Tajemství hory 3. část

Abigail s Jacobem za doprovodu šerifa Masona Hardyho a jeho zástupce Liama Aldridgeho vešli do márnice. Měli nemilé zjištění, že tamní patolog a koroner ještě nebyli na místě. Nesčetněkrát se Hardy omluvil za jejich přístup. Hlavně Abigail dokola namlouval, že zpoždění u nich je na denním pořádku.
Abigal si čekaní na příchod opozdilců trávila posazena na pohovce, utopená ve svých myšlenkách. Upřeně se přitom dívala na kyvné dvoukřídlé dveře. Věděla, že to je nesplnitelné přání, doufala ale, že během tohoto nekonečného čekaní se u dveří objeví živá Emily.
Jacob si zase pro zabavení popocházel z jedná strany místnosti na druhý, prohlížel si přitom vystavené staré historické fotografie města Woodsbury. Přitom nenápadně očkem vždy kontroloval Abigail. Měl o její zdraví neskutečný strach, poslední dobou mu přijde dosti podrážděná.
Hardy s Aldridgem mezitím probírali blížící se festival, který zaplní jejich město téměř na trojnásobek populace.

Do místnosti mezitím vtrhli dva poněkud uspěchaní postarší muži.

,,Omlouváme se! Byli jsme na kafe a trochu jsme se zapomněli.“ pronesl na první pohled plešatý, starší muž. Z kapse vytáhl dioptrické brýle s hodně silnými skly, nasadil si je a tleskl rukama.

,,Zapomněl jste se pane Healy dobrou půl hodinu!“ upřesnil mu Hardy ,,Trochu úcty byste mohl taky projevit!“

Healy povzdechl, rozhlédl se po místnosti, hledající Abigail.
Přistoupil k ní ,,Omlouvám se. Je mi to hrozně líto.“ pronesl a potřásl s citem rukou Abigail.

,,Robert Healy, jméno mé! Jsem zdejší patolog.“ představil se ,,A tady můj kolega je důvod mého každodenního zpoždění…. Jistý koroner Ben Healy, můj bratr!“

,,Nevlastní!“ dodal Ben Healy.

,,No jo pořád!“ mávl nad jeho poznámkou Robert ,,Mějte prosím ještě chvilku strpení. Ještě nachystáme to, co si vyžaduje vaši přítomnost.“

,,To už by stačilo Healy!“ okřikl ho Hardy, přitom nasadil dost vážný pohled.
Robert Healy nechápavě na něj chvilku hleděl, než se přinutil k pohybu.
Mezitím šerif Hardy přistoupil k poněkud rozpačité Abigail.

,,Omlouvám se za jejich chování! Jsou to dobří chlapi, ale celkem dost velcí podivíni. Nemyslí to zle, jen nejsou zvyklý na společnost.“ vysvětloval šerif.
Abigail nad jeho slovy jen souhlasně několikrát přikývla hlavou.
Mezitím z kyvných dveří v bílé zástěře vyběhl Robert ,,Tak můžeme začít.“


Abigail do pitevny vstoupila jako poslední, jelikož si dodávala odvahu vůbec vstoupit do této proklaté místnosti. Předtím ještě se několikrát zhluboka nadýchla, přivřela oči
a vešla. Naštěstí pro ni tělo ležící na pitevním stole bylo přikryté bílou neprůhlednou folií.
Za tohle byla Abigail v duchu nesčetněkrát vděčná. Postavila se vedle Jacoba a chytila jej za ruku. Zástupce Aldridge se opřel zády o zeď u východu z místnosti, svými ústy si mezitím pohrával párátkem, zatímco Hardy si přitáhl dřevěnou židli a posadil se na ni.

,,Takže…“ začal Robert Healy, v ruce dřímal desky s popsaným papírem ,,Bohužel nedokážeme
s jistotou říct, co bylo příčinou smrti, tělo je totiž natolik žalostném stavu, protože se do něj pustila místní fauna, ani jsme nenašli žádné známky po bodných, či řezných ranách. Z krve nemůžeme nic zjistit, protože tělo leželo venku hodně dlouhou dobu. Proto ani test na drogy a jiné návykové látky by byli negativní. Chybějící hlava a dlaně nebyli chirurgicky odebrány, nýbrž podle nás vytrhnuté velkou silou. Teoreticky nějaká velká divoká šelma, ovšem nemůžeme to sto procentně potvrdit. Popravdě ani netušíme, co tohle mohlo způsobit.“


Robert pohlédl na všechny zúčastněné, kteří jen hleděli na zakryté tělo a hltali každé jeho slovo.
Poté se podíval na Abigail ,,Chcete se skutečně podívat?“ zeptal se ji.
Abigail hodně váhala, nechtěla mít zafixovanou svoji poslední vzpomínku na svoji milovanou sestru v podobě mrtvoly. Jenže aby si byla jistá, že to skutečně je Emily, musí se podívat. Nejraději by se rozběhla pryč z místnosti s přesvědčením, že tohle je jen zlý sen. Jenže bohužel nebyl. Byla to je pro Abigail jen krutá realita. Dokola si v hlavě sama sobě dodávala odvahu, bála se ovšem, že není dostatečně připravena na odporné odhalení. Nakonec přikývla a zmáčkla silou Jacobovi ruku.
Robert souhlasně přikývl a jedním švihem stáhl folii pryč.
Abigail zděšením vyjekla a otočila se směrem k oknu, zatímco Jacob se otočil na druhou stranu.

Před svými zraky měli zkroucené, ztuhlé tělo do náznaku vrtule, doplněné dobrými dvěma tucty kousanců od různých zvířat. Na mnoha místech byli vidět odhalené kosti. Kde zůstalo maso zase byli podlitiny různých velikostí i barev. Z místa, kde by měl být krk viseli jen cáry masa a kůže, doplněné o odhalený hrtan. Ruce končili do pahýlu v místě, kde bývalo zápěstí.

,,Zatraceně!“ ulevil si Jacob, přitom se mu začalo navalovat.
Abigail začala ronit slzy, naskočila ji husí kůže po celém těle a celá se třásla. Byla nejen hodně překvapená z toho co viděla, ale i ze své reakce. Viděla fotku, všichni ji na tohle připravovali, stejně i tak sama sebe. Přesto pohled na tak zohavené tělo nedala.

Minutové ticho narušil šerif Hardy ,,Kdy bude tělo připravené k transportu zpátky domů?“

,,Do dnešního večera by mělo být.“ odpověděl Ben.

Abigail se z prvotního šoku začala oklepávat, chtěla se ještě podívat pozorně na tělo.
Dodávala si odvahu k prvnímu kroku jak to jen šlo, prostě musela.
Musí se přesvědčit, jestli je to ona. Přece si něčeho musí všimnout!
Otočila se od okna zpátky k pitevnímu stolu, měla přitom zadělaná ústa.
Měla totiž pocit, že začne hlasitě křičet.

,,To tady nemáte nějakého soudního znalce?“ zeptal se mezitím Jacob, který se též začínal vzpamatovávat ze šoku, zatímco Abigail obcházela stůl a prohlížela si, co zbylo z těla.

,,Jsme malé město.“ odvětil Robert ,,Navíc já s bratrem děláme na zdejších případech od samého začátku. Prakticky jsme se nikdy nemýlili.“

,,Možná jsme z prdele světa.“ přidal se Ben ,,Ale rozhodně nejsme pitomci a svoji práci umíme více než dobře.“

,,Tohle nepopírám!“ bránil se Jacob ,, Tohle neprobíhá dle standardního vyšetřování tak, jak by mělo.“

,,Vy jste advokát?“ zeptal se Aldridge.

,,Ne. Jen jeho asistent.“

,,Tady seš na severu chlapče.“ řekl nevrle Hardy, měl přitom zaťatou pěst.

,,Co tím chcete říct? A laskavě mi takto neříkejte.“ ohradil se Jacob.


,,Tohle není Emily.“ řekla náhle jasně rozhodným tónem Abigail, čímž si vysloužila od všech pozornost.

,,Skutečně? A podle čeho soudíte?“ zeptal se jistou dávkou nedůvěry Hardy.

,,Sebral jste mi to z úst!“ přidal se Aldridge.

,,Tady!“ řekla Abigail a ukázala Robertu Healemu a Jacobovi na kus zbývajícího masa u předloktí.

,,Tohle je určitě zbytek tetování! Vypadá jako srdíčko omotané řetězy.“ objasnila jim Abigail.

,,A?“ nechápal Robert.

,,Emily nikdy žádné tetování neměla.“ prohlásila jistě Abigail.

,,To ale nemůžete říct tak jistě!“ nesouhlasil starý šerif.

,,Proč ne?“ hájila se Abigail ,,Svoji sestru znám líp, než kdokoli jiný!“

,,Říkala jste, že jste sestru viděla naposledy před měsícem!“

,,Ano, říkala jsem.“

,,Takže proč si nemohla mezitím nechat vytetovat z lásky k Brianovi nějaké to tetování, o kterém se vám nezmínila? Přece není nikde psané, že se vám svěří s každou blbostí kterou udělá.“

Tahle myšlenka Abigail nenapadla. Jen pootevřela ústa, snažící se najít něco, čím by mohla obhájit své tvrzení, bohužel ji nic nenapadalo. Musela dát tentokrát za pravdu šerifovi. Abigailin mozek začal pracovat na plné obrátky. Nemohla si vzpomenout na jednu podstatnou věc, která byla před chvíli tady vyřčena. Aby si rozpomněla, musela vytrhnout desky se zápisky Robertu Healymu.
Ten zůstal stát jak vyděšený klouček u tabule během zkoušení.

,,Co, co, co to děláte??“ dostal ze sebe, zatímco Abigail pročítala zápisky.
Poté konečkem prstu ukázala na jednu větu a obrátila se na Roberta.

,,Tady! Tvrdíte že nebylo díky dlouhému pobytu venku možné udělat testy na drogy.“ zopakovala jeho slova.

,,No to ano! To jsem řekl a za tím si stojím!“

,,Jak dlouho podle vás leželo tam venku, než se našlo?“

,,Ve stavu v jakém se našlo…. nejméně podle mě tak pět dní.“ odpověděl Robert.

Abigail se lehce usmála. Jacob už začal pomalu chápat, o co jeho milované ženě jde a kam tuhle debatu směřuje. Abigail vytáhla z kapse svůj mobil. Načetla složku se zprávami a ukázala všem přítomným na displeji zprávu, kterou ji Emily poslala jako poslední:

PROSÍM POMOZ MI! CHCE MĚ ZABÍT!

Tuhle zprávu mi poslala přece předevčírem!“ objasnila všem přítomným Abigail, poté ukázala na mrtvolu ,,Tohle není moje sestra.“ zopakovala.

„Žvásty!“ vykřikl náhle rozčílený Hardy a postavil se ze židle, což vyděsilo všechny v místnosti. I jeho zástupce, který nebyl zvyklý na tohle chování.

,,Tuhle zprávu mohl poslat kdokoli, který se zmocnil jejího mobilu! Je mi jasné, že vaše sestra je vám nade vše drahá! Ale měla byste přestat obhajovat neobhajitelné a smířit se realitou!“

Tyhle slova donutili Abigail k uronění několika slz.
Hardy se pokřiveně usmál.
Jeho úsměv přitom působil, jako by teď vyzrál i vyhrál zároveň. Přešel k Abigail natolik těsně, že se téměř jejich nosy dotýkali. Díval se ji tvrdě a neohroženě do očí.

,,Řeknu vám, co si o tomhle myslím! A už jsem to před chvíli jednou naznačil!‘‘ zavrčel ji přímo do obličeje ,,Tahle osoba si prostě usmyslela….. ne usmyslela, ale přímo vsugerovala svoji pravdu či přání natolik, že tomu sama věří!“

,,Hej!“ vykřikl po něm Jacob. Šerif ho ignoroval, nadále pokračoval v očerňování.

,,Prostě si nechcete připustit, že je mrtvá! I kdyby vám tady ležela v jednom celku, tak byste to nepřijala!“

To už Jacob nevydržel, odtáhl svoji ženu stranou a stoupl si přímo proti šerifovi.
Přitom svíral obě své ruce v pěsti, třepal se vzteky a měl co dělat, aby se udržel.
Šerif si jej rychle očima prohlédl, poté se usmál.

,,A co ty chceš s tím udělat? Uhodit mě?“ vysmál se mu do tváře.

,,Tohle jste neměl! Budu si stěžovat vašemu starostovi!“ vykřikl na šerifa Jacob.

,,Klidně si posluž chlapečku! Pak mi můžeš přijít říct, co na takovou stížnost řekl!“ zasmál se a udělal gestem ruky, že mu to je úplně jedno. Hardy poté zamířil k odchodu.
Vystrašený zástupce Aldridge pohazoval hlavou na všechny kolem, poté se přidal ke svému veliteli a vypařil se z místnosti.

Zbývající osazenstvo si měnilo rozpačité a nechápavé pohledy.
Abigail byla v rozpacích s myšlenkou svého omylu. Dlaněmi si zakryla tvář a začala hlasitě brečet.
Jacob zůstal celý opařený , nevěřícně kroutil hlavou. Nedokázal vůbec pochopit Hardyho chování.

,,Co ho to popadlo? Tohle jsem od něj tedy nečekal!“ řekl náhle Robert.

,,Jo! Takhle nasranýho jsem ho za těch třicet let nikdy neviděl!“ přitakal Ben.

Mezitím Jacob objal svoji ženu. Začalo ho tížit svědomí, že se své ženy dost nezastal. Měl pocit, že ji nechal osamocenou vlkovi v jedné z nejtěžších chvil jejího života. Abigal svého manžela pevně obejmula, celá se třásla. Jacob nevěděl, jestli to byli nahromaděné emoce, vztek či strach.

,,Jsi si jistá, že tohle není Emily?“ zeptal se nakonec Jacob, když se Abigal začala vzpamatovávat.

Abigail se mu podívala do očí ,,Jsem si jistá! Nevěříš mi?“.
Jacob cítil tu silnou auru jejího přesvědčení. Sám pochyboval, že mrtvola ležící vedle nich je Emily.
Přišlo mu na Emily tělo podstatně robustnější už od prvního pohledu. Pak to tetování a nakonec ještě sms zpráva. I když to nejsou jasné a sto procentní důkazy, přesto se rozhodl věřit Abigail.