Tajemství hory 18. část

Strach, dezorientace, panika, zmatek… všechny takové pocity zrovna Abigail prožívala.
Na svých zádech cítila něčí nohu, která ji neustále tlačila k zemi, ani hlavou nemohla pořádně otočit. Stále měla před sebou výhled jen na armádní botu pískové barvy.

„Mám ji šéfe postavit na nohy?“ zeptal se muž, stojící nad Abigail.

„Samozřejmě.“ odvětil muž a poodešel stranou. Abigail ucítila, jak noha na jejich zádech zmírnila tlak až nakonec povolila. Poté Abigail někdo chytil za spoutané ruce a donutil ji kleknout na kolena.
Přitom Abigail oslepovalo umělé světlo, vycházející z Led reflektorů umístěné na mobilních stavivech. Přes částečně otevřené oči viděla, jak se před reflektory stavějí do řady několik mužů, kteří ztlumili světelný nápor do tváře Abigail.
Než si mohla cokoli prohlédnout, postavila se před její oči postava, která zakryla veškerý výhled. Abigail několikrát zamrkala, přitom se třásla strachy jaký doposud nezažila.
Muž si před Abigail dřepl, aby mohl mít přímý oční kontakt.
Měl na sobě kompletní maskovací komplet A-TACS FG, doplněné o molle vestu plné sumek v pískové barvě. Na hlavě měl taktickou helmu Mich 2000 ve stejném maskovacím vzoru,
v jaké měl uniformu. Skrz otevřenou černou kuklu na Abigail hleděli světle modré oči.
Jeho oči působili natolik chladně a prázdně, ale zároveň nepříjemně. Měla pocit, jako by ji probodával samotným pohledem, musela proto odvrátit zrak.

„Ale no tak holka!“ spustil její věznitel „Jen otoč na mě ty svoje kukadla!“
Abigail ucítila rukavici na své bradě, která ji donutila podívat se muži znovu rovnou do očí.

„Chceš abychom ti sundali roubík ne?“ zeptal se ji. Abigail celá roztřesená nic neříkala, jen vyděšeně hleděla.

„Tak chceš sundat nebo ne?!“ zopakoval muž, tentokrát podrážděným tónem.

Abigail souhlasně kývala hlavou, přitom se objevila slza pod jejím pravým okem.

„Dobře! Ale slib, že nebudeš křičet a ani pokládat stupidní otázky! Rozumíme si?“

Abigail znovu kývala hlavou jak o život.

„Hodná holka!“ pochválil ji muž, přitom ji poplácal po tváři. Ze sumky vytáhl skládací nůž, kterým prořízl roubík. Abigail se konečně mohla pořádně nadechnout, zatímco věznitel z ní nespustil z očí.

„Nemáš žízeň?“ zeptal se a vytáhl čutoru s vodou. Opět Abigail kývla souhlasně hlavou, měla totiž neskutečnou žízeň. Jenže tentokrát muž celý obsah čutory chrstl Abigail do tváře. Tím spustil lavinu smíchu všech přítomných mužů, které Abigail ještě pořádně ani neviděla.

„Co si o sobě myslíš kurvičko? Že jsi na nějakém podělaném skautském táboře?!“ řekl muž zvýšeným tónem a narovnal se. Abigail tímhle nečekaným gestem se znovu začala třást strachy a odvrátila svůj zrak znovu k zemi.

„Zapomněla si, co jsem ti před chvílí říkal?!“ zařval muž „Máš se dívat na mě!“ a vrazil Abigail facku. Naštěstí pro Abigail rána byla částečně ztlumená rukavicí, přesto tu sílu dosti pocítila.
„Co po mě chcete!! Kdo jste?!“ vykřikla zmatená Abigail, vzápětí uslyšela opět hromadný smích.

Muž se podíval na Abigail svýma modrýma očima, znovu si naproti Abigail dřepl a chytil ji za vlasy.

„Špatná volba slov holka.“ pravil muž, přitom začal tahat Abigail víc a víc za vlasy.

„Neměla by ses ptát, kdo jsme a co po tobě chceme! Spíš by sis měla klást otázku, co s tebou teď uděláme!“ zavrčel muž a zatlačil poté hlavu Abigail až k zemi. Okamžitě ucítila, jak ji další muž, který stál celou dobu za jejími zády botou tlačil více k zemi.
Abigail zařvala bolestí, čímž opět vyvolala další hromadný smích trýznitelů.

„To už by stačilo.“ vyhodnotil nahlas vůdce skupiny.

„Jak je libo šéfe!“ odvětil strážce Abigail a povolil stisk a znovu postavil Abigail na kolena.

Vůdce skupiny poodešel stranou a Abigail konečně měla výhled na dalších devět mužů, stojících v řadě před Led reflektory. Všichni měli stejný maskovací vzor i výstroj, jako jejich velitel. Abigail by zapřísahala, že jsou všichni i stejně vysocí. Měli také schovaný obličeje pod černými kuklami. Abigail vůbec nedokázala pochopit, co se tady odehrává a co má vším tímhle společné.


„Už jsme tady Lídře!“ ozvalo se ze tmy. Jako duch se objevil z černočerné tmy další maskovaný muž, který dělal doprovod Abigail již dvěma známým tvářím. Nevěděla co říct, když spatřila starosty Woodsbury Jonathana Coopera a šerifa Masona Hardyho. Myslela si prvně, že tohle vše je jenom zlý sen.

Vůdce skupiny stojící před Abigail se podíval na nově příchozí, poté znovu obrátil zrak
k Abigail.

„Omluv mě holka! Musím si napřed vyřešit jednu zásadní věc našimi hosty. Pak se ti budu plně věnovat!“ řekl uvolněným hlasem Lídr, přitom poplácal Abigail razantněji po tváři.



Cooper celý zbělal a začal se klepat strachy, když Lídr pomalu mířil k nim. Hardy hleděl do země a působil, že duchem je nepřítomen. Na rozdíl od Coopera totiž tušil, co bude následovat.

„Chtěl bych ti to vysvětlil…“ spustil Cooper, když Lídr stál těsně vedle něj.

„Drž tlamu ty podělanej čuráku!“ zařval pořádně Lídr Cooperovi pár centimetrů od obličeje.

Cooper chtěl udělat krok zpátky, ale jeho doprovod si stoupl těsně za něj a zezadu ho přitlačil k Lídrovi.

„Dal jsem vám několikrát možnost i čas, abyste ji vypakovali z města! Třikrát jsem vás poslechl, abych vám poskytl prostor i čas, a co jste dokázali?! Absolutní hovno!“ řval Lídr jak utržený ze řetězu na Coopera.

„Ale, ale…. Oni sami říkali, že už odjíždějí pryč!“ bránil se Cooper.

„A tohle je kurva jako co?!“ zavrčel Lídr a ukázal přitom na Abigail. Cooper se začal hodně potit a rovnou se i strachem pomočil.

„Tohle měl na starosti tady Mason!“ snažil se Cooper hodit veškerý problém na starého šerifa.
„Tak náš milý policista Hardy jo?“ procedil skrz zuby Lídr „Náš věčný rebel!“ obrátil přitom svoji pozornost na šerifa.

„Copak, copak dědku? Začalo tě hryzat tvoje černé svědomí?“ řekl pobaveně Lídr.

Hardy na něj nijak nereagoval, jen stále nervózně hleděl do země, což vytočilo Lídra.
Ten však na vylití své zloby si vybral Coopera. Chytil ho za jeho oblek a svoji přilbou mu dal ránu do nosu, čímž mu jej zlomil. Cooper zařval bolestí a chytil se za nos, mezitím Lídr ustoupil stranou a pokývl na svého podřízeného za Cooperovými zády. Ten bez váhání dal Cooperovi pěstí do oblasti ledvin, chytil jej za krk a podkopl mu nohy. Cooper se rychle ocitl na zemi a schoulil se do klubíčka. Mezitím se přiblížili k potyčce další tři duchové, kroužící
a čekající na svoji příležitost k útoku.

„Mluvím na tebe ty podělanej píčusi!“ zařval tentokrát na Hardyho a stoupl si k němu čelem. Hardy se tentokrát neohroženě podíval Lídrovi přímo do očí, byl přitom plný hněvu.

„Hraješ si na hrdiny?“ zeptal se škodolibě Lídr „Ty už si bránil vlastně už i její ségru že?“ připomněl vůdce duchů, díky tomu vyvolal u Abigail velikou pozornost i zvědavost, přitom nadále celý tenhle rozhovor doposud těžce nechápala.

„Emily byla jen nešťastným obětním beránkem! Sám to moc dobře víš! Stejně teď je i tady Abigail, která k tomu přišla jak slepá k houslím!“ vykřikl od plic tentokrát Hardy, který byl vzteky bez sebe. Lídr teď působil trochu překvapeně, tohle od Hardyho nečekal.

„Nevinná? Obětní beránek?“ zopakoval Lídr „Nebyl jsi to ty kreténe, kdo nám odevzdal Emily? Neměl jsi náhodou za úkol tu Abigail odsud vyštvat?!“ připomněl Hardymu. Lídr začal vrtět nesouhlasně hlavou „Ty máš na rukou jejich krev! Ty jsi selhal!“ zařval Lídr znovu Hardymu do tváře. Hardy sklopil poraženecky zrak k zemi.

„Ovšem můžeš Abigail trochu pomoci.“ pravil Lídr.
Abigail ještě víc zpozorněla, když uslyšela své jméno.

„Jak ji mám pomoci?“ zeptal se Hardy, který očekával nějakou zákeřnost.
Lídr začal chodit dokola kolem šerifa, přitom mu dával zlehka pěstí po ramenech.

„Víš Masone, mám tady sedmnáct chlapů, kteří jsou nějakou dobu mimo civilizaci.“ začal Lídr „Ani nevíš, jak pro tak skvělé chlapy je tady stresující si neužít trochu té pověstné ženské něhy?“

Jak Abigail, tak Hardy vytřeštili na Lídra oči, ten souhlasně kývl „Ano, přesně tak! Pohrávám si myšlenkou, že bych tady Abigail předhodil mým chlapcům na hraní.“ potvrdil jejich nejčernější obavy.

Duchové se začali hlasitě smát „Neboj se kočičko! Bude se ti to líbit!“ zasmál se hlasitě jeden z mužů. Abigail s hrůzou měla tendenci se postavit na nohy a utéct, jenže její strážce ji okamžitě uzemnil zpět na zem. Lídr gestem naznačil, aby se jeho podřízení utišili.

„Ovšem je to na tobě!“ zvolal Lídr a ukázal na Abigail „Jen se musíš pro tuhle ženskou obětovat a přijmout trest!“

„A co to je za trest?“ vyzvídal opatrně Hardy

„Dozvíš se teprve, až budeš souhlasit!“ tajil Lídr.

Hardy se podíval do vyděšené tváře Abigail. Bylo to pro něj těžké rozhodnutí. Sice byla pro něj cizí člověk, ale stále v něm dřímalo to dobré já, které mu naznačovalo, aby zmírnil utrpení nebohé Abigail. Bylo mu jasné, že Abigail i tak nenechají naživu, ale aby ještě trpěla pro ni snad nekonečné znásilňování? Jakou má vůbec jistotu, že Lídr dodrží slovo? Mason znovu pohlédl do tváře mladé a vystrašené ženy, která mu dodala odvahu a kývl na znamení souhlasu.

Duchové začali zlehka tleskat, zatímco Lídr uznale poplácal tentokrát přátelsky starého šerifa po rameni.

„No! Starý brachu, tys překvapil!“ řekl hrdě Lídr „Sice mě hodně sereš, ale za tohle bys zasloužil metál!“

„Děkuji! Děkuji!“ vyhrkla nahlas dojatá Abigail, spustili se ji přitom potoky slz.

Lídr se otočil k jednomu ze svých mužů „Mediku, doval svoje nádobíčko! Už mě napadl vhodný trest!“ pak otočil svoji pozornost k Hardymu, ten suše polkl a čekal, co si na něj Lídr vymyslel.

„Nuže pánové! Do něj!“ zavelel Lídr, ustopil stranou a zkřížil ruce.

Tři duchové, kteří stáli hned u Masona se na něj vrhli. První z duchů dal šerifovi pěstí několikrát do břicha, zatímco další ho chytil za hrdlo a kroutil rukou, třetí mu vzápětí podkopl nohy. Hardy se svalil na zem, kde schytal další tucty kopanců po celém těle.

„Pro začátek to stačí!“ zastavil Lídr řádění svých mužů. Hardy se bolestivě svíjel na zemi, vydával přitom chraptivé zvuky. Mezitím k Lídrovi poklusem přišel Medik a podal mu svoji brašnu. Lídr bez dalšího protahování se začal prohrabovat v jeho obsahu.

„Dostal si tři pokusy dědku, nebo se snad mýlím?“ pronesl klidně Lídr. Poté vytáhl z brašny kleště, kterýma začal cvakat ve vzduchu „Takže třikrát si od tebe něco vezmu!“

Lídr na chvilku otočil svoji pozornost k Abigail, která hrůzou v očích sledovala mučení starého šerifa.

„Co myslíš holka?“ zeptal se Lídr Abigail „Kdy byl podle tebe naposledy u zubaře?“ zasmál se Lídr, gestem ruky dal příkaz svým mužům, aby zpacifikovali ležícího Hardyho. Aby ho dokonale znehybnili, museli na něj naskákat a zavalit vlastními těly, zatímco Lídr za asistence Medika se mu dobýval do úst.

„Nebraň se debile! Vezmu si ze třech tvých zubů od každého jen půlku!“ zasmál se Lídr.

„Dost! Přestaňte! Nechte ho na pokoji!“ začala hystericky řvát Abigail, která už nedokázala vydržet sténání Hardyho, když mu Lídr kleštěmi přecvakl první zub napůl. Díky tomu si zasloužila pozornost ducha, který ji po celou dobu hlídal. Chytil ji zároveň za vlasy a pod krkem, přitom nutil Abigail sledovat Hardyho utrpení.

„Jen se dívej!“ zašeptal Abigail do ucha „Jinak budeš další na řadě!“

Hardy zařval, kdy mu Lídr ucvakl další zub vejpůl „Tak vidíš frajere!“ pronesl pobaveně Lídr „Ještě jeden a máš to za sebou!“. Šerif sebou přestal zmítat, odevzdaně už čekal na poslední úder. Za hlasitě pobaveného smíchu duchů Lídr rozcvakl třetí zub a narovnal se.

„Vidíš! Ani to nebolelo!“ naznal pobaveně Lídr, čímž spustil další vlnu smíchu ostatních duchů.
„Myslím, že teď určitě budeš potřebovat zubaře!“ dodal Lídr a kývl na duchy, kteří stále drželi Hardyho na zemi. Ti z něj slezli a postavili šerifa na nohy, ten si držel rukou zakrvácená ústa, klepající se strachem a bolestí. Lídr mezitím vytáhl z další sumky mobilní telefon a vrazil facku šerifovi.

Telefon mu vrazil před oči „Vidíš to zmrde?!“ začal znovu řvát na šerifa „Mám to příště udělat? Zavolat kámošům do Detroitu, aby se postarali o tvoji dcerušku! Ještě jednou si na mě budeš takto otvírat tu svoji podělanou hubu, tak to udělám!“

Lídr se podíval na dva své kumpány „Štístko, Smrťák! Doprovoďte s Pilotem tady naše hosty zpátky k vrtulníku a odvezte je zpátky do města. Hlavně ať mi už zmizí z očí!“
Duchové poslušně kývli na rozkaz, za pomoci strkáním před sebe nutili zbídačeného Hardyho a Coopera k pohybu. Abigail strnula hrůzou, když Lídr otočil svoji pozornost směrem k ní. Ten si tentokrát sundal zakrvácené rukavice, pomalou chůzí mířil přímo
k Abigail.





„Tak to bychom měli.“ řekl Lídr a znovu si dřepl před Abigail „Tak co s tebou uděláme?“
Abigail začala brečet, když Lídr ji začal hladit po tváři.

„Snad si nevyčítáš ty hrátky se šerifem?“ zeptal se Abigail, která byla pohlcena strachem natolik, že nebyla schopna mluvit.
„Můžeš být v klidu. Udělal bych mu to stejně, i kdyby do toho dobrovolně nešel. Byla potřeba jim připomenout, kdo je tady pánem.“ informoval Abigail.

„Prosím!“ začala Abigail roztřepaně šeptem „Co jste udělali s Emily? Kde je? Co jste ji provedli?“
Lídr mlčky se jen díval do jejich očí, poté dlaní strčil Abigail natolik silně, až upadla na zem.
Ta z něj nespustila však oči, i když měla z něj absolutní hrůzu. Lídr poté se ohlédl přes rameno ke svým mužům.

„Hade?“

„Ano pane?“ odpověděl jeden z duchů a vystoupil z řady.

„Ty jsi měl na starosti tu Emily že?“

„Samozřejmě pane!“

„Takže, co jsi té Emily udělal?“ zeptal se hodně důrazně Lídr.

„Zabil jsem ji.“ odvětil bez emocí Had. Nad slovy ducha se spustili Abigail potoky slz, přitom si zakryla ústa rukou, jen aby zadusila křik, který by nejraději chtěla spustit. Had mezitím se vrátil do řady. Lídr otočil hlavu zpátky k Abigail.

„Tak tady máš odpověď! Spokojená?“ pravil Lídr, přitom z pouzdra vytáhl veliký bojový nůž, začal s ním přejíždět zlehka po tváři zdrcené Abigail.
„Bylo to mimochodem tímhle nožem, kterým Had vykuchal tvoji milovanou sestřičku!“ vysvětloval Lídr a náležitě si vychutnával zhroucenou Abigail.

„Proboha proč!“ vykřikla Abigail, jenž byla na pokraji nervového kolapsu.

„Ptáš se proč?!“ zavrčel Lídr, chytil ji za hlavu, kterou zatlačil do země, nahnul se přitom
k jejímu uchu „Ta kurvička si sem přišla s tím svým chcípákem, myslela si že nás pěkně ojebe! Tak dostali, co si zasloužili! Což mi připomíná, že před vynesením rozsudku bychom ti měli vymyslet obstojný trest, nemyslíš?“

Lídr chytil Abigail pod krk a donutil ji vstát „Odřízni ji ty pouta!“ zavrčel rozkaz na jejího strážce, který uposlechl. Napřed přeřízl stahovací pásek na nohách, poté na rukách.
Záhy Lídr táhl Abigail k ostatním duchům, kteří zlehka aplaudovali a pohvizdovali.

„Tady ji máte!“ pronesl Lídr „Chvilku si hrajte! Za chvilku jsem zpět i s dárečkem!“

S Abigail nekompromisně mrštil o zem, vyděšeně se okamžitě postavila na nohy, zatímco duchové udělali kolem ní kruh. Hlasitě se smáli, začali přitom všichni přistupovat blíž
k nešťastné Abigail.
Ta se zoufale rozběhla k největší mezeře, která byla mezi duchy. Jenže okamžitě ji stoupli do cesty, tak do nich vrazila. Okamžitě si ji jeden z nich přitáhl k tělu, začal přitom Abigail ohmatávat.

„Tak se neboj! Bude to příjemný!“ zasmál se duch, odstrčil Abigail od sebe k dalšímu duchovi.

Abigail mu přistála na hrudi, okamžitě ji objal a rukou ji zajel pod vrchní část oblečení. Pod oblečením začal ohmatávat její ňadro.

„Pěkné, pěkné kozičky!“ dodal duch, nad jehož poznámkou se zasmáli ostatní duchové.
„Byla by škoda si je neužít! Nemyslíš Hade?!“ pronesl duch a přistrčil Abigail před muže, který má na svědomí smrt její sestry. Abigail nenávistným pohledem se podívala do zelených očí ducha, který nic neříkal. Jen stál na místě jako socha, zkříženýma rukama na hrudi. Jeho zelené oči se upřeně dívali na Abigail, přitom ani nemrkl.

„Ale, Ale!“ začal jeden z duchů „Náš zabiják se zakoukal do další své nebohé oběti?“

„Doufám, že to budu tentokrát já, kdo ji vykuchá!“ zadoufal další duch.

„To rozhodne náhoda Řezníku!“ dodal další ze zabijáků.

„Hele Hade, jestli nemáš zájem, tak mi ji přihraj!“ poprosil další. Had strčil do Abigail tentokrát natolik rázně, až upadla na zem.
Než se znovu vyhrabala na nohy, tak všichni duchové až na Hada obklopili Abigail svými těly. Nezmohla se na žádný odpor, cítila desítky doteků těch zabijáků po celém svém těle. Jen stála na místě, ze zoufalství spustila další pláč a nechala si líbit veškeré ošahávání, které bylo často až dosti intimní. Ucítila, když ji jeden z duchů začal pomalu rozepínat její fleece mikinu, zatímco další ji chtěl pomalu sundávat kalhoty.

„Vidím, že neztrácíte čas!“ pronesl vracející se Lídr ke svým mužům, v levé ruce svíral černý igelitový pytel.
Duchové přestali Abigail ohmatávat a stáhli se od ní, znovu kolem ni vytvořili kruh.
Abigail již byla smířená tím nejhorším, teď si mohla oddechnout, srdce ji bilo neskutečným způsobem, jaký doposud nezažila. Rozhodně to byl dosti otřesný zážitek.

„Než přejdeme k rozsudku, tak něco pro tebe mám!“ řekl směrem k Abigail a hodil pytel
k jejím nohám. Abigail trnula hrůzou při pomyšlení, co se uvnitř schovává.
„Klekni si!“ zavrčel rozkazovačně Lídr, čímž si vysloužil nechápající pohled od Abigail.

„Tak si kurva klekni!“ zaštěkal Lídr a rychlým krokem zamířil k vězeňkyni.
Abigail procitla a okamžitě si klekla. Pochopila, že je zbytečné jakkoli odporovat.

„Hodná holka! Nuže, tak otevři pytel a vytáhni ten dáreček!“ zavelel Lídr.
Abigail suše polkla, dosti neochotně pytel otevřela. Do nosu ji zavál pach rozkládající se masa, díky kterému se udělalo Abigail dosti nevolno.

„Tak vytáhni ten dárek!“ řekl důrazně Lídr.
Abigail rozhodně nechtěla, ale pochopila, co doposud viděla a prožila nezbývá, než hrát dle pravidel toho Lídra. Raději se podívala směrem vzhůru k noční obloze, když svoji ruku strčila na dno pytle. Dosti ji zatrnulo, když na konečcích svých prstů ucítila krátce střižené vlasy. Dodávala si hodně odvahy, aby jej vůbec chytila a vytáhla před zraky všech přihlížejících.

„Kurva, pohni si!“ zakřičel Lídr. Abigail tentokrát bez váhání a jakéhokoli přemýšlení chytila za vlasy a rychle vytáhla již zapáchající hlavu. Když okem spatřila, že je to hlava Briana, okamžitě ji pustila na zem a začala zvracet.

„Jo, jo! Ten borec nikdy nevěděl, kde mu hlava stojí!“ zasmál se jeden z duchů, což vyvolalo opět hromadný smích všech zúčastněných. Abigail vyzvracela žaludeční šťávy
a poté si utřela ústa.

„Skončilas?“ zeptal se Lídr „To je dobře! Teď tu hlavu vezmi a polib ji na ústa!“
Abigail se na něj podívala, jestli to myslí skutečně vážně. Tohle už bylo hodně přitažené za vlasy.

„Kurva udělej to! Nebo tě mám nechat tady samotnou s touhle partou nadrženců?!“ zavrčel Lídr.
Jednu nechutnou představu vystřídalo ještě víc odpornější, kterou Abigail rozhodně nechce zažít. S nevolí a nechutí chytila Brianovu hlavu, přitom měla zavřené oči. Dodávala si hodně odvahy aby to udělala. Nakonec se k tomu odhodlala a na vteřinu ji políbila na páchnoucí rty, okamžitě se ji zvedl žaludek. Hlavu odhodila bokem a znovu začala zvracet.

„Tohle neplatí Abigail!“ nadhodil Lídr „Musíš pořádně! Ano! Chci vidět pořádného francouzáka!“
Abigail při tom pomyšlení tentokrát už odmítala tohle udělat. Bylo to hodně přes čáru, za kterou byla ochotna zajít.

„Vypadá to, že si ještě dneska večer pořádně zašukáme!“ zachichotal se jeden z duchů, začal si přitom mnout ruce.

„Slyšelas?“ zeptal se Lídr Abigail „Chlapi už se těší! Dostanou zelenou, když to neuděláš.“

Pro Abigail to byla hodně odporná představa, dlouze se nadechovala a dodávala si hodně odvahy udělat to, co po ni Lídr vyžaduje. Stále to bylo pro ni stravitelnější, než být znásilněna.
Nakonec to udělala po třech minutách přemlouvání sama sebe k této odpornosti. Chytila znovu Brianovu hlavu do rukou, zavřenými oči a představy, že je hodně daleko odsud se pustila o co ji Lídr žádal.
Duchové se smáli, když viděli její zoufalou snahu o odvrácení možného znásilnění.
Abigail tentokrát Brianovu hlavu odhodila co nejdále od sebe, znovu se pokoušela vyzvracet, i když neměla co. Teď už ani i ty žaludeční šťávy nedokázala ze sebe dostat.

„Ty seš ale zvrácená děvka!“ zasmál se Lídr „Umíš pěkně překvapit!“
Duchové v kruhu začali Abigail aplaudovat „Skvělé představení! Nádhera! Takovou prasárnu už nechci nikdy vidět!“ slyšela jejich posměšné poznámky.

„Takže pánové, zpátky do řady!“ zavelel Lídr, kopl přitom do Brianovy hlavy a postavil odevzdanou Abigail na nohy. Okamžitě měla za zády svého ´´osobního strážce´´, který ji chytil za rameno. Lídr z kapse u nohy vytáhl šestihrannou kostku s čísly jedna až šest.

„Ty jednička!“ řekl a ukázal na jednoho ducha „Ty dvojka! Trojka! Čtverka! Pětka a šestka!“ ukazoval na další ze svých podřízených.

„Pane?“ zeptal se opatrně duch.

„Co chceš Hade?“

„Bylo by mi ctí, kdybyste mi ji nechal!“

„Už si zabil její ségru, nechej taky trochu zábavy ostatním! Ale jestli chceš, můžeš odstartovat lov!“ odvětil Lídr Hadovi, kterému nezbývalo nic, než souhlasně kývnout
a zalézt zpět do řady.

„Dobře. Takže máme vybrané lovce! Teď zjistíme, kterého ti Abigail osud přiřadí!“

Lídr zdvihl svoji sevřenou pěst, jenž ukrývala onu kostku. Za aplausu svých podřízených potom hodil kostkou, která se chvilku obracela. Lídr ji potom zdvihl nad hlavu „Pětka! Dnešní lov patří Řezníkovi!“

Z řady vystoupil za potlesku a gratulací ostatních již zmíněný duch. Přitom zvedal nad hlavu své ruce, jako by vyhrál jackpot.
„Děkuji! Děkuji!“ říkal radostně „Nebojte se děcka! Donesu vám její hlavu na památku!“

Lídr mezitím obrátil pozornost k dalšímu duchovi „Kašpare?“

„Ano pane?“

„Jeviště je tvé, můžeš to odstartovat!“

„Oh, děkuji šéfe!“ řekl nadšením Kašpar. Lehkým poklusem proletěl kolem ostatních duchů, přitom si každým plácnul rukou.

„Tak je to tady pánové!“ začal pobaveně Kašpar „Netrvalo dlouho a máme tady další lov!“

Kašpar se zastavil vedle vyděšeně nehnuté Abigail, objal ji kolem ramen „Máme tady vyzyvatele asi padesáti kilovou děvu, která se toho rozhodně nebojí! Jenže jak obstojí proti Řeznikovi, jenž svoji přezdívku nemá jen tak pro legraci?“ řekl nahlas, poté se naklonil
k uchu Abigail „Velice moc rád kuchá lidi! Ještě samozřejmě zaživa!“ přistrčil potom Abigail kupředu, před Řezníka.
Ten si pomalu nasazoval na helmu držák nočního vidění.
Abigail celá rozklepaná se ocitla před horou masa, připadala si proti němu jako mravenec před slonem.

„Víš proč se mě bojíš?!“ pronesl Řezník, když si začal na držák připevňovat noční vidění
s termovizí „Ve skutečnosti se nebojíš mne, ale smrti, kterou ti určitě přinesu! Nemusíš se ji bát, protože si přijde časem pro každého z nás! Měla by ses spíš bát, jaký způsob smrti to bude! A věř mi, že hodně pomalá a bolestivá!“ řekl přesvědčivě Řezník a naklonil se blíž
k Abigail „Ale předtím, než tě zabiju.“ říkal šeptem „Pořádně tě vojedu! Nikdo na tomhle světě mi to nedokáže zabránit!“

Řezník poodešel stranou a nechal své místo zaujmout Lídra.
Vytáhl ze sumky vysílačku, přitom hmatal druhou rukou do další kapsy v kalhotách.

„Ajťáku?“ zeptal se Lídr.

„Ano šéfe?“ ozvalo se z vysílačky.

„Co dělá ta pitomá partička?“

„Zatím jsou na místě. Zřejmě ani nepostřehli, že jim někdo chybí.“

„Díky Ajťáku! Nadále je sleduj.“ dodal Lídr a z kapsy vytáhl kompas, který dal Abigail.

„Tví kámoši jsou východním směrem! Máš třicet minut náskok. Po uplynutí doby ti půjde potom Řezník po krku.“ informoval Abigail Lídr, zatímco ostatní duchové pobrali ze země své útočné pušky a namířili s nimi do vzduchu.
Lídr mezitím ještě stoupl k Řezníkovi a podal mu svůj bojový nůž.

„Chci vidět na téhle čepeli její krev!“ řekl Lídr Řezníkovi, který bez váhání se chopil nože.

„Neboj se šéfe! Tuhle noc si rozhodně užiju!“ odvětil Řezník a kývl směrem k Hadovi.

Had nekompromisně chytil Abigail za ruku a táhl ji na okraj svahu, který měl téměř osmdesáti procentní úhel. Zastavili se na jejím okraji a podíval se vyděšené Abigail do očí.

„Zbabělej vrahu!“ vyhrkla ze sebe Abigail. Na její slova Had nijak nereagoval, díval se svýma chladnýma zelenýma očima na nešťastnou Abigail.

„Nechoď na východ.“ řekl náhle Had šeptem „Je to bouda! Zamiř na jih až k potoku. Jdi potom podél potoka na východ. Na jednom místě narazíš na skalnatou část, kde najdeš odpověď.“

Abigail byla hodně zaskočena tím, co ji ten duch říkal. Než stačila položit jakoukoli otázku, tak Had svoji nohou strčil do Abigail, která se skácela na zem a začala padat z prudkého svahu dolů.

„Pánové! Lov začíná!“ křičel přitom Kašpar. Všichni duchové začali výt k obloze jako vlci, přitom spustili palbu do vzduchu ze svých útočných pušek….