Tajemství hory 30. část

Vzápětí přiletěl další granát, jenž byl vystřelen z pod hlavňového granátometu útočné pušky, který tentokráte dopadl k Abigail a ostatním mnohem blíž.
Ten rozkouskoval popadané větve, jejíž štěpky se rozlétli do okolí.
Jeden z větších kusů se zabodl Kirbymu do bicepsu levé ruky.
Jacob se reflexně postavil a chtěl přiskočit k Abigail.
Jenže ze spršky letících kulek si našla Jacoba a zasáhla ho do ramene.
Okamžitě se složil na zem, snažil se přitom uklidnit sám sebe z narůstající paniky.

„Tak jo!“ křičel Kirby „Jdeme do vás vy sráči!“

Postavil se na nohy a rychlým krokem zamířil k okraji díry, kde zaujal střelecké postavení
a spustil palbu v krátkých dávkách. Přirozeně se k němu přidal i Vanessa s Matthewem, kteří zaujali své posty a okamžitě opětovali palbu. Abigail s Emily se krčili uprostřed díly, jejich ruce zakrývali uši a pomalu upadali do zoufalství a hrůzy. Jen při pomyšlení, že by skončili znovu ve spárech duchů je přiváděla k šílenství. Raději by spáchali sebevraždu, než skončit znovu v jejich moci.
Zraněný Jacob se hrbil a snažil se je krýt svým vlastním tělem před třískami a úštěpky roztříštěného dřeva.
Kulky lítali nad jejich hlavami ze třech směrů, po půl minutě intenzivní palby avšak utichla.

„Šetřete municí!“ řekl kupodivu hodně klidný Kirby. S dvojicí svých spolubojovníků si vyměnili pár prázdných pohledů.

„Pochybuji, že by zdrhli.“ nadhodila poněkud nervně vypadající Vanessa, přitom z kapsy vytáhla plný zásobník a položila si jej na okraj díry, v níž se nacházeli.

Kirby povzdechl a opatrně začal nakukovat přes okraj. Netrvalo dlouho, než jeho oči spatřili siluetu dvou postav, co utíkali po jeho pravici křovisky.

„Kurva!“ vykřikl Kirby a namířil zbraní tím směrem.
Jenže než stihl zmáčknou spoušť, tak po levé jeho ruce začala štěkat vysokou kadencí další zbraň, která donutila Kirbyho zalézt zpátky do díry.

„Zatraceně! Ti hajzlové mají sebou kulomet!“ informoval Kirby.

„Co teď?!“ zeptal se Matthew a opětoval s Vanessou palbu, která náhle přišla z opačného směru.

„Máme tady podle mě tak šest těch šmejdů! Snaží se nás zatlačit k zemi a počkají, než přijde jejich druhá skupina.“ nadhodil Kirby.

„Já si myslím, že nás chtějí spíš zabít!“ zahulákal Jacob.

„Omyl kámo!“ odmítal Kirby „Jen nás chtějí přišpendlit k zemi! Chtějí počkat, dokud nepřijde zbytek.“

„Co s tím uděláme?!“ vyzvídal Matthew.
„Musíme pokračovat dál! Hned!“ zakřičel Kirby, když znovu spustil kulomet palbu.
Vzduchem se opět ozvalo to známé: Fíííííí vystřeleného granátu z granátometu.
Tentokrát vybouchl granát daleko za jejich krytím.

„Zbláznil jsi se?!“ okřikl Kirbyho Jacob.

„Není jiná možnost!“ odvětil Kirby a po okraji díry se přikutálel k Vanesse.

„Půjdeš první! Zamiř prvně na severovýchod! Asi po pěti stech metrech na jihovýchod
a dalších pěti sty metrech rovnou na východ!“ zavelel Kirby. Poté prstem ukázal na Jacoba, Abigail a Emily.

„Vy půjdete okamžitě za ní!“ rozhodl Kirby a potom otočil svoji pozornost k Matthewovi.

„Ty kámo jim kryj záda!“

„Bezva! Ale co budeš ty dělat?!“ zeptal se Matthew.

„Odvedu jejich pozornost!“

Matthew s Vanessou strnuli a civěli na Kirbyho dosti vážným pohledem.
Abigail chvilku trvalo, než pochopila, co má asi v plánu.

„To se chceš jako obětovat?!“ řekla nahlas Vanessa to, co ostatní si už mysleli.

„Dokud ti zmrdi tady nebudou v plném počtu, tak mám velkou šanci to přežít! Navíc jsem jediný, kdo je tady dokáže zabavit na hodně dlouho!“ zakončil Kirby, mezitím vytahoval z batohu a sumek kouřové granáty a zásobníky, které si začal cpát do kapes a odhazováku na zásobníky.

„Jakmile začne doutnat první granát, tak vyrazíte!“ zavelel Kirby a hodil granát před díru na stranu, odkud přicházela palba kulometu. Do tří vteřin se začal vytvářet sytě modrý dým, který zakryl většinu prostoru kolem nich.

„Tak běžte!“ vykřikl Kirby a spustil krycí palbu oběma směry, odkud doposud přišli první útoky.

„Hodně štěstí!“ popřála Vanessa Kirbymu a vyškrábala se z díry jako první.

Matthew mezitím pomáhal na nohy Abigail i Emily a donutil je vylézt z díry za Vanessou.
Hned v těsném závěsu jim byl Jacob.

Když i ti zmizeli, Matthew se otočil ke Kirbymu „Vážně to tak chceš?!“ zeptal se naposledy Kirbyho.

„Všichni bychom to nezvládli!“ odvětil ledově Kirby „Postarej se o Abigail a ostatní jo?“ dodal Kirby. Matthew na něj chvilku hleděl, poté sjel po kolenou zpět do díry blíž ke Kirbymu.

„Snaž se to přežít!“ pronesl Matthew a potřásl Kirbymu rukou na rozloučenou.

„Vynasnažím se!“ dodal tentokrát s úsměvem Kirby.

Matthew to nijak nadále neprotahoval a vyškrábal se z díry ven a sprintem mířil za ostatními.

„Hodně štěstí lidi! Budete jej potřebovat!“ zamumlal si sám pro sebe Kirby a obrátil svoji pozornost na dění kolem sebe. Dým z dýmovnice začal slábnout a umožnil Kirbymu lepší pohled před sebe.
Svoji útočnou pušku si opřel o rameno, prstem zlehka poklepával spoušť a čekal na jakýkoli pohyb, který musí zákonitě přijít. Teď rozhodně nespěchal, jelikož hrál o čas.
O natahovaný čas, který dával Abigail a ostatním zmizet co nejdále to šlo.
Věděl, že duchové nebudou riskovat a jeho jako hrozbu se pokusí odstranit jako první.
Nikdy nenechávají něco jako štěnici za svými zády. Neměli to ve zvyku a určitě neudělají výjimku
i teď.

Kirby z úkrytu nenápadně hlídal své okolí. Minuty mu přišli jako hodiny a stále se nic nedělo.
Koutkem oka zkontroloval čas na hodinkách. Je to dobrých deset minut, co Matthew zmizel.
Vůbec není slyšet žádná střelba, řev či cokoli dalšího, co by naznačovalo, že jim jsou v patách.
Bylo to prvních deset minut náskoku, které díky Kirbymu získali.
Ovšem i Kirby díky přibývajícím minutám začal propadat do nervozity.
Byl si skutečně jistý svým úsudkem? Nezůstali tady nakonec třeba dva nebo tři duchové, kteří ho prostě jen kontrolují a zbytek nevyrazil po Abigail a ostatních?
Byla to myšlenka, která Kirbymu hodně hlodala na nervy.
Neměl strach o svůj život, ale o životy ostatních.
Přece už neměl Kirby co ztratit. Jeho civilní život byl stejně díky předešlé armádní kariéře
v troskách. Žena se s ním rozvedla, jeho vlastní děti jej nesnášejí a sám vůbec nevěděl, jak nadále pokračovat se svým životem.

Matthew s Vanessou měli ještě celý život před sebou. Hodně této dvojici fandil a celým srdcem jim přál, aby jim to klaplo. Rozhodně si to zaslouží.

A co teprve Abigail a Jacob? Ta ženská má neuvěřitelnou vnitřní sílu i auru, která z ní neskonale vyzařuje. Osobně se nediví, že ji chtějí jeho bývalí kolegové z branže natolik pomoci.
Sice Jacob je tak trochu kretén, ale ne tím sobeckým způsobem.
Vše co dělá je jen ve snaze ochránit Abigail. Dělá to i za cenu svého života, toho si Kirby hodně cení.
Kirby proto usoudil, že za tuto čtveřici stojí vsadit svůj život. Jen prostě musí vydržet co nejdéle to půjde.

Uplynulo dalších deset minut, kdy Kirby chtěl otestovat své tvrzení a zkusit pořádně vykouknout z úkrytu.
Jenže jeho bystré oko zachytilo pohyb po jeho levé straně.
Okamžitě se v díře přikrčil a namířil útočnou pušku tím směrem.
Blížící se silueta postavy začala získávat lepší tvar.
Kirby rozpoznal maskovací uniformu ducha, který byl vyslán na průzkum.
Začal se zlehka culit, když uviděl tak snadnou kořist.

„Jedna nula pro mě vy čuráci!“ zamumlal si Kirby sám pro sebe.

Rychle vymrštil své tělo na okraj díry a krátkou dávkou zasypal nic netušícího ducha.
Kirby okamžitě zalezl do díry, určitě jeho dávka zasáhla ducha do hrudi.
Okamžitě se spustila palba na Kirbyho z několika směrů.
Dle síly a velikosti palby to odhadoval na osm zbraní.
Kirby se v díře usmál.
Tak nakonec jsou skutečně všichni duchové tady! Teď už jen zbývá vydržet co nejdéle.
Kirby v díře měnil pozice, ze kterých vykukoval a sledoval dění kolem sebe.
Ve vegetaci vždy viděl běžet dvě či tři siluety, které měnili své posty.
Kirby dával vždy krátkou dávkou o sobě vědět a duchy tím v postupu zpomaloval.
Přesto začínal mít dojem, že duchové začínají smyčku kolem něj razantně utahovat.
Proto usoudil, že je na čase změnit pozici a vypadnout.
Nalevo i napravo tedy hodil dýmovnici.
Počkal, než začal z nich vycházet pořádný dým, poté hodil jeden tříštivý granát někam do prostoru.
Mělo to jen na pár vteřin odpoutat pozornost a dát Kirbymu možnost vylézt z díry a začít utíkat opačným směrem, než má Matthew s ostatními namířeno.
Což se Kirbymu povedlo.
Duchové se mu však vydali okamžitě v patách.
Kirby se občas při útěku zastavil, vyslal krátkou dávku a běžel zase na jiné místo.
Svoji trasu volil náhodně a nelogicky z důvodu, aby jeho jednání nemohli duchové dopředu vyčíst a počíhat si na něj. Na ještě lepší zmatení hodil dýmovnici či granát.
Kirby se začal cítit dosti uvolněně. Minuty nabíhali celkem rychle, musel už získat pro ostatní téměř dobrou hodinu k dobru.

Během další změny pozice však uslyšel z hodně těsné blízkosti výstřely, které proletěli kolem Kirbyho. Ten neváhal, zastavil se u prvního stromu a opětoval palbu, poté se znovu otočil ke sprintu pryč.
Jenže v momentě kdy udělal první tři rychlé kroky vyletělo ze křoví těsně před ním krátká dávka, která zasáhla Kirbyho do břicha...