
Později se dozvěděl, že Piers zmizel do Ameriky. Browna to pobavilo. Piers Walker si myslel, že bude předním v bezpečí?
Ovšemže nikoli. Hned po zjištění, kde se Piers nachází nechal poslat dárek v podobě černého čaje, který tak miloval. V něm byl přimíchán jed. Samozřejmě se vzkazem od hraběnky, který napsal osobně. Dokázal napodobit její písmo.
Poté očekával zprávu, o nenadálém skonu Pierse.
Ten přišel poněkud později, než očekával.
Hned na to spustil další fázi svého plánu. Přemluvil Nathalii ohledně prodeje veškerého majetku v Americe. Zároveň během cesty na lodi požádal za zavřenými dveřmi Nathalii o sňatek. Věděl, že na tohle přikývne. Vždyť mají spolem už téměř dospělou dceru.

Prsty začal poklepávat na kouli zhotovené ze slonoviny, která byla na vrchu jeho vycházkové koule. Začalo ho mrazit, jak byl blízko svého úspěchu.
Očima se podíval na kouli a poté se začal usmívat.
Nikdo netušil, že je uvnitř schován dost silný jed, který měl sprovodit ze světa všechny, kteří s ním vyrazili z Portlandu. Měl v plánu ho nasypat každému do čutory s vodou během cesty zpět do přístavu. Pokud by náhodou někdo přežil, tak Bronckhorst byl tady od toho, aby zbývající dorazil. Od toho tady měl přece svého zabijáka.
Přežít měli pouze Nathalie, Claudine, Bronckhorst a Smith. Ti ještě v jeho plánech byli potřeba. Smith na potvrzení o prodeji pozemků, zároveň rovnou potvrdí oficiální svazek s Nathalií. Měšec nebo dva plný penězi určitě Smith nepohrdne.
Hned po vyplutí zpátky do Anglie se zbaví Nathalie. Žraloci taky potřebují žrát. Už se nemohl dočkat, jak se té fúrie zbaví. Na občasné potěšení byla dobrá, ale nastal čas se ji zbavit. Dále ji nebude potřebovat. Oficiálně budou svoji a veškerý majetek Pierse bude napsán i na něj.
Bude jeho! Tolik let se na tohle chystal.

Z těch krásných představ vyrušilo Browna zakašlání Claudine. Stále nebyla v dobrém stavu.
Viděl ji v odraze od okenní tabule skla, usmál se. Proč by taky měla být v pořádku? Celou cestu ji dával velmi slabé uspávadlo. Jeho účel bylo oslabit Claudine natolik, aby se nezmohla na jakýkoli odpor.
Nikdy ji nepovažoval za svou dceru. V jeho očích to byl doslova jen vedlejší produkt jeho občasného potěšení s Nathalií. S krásnou Claudine měl taky své plány.

Poté, co hodí Nathalii přes palubu se zaměří na Claudine. Už ji viděl ve svých představách svlečenou a svázanou ve své soukromé kajutě.
Těšil se na to potěšení, které si bude s ní dopřávat po celou cestu zpět do Anglie.
Až ho omrzí, předhodí ji posádce, která bude určitě nadšená z toho nečekaného daru. Proč by jim nemohl udělat také radost? Určitě těch pět tuctů námořníků z posádky po týdnech plavby takovou kráskou nepohrdnou. Pro Spencera Browna byla Claudine jen bezcenný kus masa.

A Bronckhorst? Určitě nebude rád, jaký osud přichystal Nathalii a Claudine.
Byl to sice zabiják, ale měl svá pravidla. Navíc si byl jistý, že by Claudine bránil.
Tohle měl samozřejmě už taky podchycené. Kapitán lodi, která čekala v přístavu dostal dost peněz, stejně jako zbytek posádky a zbaví se Bronckhorsta ihned, jak budou na lodi a mimo přístav.
Bude to krásný konec! Nemohl se toho dočkat.

Jenže poslední události Brownovi házeli nepříjemné pocity. Ten dopis, který měl André Browna znepokojoval. Ani tvrzení, kdy Piers skutečně zemřel jej zneklidňovalo.
Jak tohle bylo možné? Že by jed nebyl tak účinný, jak předpokládal? Je možné, že vyvaření
s čajem ztrácel na účinnosti? Nedávalo to smysl. Ještě nechápal, kdo slídil v temnotě a zabil Andrého.
Thomas mluvil o netvorovi, což byla dle něj blbost. Nic takového neexistovalo. Bylo to určitě jak pravil Gilbert. Venku bude loupeživá potulná banda, které se zachtělo bohatství zdejšího sídla. A André byl ve špatný čas na špatném místě.

Spencer Brown sebou trhl, když něco proběhlo pod oknem.

,,Zatraceně!" ulevil si nahlas a poodešel od okna.

,,Co se děje?" zeptal se nervózní Smith, kapesníkem si setřel pot z čela.

,,Nevím. Něco tady proběhlo. Asi nějaké zvíře." dodal Smith. Zvědavost mu ovšem nedala spát a přistoupil zpět k oknu. Očima marně pátral ve tmě. Tajně doufal, že se konečně ostatní vrátí. Potřeboval je tady, aby ho ochránili. Už jsou venku snad přes hodinu.

Náhle na okno něco skočilo. Okno zavibrovalo, ale skleněné tabule se nerozbili.
Brown se lekl a upadl na zem. Ostatní vyskočili na nohy a schovali se za Gilberta, který namířil mušketu před sebe.

Vlk škrabal tlapama o okno, pěna mu lítala z úst a těžce oddychoval. Brown se vyškrábal na nohy a pozpátku přešel až ke Gilbertovi.

,,Zatracené zvíře! Co tady chce?!" ulevil si Brown.

Gilbert se vydal opatrným krokem vpřed.

,,Co to děláte?!" vyhrkl ze sebe Brown. Nathalie společně s Claudine tiskli k němu a klepali se strachy. Smith ani nedutal a jen přihlížel.

Vlk přestal škrabat a zmizel z dohledu. Gilbert se zastavil u okna, podíval skrz něj ven. Potom opřel mušketu o zeď, vytáhl pistoli a zamířil ke dveřím.

,,Zatraceně Gilberte! Neotvírejte ty dveře!" naléhal Brown ,,Já vás prosím! Nechoďte tam!"

Gilbert se u dveří zastavil, chvíli nehnutě stál a potom pokračoval dál.

,,Víte pane Browne, jak se dá smýt hřích?" pravil Gilbert, když chytil za kliku a otevřel dveře.

Ostatní nevěřícně zírali. Gilbert ustoupil stranou, otočil se směrem k Nathalii a ostatním,
připravenou pistolí na ně začal mířit. Mezitím dovnitř otevřenými dveřmi vcházeli vlci. Jeden po druhém pomalou a klidnou chůzí posedali v jedné řadě za Gilbertovými zády
a civěli na překvapenou skupinu lidí.

,,Už víte?" zeptal se znovu Gilbert ledově klidným hlasem.

Brown na něj hleděl ústy otevřené dokořán, nezmohl se na jediné slovo.

Gilbert si odfrknul a odpověděl si sám sobě.

,,Své hříchy můžete smýt tím, že zabijete jiného hříšníka!" pronesl Gilbert hodně důrazně a začal se usmívat. První, kdo se vzpamatoval byl Brown. Neváhal už ani vteřinu a dal se na úprk směrem k zadnímu vchodu.
Nathalie začala ronit slzy. Uvědomila si, že její milovaný je nechává na pospas neznámému osudu. Přitiskla k sobě Claudine, rozhodnutá ji bránit svým tělem. Smith nedudal a snažil se ze šoku vzpamatovat.
Gilbert ani vlci na útěk Browna nereagovali.

,,Nebojte se. Daleko neuteče." pravil Gilbert, udělal pár kroků blíže k Nathalii.

Jenže do cestu mu vlezl Smith. Držel ve vyklepané pravé ruce pistoli, s potem na tváři, byl pevně rozhodnutý bránit Nathalii i její dceru.

Gilbert jen povytáhl obočí ,,Tohle bych do vás pane Smithi neřekl. Pokud chcete nadále žít, tak mi uhněte z cesty! Tohle se vás netýká!" pravil celkem překvapený Gilbert. Po celou dobu žil v domnění, že Richard Smith je typický zbabělý úředníček.

,,Bože pane Gilberte! Vzpamatujte se! Zešílel jste!" řekl vyklepaným hlasem Smith.

Gilbert se na něj vražedně usmál ,,Nechápete. Dávám vám poslední možnost! Uhněte mi
z cesty a dožijete se dalšího dne!"

Smith stál nehnutě, přemýšlející nad jeho nabídkou. Uvědomil si svoji pozici.
Kdyby se pokusil zastřelit Gilberta, tak bude oproti němu pomalý. Kdyby náhodou by se povedlo Gilberta zabít, tak tu byli zase ti vlci, kteří by je okamžitě roztrhali. Jako jediné východisko, jak z toho ven, bylo poslechnout Gilberta. Stačí jen uhnout stranou.
Jenže zase tu byla hraběnka a její dcera. Nechce být za zbabělce, který by je nechal asi hodně špatnému osudu, který je nejspíš čekal. Byl rozhodnutý.
Richard Smith se na Gilberta usmál. Gilbertovi bylo jasné, co bude následovat.

,,Ne!" řekl Smith a snažil se natáhnout ruku a zastřelit Gilberta. Neměl sebemenší šanci.
Nachystaný Gilbert prohnal Smithovi kulku hlavou. Smithovo tělo se složilo vedle Nathalii a Claudine. Obě začali křičet, co jim hrdla dovolila.

,,Proč tohle děláte?! Co chcete ode mě chcete!" vykřikla Nathalie směrem ke Gilbertovi, který mezitím vytáhl z kabátu další pistoli.
Pobaveným obličejem se začal pistolí škrábat na hlavě.

,,Kdo říkal, že chci zrovna vás?" řekl Gilbert a podíval se na Claudine.