Tajemství hory 20. část

„Tak řekneš mi to?“ zeptala se znovu Abigail „Co máš s těmi lidmi společného? Co se tady prokristapána děje?!“

Emily znovu suše polkla, přemýšlela čím začít, hrozně se bála reakce své sestry. Protože po celou dobu nechala Abigail žít v domnění, že vede klidný a spořádaný život.

„Víš Abi.“ začala opatrně nervózním hlasem Emily „Myslím, že ti budu muset hodně věcí vysvětlit.“





Las Vegas
O dvacet dní dříve


„Ho, ho, hóóó lenoši! Co se ještě válíte v posteli?!“ uslyšela hlas nad sebou ze spánku vyrušena Emily. Otráveně otevřela oko, aby spatřila na posteli pózujícího nahého Briana
s přiblblým obličejem. Otevřela druhé oko a otočila se na opačnou stranu, kde ležel ještě spící Eliot. Promnula si oči, snažila se přitom rozpomenout na předešlou noc, která byla dosti divoká.

„Co jsem říkal?! Vstávat!“ řekl energeticky Brian, seskočil z postele a stáhl z ležící dvojice přikrývku a plesknul Eliota po zadnici.

„Jdi do prdele!“ dostal ze sebe Eliot a rukou začal mávat ve vzduchu, jako by zaháněl mouchu.

„Můžu klidně do tvé, jestli chceš!“ pronesl pobaveně Brian, začal přitom Eliota popleskávat znovu po zadnici.

„Bože! Nech toho! Čeho sis proboha šlehl?!“ zavrčel Eliot.

„Ještě ničeho! Ale jsem rád, žes mi připomněl!“ odvětil Brian a zaplul do pohovky.
Na skleněném stole měl nachystaný stříbrný tác s bílým práškem, jenž byl dán do lajny.
Brian smotal dolarovou bankovku a lajnu šňupnul na jeden zátah.

„Jo! To je ono! Lepší než anglická snídaně!“ pravil spokojený Brian.

Mezitím Emily se oblékla do spodního prádla, přišla k Brianovi a políbila ho na čelo.

„Laskavě to nepřeháněj!“ řekla mu Emily tiše do ucha. Nechápala, kde Brian pořád bere tolik energie. Každá společná noc této trojice byla stejně divoká, jako v těch předešlých uplynulých dnech. Někdy měla pocit, že je prostě oproti Eliotovi neukojitelný...


Bylo něco kolem jedenácté hodiny dopoledne, když se trojice oblékla do svého oblečení.
Opět jako každý den ve městě hazardu měli v plánu vydělat znovu nějaký peníz.
Ovšem ilegálním způsobem.
Brian spolu s Eliotem byli vynikající podfukáři a kapsáři, které Emily poznala pár týdnů zpátky.
Zasvěcovali ji do různých triků a způsobů, jak docílit toho, aby někoho okradla.
Využívali často přitom krásu Emily, která dokázala zamotat hlavu jejich další okradené oběti.
Takto se dostávali nejen k penězům, ale i prstenům přívěskům a dalším cennostem, které potom Brian prodával známému v jedné zastavárně. Tímto si vydělávali na nocleh
v hotelovém pokoji.
Když měli něco navíc, promrhali peníze v kasinech.
Nechávali si samozřejmě něco bokem na koupi zakázaných látek, které si společně dávali večer v pokoji. Tyhle zábavy většinou potom končili poněkud ještě divočejšími radovánky v posteli, což byl případ i posledního večera, který spolu trojice prožila.



Tentokrát po dalším úspěšném lupu čekala Emily s Eliotem u fontány před jedním z kasin než se vrátí Brian ze zastavárny. Tentokrát mu to trvalo podstatně déle, než bylo obvyklé.
Když po téměř hodině čekání spatřili podivně rozjařeného Briana, byli poněkud nesví.
Už věděli, že v tomhle stavu napadali Briana největší šílenosti, které jak Emily, tak Eliota dokázali hodně podráždit na nervy.

„Kde ses ty ocasu tak dlouho zdržel?“ řekl Eliot. Brian nijak jeho poznámku nekomentoval, jen se usmíval od ucha k uchu.

„Co se děje?!“ zeptala se poněkud nesvá Emily.

„Parto! Vypadá to, že jsem kápnul na zlatou žílu!“ řekl vítězoslavně Brian, čímž si zasloužil dva dosti nechápavé pohledy.

„Vysvětlím vám to, ale ne tady! Pojďme sednout někam do baru!“




„Ty jsi snad zešílel! Nemyslíš to vážně, že ne?!“ vyhrkl Eliot, přitom vyprskl pivo ze svých úst.
Emily nad informací od Briana oněměla, měla přitom otevřenou pusu dokořán.

„Nepřeháněj!“ odvětil Brian „Je to geniální! Dostal jsem echo od známého, kterého jsem potkal
v zastavárně!“

„Jo? A jak moc dobře znáš toho ´´známého´´? Nepřijde ti podezřelé, že zrovna tady potkáš borca, který ti něco takového nakecá? Prostě jen tak se zmíní a zrovna tobě?!“ vyptával se Eliot, přitom si utíral zbytky piva z brady.

Emily nedokázala pořádně pochopit Brianovo nadšení pro jeho šílený plán.
Plán, který je postaven neuvěřitelným způsobem na hlavu.
Dle jeho slov narazil na přítele, který je podobného ražení jako Brian.
Ten ze známosti nabídl Brianovi kontakt na lidi, kteří se zabývají dosti nelegální činností někde na opačné straně států.
Prý shánějí lidi na propašování jistých zásilek z Kanady do států. Když jim potvrdil Brian, že se jedná o drogy, okamžitě Eliot i Emily hodili zpátečky a snažili se mu to rozmluvit.
Brian musel naprosto zešílet, že nad takovou nabídkou vůbec přemýšlí.

„To se chceš zaplést s mafií či překupníky? Kdo ví, jací to jsou gangsteři! Seš magor!“ vrčel Eliot, když se ho snažil Brian přemluvit.

„Uklidni se! Mám to promyšlený!“ nesouhlasil Brian.

„To nás chceš stáhnout na samotné dno?!“ pokračoval ve svém Eliot.

Brian se nad jeho poznámkou zasmál „To vůbec kamaráde!“

„Tak o co ti jde?“ nechápal ho Eliot.

„Je to jednoduché! Chcete snad žít nadále takový život?“ zeptal se Brian, přitom pohlédl oběma přímo do očí s pohledem, jenž byl plný optimismu a přesvědčení, že mu plán skutečně vyjde.

„Poslouchejte mě ještě jednou! Každému, kdo se zúčastní a pomůže jim, dostane milion dolarů! Chápete to?! Milion!“

„Tomu fakt věříš?“ kroutil nesouhlasně hlavou Eliot „Jsi ještě větší blázen, než jsem si myslel!“

„Milion je jen jedna z věcí.“ dodal šibalsky Brian, čímž zmrazil Eliota a Emily přivedl do rozpaků.

„Mám v plánu sebrat nejen milion, ale získat i nějaký matroš pro nás! A hlavně nejen to!“

„Ježíši! Co tě ještě napadlo za kravinu?!“ ohradil se Eliot.

„Nasbíráme na tajňačku důkazy a informace, jak to celé funguje, kdo je do toho zapleten a vyneseme to na světlo! Třeba do televize! Nejen, že něco na tom vyděláme, ale budeme i slavní! Dokážete si to představit ty titulky, které by nás oslavovali jako hrdiny? Hrdiny, kteří pomohli zničit gang pašeráků? Můžeš mi věřit, že to budou beztak absolutní burani, kteří nebudou vědět, která bije.“

Eliot už nedokázal nadále poslouchat magoristický výmysly a představy Briana. Ten chlap musí snad žít v jiném světě. Eliot usoudil, že nebude tyhle žvásty nadále poslouchat, vstal proto ze židle a nabral směr k odchodu z baru.

„Kam to jdeš?!“ nechápal jeho jednání Brian „Vrať se vole! Je to dokonalý!“

Emily začala nechápavě kroutit hlavou, čímž si vysloužila pozornost Briana.

„Taky si myslíš, že to neklapne?!“ zeptal se uraženě Brian.

„Ach Briane! Mám tě moc ráda, ale tohle je celé postavené na hlavu!“ odpověděla sklesle Emily.

„Je to geniální Emily! Věř mi aspoň trochu!“ naléhal Brian „Samozřejmě na místě zjistíme víc a dle toho se přizpůsobíme. Když to bude hodně nebezpečné, tak couvneme a nebo rovnou vezmeme roha.“

„Je to moc riskantní.“ odmítala Emily nadále jeho bláznivý nápad.

„To my přece máme rádi ne?“ odvětil Brian „Proto okrádáme tady ty arogantní zbohatlíky, protože máme rádi adrenalin. Je to přece náš styl zábavy ne?“

„To ano, ale tohle je rozhodně přes čáru, kterou nechci překročit.“ řekla Emily.

„Jak si přeješ! Půjdu do toho klidně sám.“ řekl rozhodnutý Brian.

Emily si nad jeho slovy chytila za hlavu. Ten blázen to myslí skutečně vážně!

„Tohle ti nerozmluvím že?“ pravila poraženecky Emily.

„Tohle mi fakt nerozmluvíš. V tomhle máš naprostou pravdu!“ odvětil Brian.

„Fajn! Udělám to pro tebe! Půjdu do toho s tebou!“ pronesla rozpačitě Emily, aniž by věděla, proč to vlastně říká. Aby Brian nezůstal osamocen, nebo že ho prostě miluje a šla by s ním až na konec světa? A nebo ji má tak dokonale omotanou kolem prstu? Ať je pravda jakákoli, tak v hloubi duše doufá, že se Brian nemýlí...