Tajemství hory 32. část

Skupina vedená Vanessou běžela bez přestávky, přitom se nikdo neohlížel.
Zvuky střelby daleko za jejich zády jim dodávalo dostatečnou motivaci.
Ještě více přidali na tempu, když po nějaké době střelba postupně utichla úplně.
To už Vanessa se zastavila na místě, kde nechal Kirby svůj černý Jeep Wrangler pod maskovací sítí.
Zbytek skupiny se zastavil vedle Vanessy, snažící se popadnout dech.

„Tak na co čekáme?!“ nechápal Jacob důvod, proč zrovna teď stojí na místě.

„Počkejte tady, půjdu to zkontrolovat.“ navrhl Matthew a opatrným krokem vyrazil k autu.

„Ale proč?“ vyzvídal Jacob.

„Jestli tady byli duchové, mohli tady nechat překvapení v podobě výbušniny.“ odvětila Vanessa s hrůzou v očích, když se Matthew pomalu přibližoval k autu.
Očima pátral po každém hrbolu, který by mohl napovídat, že může být nastražená mina.
Naštěstí na něco podezřelého nenarazil.
Poté začal obcházet auto a konečky prstů kontroloval konec maskovací sítě, jestli není napojena na drát s výbušninou.
Opět se ukázalo, že naštěstí tak nebylo.
Matthew strhl maskovací síť z auta a prohlížel auto.
Hlavně nejvíce kliky a podvozek auta. Byl hodně důkladný, rozhodně nechtěl vyletět do vzduchu.

„Vass, klíče!“ řekl hlasitě Matthew.

Vanessa sáhla do kapse a vytáhla klíče od auta, které hodila Matthewovi.
Matthew otevřel všechny dveře, poté kapotu auta. Chtěl se podívat, jestli není nějaká nástraha napojena na startér auta. Opět nic nenašel.
Nastartoval tedy auto a vyjel s ním z místa úkrytu.

„Vypadá to, že je všechno v naprostém pořádku.“ vyhodnotil Matthew.

„Třeba to auto nenašli.“ napadlo Emily.

„Nemyslím si. Spíš si byli natolik jisti, že nás dostanou.“ odvětil Matthew a zarazil se.
Zamyslel se, jestli je Kirby nadále naživu. Určitě se mu podařilo najít skulinu, kterou zmizel a někde se doslova zahrabal, kde přečká následující dny, dokud se situace neuklidní. Tohle uměl, byl na tohle vycvičen. Přežít sám v nepřátelském území s minimální podporou i několik týdnů.
Aspoň tak si to Matthew namlouval.

„Tak nasedejte!“ pobídl zbytek skupiny „Ještě nás čeká jedna překážka!“

To už se začínalo stmívat.




Ajťák stál v monitorovací místnosti nad otevřeným ohněm. Kouř z ohně neměl kudy utéct, začal proto zaplňovat prostor jeskyně. Za jeho zády proběhl Smrťák s C4 na dálkové odpálení, jenž umístil doprostřed místnosti.
Ano. Skutečně tohle místo nadobro opustí. Jelikož věcí, strojů a nástrojů mají ohromné množství, rozhodl se Lídr s Ajťákem nad tím, že tohle místo vyhodí do povětří se vším, co je spojuje.
Už dotlačili do chodem čtyřkolky, bedny s potravinami i výbavou do chodeb.
Všechno pohřbí a zároveň zničí systém chodeb, které by určitě přitahovali pozornost místních.
Ajťák pro zabití volné chvíle likvidoval falešné doklady všech příchozích, kteří skončili v díře smrti. Přitom si je počítal, kolik lidí už nikdy tohle místo neopustilo.
Když svíral doklad s Brianovou fotkou, byl u čísla dvě stě třicet sedm.
Jeho doklad hodil do ohně, v rukách držel již předposlední.

„Dvě stě třicet osm!“ zamumlal si sám pro sebe Ajťák a pohlédl na fotku. Dlouze si povzdechl, když na fotce rozpoznal tvář Avy. Téhle holky bylo Ajťákovi celkem líto. Popravdě hodně se mu líbila, měl totiž slabost pro ajťačky.
Zrovna tahle svým technickým uměním byla fakt dobrá, která se téměř mohla rovnat Ajťákovi. Jenže bohužel skončila tak jak skončila.
Na moment popřemýšlel, že by si její fotku vzal na památku.
Jenže byl řečeno: Vše zničit!
Nakonec bez dalších okolků i její doklad hodil do ohně.

„Dvě stě třicet devět!“ zamumlal znovu Ajťák a podíval se na poslední doklad.
Byl to doklad úplně poslední osoby….. Emily.
Ajťák z fotky nespustil oči, dokonce se pod kuklou usmál.

„Tak tahle ženská odstartovala náš konec!“ řekl si Ajťák opět sám pro sebe.

„Říkals něco?“ uslyšel za sebou hlas Vánka.

„Ale nic důležitého.“ odvětil Ajťák, aniž by se ohlédl.

„Je načase vyrazit! Pilot už čeká a výbušniny jsme už rozmístili.“ informoval Vánek.
Ajťák kývl na souhlas, mezitím Vánek odešel.
Ještě na moment se podíval na fotografii Emily a poté ji hodil do plamenů.
Prošel několika chodbami a ubikacemi, protáhl se chodbou, jenž byla zaskládaná čtyřkolkami.
U vchodu do tunelu čekal Vánek se Smrťákem.
Venku bylo slyšet zvuk startujícího vrtulníku.
Trojice duchů sestoupila po stezce na mýtinu, kde čekal před vrtulníkem Kostra.
Nasedli do Black Hawku a vzlétli.
Pilot obletěl horu jednou kolem její osy, ten moment se chopil Smrťák dálkového ovladače na výbušniny.

„Počkej, já to udělám!“ pronesl Ajťák a vytrhl Smrťákovi ovladač z ruky.

„Jak chceš! Nemám s tím problém!“ řekl překvapený Smrťák.

Ajťák se podíval směrem k hoře, bez dalšího prodlužování zmáčkl tlačítko.
Země se celá zachvěla natolik silně, že vyplašila veškerou zvěř v okolí hory.
Bylo okem jasně vidět, že místy se hory do sebe propadla.
Poté zamířil vrtulník k místu srazu s ostatními…


Lídr s velkou dávkou zuřivosti hleděl Hadovi na záda, který kráčel zrovna před ním.
Pořád nedokázal pochopit, proč Had skutečně pomohl Abigail a Emily.
Jaký byl jeho skutečný záměr? Lídra napadl nejméně tucet možností, ze kterých si nedokázal vybrat tu nejpravděpodobnější.
Díky jeho volbě teď vypadá Lídr jako slabý velitel, který odpustil svým způsobem zrádci, jímž Had bezpochyby byl.
Zrádci, jenž má částečně na rukou krev jednoho z nich.
Hada měl Lídr hodně v oblibě, patřil k nejlepším mužům, jemuž bylo ctí velet.
Ale tentokrát to hodně podělal a díky jemu má Lídr ohrožený respekt a důvěru mužstva.
Tyhle pocity ještě zesílili, když je doběhl Kostlivec.
Lídr okem zavadil na lopatku, která byla krásně čistá, což mu dávalo najevo, že Kostlivec nesplnil, co od něj chtěl.
Jenže co mohl dělat? Nemůže ho seřvat, že tělo toho Kirbyho nezakopal.
Okamžitě by mu zbytek mužů vpálilo odpuštění Hadovi.
Lídrovi proto nezůstalo nic jiného, než jednat. Musí si zachovat správnou tvář v této jednotce.
Každou chvílí dorazí na mýtinu s chatrčí, kde chtějí vyzvednout tělo Řezníka a nadobro opustit tenhle bohem zapomenutý kraj.
Jenže to už Lídr nečekal.
Přidal do kroku a přibližoval se k Hadovi, přitom prsty se začal dotýkat rukojeti svého nože….




Matthew uháněl Jeepem s nohou na plynu téměř až k podlaze.
Výmoly na lesní cestě plně ignoroval, auto sebou proto házelo a občas i lítalo vzduchem.
Při takové jízdě se dělalo zle Abigail, Emily i Jacobovi, kteří se společně mačkali na zadních sekačkách, zatímco Vanessa při divoké jízdě cenila zuby a občas vydávala zvuky, jako naštvaný had.
Matthew chtěl vypadnout z lesa dříve, než se plně setmí.
Což se mu nedařilo. Ještě zbývalo kolem pěti kilometrů, než se objeví na kraji lesa.
To už tma se přihlásila o slovo.
Tempo nakonec díky špatné viditelnosti musel snížit, což vedlo k větší podrážděnosti Matthewa.
Trval snad půl hodiny, když Matthew zastavil na kraji lesa a vypnul jak světla, tak motor.

„Co to děláš?!“ zeptal se nervózní Jacob za ostatní.

„Přemýšlím.“ odvětil suše Matthew a hleděl prázdně před sebe.

„Nad čím?“ zeptala se Vanessa, přitom Matthewa pohladila jemně po ruce.

„Zamysli se. Jde po nás banda elitních zabijáků, kteří tě předeženou. Určitě věděli, kde máme auto
a přesto ho nepoškodili.“ začal Matthew „Buď si byli natolik jistí, že nás v tom lese dostanou,
a nebo mají ještě nějaký záložní plán.“

„A jakej?“ zeptal se Jacob.

„To nevím, ale určitě se zbavíme tohoto auta. Může mít na sobě štěnici, lokátor či cokoli podobného. Vždyť máme za Woodsbury schované jako nouzovku další auto. Oproti tomuhle není tak nápadné.“ připomněl Matthew.

Nad jeho nápadem ostatní souhlasili.
Matthew tedy znovu nastartoval auto a vyrazil vpřed s zhasnutými světly.
Odteď odmítal na sebe přitahovat jakoukoli pozornost.



Matthew zastavil Jeep dobré tři kilometry od Woodsbury.

„Co to zase děláš?!“ nechápal jeho jednání Jacob.

„Půjdeme se porozhlédnout!“ informoval Matthew a vystoupil z vozidla.
Netrvalo dlouho a Vanessa vystoupila taktéž. Poté z auta vylezla i Abigail a Emily.
Jacob sedící sám v autě se chytil za hlavu „Bezva!“ řekl nahlas a poté vyrazil za ostatníma.

Pětice se krčila ve křoví necelý kilometr od města. Matthew dalekohledem s nočním viděním zkoumal dění ve městě. Bylo to hodně nečekané, že ulice byli liduprázdné.
Jen pouliční osvětlení a světlo vycházející z několika domů nasvědčovalo, že tady někdo žije.

„Je tam úplně mrtvo!“ naznal Matthew.

„Tuhle dobu to tak pokaždé vypadalo.“ informovala Abigail „Je něco po dvaadvacáté hodině.“ doplnila.

Matthew souhlasně kývl a poté se otočil k ostatním „Hele, plán je následující! Očekávám ve městě nějaké překvapení v podobě pasti. Vy tady počkáte v úkrytu, mezitím já to autem zkusím projet. Když to bude v naprosté pohodě, vrátím se pro vás. Jestli se něco posere, běžte přes nebo kolem policejní stanice a poté k márnici. Pokusím se je nalákat na sebe a odtáhnout na opačnou stranu města.“ nadhodil Matthew Jackson svůj plán.

„A proč to prostě neobjedeme?“ zeptala se Emily.

„Není kudy. Zleva i zprava máme hory, tudy auto i které máme neprojede.“

„A co pěšky?“ navrhla Abigail.

„Pěšky by to bylo zdlouhavé. Byla by otázka času, než si tohle uvědomí a pak by nás dohnali.“
odmítl návrhy Matthew.

„Zkusím to projet, třeba se mýlím.“ poznamenal Matthew a podíval se na Vanessu.
Podal ji do ruky jeden zásobník do útočné pušky „Možná to budeš potřebovat.“ pronesl Matthew.

„Hlídej je.“ dodal Matthew Vanesse „Teď je máš na starosti.“

Vanessa ten moment upustila zbraň, silně objala Matthewa a dlouze jej políbila na ústa. Nechtěla ho pustit, prostě odmítala se od něj odloučit.

„Ale no tak!“ řekl Matthew „Ještě se uvidíme!“

„Myslíš na druhé straně řeky Styx?!“ pronesla s notnou dávkou ironie Vanessa, přitom ji sjeli po tváři slzy.

„Nebuď jizlivá!“ usmál se Matthew, setřel ji přitom ze tváři slzy „Udělejme vše proto, aby se tak nestalo, ano?“ dodal.

Vanessa jej ještě jednou políbila, než se Matthew poklusem vracel k autu.
Čas čtveřici ve křoví téměř neutíkal, přišla jim to jako věčnost.
Jen Abigail občas uslyšela, jak zády k nim otočená Vanessa se snažila zadržet pláč.
Vlastně slyšeli to všichni, což nejvíce tížilo svědomí Emily. Věděla, že tohle všechno se děje právě kvůli ní.




Matthew doběhl k autu. Prvně otevřel kufr auta a vytáhl z bedny zbývajících pár zásobníků, pár granátů a nějakou výbušninu, kterou naházel do batohu. Poté batoh hodil na sedadlo spolujezdce.
Sedl si za volant a podíval se zpětným zrcátkem na sebe.

„Snad se kurva mýlím.“ řekl, nastartoval Jeepa a rozjel se. Tentokrát i zapnutými světly.



Matthew v autě projel kolem Abigail a ostatních bez přibrzdění.
Ve vyšší rychlosti vjel přímo do Woodsbury.
Netrvalo to ani třicet metrů, když se spustila palba z obou stran ulic.

Vanessa sebou trhla, když uslyšela střelbu, poté viděla i záblesky z výstřelů.
Instinkt ji přirozeně snažil vyběhnout z úkrytu a běžet Matthewovi na pomoc.

Matthew se snažil kličkovat, aby nebyl tak snadným cílem. Dosti ho zachraňovalo, že Jeep Wrangler patřil k těm robustnějším a odolnějším.
Matthew driftem sjel z hlavní ulice a zamířil na východní část města tak, jak předtím informoval skupinu. Tedy co nejdále od policejní stanice. Pohledem viděl, že se mu to celkem daří. Z některých prvních budov vybíhali střelci a běželi za autem.
Jeho oko však upoutal pohyb na jedné ze střech.
Matthew zbledl, když uviděl záblesk, poté hromadu dýmu.
Škubl volantem, aby se pokusil vyhnout RPG střele, která zasáhla pravé zadní kolo Jeepu.
Auto se okamžitě převrátilo na stanu, a začalo se kutálet.



Při spatření zásahu RPG střelou Vanessa vykřikla a bez váhání vyběhla z úkrytu.

„Počkej, co děláš?!“ vyhrkl překvapeně Jacob a vyběhl okamžitě za Vanessou. Hned za Jacobem vstala Abigail i Emily.

Vanessa se otočila čelem ke trojici a namířila na ně svoji útočnou puškou HK416.

„Ne! Nechoďte za mnou!“ pronesla nekompromisně Vanessa.

Jacob s Abigail se zarazili na místě, zatímco Emily poodešla trochu bokem.
Trojici bušilo srdce ohromným způsobem, byli reakcí Vanessy úplně zaskočeni.

„Tohle je teď náš boj!“ pokračovala Vanessa „Nenechám Matthewa v tom samotného!“

„Vám pomůžu!“ vyhrkl Jacob.

„Se vší úctou? Jen bys nám překážel. Sami dva bez vás to zvládneme rozhodně líp!
Vy pokračujte dle plánu!“ zavelela Vanessa, na podpatku se otočila a rozběhla se směrem
k Woodsbury.

„Počkej!“ vykřikl za jejími zády Jacob a rozběhl se za ní.
Jenže Vanessa se otočila, namířila zbraní a střelila Jacobovi pod nohy.
Jacob vyděšen nečekaným výstřelem povyskočil na místě a upustil pistoli.

Vanessa s vážnou tváří se podívala Jacobovi do očí „Poslední varování! Nechoďte za mnou
a dál pokračujte beze mne! Sejdeme se za Woodsbury!“

„Hodně štěstí!“ vyhrkla ze sebe nešťastná Abigail.

„Díky Abi!“ poděkovala Vanessa a poklusem zamířila k městu „Budeme ho potřebovat.“ řekla si sama pro sebe.



Matthew v převráceném autě se okamžitě vzpamatoval, rukama zkontroloval své tělo, jestli ho nezačne něco bolet. Až na několik modřin a škrábanců od rozbitého skla z toho vyšel celkem dobře.
Nohou rozkopal zbývající kousky skla z okénka a začal se protahovat ven.
Klekl si na asfalt a začal z auta vytahovat pušku a batoh.
Kulka proletěla těsně za jeho zády a zavrtala se do karoserie auta.
Mattthew reflexně se otočil a namířil na obyvatele Woodsbury, bez váhání stiskl krátce spoušť.
Dávka zasáhla staršího muže do hrudi. Byl mrtvý dříve, než padl k zemi.
Hned z poza rohu vyběhli další dva ozbrojeni muži loveckými puškami.
Matthew využil pouliční lampu jak krytí, o kterou si opřel pušku a vyslal jejich směrem krátkou dávku.
Jednoho z mužů zasáhl, zatímco další se přikrčil a schoval se za popelnici.
Matthew nijak nečekal, okamžitě se postavil na nohy a rozběhl se pryč, co nejdále to šlo.
Vyděšený muž za popelnicí lapal po dechu, ani jej neměl v plánu nepronásledovat.
Matthew vběhl do úzké ulice, když na něj se spustila palba ze střechy.
Začal v úzké uličce, plné kontejnerů, krabic a popelnic kličkovat jako zajíc.
Teď se nesmí zastavit, byl by snadným cílem.
Nakonec se mu podařilo vyběhnout z uličky a ocitl se znovu na hlavní ulici. Proti němu kráčeli v protisměru tři ozbrojenci, kteří na chvilku byli zaskočeni Matthewovou přítomností.
Díky tomu dali Matthewovi dost času na krytí.
Schoval se za žluté auto dříve, než se ozvala palba.
Trojice mužů spustila palbu z automatických zbraní.
Matthewovi nedávali možnost palbu opětovat, musel si počkat na lepší příležitost.

Vanessa pod rouškou tmy probíhala vedlejšími uličkami. Blížila se k místu tam, kde se ozývala střelba. Adrenalin a láska k Matthewovi ji dodávala nejen na energii, ale i zuřivosti.
Byla ze situace natolik vytočená, že jednoduše bude zabíjet každého, kdo bude ze zdejších držet zbraň v rukách.
Proběhla neobjevena dvěma uličkami a ocitla se za zády tří postav, kteří zrovna stříleli do žlutého auta.
Polo rychlým krokem se přiblížila k trojici mužů na tři metry, namířila zbraní na prvního a zmáčkla spoušť.
Střela zasáhla muže zezadu do hlavy.
Okamžitě namířila na dalšího a střelila ho též do hlavy.
Poslední muž zaregistroval, že se něco děje a hlavou se otočil směrem k Vanesse.
Okamžitě upustil zbraň na zem a vystřelil rukama nad hlavu.
Jenže Vanessa si nebrala servítky, natož pro tento večer pro ni neexistovalo něco jako slitování.
Namířila na muže a střelila ho do srdce.
Poté přiběhla k mrtvolám a začala si brát zásobníky typu AR15.
Z boční uličky se objevila další silueta, která střelila po Vanesse.
Naštěstí pro ni kulka proletěla kolem ni.
Vanessa reflexně vystřelila krátkou dávku, která si našla svůj cíl.
Postava se sklátila na popelnici a svoji vahou ji převrátila.

„Jsi v pořádku?!“ vykřikla směrem ke žlutému autu Vanessa.

„To jsi ty?“ ozval se překvapený Matthew „Proč mě nikdy neposlechne?!“ zamumlal si hned Matthew.

Vanessa si hodila do kapes zásobníky a poklusem zamířila k Matthewovi.
Pohledem se podívala na nehybné tělo, ležící v odpadcích.
Když uviděla tvář asi patnáctiletého kluka, nechutně zavrtěla hlavou.
Jak někdo může z dospělých vzít sebou na něco takového své vlastní dítě?
Vanesse ten moment přišlo dosti zvrácené, přesto nepociťovala lítost nad smrtí tak mladého člověka. Zrovna probíhal jejich boj o život, a ten bude nekompromisní.
Vanessa se schovala vedle Matthewa, který ji okamžitě strkal do ruky několik granátů.

„Jak to vypadá?“ zeptal se Matthew.

„Nikoho jsem nepotkala. Vypadá to, že jsou celkem překvapeni.“ informovala Vanessa.

Matthew se usmál. I přes početní převahu se nakonec ukazuje, že jejich nepřítel není zorganizovaný a ve většině případů každý jedná na svoji pěst. Což dodávalo jemu a Vanesse lepší vyhlídky.
Teď se jejich armádní výcvik a zkušenosti neskonale hodí.

„Co budeme dělat?“ zeptala se Vanessa.

Matthew se usmál a vytáhl výbušniny z batohu.

„Co myslíš Vass? Myslím, že je načase tady rozpoutat peklo.“ nadhodil Matthew „Půjdeme zároveň na každé straně ulice. Hlídej si střechy a záda, chodí dosti na náhodu.“

V ten moment přiletěla kulka a zasáhla Matthewa do ramene.



Jacob běžel jako první.
V pravé ruce svíral pistoli a v levé Abigail.
Za jasného svitu měsíce běželi po poli na kraji lesa a obíhali město Woodsbury, odkud vycházela střelba a výbuchy. Přitom byli nějakých dvě stě metrů od města.
Abigail neskonale bušilo srdce, měla šílenou hrůzu a nedokázala si představit, jak vypadá situace Vanessy a Matthewa, jenž teď nasazují své životy.
Emily se ani neopovažovala dívat směrem k městu, cítila se hodně provinile.
Jacob se náhle zarazil, chytil Abigail a strhl ji k zemi.
Přitom ji zadělal ústa, aby nekřičela.
Zprvu Abigail nechápala, ale když spatřila, co bylo před nimi, strnula hrůzou.
Z úkrytů jen pár desítek metrů před nimi se začali na otevřeném prostranství objevovat velké množství postav se zbraněmi, kteří poklusem mířili do města.
Muselo jich být nejméně padesát.
Abigail si uvědomila, že nebýt obětavosti Matthewa, tak by padli do nastražené pasti.
Bylo něco po půlnoci a bylo jisté, že tahle noc ještě bude hodně dlouhá….