Dora 1

Anotace: O nevšedních vztazích s tajemstvím a sexuální touhou.

DORA
„To je zase den!" Funím s plnými nákupními taškami v předsíni. Skopnutím sundávám lodičky na tak jehlových podpatcích, že se vlastně divím, že se jimi nezabodávám do podlahy. Nohy mě po celém dni pálí jako čert. Prsty namačkané k sobě v křeči.

„Super, ještě budu mít znetvořené nohy. Fuj!"

Rukama si prsty lehce mnu, nebude to tak hrozné. Vezmu tašky a jdu do kuchyně. Stačí mi jeden pohled abych zjistila, že Tom si snědl snídani a vypadl. Na stole je jen kus papíru.

Lásko, tak zase někdy, pa pusu Tomy.

Fajn, tak někdy. Blbečku. To snad není možné, kdyby po sobě aspoň uklidil. Takže nákup, který vleču po schodech až do pátého patra je mi k ničemu. Tom je pryč, už zase.

Tomáš není můj manžel, nebo partner. Je to jen příležitostný přítel, prostě jsme spolu, když chceme. Ne tak docela, samozřejmě, protože já bych rozhodně chtěla častěji než on. Ale co. Aspoň je občas tady a já nejsem tak osamělá jako některé moje kamarádky. I když už mě to někdy pěkně vytáčí, že vlastně nevím, kdy přesně se objeví a kdy zmizí, patří do mého života. Můj život bez něj by vlastně jinak nestál za nic. Svobodná třicítka, s hypotékou na byt 2+1 v moderním bytovém domě s vlastním sklepem a dokonce s garáží, ale s nudnou prací a stejně nudnými kamarádkami, které navíc nemají ani to, co mám já. Jsem na tom v porovnání s nimi vlastně dobře.

Tašky nechám taškami, kuřecí se mi tam jednoznačně do hodiny rozmrazí a já ho pak vyhodím, zmrzlina se rozteče a báječné prosseco zteplá. No a co. Stejně nemám s kým to jíst a pít. Vařit a chystat jen pro sebe to se mi nechce.

Přejdu do ložnice a svlékám si úhledný kostým. Místo něj natahuji legíny a Tomovo tričko. Další večer o samotě. Ach jo. Kde se stala chyba, že zrovna já jsem dopadla takhle? Sama, opuštěná, zoufalá a nudná. Hlavně nudná. Vždyť já už neznám žádnou zábavu, nic mě nebaví a netěší. Už ani nejezdím na výlety do hor. Samotné se mi nechce, kdybych měla kamarádku, která by se mnou jezdila, ale ani to nemám. A tak jsem si domů pořídila aspoň rotoped, protože bez pohybu bych to nevydržela. Usedám na něj, zapnu milované Gilmorky a šlapu a šlapu.

CRRRRRRR to je příšerný zvuk! Jdu do předsíně k domácímu telefonu, Bůh žehnej tomu, kdo vymyslel mít u zvonků rovnou kameru. Hana, kdo taky jiný? Neochotně zmáčknu tlačítko a pouštím ji dovnitř.

Rychle si převléknu lehce zpocené triko a vezmu si jedno ze svých, abych Haně nenahrála v posmívání se, že když si Tom se mnou užije, zůstane mi jen to pitomé tričko.

CRRRRR rovnou za dveřmi a k tomu buch buch.

„No jo, už jdu!" volám a běžím do předsíně.

„Doro, to vám zase nefunguje výtah? To je zlo!" Hana celá červená v perfektně nalíčené tváři funí hůř než já, když jsem vyšla 5 pater v devíti centimetrových podpatcích a tak s deseti kilovými taškami. Jo holka to má z těch cigaret. To já cigarety vyloženě nesnáším, natahuje mě jen je z někoho cítit kouř. Nahlas neříkám nic, jen nechám dveře dokořán a jdu do kuchyně. Hana je mi téměř v patách.

„Jsi sama?" Nakukuje do pootevřené koupelny a do ložnice.

„Jo sama, " říkám už lehce naštvaným tónem, protože vím, co mě čeká.

„Já to říkám furt, chlapi jsou dobytci jeden vedle druhýho. Nestojíme jim za to, aby s námi byli, stačí si jim zašukat a jdou dál. Za další blbkou, která je uvítá s otevřenou náručí a hlavně volnou postelí." Na tohle nemám slov, možná má Hana pravdu. Co já vím? Vím jen, že poslední dva roky takhle přežívám a opravdu za tu dobu jsem nenašla kluka, který by tohle nedělal. Jako by všichni měli plán hry. Škatulata hejbejte se. Oni dostali manuál, ale nám jej zapomněli dát. A tak pořád čekáme a čekáme, kdy přijde řada na nás.

Z myšlenek mě vytrhne Hanino. „Ehmmm."

„Co je?" Ptám se.

„No vidím, žes nakupovala a tipla bych si, že určitě ne pro mě. Tak, kde ho máš?" Chce vědět.

„Co já vím? Prostě odešel asi hned ráno, však víš, že musím do práce brzo, abych tam byla dřív než šéfová, která má na mě pifku od toho šíleného mejdanu uprostřed týdne. Nemůžu si dovolit udělat nějakou blbost ještě v práci. Kdyby mě vyhodili, jsem nahraná, byla bych bez bydlení a zadlužená do konce života..." Hana se na mě dívá s takovou tou lítostí v očích, kterou naprosto nesnáším.

Známe se už snad 15 let a má mě natolik přečtenou, že i když jí nepovím, jak moc mě štve, že Tom jen tak odešel, tak ona to ví.

„Jasně kočko, já nic neříkám, je to prostě parchant. Další v řadě. Měla bys s ním definitivně přestat šukat. Jinak se ti tady takhle bude zjevovat a mizet kdoví jak dlouho." Vím, že má pravdu, ale copak já můžu? Bože, Tom je prostě můj typ. Je vysoký, blond, modré oči, široké ramena, nádherné ruce a ten úsměv. A taky je chytrý a vtipný a vůbec je to ten typ chlapa, kterého bych si uměla představit jako manžela. Jenže zamilovanost prvních měsíců je dávno pryč a zůstala jen přitažlivost a taková ta pohoda, kdy už se známe a víme, co má ten druhý rád. Ale to Haně říct nemůžu. To bych to od ní schytala ještě víc. Raději měním téma.

„Haničko, sluníčko, jak ti dopadl pohovor? Myslela jsem na tebe celý den a tys ani nenapsala." Hana se jen ironicky usmívá, je jí jasné, že jsem si na její pracovní pohovor vzpomněla až teď a to jen proto, abych odklonila pozornost od svého milostného života.
„I ty brepto, jak sem asi tak mohla dopadnout?" Vytahuje láhev bohemky.

„Nejlepší!!!" Zvedá láhev nad hlavu.

„Tak to je super! Gratuluji!" Objímám kamarádku a mám z ní upřímnou radost, vím jak se nadřela a jak moc to místo chtěla.
Z tašky doluji prosseco a vytahuji skleničky. „Tak to dneska oslavíme." Otevírám láhev a nalévám nám.

„To si piš, ale je pátek, zlato, takže začneme u tebe, ale pak rozhodně musíme mezi lidi. Chce to nové maso." Mrká na mě a já se začínám smát. No vlastně proč ne. Nikde jsem nebyla ani nepamatuji.

Klub je natřískaný, hudba hodně hlasitá a smích holek u baru ohlušující. Sedneme si na barové židle a objednáváme si drink. Klasika - vodka a tonik. Ani nevím, jak tohle pití u nás vzniklo, ale nepijeme nic jiného, snad jen ještě víno, ale to se nedá pít celý večer. Sedím čelem k parketu a pozoruji tančící dav. Na první pohled mě nikdo nezaujal.

Jen pár týpků, kteří krouží kolem houfu samotných holek v moc krátkých sukních a hodně vysokých podpatcích.

Hana se ke mně naklání „Doro, jdeme si taky zatancovat, tu písničku miluju" kopne pití do sebe a už mi podává ruku.

Neochotně jdu s ní. Zatím nemám moc hladinku na to, abych někde veřejně tancovala. Po měsících vysedávání doma se stydím mezi tolika lidmi. Proto zavírám oči a a rozhoupu boky. Po chvíli cítím, že se na mě zezadu někdo lepí.
Prudce se otočím a s naštvaným obličejem dotyčného sjedu pohledem „Hele dej si odchod!" S pokrčením ramen klučina odtancuje.

Na to mi už Hana řve do ucha, „ses zbláznila! Takový hezký a ten zadek!" No, něco na tom bude, chlapec se o sebe rozhodně stará, ale nesnáším takové ty hošíky, co si myslí, že mě hned můžou obsahávat.

Pokrčím rameny a jdu si sednout zpátky na bar. Objednám si další pití a vytáhnu telefon. Vlastně ani nevím, co bych tam měla hledat. Jestli mi Tom nenapsal? To těžko. Ten se jen tak neozve.

Po mé levici se na mě někdo lehce natlačí. „Pardon, slečno, jen chci objednat a není tu ani trošku místa". Omluvně nakrabatí obočí. Hmmm, tak tenhle chlápek vypadá rozhodně dobře. A jeho hluboký hlas je tak sexy.

Nenápadně ho sjedu pohledem. Tmavé vlasy, trošku delší na můj vkus, ale pěkný moderní střih, který mu sedne k tvaru obličeje, ten je hranatý a mužný, tmavé strniště a nebesky modré oči. Bože, musím se rychle nadechnout a napít se.

Ty jeho ruce, dlouhé a štíhlé prsty, decentní prsten a hodně draze vypadající hodinky. Všimnu si, že má bílé tričko a na něm sako, které taky nevypadá jako konfekce někde z obchoďáku. Rychle mrknu na boty. Páni, tak tenhle chlapík má rozhodně vkus a peníze.

Najednou se narovná a mně dojde, že je taky hodně vysoký, má široké ramena a atletickou postavu s dlouhýma nohama. Rychle do sebe kopnu dalšího panáka a otočím hlavu na druhou stranu. Takhle blbě civět na cizího chlapa! Chlápek se dotkne mého nahého ramene. A mnou projede něco jako elektrický proud.

„Díky, za prostor. Hezký večer, slečno." Jemně se na mě usměje.

Už jsem asi lehce navátá. Otočím se k němu a snažím se nahodit svůj nejvřelejší úsměv. „Za málo, přijďte klidně zas." Culím se jak puberťačka. Hezoun na mě mrkne a odchází.

Sleduji ho zezadu, jak jde ke stolu, kde sedí snad ta nejhezčí holka jakou jsem kdy viděla. Tmavé husté dlouhé vlasy, nepřehlédnutelné velké tmavé oči a dokonalá postava s velkými prsy. Přitom není nijak moc nalíčená, je od přírody krásná. Jak jinak. Co taky čekat, že tenhle sexy chlápek přijde do klubu sám? Jsem pako, ale srdce mi stále buší jako o závod a musím na něj pořád koukat.

„Doro, sakra, co furt sedíš na baru? Se chceš úplně vypnout nebo co? Pojď tancovat, vždyť hrajou úplně super." Hanka stojí za mnou a řve mi do ucha, ale má pravdu, přece nezůstanu celý večer sedět na baru a slintat nad neznámým a navíc zadaným chlapem.

„Ok, hned přijdu, jen si dám kolu." Uklidňuji ji mávnutím ruky.

Hana odtancuje zpět na parket. Já si objednám nealko, upiji půlku a vstávám, při tom si všimnu, že jsem na baru nechala peněženku a jak se pro ni nakloním, vystrčím nohu dozadu a za mnou se ozve.

„ Au a sakra!"

Rychle nohu položím a otáčím se. Stojí tam kráska od sexy chlapíka a mne si stehno. Zřejmě jsem jí podpatkem nabrala.

„Ježíši promiň, moc se omlouvám. Není ti nic?" Zděšeně se jí omlouvám.

„Docela to bolí," mne si nohu, ale to už je u ní její doprovod.

„Leono jsi v pořádku?" Ptá se jí starostlivě a naklání se k její noze.

„Ne nejsem, Maxime. Jdu domů, ty si tu klidně zůstaň, tady se slečnou." podívá se na mě, „stejně na ni pořád civíš. Čau." Prudce se otočí a překvapivě rychle odchází.

Maxim se na mě zahledí. „Omlouvám se za ni, je podrážděná, nemáme zrovna dobré období." Omluvně pokrčí rameny.

„V pohodě, omlouvat bych se měla já, vždyť to byla moje chyba." Říkám a přitom se docela ztrácím v jeho pomněnkových očích. Sakra, kdo se jen může jmenovat Maxim? Takové jméno, jak z nějakého filmu.

„Tak ještě jednou hezký večer." Pronese a odchází.

Zůstávám na místě a zírám za ním. Tak a je to. Už ho nikdy neuvidím, ale je mi jasné, že ve svých snech s ním strávím několik žhavých nocí. To já totiž umím. Když se mi někdo takhle zalíbí, dovedu si ho hezky přenést do svých snů a představ. Tím pak žiju klidně i pár měsíců. To je nedostatek sexu a opravdového vztahu.

No jo, vzdychnu a jdu za Hanou. Ta už je v obležení dvou kluků, oba jsou snědší a vysocí a Hana je na vrcholu blaha. S jedním se začíná líbat a mně rázem dojde, že jsem tu navíc. A tak odcházím. Jdu ještě na toaletu, tam ještě jednou zkontroluji mobil, který spí zaslouženým spánkem, otřu si rozmazanou řasenku a jdu ven s telefonem v ruce, hledám číslo na taxíka.

Stoupám po schodech a nedívám se kolem sebe, až do někoho vrazím. „Omlouvám se." Vyhrknu a uhnu na bok.

„V pořádku, vidím, že máme na sebe štěstí."

Vzhlédnu a přede mnou se tyčí kdo jiný než Maxim. Pravda, jméno k němu sedí, je opravdu necelé dva metry vysoký, a jak stojí už na chodníku a já o schod níž než on je prostě maxi.

„Zase vy?" Říkám nevěřícně, „přítelkyně odešla?"

„Jo, jenže teď už zřejmě ex přítelkyně. Já jsem Maxim." Natahuje ke mně svou dokonalou ruku, kterou přijmu trošku vlažně, protože se celá třesu z toho vzájemného doteku.

„Já jsem Dora."

Sklání se ke mně a já s hrůzou zjišťuji, že se mě chystá políbit. Mám dojem, že mám kolena z rosolu, krásně voní a je Bože, je tak sexy, že zapomínám dýchat a bojím se, že omdlím. Tohle se mi nestalo už fakt dlouho. Jsem určitě rudá jak rak.

Maxim se rty lehounce dotkne mé tváře. „Těšilo mě," vyhrknu a rychle mávnu na taxíka, který zrovna přistavuje u chodníku. Sedám do něj a odjíždím. Jsem tak rozhozená jako už dlouho ne. Takový chlap a já zdrhnu jako malá. Nejradši bych tloukla hlavou o okno.