Jak chutná láska 06

Anotace: Přeji vám všem krásné prožití vánočních svátků, hodně klidu a pohody!!!

Sbírka: Jak chutná láska

6

 

Po obědě Lena vyšla z kantýny a vracela se do kanceláře. Snažila se nemyslet na to, co ji čeká a sbírala síly na odpoledne. Nechtěla svůj strach přenést na Dannyho, zvlášť po včerejšku, kdy se mu naopak snažila dodat jistoty. Ale v jednom měla jasno, bude s Klausem bojovat. Byla ráda, když se mohla zase ponořit do práce a zapomenout na všechny starosti.

 

V půl třetí na ni venku čekal Eric. Jakmile ji uviděl, vyšel jí vstříc a vzal ji za ruku.

 

„Ahoj, jak bylo v práci?“

 

„Ahoj, v pohodě,“ pousmála se a nechala ruku v jeho dlani. „Na práci je pozitivní, že při ní nesmím myslet na nic jiného.“

 

„Jasně,“ přikývl a vedl ji na parkoviště. „Ono to nebude tak horké,“ odemkl auto a otevřel jí dveře. „Mluvil jsem s Carlem, přes týden má plný diář, ale udělal by si na nás čas zítra. Slíbil jsem, že mu to ještě potvrdím, když budeš ty souhlasit,“ zastavil na červené a podíval se na ni. „Myslel jsem, že bychom se mohli sejít u mě. Je sobota, vyzvedl bych vás dopoledne, mohli bychom něco ugrilovat k obědu a pak by dorazil Carl.“ Padla zelená a Eric se rozjel. „Rozhodnutí je na tobě.“

 

„To kvůli nám bude pracovat v sobotu? Nerada bych obtěžovala, jistě má rodinu...,“ povzdechla si. „Já nevím.“

 

Eric zastavil před přípravkou a oba vystoupili. „Rodinu má, ale ujistil mě, že mu to nevadí. O víkendu jede jeho žena s dcerou pryč, takže by byl stejně sám doma. Prý rád pomůže,“ Eric zamkl auto a podíval se na ni. „Ale jestli si to chceš ještě rozmyslet..., nebo se můžeme sejít u tebe, jestli je problém v tomhle...“

 

„Ne, prosím tě, neblázni,“ prohrábla si vlasy. „Nic takového jsem přece neřekla. Samozřejmě mu to potvrď. Budu ráda. A Danny...,“ zčervenala jak pivoňka, když si vzpomněla na Dannyho slova o jeho výběru tatínka, „... bude nadšenej.“

 

Když vycházela s Dannym z přípravky, Eric stál venku s mobilem na uchu. Když je spatřil, hovor ukončil a rozpřáhl rychle náruč, aby stačil zachytit rozběhnutého Dannyho.

 

*

 

Když Eric zaparkoval, Lena vystoupila z auta a v úžasu zírala na dům, před kterým zastavili. Stáli na příjezdové cestě, od které vedl chodníček k domu, na obou stranách úhledně posekaný trávník. I když hned vedle domu vedla silnice, byl tu neuvěřitelný klid a když se nadechla, cítila čistý, svěží vzduch, úplně jiný než v centru města.

 

Eric vytáhl z kufru tašku a Danny si nesl svůj batůžek, který měl celou cestu u sebe. Eric odemkl dveře a vešel.

 

„Tak pojďte dál, tady je moje království,“ rozmáchl se rukou, prošel halou a položil tašku do obýváku, který byl vpravo. Danny mu byl v patách, Lena šla pomalu za nimi a připadala si jak Alenka v říši divů. Dům se jí líbil už zvenku, ale vevnitř vypadal nádherně. Naproti vchodovým dveřím si všimla druhých, které zřejmě vedly na zadní verandu. Nakoukla do obýváku, který byl velký skoro jako její byt, nebyl přeplácaný nábytkem, přesto tu bylo útulno. Když se ohlédla, naproti obýváku uviděla kuchyň. Byla také prostorná, do L, s odkládacím pultem. Takovou jsem vždycky chtěla.

 

„Provedu vás, abyste tu nezabloudili,“ podíval se na ni Eric s úsměvem.

 

„Máš to tu krásný,“ vydechla obdivně.

 

„Díky. Tak tohle je obývák,“ rozpřáhl ruce, „a naproti je kuchyň.“

 

Danny se rozběhl do kuchyně. „Je veliká, že jo, mami?“ poskakoval kolem pultu. „Tady je ostrůvek,“ culil se.

 

„Je. Tady se to bude běhat, viď?“ zasmála se. Danny přikývl a už byl v patách Ericovi, který zamířil do místnosti vedle kuchyně.

 

„Ložnice,“ ukázal dovnitř. Lena se zhrozila, když uviděla Dannyho, jak přistál v obrovské manželské posteli, rozplácnutý jak žába.

 

„Danny! Jdeš dolů!“

 

„Tady se krásně leží,“ Danny sklouzl dolů a schytal plácnutí po zadečku od Leny.

 

„Vždyť se nic neděje,“ zadíval se na ni Eric a už měl na jazyku, jestli si to nechce taky zkusit. Pak si uvědomil, že by to mohlo znít dvojsmyslně a otázku rychle spolkl. Vycítil její nervozitu a pohladil ji po paži. Když k němu vzhlédla vyplašenýma očima, vzal ji kolem ramen a na chvíli ji k sobě přivinul. „Hned naproti je koupelna a záchod. Podíváme se nahoru?“ Přikývla. Vyšli po schodech vedle ložnice nahoru, kde je přivítal Danny.

 

„Našel jsem pokojíček. Je tam spousta plyšových zvířátek,“ hlásil.

 

„Jseš rychlejší,“ zasmál se Eric, ale Leně přišlo, že jeho smích zněl tentokrát trochu přidušeně.

 

„Danny, počkej na Erica, nemůžeš tady jen tak šmejdit,“ napomenula ho Lena a bleskla pohledem k Ericovi. Jeho úsměv zmizel, ale nevypadal, že se zlobí, spíš jí připadalo, že posmutněl.

 

„To nevadí,“ řekl nicméně. Otevřel první dveře vlevo. Dětský pokoj? Zatrnulo v ní, ale nechtěla se na nic ptát. Aspoň zatím ne. Z pokoje vedlo okno na trávník a příjezdovou cestu, byla tam postel vyzdobená spoustou plyšáků, naproti ní byly na koberci rozložené hračky. Pokoj byl uklizený a čistý, stejně jako celý dům. Žije skutečně sám? Leně se zhoupl žaludek, jak ji prostoupil zvláštní, nepříjemný pocit, že něco není úplně v pořádku. Zvoneček se jí v hlavě rozezvonil a srdce se jí sevřelo.

 

Eric jim pak ještě ukázal pokoj pro hosty a pracovnu v jednom (podle potřeby, jak se zmínil) a další koupelnu a záchod na patře a odvedl je zpátky do přízemí. Tam otevřel dveře na zadní verandu, kterých si Lena všimla už předtím. Když vyšli na verandu, Lena zatajila dech. Danny se rozběhl přes trávník opět úhledně posekaný. Před nimi se rozprostírala zahrada. Vlevo bylo ohniště, kolem kterého stály dřevěné lavice, přímo proti verandě bylo menší pískoviště a vedle něj mezi stromy visela houpačka. Kousek dál byl stan ve tvaru domečku pro děti, ve kterém Danny právě zmizel.

 

Bylo tady nádherně, přesto se Lena nemohla zbavit pocitu, že sem nepatří. Nemůže žít v tak velkém domě sám. Má tu uklizeno a ten dětský pokoj... Nejradši by se otočila a šla domů. Pak si uvědomila, že kvůli ní má přijít Carl. Musí to zvládnout. Přesto ji naprosto ovládl strach z nevyhnutelného zklamání. Zatím si nedokázala vysvětlit, proč ji sem pozval, když má ženu a dítě. A jestli má ženu a dítě, co tady vlastně dělám? Vjela si oběma rukama do vlasů a snažila se dostat emoce pod kontrolu.

 

„Můžu si tady hrát?“ vykoukl Danny z domečku.

 

„Jasně. Máš tam stolek, papír a pastelky, můžeš nám něco nakreslit. Hlavně se nikam neztrať, zavoláme tě k obědu,“ odpověděl mu Eric a otočil se k Leně. „Měli bychom si promluvit, je mi jasné, co si myslíš, Leno.“ Veranda byla natolik prostorná, že se tam pohodlně vešel stůl, lavice a dvě židle. Sedli si na lavici. Eric chvíli nic neříkal, pak si povzdechl a krátce se na ni podíval.

 

„Nebyl jsem vždycky sám,“ zadíval se do korun stromů a odmlčel se, cítil, že vzpomínat bude těžké, ale musí jí to říct. „Můj život byl dokonalý, bez jediné chybičky. Měl jsem práci, kterou jsem vždycky miloval, našel jsem si skvělou ženu, narodil se nám syn. Pak asi někdo tam nahoře usoudil, že jsem příliš šťastný. Chtěli jsme navštívit moji mámu, byli jsme domluveni, že mě vyzvednou po práci,“ přejel si rukou obličej. „Čekal jsem marně. Došlo k tragické autonehodě a... já jsem zůstal sám. Oba byli na místě... mrtví,“ hlas se mu zachvěl.

 

„Proboha,“ zašeptala Lena a zakryla si dlaní ústa. Čekala všechno možné, ale tohle ne.

 

„Mému synovi byly tenkrát jen dva roky...,“ povzdechl si a snažil se potlačit bolest v hrudi. „Dnes by byl stejně starý jako Danny. Proto... jsem k němu tak přilnul. Jako by to slunce, které před třemi lety zapadlo, najednou zase vyšlo. Danny vlastně našel mě, ukázal mi, že ještě mám důvod se smát,“ podíval se na ni. „Není to tak, že by pro mě byl nějakou náhražkou, to vůbec ne. On je tak svůj, plný dětské upřímnosti a čisté lásky.“

 

Lena ho vzala váhavě za ruku. „Je mi to strašně líto. Muselo být strašně těžké... jít dál sám,“ řekla tiše.

 

„Hlavně ze začátku,“ pokýval hlavou. „Ale nakonec jsem si řekl, že by chtěli, abych žil dál. Tak jsem se ponořil do práce, která se stala veškerou náplní mého života. Častokrát jsem přespal na ambulanci, protože tady jsem je pořád viděl. Nedokázal jsem zrušit jeho dětský pokoj a paní, která mi chodí jednou za týden uklidit dům, jsem řekl, že si přeju, aby uklízela i tam. Aby všechno zůstalo, jak je,“ otřel si oči. Vstal a šel dovnitř, za chvíli se vrátil s mísou v ruce a rozpálil gril, připravený vedle stolu. „Tohle jsem nikdy nikomu nevyprávěl,“ vyndal z mísy maso a dal ho dělat na gril. „Proto o mě Lisa šíří, jakej jsem morous, kterej sotva promluví a vůbec se neusmívá. Dlouho jsem neměl proč. Než jsem potkal tvého syna,“ stál zády k ní a věnoval se grilu.

 

Lena vstala a ovinula mu paže kolem pasu. Nevěděla, co říct, ale cítila tu bolest, kterou vzpomínky vytáhly znovu na světlo. „Nejsi morous. Je fajn poslouchat, když něco vyprávíš a tvůj úsměv...,“ cítila, jak se červená, „... usmíváš se docela často,“ opravila se a položila mu hlavu na záda. „Jseš neuvěřitelně silný člověk, Ericu.“

 

Obrátil se k ní a vzal její obličej do dlaní. „Ani jeden jsme to neměli lehké. Ty jsi v životě poznala jen utrpení a strach, ty ani nevíš, kolik máš v sobě síly,“ zadíval se jí do očí. „Máš jí na rozdávání.“

 

Vydechla s úsměvem na rtech a zavrtěla hlavou. „Nebýt Dannyho, ví bůh co by se mnou bylo.“

 

„To ti věřím,“ pustil ji a otočil maso na grilu. „Ač to možná zní paradoxně, když jsem s Dannym...,“ prohrábl si vlasy a chvíli hledal slova, „... nemyslím na to, co bylo, jestli mi rozumíš. Není to tak, že by mi mého syna bolestně připomínal. Žiju dnes. Už dávno jsem si sám v sobě vyjasnil, že utápět se léta ve smutku mi nepomůže a jim už vůbec ne, vlastně nikomu,“ odmlčel se, aby přidal na gril zeleninu. „Ale teprve když jste mi vy dva vstoupili do života, začal jsem zase opravdu žít, těšit se na další den. Netušil jsem, že se to ještě někdy stane, ale jsem zase šťastný,“ usmál se.

 

Lena pozorovala, jak se jeho oči rozzářily a měla najednou hřejivý pocit, že snad... k tomu taky trochu přispěla. „Děkuju, že jsi mi to všechno vyprávěl.“

 

Nepřestal se usmívat. „A víš co? Já děkuju tobě, že jsi mě vyslechla. Hodně mi to pomohlo, jako by ta tíha tady,“ položil si dlaň na srdce, „odlétla někam... nahoru,“ zvedl na moment oči k obloze. „Žijeme teď a necháme všechno, co bylo za sebou. Myslím, že tak to má být. Co tě nezabije, to tě posílí.“

 

„Moudrá slova. Chci to taky zkusit,“ naklonila hlavu na stranu a usmála se. I ona najednou cítila úlevu, jako by strach odplaval někam daleko a hluboko v srdci věděla, že tu sílu jít dál vždycky najde. Vtom se ozval dupot a na verandu přiběhl Danny.

 

„Já mám hlad. Vy si tady povídáte a vůbec nevoláte, že je oběd,“ zamračil se.

 

Eric se zasmál a podal mu talíř s masem a zeleninou. „Oběéééd,“ zahulákal a Danny se rozesmál. Lena se smála taky a nasměrovala Dannyho ke stolu. Eric dal na stůl další dva talíře a všichni tři se pustili do jídla.

 

*

 

Danny si hrál na pískovišti, Lena s Ericem uklidili nádobí po obědě a připravovali šálky na kávu, když se ozval zvonek u dveří. Eric šel otevřít. Lena zapnula myčku a dala vařit vodu. Uvědomila si, že úplně zapomněla na všechny starosti a nepříjemný pocit z Klausova vyhrožování se v ní znovu ozval. Zalila kávu připravenou na tácu a nesla ho do obýváku, kam slyšela, že Eric uvedl návštěvu. Položila tác na konferenční stolek a Eric je představil. Carl jí potřásl rukou, měl pevný stisk, delší černé vlasy stažené dozadu. Podívala se mu do očí, byly modré, a usmála se.

 

„Ráda tě poznávám. Děkuju, že sis udělal čas.“

 

„Já tebe taky,“ oplatil jí Carl úsměv. Vypadal sympaticky, vyzařoval z něj klid. „To nestojí za řeč.“ Usadili se na sedačce, Carl dostal čestné místo v křesle. „Tak mi ukažte ten papír.“ Eric vstal a šel pro to do kuchyně. Lena před Carla postavila šálek s kávou a dala na stůl cukřenku a konvičku s mlékem.

 

„Vypij si nejdřív v klidu kávu,“ navrhla. Mezitím se Eric vrátil a podal mu Klausovu žádost. Carl papír přelétl očima, položil ho na stůl, osladil si kávu a dal si do ní trochu mléka.

 

„Dokud to nepřijde poštou potvrzené od soudu, nic se neděje,“ napil se. „Výborná káva, díky,“ mrkl na Lenu. „Eric mi o celé záležitosti všechno řekl a zatím to je jen vyhrožování.“

 

„Řekněme, že by to přišlo, i když osobně si myslím, že to neudělá,“ nadnesl Eric. „Co by se dělo dál?“

 

„Na základě takto podané žaloby si soud vyžádá test o určení otcovství. Pokud bude test pro Klause pozitivní, což by v našem případě byl, bude stanoveno soudní řízení ohledně svěření dítěte do péče, k čemuž se váže i stanovení výživného a případného styku s dítětem,“ Carl si všiml, jak je Lena nervozní. „Soud samozřejmě zvažuje řadu faktorů, jako je vztah otce k dítěti, jeho zkušenosti s výchovou dětí, jeho zaměstnání a podobně.“

 

„Věř mi, že on k Dannymu žádný vztah nemá a Danny k němu už vůbec ne. Čtyři roky si ani nevzpomněl, že má syna a ten první rok, co byl na světě, jsem dítě chránila před jeho útoky. Naštěstí se vždycky vybil na mně,“ sklopila oči a zavrtěla hlavou. „Nedokážu si představit, že by s ním byl Danny sám.“ Eric se opřel lokty o stehna, přitáhl si její ruku a vzal ji do svých dlaní.

 

„Já ti věřím, Leno,“ Carl se na okamžik zamyslel. „Existují lékařské záznamy o známkách jeho napadení? Myslím, jestli ti někdy ublížil natolik, že jsi musela k lékaři. To by mohlo být pro soud důležité, přestože syna nikdy nenapadl. Nedá se to použít jako důkaz, ale jako ukázka jeho charakteru by to mohlo ovlivnit porotu.“

 

„Jednou mi zlomil ruku v zápěstí,“ otřásla se Lena při vzpomínce. „Jinak jsem byla spíš samá modřina.“ Eric jí jemně stiskl ruku.

 

„Fajn. Existují svědkové, kteří viděli ty podlitiny?“ Carl zavrtěl hlavou. „Omlouvám se za ten výslech, je to jen předběžné, jak říká Eric, třeba to vůbec nepošle.“

 

„To nic, je to tvoje práce a já chápu smysl tvých otázek,“ pousmála se. „Moje kamarádka věděla všechno a vždycky mi říkala, že by bylo dobrý si to pro každý případ vyfotit,“ pokrčila rameny. „Nevím, jestli ty fotky ještě má, fotila to mobilem. Navíc jsem ji nějakou dobu neviděla. Ale jsme v kontaktu.“

 

„To je dobrá zpráva, měli bychom alespoň její svědectví, pokud nemá ty fotky,“ napil se kávy. „Víš, myslím si, že tomuhle člověku by nejspíš soud dítě nesvěřil ani po prokázání otcovství. Ještě se zeptám, poté co tě opustil, chlapec byl malý na školku, jak jsi se o něho dokázala postarat, zajistit ho finančně?“

 

„Vrátila jsem se domů, k rodičům. Máma byla doma, takže byl Danny s ní a já jsem chodila do práce. Kromě hlídání jsem nechtěla, aby mi pomáhali. Pak firma v Belle Glade, kde jsem pracovala, ukončila činnost a já jsem se rozhodla postavit na vlastní nohy. To bylo před rokem a já jsem se přestěhovala do Palm Beach. Dannymu byly čtyři, nastoupil do školky, nikdy nebyl problémové dítě, ve školce se mu líbilo. Asi před půlrokem jsem dostala možnost nastoupit v ZOO tady ve West Palm Beach, kde mi nabídli vyšší plat. Chvíli mi trvalo, než jsem našla adekvátní bydlení, ale klaplo to a zvládám se o Dannyho postarat, zaplatit nájem, teď už přípravku, poskytnout mu všechno, co můžu.“

 

„To zní dobře,“ pokýval hlavou Carl. „Nepochybuju o tom, že jsi skvělá máma, Leno. Nikdy jsi mu nepřivedla... náhradního tatínka?“

 

Lena zavrtěla rezolutně hlavou. „Ani náhodou,“ zvedla ke Carlovi oči. „Po soužití s Klausem jsem neměla o muže vůbec zájem. Bojím se...,“ podívala se krátce na Erica a nadechla se, „... bála jsem se všech chlapů kromě táty. Stačilo, aby na mě některý jen promluvil...“

 

„Chápu,“ přikývl Carl. „Jediné plus pro Klause vidím v tom, že teď má rodinu, jak se mi Eric zmínil. Zřejmě to netrvá dlouho, ale může to být kvitováno soudem jako snaha o vytvoření vhodných podmínek pro výchovu dítěte, navíc prý má dceru. A velmi ráznou manželku,“ usmál se. „Zatím bych si nedělal starosti, dokud to není oficiální. Ale pro jistotu se zkus zeptat kamarádky, jestli nemá ty fotky. Když budeme připraveni, ničemu to neuškodí.“

 

„Ty bys byl ochoten nám pomoct, kdyby k tomu soudu došlo?“ zatvářila se překvapeně a zaskočeně současně.

 

„No jistě, že vás v tom nenechám. Tohle je ošemetná záležitost, budete potřebovat právníka a já už mám nějaké zkušenosti. A Eric je můj velmi dobrý přítel a osobní lékař našeho psa,“ pokusil se o žert Carl a nepřestal se usmívat.

 

„Děkuju, jsi úžasnej,“ sklopila na moment oči. „Já jen... určitě to bude stát spoustu peněz, já mám něco naspořeno, ale...“

 

„S tím si zatím vůbec nelam hlavu. Pokud dojde k soudu, platí ten, kdo prohraje,“ zvedl ruce a položil si je na kolena. „A my to nebudeme.“

 

„Myslíš?“ Lena se ohlédla a podívala se oknem na zahradu, aby zkontrolovala Dannyho. Tolik si přála, aby se ho nic z toho, co se děje, vůbec nedotklo, aby jí mohl vyrůstat před očima a být šťastný. „Strašně bych si to přála. Vždycky jsem litovala, že jsem Klause vůbec poznala, ale Danny je moje všechno. Toho, že ho mám, nikdy litovat nebudu.“

 

„To je dobře. Mohl bych se s Dannym seznámit? Neboj se, nebudu mu klást žádné ošklivé otázky,“ rychle dodal, když viděl, jak se na něj Lena podívala, a zvedl ruce v obranném gestu. „Stačí ho vidět v jeho přirozeném prostředí, dívat se a poslouchat.“

 

„Tak jo,“ přikývla po chvíli přemýšlení. „Je venku.“

 

„Můžeme si dopít kávu na verandě,“ navrhl Eric a pustil ji.

 

Jakmile se uvelebili na verandě, Danny zpozorněl a všiml si nové tváře. Přiběhl na verandu, postavil se k Leně a podíval se na Carla.

 

„Jak se říká, Danny? Tohle je strejda Carl, je to Ericův kamarád,“ napomenula ho Lena.

 

„Ahoj, já jsem Danny,“ chlapec mu podal ruku a Carl mu s ní potřásl.

 

„Ahoj, Carl, těší mě. Koukám, že něco stavíš na pískovišti, co to bude?“ zeptal se Carl zvědavě a zvedl šálek ke rtům. Danny se podíval na Erica, ten se na něho usmál a pokýval hlavou. Chlapec se přestal tvářit podezíravě a jeho pohled se vrátil ke Carlovi.

 

„Stavím tunel. Minule jsem ho zbořil, protože jsem zakopl a rozbil jsem si hlavu a celej jsem si ho rozšlápl, víš? Eric mi ji zašil, koukej,“ nadzvedl si vlasy, aby byla vidět nepatrná jizvička, která mu ještě zůstala po vyndání stehů.

 

„Pane jo! Skoro to není vidět, Eric je šikovnej, viď?“ Carl vykulil oči při pohledu na jeho čelo a pak mávl rukou k pískovišti. „Tentokrát se to určitě povede, viď?“

 

„Eric je nejlepší!“ zaculil se Danny a vrhl nadšený pohled na Erica. „Chceš ten tunel vidět?“ vzal Carla za ruku a vlekl ho k pískovišti. Eric s Lenou se zasmáli.

 

„Bude to dobrý,“ prohlásil Eric a pozoroval Dannyho, jak ukazuje Carlovi tunel. Chvíli si povídali a nakonec Carl začal Dannymu pomáhat. „Carl se vrací do dětských let.“

 

„Asi jo. Vypadá jako fajn člověk, líbí se mi,“ Lena odvrátila pohled od pískoviště a zadívala se na Erica. „Ty si myslíš, že to Klaus neudělá, viď?“ Eric přikývl.

 

„Já vím, že to nemůžu stoprocentně vědět, ale už jen to, že mu to poradila jeho žena..., nevím, třeba se pletu,“ pokrčil rameny. „Ale pevně věřím, že ne,“ vzal ji kolem ramen a políbil ji do vlasů. „Kdyby se ještě někdy objevil, naznač mu, že už máš právníka. Třeba se lekne.“

 

„Třeba. Upřímně doufám, že už ho neuvidím a když tak z dálky,“ pousmála se a opřela mu hlavu o rameno. „Víš, stejně... kdyby k tomu soudu došlo, budu muset Carlovi zaplatit minimálně za to, že za mě bude bojovat.“

 

„Zkus to neřešit, hm?“ zašeptal. Lena k němu vzhlédla, zadívala se mu do očí a nakonec přikývla.

 

*

 

„Budu muset jít, mám v půl páté ještě jednu schůzku,“ oznámil Carl a dopil kávu. Danny přišel s ním a chtěl se vyšplhat Ericovi na klín.

 

„Počkej, ty teda vypadáš,“ zarazil ho Eric s úsměvem. „Pojď si aspoň umýt ruce, jinak budu celej od písku.“ Vzal Dannyho za zápěstí a odvedl ho do domu.

 

Lena doprovodila Carla ke dveřím. „Ještě jednou díky, že jsi přišel, Carle,“ Lena si prohrábla vlasy. „Co jsem dlužná?“

 

„Není vůbec zač, ber to jako bezplatnou konzultaci situace, která ještě nenastala,“ potřásl hlavou. „Vím, že je to těžké, když ti někdo vyhrožuje, že ti vezme dítě, ale nejsi v tom sama. A peníze neřeš, myslíš, že Eric si ode mě někdy něco za svou práci vzal?“

 

„Je mi jasné, že nevzal, ale já...,“ namítla, ale Carl ji přerušil.

 

„Tak vidíš. Nerozlišuju ty a on, patříte k sobě.“ Z předsíně se k nim blížil Eric s Dannym. „A když vidím ty dva pohromadě..., řekl bych, že k sobě taky patří. Danny ho má moc rád, to se pozná. Moc hezky a často o něm mluvil za tu chvíli, co jsem s ním byl. Je mezi nimi silné pouto,“ podíval se na ni. „Předpokládám, že víš, co má Eric za sebou,“ když přikývla, pokračoval. „Strašně se změnil, co jsem ho neviděl. Úplně září.“ Lena ucítila Dannyho ručku, jak vklouzla do její dlaně a všimla si, že druhou se drží Erica. Podívala se na Carla a ten zdvihl obočí a pokrčil rameny.

 

Když jim Carl zamával, nasedl do auta a odjel, na příjezdovou cestu přijelo jiné auto.

 

„Ty ještě někoho čekáš?“ zvedla obočí Lena a podívala se na Erica.

 

„Ne, ale vypadá to, že máme další návštěvu,“ zasmál se Eric. „To je Joelovo auto. Bydlí tady kousek, asi se rozhodl, že se staví.“

 

„Aha,“ přikývla. „To tu máme dneska docela rušno.“ Z auta skutečně vystoupil Joel, zamával na ně a sklonil se k zadním dveřím. Náhle se otevřely dveře u spolujezdce a z nich vystoupila mladá žena, stejně jako Joel otevřela zadní dveře a když je zavírala, v náručí držela malé dítě. Když se žena otočila čelem k domu, aby následovala Joela, před kterým hopkala tmavovlasá holčička, Lena zalapala po dechu.

 

„Ahoj, doufám, že nerušíme,“ Joel k nim došel. „Jedeme z výletu, tak mě napadlo se stavit. Eric se zmínil, že tu dnes budete,“ oslovil Lenu a rozcuchal Dannymu vlasy. „Nazdar, borče, co dělá hlava?“ Zatímco Joel mluvil s Ericem a Dannym, žena s dítětem došla k Leně.

 

„Evo!“ Lena se k ní vrhla a objala ji jednou rukou, aby nerozmačkala chlapečka, kterého Eva držela. „Kde se tu bereš?!“

 

„Ahoj, to bych se mohla zrovna tak zeptat já tebe,“ zasmála se Eva.

 

„To je dlouhej příběh, pojďte dál. Postavím na kávu,“ Lena se hrnula do kuchyně a gestikulovala na Evu, aby šla za ní.

 

Eric se podíval na Joela a zvedl obočí. „Zdá se, že se znají,“ zasmál se. Joel přikývl a pokrčil rameny. „Tak je necháme a půjdeme na verandu.“ Eric si všiml, jak Danny pokukuje po Joelově holčičce a kývl na něho.

 

„Danny, to je Charlie, můžeš jí ukázat svůj tunel a můžete si spolu hrát,“ usmál se na Charlie, „co říkáš? Danny tě vezme s sebou, jestli chceš.“ Charlie přikývla a obě děti odběhly k pískovišti. „Dáš si kávu, nebo něco ostřejšího?“ obrátil se Eric na Joela.

 

„Klidně něco ostřejšího, ale jen trochu. Domů je to sice už jen kousek, ale budu řídit,“ odpověděl Joel.

 

„Tak jo, taky si dám. Hned jsem zpátky,“ posbíral nádobí ze stolu a odnesl ho dovnitř. Když vešel do kuchyně, Lena stála u kuchyňské linky, připravovala kávu a povídala si s Evou. Položil tác do dřezu a vyndal z ledničky láhev whisky.

 

Lena mu podala dvě skleničky a zářivě se na něj usmála. „Představ si, Eva je Joelova manželka a moje nejlepší kamarádka. Vůbec jsem netušila, že ti dva patří k sobě. A tohle je Theo, jejich roční chlapeček, je kouzelnej, viď? To už je tak dávno, co byl Danny takhle malej. My jsme se neviděly... no, už hodně dlouho...“

 

Eric ji vzal kolem ramen a políbil ji na tvář. Vypadala tak rozzářeně a šťastně, že ho to zahřálo u srdce. Pustil ji a vzal si skleničky. „To je skvělý, že jste se našly. Teď se můžete vídat častěji,“ pošimral Thea prstem na tvářičce a ten natáhl ručku po láhvi. „Ale jdi, na tohle jsi ještě moc maličkej,“ zasmál se. „Nebudu rušit, jsme venku, tak pak přijďte, až se vám bude chtít,“ mrknul na Evu a políbil Lenu ještě jednou na tvář, než se vzdálil.

 

„Vypadá zamilovaně,“ usmála se Eva a pozorovala červenající se Lenu. „A ty taky. Já už ho nějakou dobu znám, kamarádí s Joelem už několik let. Je to hodnej chlap.“

 

„Takže jsi znala i jeho ženu a syna?“ Lena si prohrábla vlasy a zalila kávu.

 

„Znala,“ pokývala hlavou s vážnou tváří. „Byli fakt moc šťastní. Eric se úplně sesypal, když se to stalo.“

 

„To naprosto chápu, muselo to být... strašný,“ zavrtěla hlavou a posmutněla. „On je tak fajn..., něco takovýho si nezasloužil. A ti dva taky ne.“

 

„Hele, hlavně se tím netrap. Je to za ním a můžu ti říct, že dneska září jak sluníčko. Hodně se změnil a dal se už dávno dohromady. Jak jste spolu dlouho?“

 

„Něco přes tři měsíce. Vídáme se občas v práci a každý den po práci. No, dneska je to druhá sobota... Tady jsem dnes poprvé,“ Lena se zhluboka nadechla, ale nakonec nepokračovala.

 

„Copak? Nějakej problém?“

 

Lena potřásla hlavou. „Ne, vůbec ne. Já jen... ten výraz 'jsme spolu'... Jsme zatím na začátku, pořád se trochu bojím, co přijde..., jestli mi rozumíš,“ Lena se nervozně pousmála.

 

„Máš na mysli sex? Naléhá na tebe?“

 

„Ne, vůbec ne. V dotecích je opatrnej, jak jsem ti říkala, já jsem se ho od začátku bála. On je naopak strašně trpělivej..., citlivej... Jen mám strach, až mu trpělivost dojde... Nevím, jestli budu připravená,“ poslední slova zašeptala.

 

„Nemá smysl se stresovat něčím, co ještě nenastalo,“ zareagovala Eva. „Uvidíš. Jestli tě má rád, nebude naléhat. Naopak vycítí, jestli může zajít dál, nebo ne.“

 

„Asi máš pravdu,“ Lena vzala tác. „Tak půjdem za nimi?“ Když Eva přikývla, odvedla ji na verandu. Eva si sedla k Joelovi na lavici, Lena na židli vedle Erica poté, co se rozhlédla po zahradě, aby zkontrolovala pohledem Dannyho. Usmála se, když ho viděla, jak si hraje s Charlie.

 

„Říkal ti Eric o Klausovi?“ podívala se Lena na Joela a když přikývl, pokračovala. „Co si o tom myslíš? Eric je přesvědčený, že to Klaus nepošle.“

 

„Upřímně řečeno, já taky,“ Joel si vzal na klín Thea, který se po něm natahoval. „Jestli mu to poradila jeho žena, tak nejspíš chtěla jen posílit jeho sebevědomí. Pokud by vyhrál, přivedl by jí domů cizí dítě a kdyby prohrál, tak to celé zaplatí. Myslím, že ani jedna varianta by jí nešla pod nos. Navíc proč by ti ten papír nosil, mohl ho přece rovnou poslat a dostala bys ho poštou od soudu,“ pokrčil rameny. „Ale samozřejmě jsou to jen dohady.“

 

„Jak jsem ti říkala, nelámej si hlavu s něčím, co ještě nenastalo,“ vložila se do toho Eva a povzbudivě se na Lenu usmála.

 

„Já jí to říkám taky,“ ozval se Eric a Lena se na něj podívala. Když mu pohlédla do očí, uklidnilo ji to a zároveň se jí rozbušilo srdce.

 

Později, když Joel s Evou odjeli, Lena nahnala Dannyho do koupelny, aby se umyl a převlékl. Eric mezitím připravil rychlou večeři a po jídle je odvezl domů.

 

„Co kdybychom zítra někam vyrazili?“ zeptal se, když šel uložit Dannyho. „Co třeba do lunaparku?“ mrkl na Dannyho, pak se tázavě podíval na Lenu.

 

„Jooo, to je skvělej nápad, viď, mami?“

 

„No..., nápad je to skvělej, ale nevím, nevím... Tam je spousta lidí, ty pořád běháš, mohl by ses ztratit,“ odpověděla a zacukaly jí rty.

 

„To je pravda, na to jsem nepomyslel,“ nahrál jí hned Eric a podrbal se zamyšleně ve vousech.

 

„Já budu hodnej a nebudu běhat a budu se vás pořád držet, jo?“ spustil rychle Danny a jeho oči kmitaly mezi Lenou a Ericem.

 

„Slibuješ?“ shlédla k němu Lena. Danny kýval horlivě hlavou a chytil ji za ruku.

 

Eric se zasmál. „Tak já vás vyzvednu kolem dvanácté a zajdem nejdřív na oběd, jo?“ navrhl.

 

„Počkej, můžu něco uvařit, nemůžeš nás pořád hostit...,“ namítla Lena, ale Eric ji nenechal domluvit.

 

„To neřeš,“ mávl odmítavě rukou. „Přece nebudeš pořád vařit. Budeme to střídat, jo?“

 

„Tak dobře. Jsme domluveni,“ přikývla a Eric odešel s Dannym do dětského pokoje.

 

Když se vrátil, Lena stála v kuchyni u okna, zády k němu.

 

„Danny už spí,“ zašeptal, když k ní došel a Lena nadskočila leknutím.

 

„Ale ne, už zase?“ položil jí ruce na ramena a přitáhl ji k sobě.

 

„To ne, jen jsem se lekla. Chodíš jako duch,“ řekla tiše a opřela se o něj.

 

„Á, jasně,“ dobíral si ji. Cítil vůni jejích vlasů a teplo jejího těla. Sjel dlaněmi po jejích pažích až k prstům a otočil ji k sobě. V tu chvíli se v ní mísila závrať a strach. Snažila se neposlouchat ten zvoneček v hlavě. Něžně ji pohladil po tváři. „Ty se mě pořád bojíš,“ prohlásil tiše.

 

„Ne, to ten zvoneček... vždycky zazvoní... v mé hlavě, víš?“ zvedla k němu oči.

 

„Myslíš varovný zvoneček?“

 

„Jak to víš?“ vydechla.

 

„Nevím, jen hádám,“ usmál se. „Umíš ho umlčet?“

 

„Zkouším to každý den,“ sklopila na okamžik oči.

 

„To je dobře. Jednoho dne to dokážeš,“ přitáhl ji k sobě a objal ji. „Aspoň já tomu věřím.“

 

Položila mu hlavu na rameno, jeho dotek ji uklidňoval. „Děkuju.“ Opravdu to někdy dokážu? I když v hloubi duše vím, že on by mi nikdy neublížil, dokážu tomu někdy uvěřit?

 

„Není vůbec zač,“ odtáhl ji od sebe, aby jí viděl do očí. „Měl bych jít. Můžu tě políbit?“ Neříkala nic, jen se mu dívala do očí a cítila, jak se v nich utápí. Ty nevinné laní oči, je v nich touha i strach, musím jít... Vzal jí obličej do dlaní a jemně otřel své rty o její mírně pootevřené, které jako by slyšel šeptat 'pojď si pro polibek'.

 

„Miluju tě, Leno,“ vydechl po krátkém zaváhání. „Asi bych to neměl říkat, ale nemůžu si pomoct.“

 

Dívala se mu do očí a položila své ruce na jeho. „Jsi ke mně tak milý. Já..., víš...,“ sklopila oči.

 

„To nic. Bez ohledu na to, co se děje kolem nás, stojím při tobě. Jen jsem chtěl, abys to věděla,“ pustil ji a pousmál se. „Chtěl bych jen, abys byla v pohodě, nechci tě svazovat tím, co jsem řekl,“ když přikývla, přimhouřil oči. „Víš, jak to myslím? Byl bych strašně nerad, kdybys mě špatně pochopila.“ Položila mu ruku na tvář a usmála se, neschopna promluvit, jak jí jeho slova sevřela hrdlo a zahltila její srdce emocemi. Tolik ohleduplnosti a lásky..., takhle se ke mně nikdy nikdo nechoval... „Uvidíme se zítra,“ pootočil hlavu a políbil ji do dlaně. „Dobrou noc.“ Odešel. Lena ležela v posteli a nemohla usnout. Nakonec objala polštář a rozplakala se.

 

Eric nasedl do auta. Po cestě myslel na bezvadný den, který s nimi strávil. Vybavil si každý okamžik, kdy se Leny dotknul, bylo to pokaždé tak intenzivní. I když měl pokaždé trochu obavy, aby to nepřehnal. Zastavil na příjezdové cestě a zůstal chvíli sedět za volantem. Ani ve snu ho nenapadlo, že se ještě dokáže zamilovat. A najednou tu měl dvě lásky najednou. K Dannymu a k Leně. Nepřivodí jim nějaké neštěstí, když je k sobě připoutá? Zatřásl hlavou, aby tu myšlenku zapudil, vystoupil z auta a šel domů.