Nepolíbená

Anotace: Každá tak trochu sníme o lásce z románu, ale co když je možné ji prožít? Nebo si jen namlouváme, že ji prožíváme?

Návrat.

    Tak už jsem konečně doma. Celej tejden u moře jsem se těšila, až zase zaklapnu dveře od pokoje, zapnu noťas, pustím si hudbu a budu se zas plácat v tom svym zamindrákovanym světě. Vystavování se v plavkách plážovejm čumilům není nic pro mě, ale copak mě můžou naši nechat doma samotnou? Ještě bych tahala domů svoje feťácký kamarády a pořádala tady orgie. Kéž by naši věděli, že na mejch intimních místech se mě zatim skoro vždycky dotýkaly jenom moje ruce. Ach jo!
    Jmenuju se Karolína, ale všichni mi říkají Karol. Je mi 18 a chodím na technický lyceum na elektroprůmyslovku. Bydlím v řadovym domku na kraji menšího města s našima, ségrou a psem, kterého jsme pojmenovali Falco. Ségra je o dva roky starší a taky na rozdíl ode mě hezká. Nebo spíš krásná. Její obdivovatelé u nás zvoní denodenně a ona je nestačí odhánět. Co já bych za to dala! Zatím si na svůj milostný účet můžu připsat leda pusu od Honzy Levory ve druhý třídě (drželi jsme se párkrát dokonce i za ruce!) a jeden opileckej (první a poslední!!!)výstup během diskotéky, ale na ten bych nejraději zapomněla. Štěstí, že mě tenkrát Alice vytáhla z tý busový zastávky včas, jinak bych tam nechala tomu ulízlýmu neznámýmu klukovi víc, než bundu s pár stovkama v kapse. Když jsme ho náhodou potkaly o dva týdny pozdějc ve městě, málem to se mnou seklo. Žádnýho Brada Pitta bych nečekala, ostatně ten by si o mě neopřel ani kolo, ale tohle! Musela jsem toho mít v sobě opravdu hodně, když jsem mu dovolila sahat mi pod tričko a málem i... Brrr! Ještě teď mi běhá mráz po zádech, když si to představím. Jenomže osmnáctka se slaví jenom jednou a já fakt věřila, že ten nával panáků zvládnu. Od tý doby se v pití alkoholu hlídam. Abych to nazvala správným slovem - abstinuju.
    Pustím si mix od P!nk, na youtube jsem si naskládala písničky podle oblíbenosti a zavrtám se pod peřinu. Ráda si zpívám a překládám texty a nebo prostě jen tak ležím a sním o svým princi na bílém koni, jak přiklusá k naší řadovce s kyticí žlutých tulipánů, vysadí mě do sedla, všichni sousedi závistivě koukají z okna a my vycváláme spokojeně do západu slunce. Bože, kolik že mi je?! Jsem vážně zaostalá, zamrzlá. Blbka! A nebo prostě jen romantická, jak vždycky s pobaveným úsměvem říká Alice. Alice je moje nejlepší kámoška, v prváku jsme jakožto jediný dvě holky ve třídě zasedly do jedný lavice a od tý doby jsme se bez sebe nehnuly ani na záchod. Ještě nikdy jsem nepoznala tak energickýho člověka, jako je ona. Navenek je přesným opakem mé osoby a asi nikdo moc nechápe, jak si vůbec můžeme rozumět. Pravdou ale je, že uvnitř jsme svým způsobem uplně stejný, jenom ona svoji osobnost neukazuje navenek. Já se přetvařovat neumím.
    "Karol, večeře!" zakřičí máma a dvakrát bouchne do dveří. A je po snění, dneska mě ani můj princ nestačil políbit. Vylezu z postele a jdu se podívat, co mě k jídlu čeká tentokrát.