Hra bez konce

Anotace: 10. díl

Vůně čaje se rozlije po celém bytě. Nesu si jej do obýváku. Stůl už je prázdný. Zmizela i láhev, která zůstala ležet na koberci. Posadím se na pohovku a ovladačem pustím své oblíbené cd. Opíjím své smysly vůní zeleného čaje. Už konečně vím, co musím udělat. Už to vím. Každý další doušek sebou přináší uvolnění, které jsem potřeboval. Sám se divím, jak jsem dnes poměrně vyrovnaný a klidný.
Nehledám Tě v hrnku čaje … ve vůni, která je tu všudypřítomná … nejsi tady, a mě to vyhovuje! Ale jen pro tuto chvíli. Chci Tě mít opět blízko … být s Tebou … napořád.

Letmé zaklepání mě vyruší z rozjímání. Otráveně vstávám. Prázdný hrnek pokládám do dřezu plného nádobí. Jsem prase …
Chodba … a dveře … odmykám.
„Ahoj, máš dnes něco v plánu?“ Za dveřmi stojí opět vysmátý David.
Chvíli se divím jeho otázce. Proč se mě ptá, jestli mám dnes něco v plánu, když zachvíli vyrážíme na katedru! A nebo ne? Co je vůbec dneska za den!? Snažím si rychle vzpomenout, ale nějak to nejde.
„Prosím?“ Vypadne nechápavě ze mě.
„Už zase spíš“, říká mi pobaveně. Nedá mi prostor vůbec něco říct a chrlí dál.
„Vždyť je krásné sobotní ráno“, vysvětluje. „Myslel jsem, že vyrazíme k jezeru. Bereš?“
Nechce se mi. Nejraději bych tady zůstal. David asi vycítil mé váhání a dodává: „Půjčíme si loďky, vyjedeme na jezero. Víš, jak nám bude fajn?“
Zní to lákavě … přesvědčil mě!
„Tak dobře, zase jsi mě ukecal!“
Má odpověď ho potěší, a mě vlastně taky.
„Pojď dál, ale moc se nerozhlížej.“
Rozesměje se. Nabídnu mu čaj a mizím v ložnici. Vybrat něco na sebe, to bude problém. Vše je špinavé. Mám takový pocit, že jsem posledních pár dnů … možná i týdnů, kdo ví … nežil! Nejspíš jsem se utápěl v lítosti a výčitkách, které stejně nic nevyřeší, ale právě naopak … Je dobře, že si to uvědomuji. Z hromady prádla vybírám košili, která vypadá docela čistě. Mezi tím pořád přemýšlím, který je den. Nejsem si vůbec jistý, jak dlouho jsem mohl spát. Jestli to bylo včera, kdy jsem byl u Davida, nebo předevčírem. Ale myslím, že to bylo včera, a to znamená, že včera musel být pátek, a dnes máme sobotu, zítra neděli … dny volna. Sedám si na postel, abych si nazul poslední čisté ponožky. Ještě někde vylovím svetr a můžeme jít.