Kdo hodil kamenem online

Anotace: 4

4

Když si na to, že jste něco takového udělal, vzpomenete, nemáte ten pocit, ne: vy máte pocit, že jste se to dověděl.
Jako by vám to někdo řekl.
Jako by zrovna teď, vás něco donutilo si to uvědomit.
Stane se to v poledne na ulici: není vůbec nijak zvláštní den: je pod mrakem, jen jste vyběhl z úřadu, z té vaší open space office, na oběd. Výjimečně jste neodešel na oběd s kolegy, ale sám. Už si nevzpomenete, proč. Nebylo to nic důležitého.
Když se to stane, zastavíte se uprostřed chodníku v proudu kolemjdoucích, postavíte se na špičkách a rozhlížíte se, abyste zjistil, co se stalo.
Máte neodbytný pocit, že se něco muselo stát: jak jinak byste na to, zrovna teď, po všech těch letech, kdy jste po tom ani nevzdechnul, mohl vzpomenout? A vy chcete, musíte to vidět.
Ach ano: vaše první starost není, že jste něco provedl; ale to, že teď, zničehonic, o tom víte.
Vaše první myšlenka je: když jste o tom nevěděl až doteď, proč to tak nemohlo zůstat napořád...?
Co?
Co?
A nezůstalo, ne; ne; a vy, nemáte ani ponětí o tom, proč.