Tajemství hory 26.část

„Co tady děláte uprostřed noci, a navíc sama?“ vyzvídal Emily starý šerif.

„Byla jsem tady tábořit s kamarády a přítelem.“ odpověděla Emily pohotově hned první lží, co ji proběhla hlavou.

„Skutečně? Kde jsou a proč tady pobíháte sama?“ vyzvídal nadále šerif.

„Jsou v tábořišti. Odešla jsem pryč kvůli příteli. Tedy bývalému příteli.“ řekla smutně Emily
a sklopila zrak „Nebyl za toho, koho se vydával.“

Šerif si Emily chvilku prohlížel „Ach tak!“ pronesl lítostivě „Jasný, chápu to. No jestli chcete, můžu vás hodit do města.“ navrhl.

Emily kývla na souhlas a sedla si na místo spolujezdce „Mnohokrát děkuji!“ poděkovala
s pocitem, že konečně se na ni usmálo trochu štěstí.

„Jmenuji se Mason Hardy.“ představil se šerif.

„Emily.“

„Jen Emily?“ zopakoval pobaveně šerif. Emily se nadechla, aby mu odpověděla, jenže nestačila ani pípnout.

„To jste si vyrazili s kamarády toulat po lesích, zrovna tady na konci světa?“ řekl Hardy.

„Máme rádi taková místa.“ odvětila Emily.

Hardy se zasmál „A váš přítelíček?“

„Podvodník a manipulátor, jen mě využíval.“ pronesla Emily, když si vzpomněla na Briana.

„Asi to bylo dost drsný.“ řekl rozpačitě Hardy, přitom si utřel nos.

Emily mlčky pokývla hlavou a sledovala cestu před sebou. Začínala nabývat dojmu, že podařilo se ji vyhrát. Každým ujetým metrem ten vítězný pocit sílil.

„Vy jste zdejší?“ zeptala se Emily.

„Ano jsem. Jsem hlavní šerif tady ve Woodsbury.“ odpověděl Hardy.

Emily nad názvem Woodsbury se zarazila více do sedačky, přitom ji hodně zamrazilo na zádech.
Zapomněla, jak je tohle město držené ve spárech duchů. Očkem začala nenápadně sledovat šerifa, který se plně věnoval řízení. Musela doufat, že tenhle muž nepatří k nim.
A nebo ještě neví, že utekla hrozivému osudu.
Rozhodně se musela modlit, aby byli co nejdříve ve městě a mohla okamžitě zmizet.
Šerif Hardy vypadal nadále uvolněný a absolutním klidu, dokud mu nezazvonil mobilní telefon. Hardy zpomalil a vylovil mobil z kapse.
Všiml si přitom dosti vyděšeného pohledu Emily „Manželka mi volá.“ řekl klidným hlasem.

„Co se děje?“ řekl Hardy do mobilu.

„Skutečně?“ podíval se Hardy na nervózní Emily, která z telefonátu měla nepříjemný pocit.

„Jasan! Kde se zrovna nacházíš? Fakt? A musí to být? Dobře, dobře, nemusíš hned řvát!“ zavrčel Hardy do mobilu a hodil s ním vztekle do přihrádky.

„Není něco v pořádku?“ zeptala se Emily nesměle.

Šerif Hardy jen souhlasně pokyvoval hlavou, bylo přitom na něm vidět, že začíná pomalu zuřit.
Prozatím ten veliký hněv byl schopný držet zavřený ve svém vnitru. Přesto na Hardym to bylo snadno viditelné.
Emily to rozhodně na klidu nepřidalo, spíš naopak.
Potom Hardy začal neustále pokukovat Emily, která se snažila nadále působit, že se nic neděje.
Začínala si pohrávat s myšlenkou, že se odpoutá a vyskočí z auta.
Jenže šerif náhle vozidlo zastavil, opřel své čelo o volant a několikrát se dlouze nadechl.
Emily jej se vzrůstající nedůvěrou pozorně sledovala, přitom měla ruku nachystanou na tlačítku k uvolnění bezpečnostního pásu, a připravena vyskočit a utéct, co nejdále od šerifa.
Hardy se poté podíval na Emily pohledem, který působil nešťastným a odevzdaným dojmem.

„Odpusť mi.“ řekl Hardy omluvným tónem „Ale prostě musím, nic jiného mi nezbývá.“

Emily na něj hleděla otevřenými ústy pár vteřin, než ji došlo, co měl ten starý šerif na mysli.
Než stačila jakkoli zareagovat, otevřeli se dveře spolujezdce. Jedna ruka chytila Emily za vlasy, druhá za její ruku.

„Ty sis kurvičko fakt myslela, že nám zdrhneš?!“ zavrčel nelibě Řezník a začal Emily veškerou svou silou tahat z auta. Emily začala křičet, přitom se volnou rukou snažila zasáhnout aspoň Řezníkův obličej, jenže to se ji nedařilo. Pak začala křičet bolestí, když ji Řezník tahal za vlasy, při snaze vytáhnout z policejního vozu, přitom ještě byla nadále připoutána.
Hardy si toho naštěstí všiml, uvolnil bezpečnostní pás a až teprve Řezník vytáhl Emily ven
z auta.

Poté Řezník hodil Emily na zem „Máš krávo štěstí, že má Lídr s tebou jiné plány! Jinak bych tě tady nemilosrdně vykuchal!“ zařval Řezník, jenž působil jak utržený ze řetězu.
Obešel ležící Emily, která se snažila postavit se na nohy. Byla zrovna na všech čtyřech, když Řezník přišel blíž a přišlápl Emily její levou ruku.
Emily začala křičet bolestí, zároveň si snažila vymanit přimáčknutou ruku zpod podrážky.
Řezník začal svoji nohou kroutit, aby způsobil co největší bolest. Hodně si přitom neštěstí Emily vychutnával. Potom sundal nohu z její ruky a silou ji nakopl do oblasti břicha.
Emily se křečovitě svalila na zem, držíc se za břicho, přitom ji stékala krev z úst.

To už Hardy nevydržel a vylezl z auta „Hej!Hej! Co to děláš?! Tohle si nezaslouží!“ začal Hardy křičet na Řezníka „Trochu úcty, je to přece jen živá bytost!“

Řezník chytil Emily a vytáhl ji zpátky na nohy. Záhy chytil Emily za krk a silou praštil její hlavou
o střechu auta. Emily s těžkým otřesem se skácela k zemi a začala zvracet.

„Řekl jsem dost!“ zaječel Hardy, čímž si vysloužil pozornost Řezníka.

Řezník ukázal prstem na šerifa „Ty podělanej zmrde mi nebudeš říkat, co smím a co nesmím!“ zakřičel téměř hystericky zabiják a obcházel auto, směrem ke starému šerifovi.
Když stál téměř u něj, vytasil pistoli, kterou Hardymu přiložil přímo na čelo.
Hardy však stál pevný jako skála, nejevil přitom žádný náznak strachu.
Jen upřeně se díval do očí Řezníka, který se uchechtl.

„Hrajeme si na hrdiny?“ naznal pobaveně Řezník „Těch je plný hřbitov, dědku!“

Hardy na jeho slova nijak nereagoval, nadále jen upřeně se díval do očí.
Řezník odjistil pistoli „Chceš to že? Chceš, abych ti ukončil tvůj zkurvenej život, co? Seš natolik podělanej srab, že nejsi schopný se zabít! Jenže to neudělám!“ pronesl už celkem uklidněně Řezník a sklonil pistoli k zemi „Musíš ještě nějakou dobu trpět za to, co jste podělali!“ dodal zabiják.
Mezitím byl slyšet zvuk motoru blížící se čtyřkolky. Byl to Štístko, kdo dojel pro Emily
a Řezníka.

Zastavil vedle dvojice mužů „Co tady blbnete?“ zeptal se Štístko.

„Menší neshody.“ odvětil Řezník.

„Bezva! A kde je ta holka?“

„Na druhé straně.“

Štístko souhlasně přikývl, sesedl ze čtyřkolky a obešel policejní vůz.

„Ty vole! Cos ji to provedl?!“ řekl nevěřícně Štístko, když viděl Emily, jenž nebyla schopna se doposud postavit na nohy „Lídr ji chtěl v pořádku!“

„Bránila se! Co jiného jsem měl dělat?!“ zavrčel Řezník. Štístko protočil očima, nadále nijak nekomentoval. Věděl totiž, že pravda byla zcela jiná a nadále je zbytečné s Řezníkem se bavit.

„Pojď mi ji pomoct naložit do vozíku!“ požádal Štístko svého kumpána „A prosím, už ji nebij!“ dodal. Řezník jen neochotně zavrčel a přešel k Emily. Dvojice duchů úplně ignorovala šerifa Hardyho, který vše mlčky pozoroval.
Duchové chytili otřesenou Emily a tentokrát ´´něžně´´ uložili do tažného vozíku za čtyřkolkou.
Štístko ji však pro jistotu ještě stáhl ruce a nohy k sobě stahovacími páskami. Poté vyskočil za Emily do vozíku, zatímco Řezník se ujal řízení čtyřkolky.

„Ještě si to s tebou čuráku vyřídím!“ řekl podrážděně Řezník směrem k Hardymu.

Potom nastartoval čtyřkolku a vyrazil zpátky na základnu.



Řezník zastavil čtyřkolku pod základnou.
Společně se Štístkem vytáhli Emily, jenž se podařilo vzpamatovat po nadílce od Řezníka.
Vyvlekli ji ke vchodu do starého dolu, kde utrpěla silný šok.
Ostatní duchové přímo před jejíma očima vytahovali zmasakrované lidi z dolů.
Víc jak polovina z nich nesla známky hodně brutálního usmrcení.
Emily začala zvracet v momentě, když si všimla jedné ženy, která neměla žádný obličej, jen kusy svalů s očima, přesto ještě žila. Vydávala těžce chraptící a sípavé zvuky.
Její utrpení ukončil jeden z procházejících duchů, který ji milosrdně prostřelil hlavu.

„Hele! Lassie se vrací!“ pronesl pobaveně Kašpar, když spatřil Emily a žduchl ramenem do jednoho ze svých kolegů.
Lídr procházel mezi znetvořenými těly, jakmile zpozoroval Emily, komicky se uklonil „Vítej zpátky holka!“ pronesl pobaveně. Když si pořádněji Emily prohlédl a viděl v jakém je stavu, káravě se okamžitě podíval na Řezníka. Ten jeho pohled zaznamenal a jen pokrčil rameny.

„Dejte ji k ostatním!“ zavelel Lídr směrem ke Štístkovi.

Emily nevěděla, jestli má být ráda, když viděla aspoň dvě živé osoby v podobě Avy
a Briana. Byli na kolenou, ruce i nohy měli spoutané stahovacími páskami.
Štístko donutil Emily též pokleknout vedle Briana, který s hrůzou v očích hleděl jen do země.
Páchl nejen močí, ale i výkaly.
Emily zcela vyděšená nevěděla, a ani nedokázala cokoli říct. Se zděšením se dívala kolem sebe na masakr, který tady proběhl. Mezitím Lídr ve společnosti dalších pěti duchů se mohl konečně věnovat posledním přeživším.

„Vida, vida, vida! Takže máme naše poslední přeživší pěkně pohromadě!“ začal Lídr, přitom popocházel vedle nich sem tam, s rukama za zády.

„Přeživší, kteří jsou pro nás tak trochu od ostatních výjimeční!“

Nad slovy Lídra Emily zpozorněla. Čím jsou podle něj tak výjimeční?

„Zabili jste nevinné lidi!“ vykřikla Ava „Vy jste zrůdy!“

Přítomní duchové s Lídrem se hodně zasmáli.

„Nevinní?“ zopakoval Lídr, přešel k Avě a dřepl si „Říkala si nevinní?“

Ava odklonila zrak k zemi, nijak nadále nekomentovala.

„Podívej se, na tamhle toho zmrda!“ pravil Lídr a prstem ukázal na tělo Rodneyho.

„Tenhle nevinnej spolupracoval s Mexickým drogovým kartelem! Pomáhal na hranicích nejen dostávat drogy, ale za úplatky pomáhal i překonáváním hranice utečencům!“

Lídr prstem ukázal na další mrtvé tělo „A tenhle pro změnu využíval lidi ve finanční tísni! Nakecal jim takové pohádky o zbohatnutí, že tomu skutečně uvěřili! Víš, co se takovým lidem stalo? Skončili na operačním stole, kde jim odebral orgány, a následně prodal na černém trhu.“

Znovu prstem ukázal na další „Tenhle chlap s touhle ženskou.“ ukázal na předešlou trpící ženu bez tváře „Pomáhali taky utečencům. Teda spíš mladým dívkám. Víš co s nimi dělali? Udělali z nich bílé maso pro bohaté nadržence. Navíc tenhle ten krypl měl v oblibě nejen dvanáctileté holky, ale i kluky. Klidem ti můžu říct, že většina z nich jeho řádění nepřežilo.“

Lídr potom jen prstem ukazoval na další těla „Vrah, násilník, podvodník, pašerák, zloděj, podvodník…. a tak dále.“ pronesl Lídr a podíval se na Avu.

„Ne holka! Všichni tady jste z jediného důvodu! Jste jen predátoři, kteří využívali a ničili životy ostatním, jen ve svůj osobní prospěch. Naše jednání ti možná přijde odporné, ale jen z důvodu, že se role prohodili. Vy jste teď kořisti!“ řekl Lídr směrem k Avě, naklonil se k ni, téměř se dotýkali svými nosy „A my jsme predátoři!“ pronesl s důrazem Lídr a narovnal se.

„Všichni tihle lidé navíc našemu vedení svým způsobem překáželo!“ dodal Lídr, přitom vytáhl svůj bojový nůž z pouzdra a začal si s ním pohrávat.

„Jeden z mých nadřízených chce mít větší vliv na hranici s Mexikem. Proto je potřeba se zbavit pašeráků, mafiánů a podobně. Tihle vytipovaní lidé byli tady mezi námi.
Pak jsou tady lidé, kteří poněkud mé šéfy celkem nasrali.“ pronesl Lídr a zastavil se.

„Mezi tyhle lidi patříte i vy!“ informoval Lídr a ukázal na Avu a Briana. Poté přešel znovu
k Avě.

„Například ty! Ava Benjamin Taylorová!“ pravil Lídr a začal Avu hladit po tváři. Ta se rozbrečela
a začala se třást strachy.

„Jsou to dva roky, kdy ses nabourala jednomu klukovi na škole do počítače. Byl to hodně blbý nápad, zveřejnit na internetu jeho homosexuální video s přítelem! Když to zjistil, tak spáchal sebevraždu! Víš kdo to byl? Nemanželský syn mého šéfa, který se ho rozhodl pomstít! Proto jsi tady!“

Ava, jenž se snažila na tuhle nešťastnou příhodu zapomenout se vzpomínka plně vrátila. Začala nekontrolovatelně brečet „Jenže ten grázl nás všechny šikanoval!“ vyhrkla ze sebe.

Lídr její slova nijak nebral zřetel a přistoupil k Brianovi, které se klepal strachy ještě víc, než Ava a Emily dohromady.

„Pak seš tady ty! Fetka, manipulátor a podvodník v jedné osobě! Procházelo ti hodně dlouho tvé nekalé praktiky, kdy si využíval osamocené bohaté paničky, které byli rády za jakoukoli společnost! Nakecal jsi jim, že je miluješ a že s ní chceš strávit zbytek života. Kolik se jich kvůli tobě rozvedlo a důvěrou ti odevzdali všechny své peníze?“

Lídr se opět naklonil téměř na nosní kontakt s Brianem „Řekni mi, kolik se ti podařilo svým jednáním zlikvidovat rodin? Kolik jsi způsobil neštěstí a podle informací i sebevražd?
Potom si změnil praktiku a začal si okrádat lidi v kasinu, přitom si využíval tady Emily!“

Nad slovy Lídra Emily poskočilo nešťastně srdce téměř až do krku. Teprve teď si plně uvědomila, jaký byl ve skutečnosti Brian parchant.

„Udělal si v kasině osudovou chybu!“ pokračoval mezitím Lídr „Vloupali jste se do jednoho pokoje v hotelu a ukradli drahocenné šperky. Byl mezi nimi i vzácný prsten, který byl hodně důležitý pro jednu osobu. Ten prsten byla jediná památka na jeho zesnulou matku. Ano, ta osoba byla další z mých nadřízených! Věnoval dost velké úsilí a zaměstnal hodně agentů, aby tě vystopoval. Bere to totiž hodně osobně! Chce abys trpěl a to taky budeš!“

Odstoupil od trojice několik kroků vzad a podíval se znovu na Avu „Vidíš holka?! Každý, kdo je tady není nevinný! Všichni jste tady jen společenský odpad, kterého je potřeba se zbavit!“

Lídr svoji pozornost přesměroval k poslední osobě, k Emily.

„Pak jsi tady ty!“ opět ukázal prstem na Emily „Ty, která je pro mě celkem záhadou!“
Emily vůbec nedokázala pochopit, co tím myslí. Lídr si dřepl vedle Emily, začal ji nožem projíždět po tváři „Patřilas k nejlepším žákům na Harvardově univerzitě! Proč si zahodilas svoji zářnou budoucnost do koše a spadla si na samotné dno? Díky tomu, že ses dala do party s lidmi typu Brian se tě zřekli i rodiče, že?“ vyptával se Lídr. Emily se okamžitě vybavili ty nešťastné chvíle, které prožila, přitom začala brečet a odvrátila zrak k zemi.

„Proč se tě vlastně zřekli? Že by kvůli tomu přejetému chlapovi, kterého jsi zfetovaná přejela? Pěkně dlouho se to s tebou táhlo, že? Pokud vím, tak jediná osoba, která tě skutečně má ráda a drží nad tebou ochranou ruku, je tvoje starší sestra! Myslím, že se jmenuje Abigail, ne?“ pronesl pobaveně Lídr, přitom si vychutnával vzrůstající neštěstí, které Emily nedokázala již skrývat.

Po jeho proslovu se začínal v blízkosti ozývat štěkot několika psů, který se přibližoval.
Dva duchové na vodítkách přitáhli čtveřici rozzuřených psů, kteří štěkali na trojici vězňů.
Lídr zahvízdal směrem ke psům. Ti okamžitě přestali štěkat a sedli si na zadek.

„Podle hvizdu, poznáš pizdu!“ dodal pobaveně Kašpar.

„Jak by se ti líbilo Kašpare, viset za koule na stromě?“ zavrčel káravým pohledem Lídr. Kašpar zmlkl a nadále stál mlčky na svém místě, zatímco ostatní duchové se začali smát.

„Nic! Tak kdo půjde na řadu jako první?“ pravil Lídr, přitom si tleskl rukama.

„Asi to vezmu stejně, jako když jsem začal!“ odpověděl si sám sobě Lídr a přistoupil k Avě.

Avu vytáhl na nohy, napřed ji odřízl pásku na nohou, poté na rukách.
Hned vzápětí Ava dala bez váhání Lídrovi facku, kterou dosti ztlumila helma. Ostatní duchové nijak nereagovali a vypadali spíš pobaveně. Lídr zůstal stát na místě, přitom byl ledově klidný.
Upřeně se díval na vystresovanou Avu a přemýšlel, jakým stylem odmění její drzost.

Lídr nakonec chytil vyděšenou Avu za ruku a začal ji něžně hladit.

„Máš to ráda asi hodně tvrdě, co?“ pronesl Lídr ledově klidným hlasem „Ale má to menší háček!“

Lídrova ruka chytila Avu za zápěstí, zatímco druhou rukou chytil prsty Avy a silou zatlačil do protisměru pohybu prstů. Během dvou vteřin takto zlámal Avě veškeré prsty na ruce, jenž předtím udeřila Lídra do tváře.
Ava začala křičet jako nikdy v životě. Aby toho neměla málo, Lídr ji jedním zásahem pěstí do hrudi složil k zemi.

„Nejsi můj typ, holka!“ řekl pobaveně Lídr, začal přitom kroužit kolem Avy, jako sup nad zdechlinou. Ava za doprovodu posměšného smíchu duchů se kroutila na zemi v bolestech.

„Měla by ses postavit na nohy, jinak přijdeš o výhodu!“ dodal Lídr, přitom poťukával prsty na své hodinky. Avě nakonec museli pomoci zpátky na nohy duchové.
Lídr opět předstoupil před Avu, která vytřeštěným pohledem sledovala svoje zlámané prsty.

„Měla si původně náskok pět minut, který se ti zkrátil na minimum!“ řekl Lídr a strčil do Avy.

„No tak! Utíkej! Z pěti minut ti zbývá dvacet vteřin!“ vykřikl Lídr, přitom postrkával Avu, čímž ji chtěl donutit k pohybu.
Zmatená situací, bolestí a nátlakem nakonec naléhání Lídra podlehla, a instinktivně se rozběhla.
Lídr sklopil zrak k hodinkám a chtěl počítat vteřiny. Nakonec ale mávl rukou „Jsem neuvěřitelně ukecanej!“ prohlásil ironicky a zahvízdal.

Duchové upustili vodítka a nechali sprintující psy, mířící ke svému dnešnímu cíli.
První a nejsilnější pes skočil běžící Avě na záda a podařilo se mu srazit k zemi.
Emily musela odvrátit zrak, když se psi pustili do cupování Avy.
Ava křičela bolestí, rukama i nohama se snažila odstrčit krvelačná zvířata. Schytávala tucty kousanců po svém těle, tlamy zvířat se začali barvit její krví.
Mezitím z bezpečné vzdálenosti Technik vše začal nahrávat na mobil.
Po pár minutách upadl zoufalý odpor Avy na nulu, což donutilo podívat se Emily pootevřeným okem na krvavé divadlo, jenž byla svědkem.
Bezvládné tělo Avy sebou posmrtně ještě škubalo, když bojoví psi trhali maso z jejího těla.
Emily silně zavřela oči, její tvář se pokřivila a slzy stékali po tvářích. Říkala si, že tohle musí být jen noční můra, která snad nikdy neskončí.

„Na řadě si ty!“ uslyšela Lídrův hlas.

Emily poskočilo srdce a udělalo hrozně mdlo. Jenže když otevřela oči zjistila, že to Lídr mluvil k Brianovi, který si znovu opět nadělal do kalhot.
Bez nějakého protahování se tři duchové pustili do Briana. Postavili ho na nohy a táhli jej směrem k nejbližšímu stromu.

„Ne, prosím! Nechte mě na pokoji! Já za nic nemůžu! To byl její nápad!“ křičel zoufale Brian, přitom se díval na Emily. Svými prosby přitom vyvolával mezi duchy záchvaty smíchu.

„Svlékněte ho a pověsit!“ zavelel Lídr, poté si stoupl vedle Emily, a položil svoji ruku na její krk.

„Jen se dívej holka! Takhle vypadá očista!“ řekl potichu pobavený Lídr.

Duchové mezitím za pomocí nožů rozpárali Brianovo oblečení, nasadili mu lanovou smyčku na nohy a začali ho nahého vytahovat nahoru. Přestali až ve chvíli, kdy měl Brian hlavu metr a půl od země.
Řezník přinesl hliníkový kýbl, který postavil kousek od Brianovi hlavy.
Ten sebou ze zoufalství snažil házet ze strany na stranu, přitom opakoval dokola jediné slovo: NE!
Řezník si klekl vedle kýble, nabral jeho obsah a před očima Briana začal krystalovou surovinu z ruky pomaličku sypat zpět do kýblu.
Brian vytřeštil oči, když mu došlo, že se jedná o sůl.

„Myslím Řezníku, že máš dnes čest zahájit očistu!“ ohlásil Lídr se zvednutým palcem
k noční obloze. Řezník beze slov vytasil svůj nůž, uřízl Brianovi bradavku, i kusem masa. Za řevu trpícího Briana mu okamžitě Řezník vysypal nabranou hrst soli do rány.
Brian v bolestivé agonii házel sebou ještě víc, křičel natolik silně, že to Emily dohánělo
k šílenství.
Po Řezníkovi následovali další duchové. Každý odřízl z Brianova těla kus kůže s masem
z různých míst po celém jeho těle. A pokaždé nasypali do vzniklých ran sůl.
Jako poslední v tomto trýznění byl na řadě Lídr.

„Smrt! Smrt! Smrt!“ hromadně skandovali duchové, zatímco Lídr pomalu přistupoval
k jejich oběti. Za chůze si sundal rukavice, které si dal do kapse a vyhrnul si rukávy své taktické košile.
Z mnoha ran na Brianovém těle stále vytékala krev, byl na samotném prahu mezi životem a smrtí.
Jako anděl smrti se Lídr postavil naproti němu, z pouzdra tasil svůj bojový nůž a chvíli si
s ním pohrával.

„Pro...pro...prosím! Ukonči to!“ prosil Brian z posledních sil. Lídr se otočil směrem k ostatním duchům, přitom měl rozpažené ruce „A takhle po našem vypadá halal porážka!“

Duchové začali tleskat, když Lídr zabořil svůj nůž do Brianova břicha. Jedním tahem udělal natolik velikou ránu, že mu vypadli střeva ven. Okamžitě se chopil kýble ze solí a chrstl na vylézající vnitřnosti zbývající obsah.
Agónie bolesti byla natolik veliká a silná, že Brian se nezmohl ani zakřičet bolestí, ve vteřině byl mrtvý. Emily po takovém odporném konci začala znovu brečet. Jako poslední přeživší je teď na řadě. Měla obrovitý strach z toho, co si Lídr pro ni přichystal...


Lídr vlekl Emily ve společnosti Pilota, Hada, Žabáka a Kostry stezkou dále od základny.
Jejich cestu doprovázeli zvuky hromů blížící se bouře.
Emily spatřila vrtulník Black Hawk, když dorazili na mýtinu.
Pilot nasedl do kokpitu a startoval helikoptéru, zatímco zbytek osazenstva nasedlo do zadní části. Emily se nacházela na sedačce mezi Kostrou a Žabákem, zatímco Lídr a Had seděli naproti nim.

Black Hawk se odlepil od země a nabral směr Woodsbury.
Emily prožívala obrovitý stres, cítila jak měla velké nutkání se vyzvracet.
Absolutně netušila, co ji čeká. Pořád v hlavě se ji opakovali osudy, jenž potkali Avu
a Briana.
Nechtěla skončit podobnou smrtí, proto ji děsilo, co si Lídr vymyslel.
Emily ze svých myšlenek procitla a poznala, že vrtulník začal kroužit v kruhu.

„Jsme tady!“ zahlásil Pilot.
Lídr se zvedl ze svého místa a přišel na okraj otevřených dveří.
Svým nočním viděním se podíval ven k zemi.
Pak se otočil k Emily, chytil ji za ruku a donutil ji vstát na nohy.
Odříznul ji pouta ze stahovacích pásků a postavil ji na okraj vrtulníku.

„Hade!“ řekl hlasitě Lídr.

„Ano šéfe?“ ozval se Had, který vstal ze svého místa a přistoupil k Lídrovi. Ten mu podal svůj bojový nůž „Chci vidět na téhle čepeli její krev!“ pronesl Lídr a otočil se zpátky
k vyděšené Emily.

„Myslím, že je na čase si zkusit volný pád!“ oznámil Lídr a vystrčil Emily z vrtulníku.

Emily během pádu křičela a máchala přitom rukama.
Její tělo tvrdě narazilo na vodní plochu, která ji málem vyrazila dech.
Trochu si lokla vody, když se potopila pod hladinu. Přirozeně se Emily podařilo dostat na hladinu, kde se několikrát nadechla. Vrtulník mezitím kroužil nad její hlavou.
Proto neváhala a začala plavat ke břehu, kde s vypětím posledních sil vyplazila na rozbahněný okraj. Tam se unaveně a brekem otočila na záda a dávala se dohromady.
Vrtulník však zamířil blíž k ní, z jeho útrob se náhle objevilo padající slaňovací lano.
Had se spustil dolů za pomoci slaňovacího zařízení hned vedle Emily, která na něj vytřeštila oči.

Had klidem vytáhl ze své sumky igelitový pytlík s mobilem patřící Emily.
Hodil jej vedle Emily, zatímco vrtulník nabral směr návrat k základně.
Řev burácejícího motoru vystřídali zvuky nočních zvířat, ale i blížící se bouře.

Had začal prstem ťukat na své hodinky „Máš přesně pěti minutový náskok! Tři kilometry směrem na západ konečně chytneš signál na mobilu. Pokud se ti povede přivolat pomoci dřív, než tě dostanu, tak jsi volná!“ informoval Emily, přitom si nasazoval na helmu své noční vidění.

Emily nijak neotálela a vyškrábala se na nohy. Za doprovodu blesků a prvních kapek se sprintem rozběhla do hlubokého a hustého lesa.
Její boj o svůj život zrovna začal...