Tajemství hory 27.část

Silný vítr si nejen pohrával s koruny stromů, ale přitáhl i jednu z nejsilnějších bouří za poslední týdny. Zataženou oblohu osvětloval jeden blesk za druhým, hustý déšť byl doprovázen i krupobitím.
V téhle šílené noci, kterou Emily zrovna prožívala, musela bojovat o svůj život.
Svírajíc v jedné ruce mobil, zatímco další rukou si klestila cestu skrze křoví.
Pořád měla před očima ten hrůzný zážitek, jehož byla svědkem tam pod horou.
Neustále měla před očima nejen ty mrtvá těla, ale i posměšný hlasy smějících se duchů.
Nedokázala se toho zbavit, stále vidí Avu, kterou zuřivý psi trhali zaživa .
Prostě tohle nejde okamžitě vymazat z hlavy.
Emily instinktivně otočila hlavu za sebe, měla totiž nepříjemný pocit, že stojí někdo za jejími zády.
Vzápětí se ukázalo, že byl bohužel pro Emily pravdivý
Vysokým tónem zapištěla, když spatřila necelé dva metry za sebou nehnutě stojícího Hada.
Světlo blesku osvětlilo čepel nože, který dřímal v ruce.
Slabé světlo, jenž vyzařovalo jeho noční vidění dělalo z ducha téměř zhmotněnou noční můru. Emily z posledních svých sil opět začala sprintovat…


Hada neuvěřitelně bavilo ten zoufalý boj o život.
To zoufalství, beznaděj a stále pokračující naivita, že se té ženě podaří utéct dodávala impuls, který tak dlouho Hadovi chybělo, připomínalo to hru kočky s myší.
Byla pravda, že operace Balík trvala ročně na tomhle místě většinou tři či čtyři měsíce. Jenže jeho schopnosti a myšlení zde upadalo. Zvlášť, když jsou tady na těch pár měsíců třetím rokem. Bylo to vítané zpestření, kterému se Hadovi dostalo.
Pokaždé nechal Emily odběhnout, aby žila v domnění, že se ji podařilo utéct.
Pak se ale nečekaně zjeví poblíž jen, aby ji pořádně vystrašil.

Po hodinovém nahánění po lese Had spatřil Emily ze svého úkrytu, jak zrovna se snažila psát zprávu v mobilu. Nechápal, proč raději nevolá, když chytá signál. Zvuk deště a hromů zakrylo Hadovo přiblížení k Emily.
Byla téměř na dosah jeho ruky, jenže místo doteku si dřepl a pozoroval ji.
Když jej Emily znovu spatřila, vykřikla a znovu se chtěla vydat na útěk.
Jenže místo toho upadla, což přišlo Hadovi divné.
Emily se snažila z posledních sil odplazit, jenže Had pomalým krokem zamířil k Emily.
Ta se otočila na záda a vytřeštila své oči.
Had okamžitě vyčetl z jejich očí, že to konečně vzdala. Tedy aspoň tohle si myslel.
Emily zavřela oči a mírně natočila hlavu na stranu.
Had si dřepl vedle Emily, přitom se naklonil k jejímu obličeji.
Ucítila přitom jeho horký dech.
Had začal Lídrovým nožem zlehka dotýkat jejího třesoucího se těla.
Když viděl, že nijak na to nereagovala, zastavil se.
Poté si uvědomil, že upadla do bezvědomí.
Jeho zrak padl na její pravou nohu.

„Máš pech holka!“ řekl si sám pro sebe Had, když viděl, že se chytila do nastraženého pytláckého oka, proto nadále nemohla utíkat.
Had si nožem poklepal na helmu a přemýšlel, jak tuhle náhlou situaci vyřešit.
Tenhle lov měl svá pravidla.
Byli to sice poněkud jednostranné, kdy ´´kořist´´ nikdy nemůže zvítězit, ale přesto je měla.
Nemůže přeci takto Emily usmrtit.
Takovou smrt si dle něj přece nezaslouží!
Poté si vyhrnul svůj levý rukáv taktické košile, jen aby se podíval na svých třináct jizev, které si způsobil svým vlastním nožem. Jizvy mu měli připomínat, kolik ukončil lidských životů.
Jedna jizva znamenala deset mrtvých.
Všechno to byli vojáci nepřátelských zemí, žoldáci, vrahové, mafiáni, lidé z drogových kartelů a zrádci. Zamyslel se, jak vlastně daleko zašel, že zrovna tady vraždí civilisty?
Ještě k tomu stejné národnosti a navíc ve své vlastní zemi?
Ti předešlí lidé typu Brian si to vesměs dle Hada zasloužili, ale zrovna u Emily to bylo jiné.
Pod kuklou se trpce usmál, když si teprve uvědomil, jak hluboce klesl.
Pohlédl na tvář Emily, která musela prožívat ve svém ´´uspaném´´ stavu asi noční můru.

„Co s tebou mám udělat?!“ vrtalo hlavou duchovi. Poté si všiml mobilu, válejícího se
v bahně. Vzal jej do ruky a očistil displej.
Musel se ironicky zasmát, když uviděl na minimálním signálu úspěšně odeslanou textovou zprávu.
Bohužel Emily ji poslal již mrtvému. O to se postarali agenti v Las Vegas.

V sms stálo:

Drahý Eliote,

Je mi hrozně líto, že jsem nezůstala s tebou.
Teprve po našem odjezdu jsem si uvědomila, jak neskonale tě miluji.
Byla to obrovitá chyba tě opustit.
Je mi to líto.

Had nad textovkou kroutil hlavou.
Takže ta holčina místo toho, aby volala o pomoc raději napsala něco jakou omluvnou zprávu své blízké osobě? Had přemýšlel a nedokázal to pochopit, bylo to z jeho pohledu prostě nepřirozené.
Každý normálně smýšlející člověk by volal o záchranu. Nebo snad ne?
Po chvilce zamyšlení nakonec usoudil, že Emily se musela smířit se smrtí. Asi ji docvaklo, že neměla žádnou šanci na přežití.
Což měla samozřejmě pravdu.
Duchové nikdy nenechávají skutečnou jiskřičku naděje.
Dávají jen a pouze falešnou naději, jen aby své oběti doháněli k šílenství.
Had uznale a pocitem velké úcty se znovu podíval na svoji oběť.
V téhle holce je rozhodně něco víc, nemůže ji nechat takto zemřít.
Jenže co má udělat?
Nechat ji jen tak odejít?
To by si podepsal svůj vlastní rozsudek smrti.
Nechtěl skončit ve spárech nasraného Lídra. Osobně se bál víc jeho, než samotné smrti.
Pokud by byla smrtka skutečná, měla by tvář právě jeho nadřízeného.
Už nesčetněkrát viděl, co Lídr dokáže udělat svým nepřátelům, natož zrádcům.
Co doposud tahle Emily viděla, bylo ve srovnání s Lídrovým mučením v Indonésii či Afghánistánu čajový dýchánek. I Hada samotného pokaždé mrazilo, když si na Lídrovo řádění vzpomněl.
Natož to nechtěl zažít na vlastní kůži.
Ovšem na druhou stranu Had měl rád hazard a velice rád riskoval.
Záhy si rozpomněl na její sestru Abigail.
Prý má za manžela asistenta jednoho z nejlepších advokátů v zemi, toho by mohl Had využít.
Věděl, že prostě Lídr má svým způsobem svázané ruce, nemůže bezhlavě se zbavovat každého, kdo projde kolem.
Pokud se mu podaří tu Abigail a jejího manžela sem dostat, určitě začnou kolem čmuchat.
Bylo by nemilé, kdyby přišli o život. To by ten advokát určitě nenechal bez povšimnutí.
Začal by se vměšovat do Woodsbury a hledat pravdu, co se jeho zaměstnancovi ve skutečnosti stalo.
Aby nadřízení duchů se vyhnuli odhalení, budou je muset odvolat a zamést veškeré stopy
o jejich přítomnosti. To by znamenalo, že by z tohoto místa nadobro odešli.
Aspoň takhle si to Had představoval.
S tímto základním plánem se narovnal, podíval se znovu na Emily a pokrčil rameny.
V seznamu kontaktů začal Had listovat, dokud nenarazil na kontakt s popiskem: Ségra.
Poodešel stranou, aby měl lepší signál a přemýšlel, jak by měla vypadat zpráva o pomoc.
Určitě rychlá a jednoduchá.
Jeho prsty začali naťukávat text:

PROSÍM POMOZ MI! CHCE MĚ ZABÍT!

A následně ji odeslal na číslo Abigail.
Had poté okamžitě hodil mobil na zem a rozdupal jej.
Věděl, že mobil je napíchnutý, takže budou duchové vědět, že tahle sms byla úspěšně odeslána.
Lídr bude chtít nastrčit tělo Emily někde poblíž Woodsbury. Určitě se vytvoří příběh, že Emily usmrtil nějaký šílený vrah.
Had tedy bude nucen nastrčit jiné tělo, které bude natolik odlišné, aby ta Abigail poznala, že to nebude její sestra.
Had se znovu podíval na ležící Emily. Bude ji muset někde bezpečně schovat pro případ, kdyby se mu náhodou ještě hodila k jeho prospěchu, věděl dokonce už i kam.
Z malé sumky vytáhl injekční stříkačku s uspávadlem, který zabodl Emily do krku a celý obsah vymáčkl. Pro jistotu ještě Emily znovu spoutal stahovacími pásky a vydal se s Emily na zádech směrem k jednomu z možných úkrytů….


1. část
Šerif Hardy

Had mrskl se zohaveným tělem na zem, poté se narovnal. Přitom se několikrát musel pořádně nadechnout. Vláčet tělo Avy na takové, těžce přístupné místo bylo hodně vyčerpávající.
Ještě více vyčerpávající bylo přesvědčit Lídra, aby tenhle úkol nechal na něm.
Byl neskutečně rád, že nikdo z jeho kumpánů nezpozoroval to tělo, jenž vytáhl z jámy
a odvezl sem. Svým způsobem na sebe cítil určitou hrdost, zatím mu to vycházelo.
Teď potřebuje k posunu ve svém plánu naivní loutku, která mu dopomůže celé tohle rozpohybovat...



2.část
Abigail a Jacob

Šerif Mason Hardy seděl ve večerních hodinách ve svém civilním autě a pozorně sledoval mladý manželský pár, který zrovna vyšel z jediné restaurace ve Woodsbury.
Hodně se polekal, když do jeho vozidla náhle vlezla postava, na kterou čekal.
Hardy vůbec nedokázal pochopit, jak to ten Had dělá, že jej nikdo ve městě nespatřil.

„To jsou oni?“ zeptal se Had okamžitě, když za sebou zavřel dveře.

Hardy souhlasně pokyvoval hlavou „Ano. Abigail a Jacob Swannovi v plné parádě!“ odpověděl šerif.

„Víš, co máš zítra dělat?“ zeptal se Had, když se pozorně díval z auta na zamilovanou dvojici.

„Neboj se! Udělám cokoli, jen abyste nadobro vypadli z našeho města!“
Had se pozorně podíval na Hardyho
Byl neskutečně rád, že zrovna měl nasazenou kuklu.
Jinak by ten starý blázen viděl, jak se směje od ucha k uchu. Což by se mu rozhodně nelíbilo.
Ta naivita starého šerifa Hada totiž neuvěřitelně pobavila. On si skutečně myslí, že to dělá pro dobro Emily!

„A co Emily? Je v pořádku?“ zeptal se Hardy s téměř otcovskou starostí.

„Nemusíš se bát. Je v bezpečném úkrytu, mimo dosah hlídek.“

„Jsem neskutečně rád, žes ji nechal naživu.“ pronesl téměř dojatě šerif.

Had nijak na Hardyho nereagoval, protože věděl, že v tomhle je něco jiného… něco více osobního....



8. část

Duchové

Hada dosti zaskočilo, když se dozvěděl o jisté dvojici nájemných detektivů, kteří přijeli na pomoc Abigail Swannové. Bylo to pro něj celkem pozitivní, jelikož to mohlo vytvořit takový nátlak, jaký by potřeboval na své nadřízené.
Bohužel jeho plán mu komplikuje situace, kdy se ten Jacob a ostatní vrtali v počítači starosty Coopera. Počítač byl totiž vzdáleně hlídán. Zásahem Jacoba a pátrání
v dokumentech zalarmovalo Lídrovi nadřízené, kteří nestojí o cizí vměšování.
Lídr proto vyslal Hada ve společnosti Řezníka, Medika, Technika a Apače do Woodsbury, aby pokud možno nenápadně vyděsili nezvané hosty.



Pětice duchů mlčky v noci stála v řadě, společně sledovali jak si jistý Jacob Swann hraje
v uličce s nějakou zdejší holkou.

„Nuže, co tedy provedeme?“ řekl potichu Apač.

„Ještě přemýšlím!“ odvětil Technik, který měl na starosti velení.

„Navrhuji pohrát si s brzdy u auta.“ navrhl Řezník, přitom na něj dopadla první dešťová kapka.

Had vytřeštil oči, přesto zůstal potichu.

„Lídr je nechce zabít, ale dostat z města!“ namítl Technik „Přinejhorším na ně hodit nějakou špínu!“

„Něco mě napadlo.“ přidal se náhle Medik.


Medik ze svého batohu vytáhl speciální vzduchovou pistoli s uspávací šipkou.

„Bude si myslet, že jej bodnul komár.“ vysvětlil Medik svým přihlížejícím kumpánům.

„Fajn, takže ho uspíš! A co potom?“ zajímalo Řezníka.

„Mám u sebe překvápko, kterým ho nadopuji.“ odvětil Medik, lehl si na břicho a připlazil se na okraj střechy, odkud měl na Jacoba lepší výhled. Čekal několik minut na ideální příležitost.
Ta přišla v momentě, kdy Jacobovi ta holčička něco šeptala do ucha.
Medik vystřelil.
Šipka zasáhla Jacoba do krku. Ten se instinktivně ohnal rukou, skutečně si myslel, že to byl pouhý komár. Blonďatá dívka si však všimla Medika na kraji střechy, něco Jacobovi řekla
a míčem poté utekla. Jacob chvíli stál na místě, pak se donutil k pohybu vpřed.
Netrvalo dlouho, než padl obličejem do kaluže….


9. část

Šílenství


Apač s Technikem otočili Jacoba tváří k nebi, zatímco Medik se začal prohrabovat ve své brašně. Vytahoval z jeho útrob malé, skleněné lahvičky.

„Tys měl být chemik, a ne medik!“ dodal pobaveně Apač.

Medik natahoval do injekční stříkačky různé dávky, které aplikoval Jacobovi do ruky.

„Seš si jistej, že to bude fungovat?“ zeptal se Had poněkud nepřesvědčivým tónem.

„Jasně! Jakmile se probudí, nebude o sobě vědět. Bude natolik agresivní, že napadne kohokoli, kdo bude poblíž. Jen to nesmím přehnat.“

„Nesmíš přehnat?!“

„Ano. Dávkuju ho orientačně dle výšky a váhy jeho těla. Musím doufat, že má zdravé srdce. Pokud má skrytou srdeční vadu, tak ten adrenalinový nápor srdce nevydrží a praskne.“

„To by šlo přinejhorším zakamuflovat jako předávkování.“ nadhodil Technik.

„Tak hotovo!“ pronesl vítězoslavně Medik.

„Bezva! A co teď?“ zajímalo Řezníka.

„Bude lepší ho přenést na nějaké frekventovanější místo.“ naznal Medik „Třeba k policejní stanici.“





Pětice duchů opět stála na kraji střechy jedné z budov a pozorovali za silného deště Jacoba, jenž se konečně probudil. Ten začal křičet, držel se přitom za hlavu a začal sebou mlátit
o zdi. Občas to proložil hodně tvrdým úderem čelem o zeď a následně i pěsti.

„Ten mamrd se zabije dřív, než někoho napadne!“ zavrčel Řezník.

Had musel s ním než souhlasit. Zanedlouho Jacob ze sebe vymlátí svou duši, což je věc, která Hadovi také nevyhovuje. Sice se Abigail a ostatním podařilo vyvolat rozruch, přesto to bylo nadále málo, aby jejich nadřízení tohle vyhodnotili jako krizi, jenž hrozí odhalením.

Apač natáhl svoji ruku směrem na konec uličky „Támhle!“ řekl klidným hlasem.
Ostatní duchové spatřili drobnou postavu, která nehnutě stála a sledovala Jacoba, který zrovna boxoval pěstmi do zdi.

„Dobrý večer. Jste v pořádku?“ uslyšeli duchové ženský hlas.

Technik zdvihl k očím svůj dalekohled s nočním viděním „Ale, ale ale! Tak tohle nám vyšlo naprosto geniálně!“ řekl nadšeně, čímž si vysloužil pozornost ostatních duchů.

„To je jeho žena, Abigail!“ informoval ostatní.

Had zaskřípal zuby, tohle rozhodně nečekal. Nepotřeboval, aby jeho skromný plán skončil takhle v zárodku.


„Potřebujete pomoci?“ ptala se hodně hlasitě Abigail a přibližovala se k Jacobovi.

Had mezitím pohledem hledal cokoli kolem sebe, čím by mohl odpoutat pozornost. Bohužel pro něj až na spadenou větev nic nebylo. To už slyšel křik Abigail, jenž čelila napadení poblázněného Jacoba. Had se snažil rychle přijít na nějaké nouzové řešení dřív, než Jacob usmrtí Abigail.
Naštěstí jak pro něj, tak hlavně pro Abigail si všiml pohybu u pootevřeného okénka stanice.
Pohledem zkontroloval své kumpány, kteří se plně věnovali sledování o Abigailin boj o holý život, který začíná ´´nečekaně´´ prohrávat.
V momentě, kdy Jacob skolil k zemi Abigail a začal ji topit v kaluži, chopil Had větev a hodil ji přímo do otevřeného okna. Hned poté Had vystřelil ke svým kumpánům a dělal jakože nic.

„Co to bylo?“ uslyšel Had hlas, vycházející u okna policejní stanice.

„Jdeme to omrknout!“ uslyšel další hlas.

Hadovi spadl kámen ze srdce, když se v uličce objevila trojice policistů, kteří bez váhání skočili po Jacobovi a za pomoci veškerých svých sil jej sundali z Abigail.
Mezitím se v uličce objevili další lidé.
Had usoudil dle popisu, že se jedná o ty dva najaté detektivy.

„A kurva!“ zavrčel Apač.

„Co je?“ nechápal ho Technik.

Apač natažením ruky ukazoval do uličky, kde se leskl předmět. Byla to injekční stříkačka, kterou tam zapomněl Medik. Řezník zavrčel a bez váhání se rozběhl k žebříku. Nikdo z nich nestojí o možné odhalení.
Duch sjel po žebříku v momentě, kdy už policisté s Matthewem Jacksonem vlekli Jacoba do policejní stanice.
Řezník vkročil bez jakékoli kontroly do uličky. Okamžitě se ohnul pro stříkačku a zarazil se na místě. Spatřil, jak Vanessa pomáhala Abigail na nohy. Chybělo tak málo, aby jej zpozorovali!
Stačil pouhý pohled směrem k Řezníkovi a všimli by si jej.
Jenže naštěstí pro Řezníka se tak nestalo.
Stál na místě jako socha, dokud uličku ty dvě ženy neopustili.
Mezitím ostatní duchové slezli ze střechy.



„To bylo kurva namále!“ řekl Apač, když jako poslední slezl po žebříku.
„Myslím, že dobrej úspěch ne?“ dodal Medik.

„Jo až na tu tvoji stříkačku!“ odvětil nevrle Řezník a stříkačku hodil Medikovi na hruď. Ten stříkačku instinktivně chytil do ruky.

„A co by se stalo? Nic!“ pronesl Medik.

„Kdyby si ji všimli, mohl někdo z nich začít okamžitě slídit kolem!“ řekl Had za Řezníka.

„To už je jedno ne?!“ nadhodil Medik „Máme splněno! Už vidím ten titulek v novinách! Zdrogovaný šílenec se pokusil zabít svoji vlastní ženu! Paráda, nemyslíte?!“ žasl Medik nad svým plánem.

„To zas jo! Tohle se ti povedlo.“ přitakal souhlasně Technik „Teď se ještě stáhneme chvilku do ústraní a počkáme, co z toho vzejde.“



10. část

Co se ti stalo Jacobe?

Duchové očekávali, že proběhne nějaké předběžné vyšetřování. Ovšem nikdo z nich nečekal, že Abigail s ostatními budou reagovat takhle rychle.
Netrvalo ani hodinu, kdy Ajťák skrze satelitní telefon informoval Technikův tým ve Woodsbury.
Informoval skupinu díky nasazené štěnici na policejní stanici o okamžitém krevním testu Jacobovi krve.


„Byl to dobrej pokus!“ chválil Technik Medika. Věděli, že po testu bude Abigail a ostatní vědět, že tohle si Jacob rozhodně nezpůsobil sám.

„Takže, co teď?“ vyptával se Apač nad dalším postupem.

„Zkusíme pořádnej šok!“ navrhl Had.

„Co tím máš namysli?“ zajímalo Technika.

„Vzal jsem sebou hlavu toho Briana! Mám ji v pozorovací stanovišti.“

Ostatní duchové pochopili jeho záměr. Byla to podle Hadových kompliců poslední možnost, jenž by měla donutit Abigail ke zpátečce a zmizet z Woodsbury. Ovšem Had odhadoval, že to Abigail spíš popudí k naprostému opaku...



Had vyšel po venkovním nouzovém schodišti na střechu motelu, kam se Abigail se svým doprovodem přemístila. Na jednom rameni měl smotané horolezecké lano, na druhém rameni přehozený černý pytel. Celkem ho zajímalo, jak bude osazenstvo v pokoji reagovat na tento překvapivý dárek.
Had přivázal jeden konec na kovový satelitní stojan a spustil lano vedle okna.
Poté pomalu se začal spouštět na jeho úroveň.
Z pokoje bylo slyšet hodně vášnivá debata, která hrála Hadovi do karet.
Vytáhl z igelitového pytle Brianovu hlavu, přitom ji držel za spodní čelist. Začal se za pomoci nohou odrážet zdi. Potřeboval získat dostatečně setrvačnou sílu, aby prohodil uťatou hlavu skrz okno.
Odrazil se nejméně desetkrát, než naznal, že by to mohlo stačit.
Veškerou silou hodil Brianovu hlavu přímo proti tabuli skla, která se roztříštila.
Had potom uslyšel hlasitý výkřik, takže se mu to dle soudu podařilo na výbornou. Se skrytým úsměvem pod kuklou se začal okamžitě vytahovat na střechu domu. Po vyšplhání okamžitě začal smotávat lano, pak přešel na kraj střechy a dřepl si.
Cítil se hodně pobaveně, když viděl Matthewa Jacksona a zástupce šerifa Aldridgeho poletovat po ulici s pistolemi v rukách. Ani jednoho z nich nenapadlo podívat se směrem nahoru.
Had s jasným pocitem sebeuspokojení se pomalu vydal ke schodišti.
Tam jej čekalo nemalé překvapení v podobě policisty, který stál vyděšeně na místě s rukou na pouzdře s revolverem a hledíc na Hada.
Had nic neříkal, jen se upřeně díval policistovi do očí.
Ten po chvilce sklopil zrak k zemi a procházejícímu Hadovi uhnul na stranu….



19. část

Skrýš


Had stál před úkrytem, kde zanechal Emily.
Byl nesmírně potěšen, že jej Abigail poslechla a vyrazila sem. Poznal to podle stop
a poškozené okolní vegetace.
Touhle dobou určitě je uvnitř a objímá se svou sestrou.
Hadův plán sice nevycházel dle jeho představ, ale nakonec to dospělo s poloviční úspěšností až sem.
Má ji nakonec tady!
Má tady Abigail ve svém tajném úkrytu!
Určitě si sestry doposud povídají, co se stalo a co ve skutečnosti tady Emily dělala.
Tohle dalo Hadovi dostatek času přijít ze základny na tohle místo a završit svůj plán.
Abigail jakožto kořist, které se podařilo ´´upláchnout´´ bude stát Řezníka život. Jakmile se Lídr dozví, že mu Abigail utekla, nenechá ho nadále naživu.
Had osobně Řezníka nenávidí, takhle se jej zbaví a vylepší si pozici v týmu.
Zároveň, když teď zabije Abigail a vyhodí úkryt do povětří…. nikdo její tělo nenajde.
Proto bude nadále považovaná za živou. Bude představovat velké bezpečnostní riziko nad operacemi, které tady probíhají.
Co z toho plyne? Že budou muset ukončit veškeré akce na tomhle prokletém místě!
A Hadovi jde především o tohle… vypadnout z tohoto místa jednou provždy!
Jen musí udělat poslední krok, nad kterým stále přece jen váhá.
Aby jeho plán vyšel, musí udělat to, co se mu příčí….. musí zlikvidovat nejen Emily, ale
i Abigail.
Dlouze se před vchodem do úkrytu rozmýšlel.
Dokonce začal nervózně popocházet kolem vchodu.
Chce je skutečně zabít?
Popravdě mu teď nic jiného nezbývalo.
Had se nakonec rozhodl.
Dlouze se nadechl, odjistil svoji zbraň a jistým krokem vlezl do úkrytu...