Tajemství hory 7. část

Pátrali v počítači až do nočních hodin, jenže prozatím bez výsledku. U některých transakcích byli uvedeny i telefonní čísla, na které volali a vyptávali se na podrobnosti. Jacob začínal mít pocit, že tohle je beznadějná, nikam nevedoucí slepá cesta. Navíc začínal si pohrávat s myšlenkou, že nakonec má šerif pravdu. Že slepě svému přesvědčení hledají Emily, že jsou na špatném místě a obviňují nevinné. Hlavou mu proletěla myšlenka, že jako blbci tady pátrají, zatímco je Emily třeba tisíc kilometrů daleko a opaluje se někde u moře. Přišlo mu to svým způsobem dosti reálné.

„Nic!“ naznal Jacob a dal si ruce za hlavu „Absolutně nic tady není! Všechno je v pořádku
a naprosto legální. Všechno bylo naprosto zbytečné.“

Abigail zabolelo u srdce, když se podívala na Jacoba, jenž působil dosti odevzdaným dojmem. Měla pro něj pochopení, ale ona se nechtěla vzdát. Nemůže přestat v pátrání.

„Tohle nám tedy nevyšlo.“ přiznal Matthew, začal chodit po místnosti se sklopenou hlavou, snažící se přemýšlet nad dalším postupem.

„Přesněji řečeno: Jsme v prdeli.“ dodal Jacob a promnul si unavené oči.

„Co zkusit ještě jednou toho Healeyho?“ navrhla Vanessa.

Jackson nesouhlasně zavrtěl hlavou „Ten nás pro dnešek má plné zuby. Pokud bychom se znovu objevili, neváhal by a zavolal by policii. Necháme ho chvilku vydechnout.“

Jacob se začal hlasitě smát, čímž upoutal na sebe pozornost ostatních.

„Je tady něco vtipného?“ zeptala se Vanessa.

„No přece my!“ pronesl naštvaným hlasem Jacob „Lítáme tady jak pominutí, napadáme tady místní svými teoriemi a falešnými obviněními! A proč?! Protože se rozmazlená Emily naposledy před X dny zmínila Abigail o Wodsbury, přitom teď může být ve opačné straně Ameriky!“

Jackson s Vanessou museli uznat a dát mu za pravdu. I tohle mohla být další možnost, se kterou je nutné počítat. Jenže Abigail to viděla jinak. Ten pohled Hardyho ji přesvědčil o opaku Jacobova názoru.

„Tomuhle nevěřím, ona stále tady někde je!“ naznala Abigail.

Jacob vzteky zavrčel „Proboha Abi! Kde bereš tu jistotu? A kdyby ano, tak kde? Proč se doposud neukázala?!“

Abigail se podívala z okna „Je tam někde venku, v lese.“

Jacob chvilku přemýšlel, kam tím Abigail míří. Pak si uvědomil, co má asi Abigail za lubem, začal nevěřícně kroutit hlavou.

„Ne, ne, ne! To nemyslíš vážně, že?“ začal nevěřícně Jacob, poté pohlédl na detektivy, kteří čekali na vysvětlení „Ona se snad zbláznila! Chce jít hledat Emily do lesa, že mám pravdu?“ otočil pozornost na Abigail, která zlehka přikývla na souhlas.

„Ty ses úplně zbláznila!“ vykřikl náhle Jacob.

„A proč to nezkusit?!“ okřikla Jacoba pro změnu Abigail.

„Protože to je nesmysl! Chceš v pár lidech pročesat les o stovkách kilometrů čtverečních?! Vždyť ji nenašla ani policie s vrtulníkem! Natož my ji nenajdeme, protože se sami ztratíme!“ křičel Jacob směrem na Abigail.

„Na tom něco je.“ naznal Matthew, což udělalo radost Jacobovi, že není sám toho názoru.

„Ale měl bych jedno řešení.“ vzápětí dodal, což Jacobovi pro změnu zvedl tlak na proklatě vysokou hodnotu.

„Můj přítel, který sloužil u Seals jako odstřelovač pochází z rodiny s hodně bohatou loveckou minulostí. V přírodě se pohybuje snad od doby, kdy začal chodit. S Vanessou
a mnou byste se možná ztratila, ale s ním ne. V orientaci v terénu patří k nejlepším. Což není divu, když ho cvičil sám Chris Kyle...“

„Kdo je Chris Kyle?“ skočil mu do řeči Jacob.

„Budu dělat, že jsem nic neslyšel.“

„Myslíte, že by byl ochotný nám pomoci?“ zeptala se Abigail.

„Hej! Počkej! Co se napřed společně domluvit, ano?!“ zaječel Jacob, který toho začínal mít plné zuby.

Jackson jej ignoroval a mluvil nadále k Abigail „Myslím, že ano. Jenže bohužel to zadarmo dělat nebude.“

Jacob se začal hlasitě smát „Že mě to nepřekvapuje!“ poté vstal z křesla a stoupl si před Jacksona.

„Ožebračili jste nás už o šest tisíc dolarů! A teď chcete přivolat přítelíčka, který nás oškube o další peníze?! Co jste nám zatím předvedli? Zhola nic! Jsme teď díky vám pro všechny tady za blázny!“ řekl svůj názor Jacob dostatečnou razancí.

Jackson nedával najevo své emoce. Zvenku působil nadále klidně, jinak uvnitř to v něm vřelo
a nejraději by dal Jacobovi pěstí.

„Pokud si tohle myslíte, tak vám peníze vrátíme.“ navrhl klidným hlasem Matthew Jackson.

„Můžete nás na chvilku nechat o samotě?“ vstoupila do roztržky překvapená Abigail.
Jackson s Danielsovou souhlasně přikývli a odešli z místnosti.

„Co děláš?! Co to do tebe vjelo?!“ začala Abigail hned, jakmile zaklapli dveře.

„Copak nemám pravdu?! Copak to nevidíš?!“ zaprskal Jacob, přitom rozhodil rukama.

„Vidím jen to, že nám skutečně chce někdo pomoci!“ odsekla Abigail.

„Maximálně jak přijít o peníze!“ odsekl jizlivě Jacob.

„Tak o tohle ti jde? Jen o peníze? Ty si děláš starosti víc o ně, než o moji sestru?!“

Jacob nad slovy své ženy jen mávl rukou „Beztak je někde v bezpečí a vyleze v momentě, když bude něco potřebovat!“

„Tohle si fakt myslíš?“ řekla překvapeně Abigail.

„Chceš vědět, co si fakt myslím?! Že tohle je jeden zlej sen! Pátráme tady, aniž bychom něco věděli! Máme jen své domněnky a to je proklatě málo! Ani nevíme, jestli se ji skutečně něco stalo! Jestli se ji vůbec něco stalo!“

„No a co ta sms?“ vzpomněla si Abigail „To měl být podle tebe jen žert?!“

Jacob nad tím mávl opět rukou „To nic nedokazuje! Jen to, že začínáš být paranoidní!“

Abigail byla rozhozená, rozčílená a z části i zklamaná. Myslela si, že ji Jacob skutečně věří. Všechna slova, které předtím řekl o podpoře a důvěře přišli vniveč. Byli to jen planá slova
a falešné sliby.

„Takhle mi projevuješ důvěru poté, co jsem pro tebe udělala?“ zeptala se roztřeseným hlasem.

„Co jako myslíš?!“

„Vždyť jsem ti pomohla na pozici asistenta advokáta k jednomu z nejvíce uznávaných lidí ve své branži! A tohle je tvůj vděk?!“ ohradila se Abigail.

„A to ses sním musela kvůli tomu vyspat? Že mi to připomínáš pokaždý, když se začneme hádat?!“ dostal ze sebe naštvaný Jacob.

Abigail nevěřícně otevřela ústa dokořán, nezmohla se na jediné slovo. Nedokázala pobrat to, co zrovna slyšela na vlastní uši. Z očí ji vylétli slzy „Tak tohle si o mě myslíš?!“ dostala ze sebe a zamířila k odchodu z místnosti, mezitím Jacob si mezitím uvědomil, co to vlastně během afektu řekl.

„Ale no tak Abi!“ zmohl se jen Jacob.
Abigal se zastavila už v otevřených dveří, obrátila se směrem k němu „Travis je můj nejlepší kamarád už od dětství.“ začala Abigail „Byl to můj jediný kamarád, kterého jsem kdy měla. To, že tě přijal je projev díku! Nebýt mne, tak by nikdy nepoznal svoji manželku! Ale děkuji ti! Jsem neskutečně ráda, že už vím jak to vnímáš!“ dokončila s brekem
a rychlým krokem odcházela pryč.
Dvojice detektivů i přes zavřené dveře vše slyšela. Podívali na zaraženého a provinilého Jacoba, poté zavrtěli hlavou „Tys tomu dodal pěknej čepec!“ dodala Vanessa, potom se svým partnerem vyrazila utěšit Abigail. Jacob stál uprostřed místnosti jako vytasený
z kamene, přišel si jako největší pitomec na zemi.
Začal okamžitě litovat toho, co řekl. Nejraději by se rozběhl za svoji ženou a omluvil se.
Jenže nedokázal vytvořit kloudnou a upřímnou omluvu, kterou by Abigail zrovna přesvědčilo o jeho výbuchu.
Jediné, co mohl udělat si jen obléct kabát a vyrazit si vyčistit myšlenky někde venku.