Hra bez konce

Anotace: 4.díl

„Hay Michael, come on!
Hlas Davida mě vytrhne z minulosti.
„Hay David!“
„Ty jsi nahluchlý? Křičím na Tebe už od autobusu, člověče. Hoří Ti dneska u prdele, že nepočkáš ani na starého přítele.“
Hubuje mě s úsměvem na tváři, a přitom by měl být naštvaný, ale on není.
David je fajn kluk a kamarád, který mi ukázal, jak to tady chodí. Je o rok starší než já a Anglie je jeho rodným městem. Jsem jeho dlužníkem v mnoha věcech.
„Tak budeme tu stát, nebo půjdeme? Musíme si pospíšit, ať nepřijdeme pozdě.“
„Promiň“, vykoktám ze sebe.
„Neomlouvej se! O čem dnes budeš přednášet?“
Nevnímám jeho slova. Pořád vidím ty oči …
No tak Michaeli posloucháš mě? Probuď se, co je to s tebou?
Strčí do mě loktem.
„Nic promiň. Přemýšlím o dnešní přednášce … o tématu.“
„ Aha a o čem tedy bude?“
„O úzkosti“ Vyletí ze mě ani nevím jak.
„Tak to ti teda půjde. Nechceš …“
Uhádl! Nechci! Nechci mu říct, co se stalo, co cítím.
Svou otázku ani nedokončil, a to pro jediný pohled … pohled na mě. Vidí, že si nechci povídat, že vlastně nechci nic. Dál jdeme mlčky … Jeho úsměv je pryč.

„Tak hodně štěstí Michaeli, potom na Tebe počkám před univerzitou a zajdeme si na oběd dobře?“
„Promiň, ale já už něco mám.“
Už zase lžu. Ale proč? Proč nedokážu říct, že chci být sám se sebou?
„Jak myslíš. Měj se.“ Otevře dveře od své přednáškové síně a zmizí za nimi. Chvíli se dívám jeho směrem …
Je mi to líto kamaráde.

Vstupuji do úplně přeplněné auly. Studenti zabráni do hovoru si ani nevšimli, že je tiše sleduji. Možná chci, být neviděn, stát a sledovat ty, kteří jsou plni života. Projíždím si řady, jako bych někoho hledal. Ale koho? Někteří si všimli už mé přítomnosti a utichli. Sledují mě. Asi bych měl promluvit, uvítat je. Ale já nemůžu, něco mi svírá hrdlo. Musím se soustředit, myšlenky posílám … někam pryč.

„Dámy a pánové, vítám Vás na další přednášce z psychologie. Dnes si probereme úzkost. Každý z nás ji asi někdy pocítil. My si dnes vysvětlím proč vzniká, jak probíhá a povíme si něco i jejich následcích. …

Hodina a půl utekla jako voda, alespoň pro mě. Dnešní přednáška se vydařila. Jsem vždycky rád, když vidím, že studenty téma zaujme.