Tajemství hory 17. část

„Abigail! Abigail!“ vzbudilo Jacoba volání tohoto jména. Otevřel oči a zjistil, že nadále je ještě hluboká noc. Podíval se na hodinky, bylo něco kolem jedné hodiny ráno. Potom si zívl a protáhl si ruce.

„Abigail! Sakra kde jsi?!“ rozpoznal hlas Kirbyho. Jacob si teprve teď uvědomil, že volá jméno jeho ženy. Vystartoval ze spacáku takovou rychlostí a rachotem, že vzbudil Vanessu i Matthewa.

„Co se děje?! Kde je Abi?!“ vykřikl Jacob, zapnul svoji svítilnu a namířil s ní na přicházejícího Kirbyho, ten vypadal hodně rozladěn.

„Tak kde je?!“ zopakoval znovu vzteklý Jacob.

„Ztratila se!“ odvětil Kirby.

„Jak se mohla ztratit?!“ vyštěkl Jacob na Kirbyho.

„Před dvěma hodinami se šla projít po stezce. Od té doby ji hledám.“

Jacoba začal ovládat hrozný vztek na Kirbyho a agresivní chůzí mířil přímo k němu, s cílem si na něm vybít zlost.

„A to jste ji nechal jít samotnou?!“ křičel Jacob „Jste padlej na hlavu?!“

„Hele! Uklidníme se ano?“ vyhrkl Matthew a chytil Jacoba za ruce „Tohle nechceš udělat!“

„Já tomu debilovi rozbiju hubu! Slyšel jsi sám ne?! Nechal ji prostě jít samotnou!“ křičel nepříčetně Jacob, zatímco Kirby stál kousek předním, aniž by projevoval jakékoli emoce.

„Vidíš ho?! Je mu to úplně u prdele!“

„Sere mě to rozhodně víc, než si myslíš!“ procedil skrz zuby Kirby.

„Tohle ti nevěřím!“ vykřikl Jacob a vymanil se Matthewovi ze sevření a okamžitě se vrhl na Kirbyho.

„No jak chceš!“ řekl klidně Matthew a nadále už nijak nezasahoval.

Jacob se ohnal pěstí směrem ke Kirbyho tváři. Ten s lehkostí jeho ráně uhnul a okamžitě přešel do protiútoku. Kirby dal Jacobovi ránu pěstí do soláru, poté chytil levou Jacobovu ruku, kterou začal kroutit a zároveň mu podkopl nohy. Jacob se zřítil k zemi jako pytel brambor, zatímco Kirby mu nadále kroutil rukou a okamžitě jej zaklekl.

„Co myslíš, že děláš ty čuráku?!“ řekl Kirby, zatímco Jacob začal řvát bolestí „Chceš se dožít dalšího dne? Tak mě kurva neser a začni poslouchat!“

„Je tohle vážně nutný?“ nadhodila rozespalá Vanessa, která se opřela o Matthewa.

„Mě to nevykládej!“ odpověděl Kirby. Zasloužil si přitom od Matthewa i Vanessy pobouřený pohled, které přiměli Kirbyho, aby nechal Jacoba na pokoji. Tentokrát poněkud vztekle Kirby pustil ruku Jacoba a slezl z něj. Přitom ustoupil pár metrů od trojice, zatímco Matthew pomáhal Jacobovi zpátky na nohy.

„Já tě varoval.“ připomněl Matthew Jacobovi. Jacob uraženě od něj poodešel stranou, přitom si rukou prohmatával bolavé místa na břichu, lapal přitom vztekle po dechu.

„Co uděláme?“ zajímalo Vanessu.

„Budeme muset počkat do rána. Nemůžu za tmy najít nějakou stopu!“ řekl tentokrát naštvaně Kirby. Začalo na něm být zřejmé, že zmizení Abigail ho dosti podráždilo.
V tomhle momentu čtveřice uslyšela hromadu výstřelů. Přirozeně se otočili směrem, odkud střelba přicházela… od hory. Dokonce bylo vidět i záblesky střelby.

„A do prdele!“ dostal ze sebe zaskočený Kirby. Střelba po pár vteřinách skončila a okolní les pohltilo absolutní ticho. Byl slyšet jen vítr, který si hrál s korunami stromů.
Čtveřice ještě dlouho stála na svých místech, aniž by se pohnuli z místa.
Začalo je mrazit, jestli nebyla Abigail tím cílem náhlé střelby...




Čtveřice sbalila všechny své věci a čekali, jak se začne rozednívat. Nikdo z nich neřekl po celou dobu ani slovo. Všechny jejich myšlenky mířili směrem k Abigail.
Byla ještě naživu? Střelba během noci zatím Kirbyho, Vanessu a Matthewa přesvědčovala
o opaku, jen Jacob stále věřil, že je Abigail naživu.
Nezbývalo jim, než pokračovat v cestě směrem k hoře a doufat.

V šest ráno se začali prodírat první sluneční paprsky, který dali skupině jasně najevo, že nastal čas vyrazit. Vanessa navrhla, aby se zastavili na jednom místě, které měli prakticky při cestě.
Dle Sattlerové by se tam měl nacházet jeden ze zdejších obyvatelů lesa.
Les tím směrem začal řídnout, skrz poslední stromy začala vykukovat mýtina.
Jejich sluch zaujal štěkot několika psů, díky čemuž věděli, že jsou na správném místě.
Skupinka s Kirbym v čele vyšla na mýtinu a vytvořila mezi sebou rozestup. Před sebou viděli rozpadající se chatrč, na jejíž každé straně byli dvě velké klece, které drželi uvnitř dohromady tucet psů.
Její majitel, téměř osmdesátiletý stařec, houpající se na ještě starším křesle zpozoroval blížící se osoby. Nijak na ně nereagoval, stále se jen pohupoval v křesle.

„Dobré ráno pane!“ pozdravil starého muže Kirby. Stařec se na něj usmál, přitom odhalil své čtyři zbývající zuby, ovšem nic neřekl.

„Chtěl bych se vás zeptat, jestli náhodou nevíte o nejrychlejší cestě k té hoře.“ pokračoval Kirby. Stařec natáhl svoji rozklepanou ruku a prstem ukázal na zdejší dominantu.

„Myšlíte tam? Tam šše nechodí“ dostal ze sebe stařec, který působil stylem, že je
v posledním tažení.

„Jasně.“ řekl zlehka Kirby „A proč se tam nechodí?“

„Tam šídlí zdejšší páni! Nemaj rádi čižáky! Nechtěj bejt ruššeni!“

„A vy je znáte?“ vyptával se nadále Kirby.

„Urššitě! Já im pomáhám s těmši, kteřří je rušší!“ odpověděl bez váhání rozklepaný stařec.

„Čím jim pomáháte?“ zeptala se tentokrát Vanessa. Celkem ji zajímalo, kdo by stál
o pomoc člověka, který je jednou nohou v hrobě.

Stařec neodpověděl, jen otočil hlavou napřed k pravému kotci, potom k levému.

Kirby nechápal, Vanessa a Matthew měli jisté podezření a Jacob měl otevřenou ústa dokořán.

„Tak moment!“ řekl Jacob, začal přitom chodit zleva doprava, nevnímajíc zvýšenou intenzitu psího štěkotu.

„Vzpomněl sis na něco?“ zeptal se Matthew.

„Přece to tělo, které se považovalo za Emily!“ odvětil Jacob, kterému ihned docvaklo, co ten stařec naznačil.

„Bylo na něm nalezeno množství kousanců, které mohli způsobit právě psi!“

Kirby se nelibě otočil ke starci „Takže vy pomáháte někomu zabíjet lidi tím, že poštvete na ně smečku psů?!“

Stařec teď působil poněkud dotčeně, rukou začal mlátit do opěrátka křesla „Ňě, ňě! Oni ši to zašloužily! Měli to ža trešt!“

„Takže si plně uvědomujete, že pácháte trestný čin?!“ začal Matthew „To se nebojíte, že vás můžeme nechat zavřít až do konce vašeho života?!“

„Ale oni váš nenchají mě žavžít! Oni chráňiť mě!“ odvětil stařec s velkou jistotou v hlase
o svém přesvědčení.

„A co ta střelba? Slyšel jste ji?“ zeptal se Matthew.

„Oh aňo, aňo! To byl odštarťování lovu!“ zazubil se stařec.

„Jakého lovu?“ nechápal Matthew.

Stařec se začal hlasitě smát, až se začal přitom pomalu dusit „No pšece lovu na váš!“ odvětil během kašlání.

„Tady je to zbytečný!“ řekl náhle Kirby, otočil se starci zády, rozhodnutý pokračovat nadále v cestě. Trojici jeho společníků takové náhlé rozhodnutí nechápalo, jen si vyměnili mezi sebou své rozpačité pohledy.

„Semper te videmus et audiemus!“ vykřikl náhle bez šišlání stařec.

Jacob, Vanessa a Matthew se na něj podívali jak na šíleného staříka. Zatímco Kirby působil jak opařený, který doufal že se mu tato slova toho pomateného starce jen zdáli.

„Cos to řekl?! Zopakuj to!“ okřikl jej náhle rozzuřený Kirby.

Jeho vztek celkem vyděsilo ostatní, obzvlášť Matthewa to nejvíce vyvedlo z míry. Za ty roky, co jsou přáteli neviděl Kirbyho takhle zareagovat. Vyletěl totiž jako čert z krabičky.

Stařec se na něj jen usmál „Šlyšelš ňě? Víš čo myšlím? Ty je žnáš? Jšou to mí kámošši!“

Kirby si starce nějakou dobu mlčky prohlížel, zatímco ten se začal culit a chichotat.
„Všichňi taďi zemšete! Oni še o to poštaraj!“ řekl pomalu přímo Kirbymu do očí.

„Tak už dost!“ řekl Kirby chladně, odjistil svoji zbraň, namířil na starce a zmáčkl spoušť.
Kulka zasáhla starce do hlavy. Zeď chatrče se zabarvila krví a části vystřeleného mozku.

„Cos to kurva udělal?!“ okřikl jej vyděšený Jacob, psi v kotcích začali mezitím ještě více štěkat „Tys ho zabil!“ vzpamatoval se Jacob ze šoku.

„Seš celkem bystrej!“ odvětil sarkasticky Kirby.

Kirby poté spražil Jacoba hodně nepřátelským pohledem a zamířil k prvnímu kotci.
Namířil na zvířata v kleci svoji zbraň a bez váhání stiskl spoušť. Řev štěkající zbraně se ztrácel v kňučení a vytí zasažených a umírajících psů. Když Kirby vyprázdnil celý jeden zásobník do prvního kotce, okamžitě přistoupil ke druhému. Během chůze vyměnil zásobník za nový a proces celý zopakoval.
Matthew a Vanessa měli mezitím sklopený zrak k zemi, zatímco Jacob nevěřícně zíral na tahle jatka. Kirby vystřílel i druhý kotec se psy a poté se otočil úplně klidný a uvolněný
k ostatním, jako by tohle byla jeho každodenní rutina.

„Co to kurva bylo!“ dostal ze sebe Jacob „Proč jsi to udělal?!“ a začal z tohoto nečekaného zážitku zvracet.

„Ten dědek si nic lepšího nezasloužil! Pokud si nepochopil, tak měl na svých rukou krev nespočet nevinných lidí! Ani to nebyla jeho zvířata, jen je hlídal. A navíc nám řekl všechno, co jsme potřebovali vědět“ odvětil podrážděně Kirby.

„A proč si zabíjel ta nebohá zvířata?!“

„Musel jsem! Už ochutnali lidské maso. Byli cvičeni, aby zabíjeli. Kdybychom je vypustili, okamžitě by se na nás vrhli. To jsem je měl nechat zavřené, aby pochcípali hlady?! Tohle byla rozhodně lepší volba.“ odpověděl tentokrát s křikem Kirby přímo do Jacobovi tváře.

Jacob měl rozšířené zorničky, adrenalin mu přitom proudil po celém těle. Kirby mu hleděl nadále vztekle do obličeje.
„Ještě nějaká další podělaná otázka?“ řekl chladně Kirby a jeho další kroky mířili do chatrče.

„Měl bych!“ procitl z prvotního šoku Jacob „Co to řekl ten stařec? Zareagoval jste až poté, co to vyslovil. Jak to znělo?“

„ Semper te videmus et audiemus! Je to latinsky.“ odpověděl suše Kirby, když vešel do dveří chatrče, potom se otočil směrem k Jacobovi „ To znamená: Vždycky tě uvidíme
a slyšíme.“ potom vlezl do chatrče.

Jacob se jen nechápavě podíval na Matthewa a Vanessu, přitom rozhodil rukama „Můžete mi to někdo vysvětlit?“ zeptal se.

„Tady nic zajímavého není! Ani ten blbej chlast neměl!“ vyhodnotil Kirby a vylezl z chatrče.

„Čekám tedy na vysvětlení!“ obrátil se Jacob na Kirbyho.

Kirby přemýšlel nad odpovědí, přitom se drbal ve svých vousech a pomalým krokem se přibližoval k Jacobovi.

„To je motto členů zvláštních skupin.“ vysvětlil Kirby „Asi by ses měl posadit a pozorně naslouchat, co ti teď právě hodlám říct.“ dodal.



„Členy zvláštních skupin oficiálně nenajdeš v žádné databázi, novinách, filmu, dokumentu či v televizních zprávách. Žádná vláda se k nim nepřizná, ale nachází se na jejich výplatních páskách. Jedná se o militantní skupinu mužů a vojáků, kteří mají volnou ruku ve svých misích. Tím chci naznačit, že v jejich slovníku něco jako Ženevské úmluvy, lidskost či milosrdenství pro ně neexistuje.
Jsou to nenápadní predátoři, bojující ve skupině jako smečka vlků. Když narazíš na jednoho, můžeš očekávat, že poblíž bude nějaký další. Jejich hlavními zbraněmi je vyvolávání konfliktů, teror, únosy, vyhrožování, mučení, znásilňování a likvidace.
Využívají přitom své okolí ke svému prospěchu. Slouží hlavně politikům jako nástroj, jako jejich prodloužená ruka, která pomáhá dělat ta nejohavnější zvěrstva, co si dokážeš představit. Největší jejich silou je sbírání informací o svých nepřátelích, proto mají i takové motto. Napřed si zjistí kde jejich cíl žije, kolik a kde má své příbuzné. Potom začnou nekompromisně útočit na nejzranitelnější místo, který každý člověk nepochybně má.
Útočí jen, když mají jistotu úspěchu a nebo v momentě, kdy jsou zahnání do úzkých. Pokud možno, tak ze stínu a do zad. Jsou to neuvěřitelně zákeřní a sadističtí hajzlové.
Jsou to ti nejhorší z nejhorších, kterým by ses nejraději chtěl vyhnout velkým obloukem.“ objasnil Kirby Jacobovi.

„Jak to, že tohle všechno víš?“ zajímalo zaskočeného Jacoba.

„Už jsem se s nimi setkal.“ odvětil Kirby.

„Jsou to dva roky zpátky, kdy můj tým společně s mexickou jednotkou likvidovali skladiště jednoho drogového kartelu v Mexiku v pohraničním městě Río Bravo. Informace o skladišti nám poskytli právě oni. Ovšem nečekali jsme, že nás využili jako volavku, aby mohli splnit svůj vlastní cíl.
Bojovali jsme v tunelech a skladišti se členy kartelu a tím jsme přitáhli pozornost všech ostatních členů. Ti parchanti mezitím využili oslabenou ochranku šéfa kartelu a vtrhli do jeho residence. Celý dům bez slitování vystříleli. Služky, kuchaře, ostrahu, ale i děti
a samotného šéfa kartelu. Díky tomu útoku vypukl na severu Mexika absolutní chaos.
Po takovém jejich zásahu se rozjela válka mezi kartely, který trvá dodnes. Což byl jejich primární cíl, rozvrátit pohraničí a způsobit chaos.
A proč to vlastně udělali? Protože se to zrovna některému našemu politikovi hodilo.
Za ty roky jejich existence napáchali hromady podobných zvěrstev po celém světě.
Třeba falešné atomové zbraně v Iráku je taky jejich dílo. Kolumbie i Venezuela jsou dalším takovým příkladem, kde se zvláštní skupina pohybuje.“ vysvětlil Kirby.

„Bezva! Víte jako to zní šíleně?!“ zamumlal Jacob.

„Může to připadat šílené, ale je to realita.“

„Fajn! Když přistoupím na vaši bláznivou teorii, tak mi prosím vysvětlete, co dělají zrovna tady?“

Kirby pokrčil rameny „To se můžeme jen domnívat. Je dost pravděpodobné, že jsme narazili na skupinu, která již aktivně pro vládu nepracuje a živí se nadále jako žoldáci. Takovým se myslím říká duchové. Muži, kteří nemají v našem světě místo a spadli přitom na úplné dno.“

„Duchové?!“ zopakoval Jacob „Tohle mi říkala jedna malá holka z té noci, kdy jsem napadl Abi!“

„O duchách se zmínila i jedna stará ženská ve Woodsbury!“ přidala se Vanessa.

„Pokud jsou tady odpadlíci alias duchové ze zvláštní skupiny, tak je Abigail u hodně špatné společnosti.“ dodal Kirby, přitom si odplivl „Doufal jsem, že na tyhle sráče už nikdy nenarazím.“

„Co budeme tedy dělat?“ zajímalo Vanessu „Nemůžeme tam prostě jen tak napochodovat.“

„Máš pravdu.“ souhlasil Kirby „Základnu budou mít určitě obehnanou pastmi.“

„Fajn, co tedy provedeme?“ zeptala se Vanessa.

„Určitě to zkusíme. Jen budeme muset těsně před cílem zpomalit a hlídat si, kam šlapeme.“ navrhl Kirby.
„Bezva! A kde je mimochodem Jacob?!“ řekl Matthew rozhlížející se kolem sebe.

Trojice se rozpačitě rozhlížela po okolí, nikde Jacoba však neviděli. Byli celkem překvapeni, že se dokázal takhle nenápadně vypařit.

„Ten idiot se rozhodl pokračovat sám!“ zavrčel Kirby „To je takovej idiot!“


Jacob usoudil, že není čas na nějaké další dlouhé mluvení, čekání a odpočinek. Musí jednat okamžitě a co nejrychleji! Nemůže nechat Abigail samotnou napospas takovému nebezpečí. Bezmyšlenkovitě běžel směrem k hoře, přitom v pravé ruce svíral pistoli, kterou ukradl z Matthewova batohu v době, když si balili věci během noci. Byl pevně rozhodnutý udělat cokoli, jen aby zachránil svoji milovanou ženu, přitom nebral ohled na ten svůj vlastní. Abigail byla pro něj celý svět, nejcennější ve svém životě a odmítal si připustit, aby ji někdo ublížil...