Jak chutná láska 19

Anotace: Epilog...

Sbírka: Jak chutná láska

Epilog

 

Lena skončila v kuchyni s přípravou večeře, nalila si trochu kávy a vyšla na verandu. Posadila se na schody a užívala si chvíli klidu a ticha, než se vrátí Eric s Dannym. Dnes skončila škola a Eric jí volal, že vezme Dannyho na chvíli do ZOO. Když se ho ptala, jaké bylo Dannyho první vysvědčení, řekl jí se smíchem, že uvidí sama. Takže určitě hodně dobré. Nemohla uvěřit, že její malý chlapeček má za sebou první třídu.

 

Čas tak rychle letěl a jí přišlo jako včera, když ji Eric požádal o ruku na silvestra v Gothenburgu. Měsíc poté měli svatbu v Palm Beach. Odsvědčila jí to Eva a Ericovi Joel. Usmála se, když si vzpomněla, jak kouzelně vypadal Danny ve svém malém obleku. Samozřejmě přijela i Gunvor a její rodiče, nechyběla ani Olivia s Andym. Přišla dokonce i Lisa, která se musela smířit s tím, že už Erica nikdy neuloví, a také Carl, který s sebou přivedl svou ženu Cecilii a dceru Kate. Byl to překrásný den, plný emocí, bylo úžasné mít kolem sebe všechny lidičky, které má tolik ráda.

 

O svatební noci prozradila Ericovi sladké tajemství, že bude tatínkem. Nikdy nezapomene, jak se jeho oči rozzářily a současně zaleskly dojetím. Beze slova ji dlouze políbil a pomiloval ji s takovou něhou a pokorou, kterou vkládal do každého doteku a pohybu, že její tělo zpívalo jak dokonale naladěná kytara.

 

Kytara? Ano, na tu jí často hrával od té doby, co zjistila, že to umí. A samozřejmě zpíval. Kromě toho dne na konci srpna, kdy za ní přijel do porodnice a byl svědkem narození jejich syna. To se mu téměř nedostávalo slov, natož aby zpíval.

 

Poté co přestřihl pupeční šňůru, dali Ericovi do náručí jeho novorozeného syna. Díval se na ten malý uzlíček štěstí, spočítal prstíčky, jestli žádný nechybí a políbil chlapečka na droboučké čelíčko. Chlapeček našpulil pusinku, jak ho zašimraly tatínkovy vousy a Eric se usmál.

 

„Jak se bude jmenovat?“ podíval se na Lenu a vzal ji za ruku.

 

Jemně mu ji stiskla, vyčerpaná, ale šťastná. „Jak se jmenoval tvůj syn, Ericu?“

 

„Eric, jako já,“ zašeptal.

 

„Souhlasíš, aby se náš syn jmenoval taky Eric? Na jeho počest. Vím, že ti ho nemůže nahradit...“

 

„Souhlasím,“ nenechal ji domluvit, usmál se a položil jí dítě do náručí. „Děkuju za ten krásnej dárek,“ pohladil malého po vlasech, sklonil se k ní a políbil ji. „Jsem fakt šťastnej, že vás mám.“

 

Lena vstala a odnesla prázdný hrnek do myčky. Přistihla se, že se usmívá. Měla pocit, že za celý život se neusmívala tolik, jako poslední rok a půl. Samozřejmě že se neusmívala pořád, protože život s sebou přináší nejen radosti, ale i starosti. Po narození Erica Danny nastoupil do první třídy a ona se snažila zvládat miminko i školu a někdy to bylo hodně náročné. Ač byl Danny nadšený z malého brášky, občas měla pocit, že se cítí odstrčený a vůbec se jí to nelíbilo. Jak měla volnou chvilku, věnovala se Dannymu, učila se s ním a Eric jí se vším od začátku pomáhal, když byl doma.

 

Brzy si našli svůj denní rytmus a Lena Dannyho zapojila i do péče o malého tak, že se jeho počáteční žárlivost zmenšovala, až zmizela úplně. Hodně s ním oba komunikovali a Lena mu vyprávěla, jaký byl on sám jako miminko. Danny pochopil, že s malým je víc práce, než s větším, a proto na něho samotného zbývá méně času, ale není to tím, že by ho maminka s tatínkem už neměli rádi. Trávili hodně času pohromadě. Vánoce ten rok strávili doma, protože cestovat s tak malým dítětem si netroufli. Gunvor přiletěla týden před vánoci a hodně Leně pomohla s přípravami. Na Štědrý den dorazila i Olivia s rodinou a svátky si všichni užili.

 

Vyšla z kuchyně a potichu vklouzla do ložnice, aby zkontrolovala malého. Ještě spal, tak se vykradla z místnosti, když zazvonil zvonek u dveří. Rychle běžela otevřít, aby se malý nevzbudil.

 

Málem dveře rovnou zabouchla, když spatřila Klause.

 

Zabránil jí v tom rukou. „Leno, počkej...“

 

„Co tady děláš?“ zamračila se a schovala se za dveře. „Nemáš být ve vězení?“

 

„Můžeme si promluvit? Neboj se, nic ti neudělám,“ řekl klidným hlasem. „Před týdnem mě pustili za slušné chování.“

 

„Opravdu?“ otevřela dveře. „Každou chvíli se vrátí Eric s Dannym.“

 

„V klidu. Nepřišel jsem se pomstít,“ pousmál se.

 

„Dáš si kafe?“ zeptala se a vzápětí si pomyslela, že se asi zbláznila, že ho vůbec pustila dovnitř. Nalila kávu jemu i sobě a odvedla ho na verandu. Klaus si sedl za stůl, Lena se opřela o zábradlí a zůstala stát.

 

„Jak se vlastně máš?“ rozhlédl se. „Asi dobře, viď?“

 

„Niku, proč jsi přišel?“ prohrábla si nervózně vlasy.

 

„Jen jsem tě chtěl vidět,“ napil se kávy. „Víš..., hodně jsem přemýšlel. Už tenkrát, když jsem ti přivezl Dannyho, jsem si uvědomil, o co jsem se vlastně připravil,“ odmlčel se. „A teď, když jsem se vrátil domů..., moje vlastní dcera si na mě nepamatuje...“

 

„Tomu se nemůžeš divit, byla ještě maličká, když jsi od nich musel odejít.“

 

„Teď jí jsou dva roky. Přišel jsem o její první krůčky, první slova... Stejně jako s Dannym,“ zavrtěl hlavou.

 

„Když se Danny narodil, měl jsi úplně jiný starosti. Měl jsi mě, svého otloukánka, pamatuješ?“ pronesla jedovatě.

 

„Jo, pamatuju,“ zavrčel. „Já vím, že mi to nikdy neodpustíš. Byl jsem hroznej zmetek. Omlouvám se za všechno,“ povzdechl si. „Bohužel je už pozdě.“

 

„Máš zpoždění několik let, Niku,“ potřásla hlavou. „Protloukala jsem se čtyři roky sama s dítětem a to, co jsem prožila předtím... To se nedá odpustit,“ chvíli mlčela. „Jediný, co ti můžu přičíst k dobru je to, že jsi mě opustil,“ postavila hrnek na stůl. „Podívej, nechce se mi vzpomínat. Já jsem teď opravdu šťastná, mám rodinu, manžela, který mi dokázal, že láska pořád existuje... Nemá smysl se vracet. Hleď si své rodiny a zkus se aspoň trochu změnit, abys nepřišel i o ně.“ Lena zaslechla hlasy a bouchnutí dveří. „Promiň, ale asi bys měl jít. Za chvíli se probudí i malej.“

 

„Máš pravdu,“ vstal a pohladil ji po vlasech. Přikrčila se pod jeho dotekem, ale neucukla. „Změnil jsem se. Snad si po tom všem zasloužím aspoň trochu štěstí.“

 

„Snad. Záleží to jen na tobě, Niku,“ doprovodila ho ke dveřím. Vnímala užaslý Ericův pohled i Dannyho, jak se za něj rychle schoval s výrazem nelibosti ve tváři.

 

„Co tady chtěl?“ ozval se Danny, když Lena zavřela dveře.

 

„Ani nevím,“ otočila se k nim. „Chtěl si jen promluvit,“ pokrčila rameny. „Neboj se, Danny,“ pohladila ho po vlasech. „Už ti nikdy neublíží. Ani mně.“ Podívala se na Erica a usmála se. Šla do ložnice a za chvíli se vrátila. „Podívejte, kdo se probudil,“ v náručí držela desetiměsíčního Erica, který se hned začal natahovat po tatínkovi.

 

„Ahoj, Ricky,“ Eric ho vzal na ruku a chlapeček ho poplácal po vousech. „To mám za to, že jsem dneska přišel tak pozdě, viď? Byli jsme s Dannym v ZOO, víš? Ukážu ti obrázky,“ natáhl ruku k Dannymu a vedl ho na verandu.

 

„Dodělám zatím večeři,“ Lena se chvíli dívala, jak si Eric posadil Rickyho na klín, Dannyho si přitáhl k sobě, vytáhl mobil a začali si prohlížet obrázky. Smáli se, když mu do toho Ricky sahal. Mohla by je pozorovat pořád, ty tři nejdůležitější mužské v jejím životě.

 

*

 

Lena už byla v posteli, když k ní Eric vklouzl. Přitáhl ji k sobě a ona se k němu přitulila.

 

„Jsi v pohodě?“ pohladil ji po vlasech. „Víš, měl jsem strach, když jsem uviděl Klause v našem domě.“

 

„Jsem. Ale věř mi, že jsem utrpěla šok, když jsem ho našla stát za dveřma,“ udělala pauzu. „Ale něco mi říkalo, že nepřišel škodit, tak jsem ho nakonec pustila dovnitř. Choval se jinak, teda vlastně normálně,“ zasmála se tiše. „Ne tak, jak jsem byla zvyklá.“

 

„Zvláštní. Myslíš, že se změnil? Co říkal, pokud to není tajemství.“

 

„Vypadalo to tak. Nejevil násilnické sklony a než odešel, tak mě pohladil po vlasech. Asi si chtěl opravdu jen promluvit. Říkal, že ho dcera nepoznává a že si uvědomil, o co všechno se připravil, když nám tenkrát předával Dannyho. Dokonce se mi omluvil,“ nadechla se. „Víš, nemůžu se zbavit pocitu, že ho změnilo těch pár dní, co strávil s Dannym.“

 

„Možná máš pravdu. To ho mohlo poznamenat. Danny mu určitě dával najevo, že ho nemá rád. A Klaus si při tom nejspíš uvědomil, že ho vlastní syn nenávidí. To musí být dost nepříjemnej pocit. Navíc si to zavinil sám,“ povzdechl si. „Víš, že mi ho je určitým způsobem líto? Já vím, že ti ublížil...“

 

„Já ti rozumím,“ přikývla. „On teď teprve vidí, co způsobil a že už to nikdy nevrátí zpátky. Řekla jsem mu, že jsem šťastná, že mám tebe, že máme rodinu. On se vrátil ke své a cítí, že to není ono. Doufám, že dokáže být taky šťastnej.“

 

„Záleží to jen na něm.“

 

„To jsem mu taky řekla,“ zvedla hlavu a podívala se mu do očí. „A dost už o Klausovi,“ políbila ho na bradu a pohladila jeho hruď.

 

„Zase máš pravdu,“ usmál se, překulil ji na záda a začal ji líbat.

 

„Mmmmmm,“ zavrněla mu v náručí a vjela mu rukama do vlasů. Jeho ruce jí klouzaly po celém těle a ona se rozechvěla jako pokaždé, když se jí dotkl. Tohle mi nikdy nezevšední. Cítila ho všude, jeho zrychlený dech, jeho vlasy ji šimraly ve tváři. Vzpínala se mu vstříc a pevně svírala jeho paže, jak byla opilá vzrušením. Milovala ty chvíle, kdy byl tak blízko, tak její, že mohla cítit vůni jeho kůže, měla pocit, že její srdce exploduje, že už se tam nemůže vejít víc lásky. Vykřikla, když ji zaplavila mohutná vlna vzrušení a zahlcená emocemi cítila, jak jí slzy tečou z koutků očí.

 

Zabořil jí obličej do vlasů. Ovinula mu paže kolem krku, držela ho a nejradši by ho už nikdy nepustila. Srdce jí tlouklo jako splašené. Když zvedl hlavu a zadíval se na ni, uvědomila si, že vzlyká. Políbil ji. Viděla mu na očích, jak přemýšlí, jestli je všechno v pořádku.

 

„Tolik tě miluju,“ zašeptala, usmála se v slzách a pohladila ho po tváři. „Ne, ještě chvíli,“ přitáhla ho k sobě, když se chtěl překulit vedle ní.

 

Opětoval její úsměv, opřel se o lokty a vzal jí hlavu do dlaní. „Děkuju,“ zadíval se jí do očí a ona se nezeptala za co. Věděla to a cítila to stejně. Nikdy jí nikdo nedal víc lásky, trpělivosti a pochopení, než tento muž, kterého měla tu čest nazývat svým manželem a kterého nenáviděla, když ho poprvé spatřila. A přesto ho v tuto chvíli milovala víc, než by dokázala popsat. Byla tak šťastná a odmítala si připustit třeba jen pouhou myšlenku, že by ta loď, na které spolu vypluli do života, mohla někdy ztroskotat.