Krutopie - Skutečně neskutečná cesta 20

20.
Země na obzoru! – Růžovous má radost – Trestuhodné, avšak pochopitelné přehlédnutí – Napínavé oddílové aktivity – Švarnold zachraňuje situaci – Překvapivý objev – Jde to i bez mučení

Třiapadesátý den plavby se z hlídkového koše nejvyššího stěžně konečně ozvalo dlouho očekáváné volání „Země na obzoru!“ Po chvíli mohli i muži na palubě zahlédnout v dálce na západě temnější pruh naznačující, že je buď postihla kolektivní halucinace, nebo jsou opravdu skoro u cíle. Za dalších pár hodin už bylo jasné, že se posádce Zubatého ploutvoně i napodruhé skutečně podařilo trefit do nové země.

Kapitán však krotil radost svých námořníků. Ještě zdaleka neměli vyhráno. Nejdřív bylo třeba najít zátoku, kde kotvili posledně a doufat, že tam podle ukradených map a deníků doplul i Krutolf. Pokud tedy vůbec dorazil do cíle, což zdaleka nebylo jisté. Jeho loď mohla ztroskotat nebo přistát úplně jinde, což by Růžovousovu naději na pomstu a výnosný obchod se Zapatlánci značně zkomplikovalo.

Celé následují dva dny tedy Ploutvoň pomalu proplouval podél pobřeží a vyhýbal se zrádným útesům, dokud kapitán i účastníci minulého zájezdu konečně nezaznamenali povědomou krajinu. Zdálo se, že štěstí stojí při nich, protože jen kousek od místa, kde posledně zakotvil Růžovousův koráb, se na vlnách houpal Černý ďas Krutolfa mořského. Kapitán okamžitě zavelel změnit kurz na volné moře a doufal, že je piráti v podvečerním slunci nezahlédli. Hodlal je totiž zaskočit pokud možno nepřipravené, a vyhnout se tak zbytečným ztrátám ve vlastních řadách. Ať už ale byli zpozorování nebo ne, přítomnost nepřátelského plavidla Růžovouse rozhodně potěšila. I když spěchal, co to šlo, obával se, že by mohl připlout pozdě. Pirátská loď byla totiž sice menší, ale díky tomu i o dost rychlejší a obava, že by mohl Krutolfa minout, nedala Růžovousovi už hezkých pár nocí klidně spát.

Nyní se kapitánovi konečně ulevilo. Piráti byli zde, a pokud se už Krutolf s nakradeným zbožím vypravil do města, nebo se dokonce vrací s tržbou, tím líp. Přepadnou ho po cestě pěkně ze zálohy a ušetří si namáhavé prodírání džunglí s nákladem i handrkování s nafoukanými Zaptlánci. Teď je každopádně třeba zjistit, jak se věci mají.

Růžovous tedy poručil zakotvit kousek výš na sever, tak aby byl Ploutvoň pirátům z dohledu a jakmile se setmělo vyslal dva menší čluny s dvaceti muži na průzkum. Schválně je obsadil námořníky, kteří už v nové zemi byli. To pro případ, že by narazili na domorodce. Až vyzvědači zjistí, jaká je situace, jeden člun se vrátí, aby kapitána informoval, druhý zůstane a jeho posádka bude dál monitorovat situaci na pobřeží.

Jak se o něco později potvrdilo, Krutolf už před čtyřmi dny vyrazil s většinou posádky do džungle. Na palubě Černého ďasa ponechal jen několik nejzkušenějších námořníků, kteří by s ním byli v případě nutnosti schopni odplout do bezpečí a později vyzvednout své kumpány na smluveném místě. Další malá skupinka pirátů tábořila na pláži. Pokud by loď skutečně musela prchat, měli tito muži svého kapitána varovat.

Krutolf osiřelým námořníkům samozřejmě nařídil, aby bedlivě sledovali, zda se neblíží nepřátelské plavidlo a oni to většinu času skutečně dělali. Střídali se za tím účelem ve strážním koši a určitě by za jiných okolností nevítanou návštěvu zaregistrovali. Jenže se ukázalo, že z výšky hlavního stěžně je vidět nejen na širé moře, ale také do míst, kam se v podvečer pravidelně chodily koupat domorodé dívky. A náhoda tomu chtěla, že právě v ten čas se na obzoru objevily plachty zubatého ploutvoně. Hlídkující pirát tedy sice skutečně ze všech sil napínal zrak, jenže bohužel nesprávným směrem. Tedy bohužel pro něj a jeho kolegy, kteří se ještě té noci stali v lepším případě zajatci kapitána Růžovouse, v horším mrtvolami.

Došlo k tomu následovně. Když se vyslaní průzkumníci vrátili a popsali Růžovousovi, co vyzvěděli – totiž, že na pláži je jen hrstka pirátů a na lodi zřejmě také – vyslal kapitán útočný oddíl. Vlastně to byly oddíly dva. První vedl druhý důstojník a druhý důstojník první. Pro zjednodušení jim budeme říkat oddíl A a oddíl B.

Jak už víme, jeden ze dvou výsadkových člunů zůstal u pobřeží, kde jeho posádka zpovzdálí sledovala pirátský tábor. Oddíly A i B se tedy musely vměstnat do člunu druhého, který se krátce po půlnoci vrátil na loď s informacemi a byl již opět dispozici. Toto lehce přetížené plavidlo nejprve vyrazilo zpět ke břehu, kde vysadilo menší oddíl A, aby se spojil s dříve vyslanou výzvědnou skupinou a společně zpacifikovali Krutolfovi plážové hochy. Oddíl B, jehož členem byl i Švarnold, se měl zmocnit Černého ďasa. Tento úkol byl o dost náročnější, protože útočit na loď z malého člunu je poněkud obtížné a přiblížit se nepozorovaně, byť v noci, také není jen tak. Proto Růžovous po poradě se svými důstojníky a Švarnoldem zkomponoval následující plán.

Nejprve je třeba zaútočit na tábor a pokud se to neobejde bez hluku, nevadí. Rozruch na pobřeží alespoň přitáhne pozornost lodní hlídky správným směrem. Pro pojištění tohoto žádoucího efektu rozdělá oddíl A po svém vítězství na pláži velký oheň a několik námořníků vyrazí v pirátském člunu směrem k lodi. Čím hlučněji, tím lépe. Až se přiblíží na doslech, začnou vykřikovat, že ležení přepadli nepřátelští divoši.

Mezitím člun s oddílem B kryt temnotou obepluje v bezpečné vzdálenosti Černého ďasa, počká až bude jeho posádka upoutána děním na břehu a pak se co nejtišeji přiblíží z druhé strany. Aby se zamezilo nadměrnému skřípotu vesel, budou tato obalena pytlovinou, stejně jako háky na lanech, které muži přepadové jednotky použijí k abordáži, pakliže nenajdou nic lepšího, po čem by se dalo vyšplhat na palubu.

Plán to byl jistě dobrý, bez Švarnoldova přispění by ale nejspíš ztroskotal. První etapa proběhla bez větších komplikací. Pomineme-li, že jednoho z námořníků během plížení štípnul do ucha krab a dalších pár si nabralo do škorní písek, který jim později způsobili bolestivé odřeniny, obešel se útok na tábor bez zranění a ztrát. Dva piráti podřimující na hlídce byli zneškodněni tak rychle, že se zbylí čtyři probudili, až když jim útočníci svazovali ruce. Potřebný randál tedy museli dodatečně zajistit sami Růžovousovi muži. Za zmíňku stojí zlepšováček, jehož autorem byl velitel oddílu A. Do člunu, který měl za úkol odvést pozornost posádky lodi, totiž s sebou vzal i dva méně otrlé zajatce. Ti pod pohrůžkou smrti s noži mezi lopatkami předvedli slušný herecký výkon a přispěli tak k větší věrohodnosti maskovacího manévru. Díky tomu se oddílu B skutečně podařilo nepozorovaně přirazit k pirátské lodi, která naštěstí kotvila přídí k volnému moři. To pro případ, že by bylo potřeba vyplout co nejrychleji. Přepadové komando tak nemuselo zdolávat záď, která, jak bývá u podobných plavidel zvykem, byla i v případě Černého ďasa o dost vyšší než její protějšek. Aktuálně na ní stáli dva hlídkující piráti a překvapeně sledovali blížící se člun se svými domnělými kumpány. Navzdory příznivým okolnostem ale vzápětí došlo k nepříjemnosti, která se útočníkům málem stála osudnou.

První důstojník velící oddílu B chtěl dostát svému postavení, předběhl proto své muže a bez otálení se začal drápat na palubu. Nemohl však tušit, že krátce před tím přesně v místech, kam stoupal, pojídal jeden z hlídkujících pirátů pečený bůček z tučného exotického čuníka, kterého toho dne ráno získali Krutolfovi muži od domorodců výměnou za starou železnou naběračku. A protože byl jedlík sám také pěkné čuně (nechme stranou úvahy, zda šlo o kanibalismus), podařilo se mu zamastit lodní zábradlí vepřovým tukem tak důkladně, že by to snad lépe nedokázal, ani kdyby o to usiloval. Náhoda tomu chtěla, že se šplhající velitel zachytil právě oné kriticky upatlané části, v důsledku čehož se v příštím okamžiku řítil po zádech do hlubin. Udeřil se o bort člunu do hlavy, a protože se si ve strachu o své zdraví odmítl před akcí sundat kroužkovou zbroj, zmizel pod hladinou dřív, než ho mohl kdokoli z námořníků zachytit. Naštěstí byl první důstojník drobné postavy, takže nešlo o velkou ztrátu, avšak hlasitá rána a šplouchnutí, které způsobil jeho pád, nemohlo pirátům na hlídce uniknout, jakkoli byli rozptylováni jinými okolnostmi.

V tu chvíli zasáhl duchapřítomný Švarnold. Ihned si uvědomil, co je v sázce, načež eskaloval na palubu takovou rychlostí a stylem, že si o jeho atletickém výkonu Růžovousovi námořníci vyprávěli ještě hezkých pár týdnů potom. Barbarský válečník se vyšvihl přes zábradlí právě včas, aby mohl přivítat prvního z přibíhajících pirátů svou obrovskou pěstí. Druhý muž na hlídce sice stihl zavolat na poplach, vzápětí byl ale sražen k zemi bezvládným tělem svého druha ve službě, které proti němu svalnatý obr mrštil s lehkostí profesionálního zápasníka. Než se hlukem probuzený zbytek posádky Černého ďasa vyhrabal z podpalubí, měl už Švarnold kolem sebe pět svých mužů a další přibývali. Na rozdíl od rozespalých pirátů byli připraveni k boji a dva Krutolfovy muže, kteří se jim pokusili vzdorovat, námořníci doslova smetli. Ostatní čtyři moudře usoudili, že se klidně mohou nechat zabít někdy jindy a raději odložili zbraně.

Švarnold – samozvaný, ale všemi respektovaný, nový velitel oddílu B – nařídil šest přeživších pirátů spoutat, ale nezabíjet. Měl totiž takové tušení, že se mu ještě budou hodit. Pak dvěma mužům poručil zajatce hlídat a ostatní poslal prohledat loď, aby se ujistil, že nikdo z pirátů nezaspal, nebo se někde neschovává. Mezitím k lodi přirazil zabavený pirátský člun. Švarnold od jeho posádky převzal další dva zajatce, vyměnil si s velitelem oddílu A dojmy z akce a pak ho poslal informovat Růžovouse o úspěšném splnění úkolu. Důstojník neprotestoval. Věděl, že nositele dobrých zpráv má každý rád a občas dostávají i odměnu.

Protože do rozednění zbývalo ještě pár hodin, doporučil Švarnold mužům, kteří právě nehlídali sešněrované piráty, ať se trochu prospí a sám jim šel příkladem. Vypravil se za tím účelem do kapitánovi kajuty, aby si dopřál trochu zaslouženého pohodlí. Než ale ulehl, neodolal a trochu se kolem porozhlédl. Pod dubovým stolem našel důkladně okovanou, a ještě důkladněji zamčenou truhlici. Usoudil, že je to lodní pokladnice a bylo mu hned jasné, že její vypáčení nějaký čas zabere. Odložil to tedy na zítřek. V kajutě ale stála ještě jedna truhla, mnohem větší a zabezpečená jen obyčejnou petlicí se zámkem, který barbarovu temperamentu nedokázal odolávat déle než pár vteřin. Uvnitř se nacházela pestrá kolekce módního šatstva nejvyšší kvality, svědčící o tom, že si Krutolf potrpí na parádu. Švarnold nečekal, že by tu našel něco ve své velikosti, pirátský kapitán byl zjevně mnohem subtilnější, přesto se ale zvědavě prohraboval vrstvami přepychových košil, kabátců, kalhot a plášťů. Pak náhle strnul překvapením, protože objevil poklad.

Na dně truhlice byla uložena naprosto skvostná zbroj včetně blyštivé přilbice. Švarnold protřelý nesčetnými bitvami v mnoha zemích známého světa nikdy podobnou neviděl. Jednalo se o dlouhý kabátec s tříčtvrtečními rukávy, vyrobený z jemné ale pevné černé kůže neznámého zvířete, hustě pokryté stříbrnými šupinami lesklými jako zrcadlo. Helma byla ze stejného blyštivého kovu, měla ale pozlacené očnice i chránič nosu připomínající dravčí zobák a po stranách ji zdobila přiléhající ptačí křídla. Dále tu ležely nádherně vyvedené chrániče předloktí a holení, široký černý opasek s masivní blýskavou sponou a rukavice z vnější strany rovněž pokryté šupinami. Švarnold se nejprve domníval, že je zbroj vyrobena ze stříbra, ale při bližším zkoumání zjistil, že se jedná o mnohem lehčí a zároveň překvapivě tvrdý kov. S takovým se dosud nikdy nesetkal. Navzdory všudypřítomnému slanému a vlhkému vzduchu na zbroji nebyly znát žádné stopy rzi a ani nejmenší škrábance. Kde k něčemu takovému Krutolf přišel, bylo záhadou.

Další překvapení Švarnolda čekalo, když si brnění zkusil obléct. Padlo mu totiž tak dokonale, jako by ho někdo zhotovil přímo pro něj, a to včetně helmy a rukavic. Ačkoli barbarský válečník nebyl nijak zvlášť marnivý a na přepych si nepotrpěl, oslnivá zbroj mu učarovala. Rozhodl se, že si ji nechá. Koneckonců, nikdo z posádky Ploutvoně přece nezná pravý důvod, proč s nimi Hrobert, Shu a Švarnold piráty pronásledují. Klidně se tedy může tvářit, že jim Krutolf ukradl právě tohle. Růžovous ať si vezme pokladnici a cokoli dalšího z kořisti. Brnění je Švarnoldovo! Když takto sám sebe ujistil, ulehl barbar na kapitánské lože a spokojeně usnul.

Druhý den časně ráno připlul Zubatý ploutvoň do zátoky a zakotvil vedle pirátské lodi. Růžovous si osobní inspekci ukořistěného plavidla odpustil. Ono totiž přelézat z lodi na loď, když máte dřevěnou nohu a místo ruky hák, není tak úplně jednoduché. Nechal tedy své muže přenést na vlastní palubu všechno, co by mohlo mít nějakou hodnotu. Dobré dvě hodiny pak trvalo, než se námořníkům podařilo otevřít pirátskou pokladnici. Jejich úsilí však bylo bohatě odměněno. Zlaté i stříbrné mince, šperky a drahé kameny… I kdyby teď odpluli domů a nechali Krutolfa Krutolfem, byli by z nich bohatí muži.

Mezitím si Růžovous nechal předvést zajatce, aby je vyslechl. První tázaný se tvářil, že neumí mluvit a po chvíli se ukázalo, že je tomu skutečně tak. Druhý pro změnu budil dojem lehké slabomyslnosti. Snažil se nepřátelského kapitána přesvědčit, že Krutolf má v džungli celou armádu včetně padesátičlenného komanda sebevražedných seveřanů a že se strašlivě pomstí. Když se ho Růžovous zeptal, jak se tam ta armáda dostala, odpověděl vyslýchaný, že si to už nepamatuje, ale určitě tam je a přitáhne ho zachránit. Ostatní piráti byli rozumnější. Neprojevovali žádnou velkou touhu nechat se zbytečně mučit a bez delších protestů spolupracovali.

Výpovědi potvrdily, že Krutolf vsadil na rychlost své lodi. Věřil, že se mu podaří vyřídit obchody a odplout dřív, než se Růžovous objeví na obzoru. A možná by se mu to i povedlo, kdyby byli jeho muži při poškozování konkurenčního plavidla svědomitější. Černý ďas připlul k pobřeží nové země už více než před týdnem a krátce nato zakotvil v zátoce, kterou Růžovous popsal ve svém deníku. Poučen jeho obsahem si Krutolf naklonil domorodce dary, i když se při tom musel velmi přemáhat, neboť rozdávání nikterak neholdoval. Když se po několika dalších dnech piráti s divochy jakž takž domluvili, najali si mezi nimi nosiče a vyrazili k Zapatlanu.

Obávaný mořský lupič si s sebou přivezl jen čtyřicet mužů. S ohledem na množství nakradeného zboží a unesené dívky musel posádku zredukovat, aby neztratil výhodu rychlosti. Do džungle ho pak doprovázelo pouhých šestadvacet pirátů. Ti ostatní, jak už víme, hlídali loď a pobřeží. To bylo všechno, co Růžovous potřeboval slyšet. Měl víc než dvojnásobnou přesilu a věděl, kudy se bude Krutolf vracet s nákladem Zapatlanského bohatství. Stačilo jen nastražit past.