Isabela 2. kapitola

Anotace: tak tady je další kapitolka doufám, že to někdo čte. no nic tak jsem zase něco napsala tak hezký počteníčko :-) Isabela odjíždí zpět na chatu a atmosféra doma trochu houstne.

Isabela jen nevěřícně četla doklad o tom, že Devn je opravdu její teta a, že ode dneška je jejím poručníkem.
„Isabelo zítra s náma pojedeš do města k právníkovy, abys věděla co a jak se teď bude dít.“
„ Já nikam nepojedu,“ protestovala Isabela.
„ Isabelo pokud si to dočteš do konce až na stranu 12 tak tam je napsáno, že pokud nebudeš zvladatelná jako doposud tak budeš umístěna do nápravného zařízení pro mladistvé tuhle podmínku máš na půl roku kvůli těm excesům co jsi prováděla ve škole. Právě kvůli tomu mi taky volaly abych tě našel a přivedl k právníkovy jinak máš nástup ihned tak si to přeber a rozhodni se jak chceš.“
Isabela rychle nalistovala stranu 12 a tam to pravdu bylo.
„ Sakra. Kam jedem teď?“
„Na chatu domů jed nemůžeme ráno tam přijedou stěhováci, aby odvezli tvoje a Johnovy věci ke mně domů.“
„ A co moje škola,“ zeptala se Julie.
„Myslím, že problém se školou si vyřešila sama když si nějak zfalšovala můj podpis i telefonát semnou abys mohla odejít. Nemysli si, že všechno nevíme.“
Když dojely na chatu odešel John připravit Julii pokoj a Devn ji zatím uvařila kafe a udělala něco k jídlu. Isabele se do toho moc nechtělo, ale Devn se jen otočila, že by zavolala Johna a Isabela ať chtěla nebo ne musela kafe vypít a alespoň něco sníst. Isabela si pro sebe řekla.
„Sice je to lepší než když vařil John nebo ve škole, ale stejně vám zdrhnu už toho mám plný zuby.“
„Tak co snědla něco,“ ptal se John, který se právě vrátil do kuchyně.
„Málo, ale přece jenom alespoň trochu.“
„Isabelo a teď mazej do pokoje a spát!“
„ Nejsem malý dítě tak semnou tak nemluv,“ odsekla Isabela a odešla nahoru do pokoje kde se zamkla.
John akorát zavolal. „Máme náhradní klíč a přijdeme si tě zkontrolovat tak nemá cenu se zamykat!“
Isabela jen provokativně pustila muziku na plný pecky. John už na ni chtěl vlítnout, ale Devn ho zastavila.
„Nech ji jen nás provokuje ona to nejpozději za hodinu vypne nebo tam dojdeme my.“
„ Jak to můžeš vědět??“
„ Vzhledem kolik toho vypila a jak dlouho už střízlivý předpokládám, že ji bude bolet pořadně hlava a po tom kafi ji taky nebude nejlíp, ale alespoň rychle vystřízliví.“
A opravdu Isabela do hodiny muziku ztlumila a když ji šli zkontrolovat už spala.
„Jo takhle vypadá jako andílek, ale až se ráno probere bude to sám satan,“ poznamenal John při pohledu na spící Isabelu.
„ Neboj nebude bude jen protivná, ale ona ji návštěva právníka už zklidní o to se nemusíš bát vždyť si vyděl jak měla nahnáno když jme jeli do té léčebny.“
„ Takže myslíš, že už si dá pokoj?“
„ Jo na chvilku jo, ale musíme počítat s tím, že se pokusí utéct protože drogy ji budou chybět a tělo je bude chtít. Budeme ji muset hlídat jako oko v hlavě, ale teď už jdeme spát ať jsme na zítřek připravení.“
John usnul jako zabitej, ale Devn to nedalo a šla kolem jedné hodiny Isabelu zkontrolovat. Isabela nebyla ve své posteli ani v pokoji Devn se začala obávat nejhoršího a to, že utekla ale našla ji jak spí v otcově pracovně. Asi neměla moc pěkné sny, protože se neuvěřitelně chrula až spadla ze židle a probudila se.
„Ahoj Isabelo nebylo by lepší jít si lehnou do pokoje?“
„ To je snad moje věc kde spím.“
Jenže pak si Devn všimla otcova baru, který byl otevřený.
„Isabelo ty si něco pila?“
„Isabela nic nepila ale chtěla Devn alespoň vyprovokovat a tak řekla. „No a co kdyby jo co mi asi tak můžeš udělat tetinko!!!!!“
„Isabelo víš provokovat mě nemá cenu já jsme se tě jen zeptala buď si jistá, že jsem si tu všechno prošla a přesně vím kolik alkoholu tady bylo a taky vím, že kdyby si něco pila tak by si věděla, že to je čaj a voda a ne alkohol.“
Isabela naschvál rozdělala jednu láhev a napila se. Polkla a ač chtěla nebo ne musela uznat, že je to opravdu čaj. Zjistila, že proti sobě má silného soupeře se kterým to nebude jednoduchý souboj jako s Johnem který ji více ustupoval, aby od ní měl pokoj na učení. Julie jen naštvaně odešla do pokoje. Devn šla za ní.
„No tak ber to jako srandu přece si nemyslíš, že když jsme tě našli opilou a zfetovanou tak tě nechám jen tak chodit po domě kde je bar s alkoholem.“
Isabela si lehla a odvrátila hlavu k oknu a dál Devn ignorovala. Devn tedy odešla a nechala Isabelu ať se před zítřkem alespoň trochu vyspí. Když Isabela druhý den vstala nebylo ji zrovna nejlíp a představa, že musí jít k právníkovy ji taky moc nepřidala. Mezitím než Isabela sešla dolů Devn udělala snídani. John zatím obvolal stěhováky, aby zjistil jak pokročili a snažil se stěhování uspěchat. Moc dobře věděl, že Isabelin útěk je jen otázka času.
Isabele se moc jíst nechtělo natož si povídat o tom co se stalo včera. Nejradši by byla někde jinde a už vůbec se ji nechtělo poslouchat nějakou ženskou, která si myslí, že ji může kecat do života. Po snídani vyrazili za právníkem Isabele se moc nechtělo, ale musela. Celou cestu mlčela. Po příjezdu k budově kde měl kancelář rodinný právník. Odvedl John Isabelu do kanceláře tam ji rázně usadil do křesla a sám se posadil vedle. V zápětí dorazila také Devn která do teď parkovala auto. Usadila se do křesla.
„ Tak jsem rád, že jste tu všichni,“ začal právník.
Takže přejdeme k věci. Isabelo pro tebe tu mám pár dokumentů na podpis jedním z nich je i to, že jsi byla seznámena s podmínkou kterou máš. Podmínka obsahuje : pití alkoholu, drogy, absence ve škole nic z toho co jsem jmenoval tě nesmí ani napadnou. Pokud ano stát přistoupí k tvému umístění do nápravného zařízení a to důvodu tvého chování v uplynulém půl roce. Jakož i nedávnými zatčeními za jízdu v opilosti, pití alkoholu.. Však ty víš.“
Isabela jen souhlasně kývala nezbývalo ji také nic jiného byla v pasti. To co ji řekl právník ji moc nepotěšilo. Neměla na vybranou buď nápravné zařízení pro nezletilé nebo teta. Julii bylo jasný, že od tety má šanci utéct ale z ústavu ani náhodou. Proto podepsala veškeré dokumenty o osvojení její tetou. Ne, že by k tomu potřebovali Isabelin souhlas, ale v téhle situaci to bylo to nejlepší co je mohlo napadnou Isabela si tak alespoň uvědomí v jakém je průšvihu tentokrát.
„ Tak všechno je podepsané můžeme vyrazit,“ zavelela Devn.
„ Kam pojedeme?“
„ Zpátky na chatu.“
Isabela se zarazila. „ Já tam nechci prosím já… já tam nemůžu bejt.“
Jenže Isabelino protestování se minulo účinkem stejně jeli na chatu. John po příjezdu řekl: „Isabelo jdi do pokoje a přemejšlej nad tím co jsi provedla.“
Isabela naštvaně odešla.
Pak řekl: „Devn není asi nejlepší, že jsme tady Isabela se tu necítí nejlíp.“
„ Já to chápu, ale z psychologického hlediska se Isabela musí postavit minulosti a navíc mám také tušení, že Isabela ví něco moc důležitého o smrti vašich rodičů jen nechápu proč to neřekla dřív. Takhle uzavřená bývala i před tou autonehodou?“
„ Ne, dřív bývala veselá, zajímala se o sport dokonce od malinka plavala a ze všeho nejradši jezdila na koni. Jenže po té nehodě se změnila. Názory psychologů se lišili, ale v jednom se shodují s tebou.“
„ A v čem?“
„ Isabela si prý pamatuje všechno z té autonehody jenže z nějakého důvodu se o tom bojí mluvit.“
„ Neboj mi tomu přijdeme na kloub. No necháme toho však já už něco vymyslím. Tak a teď jdu uvařit něco k obědu a ty jsi jdi udělat co potřebuješ určitě máš hodně učení.“
„ Jo dalo by se říct.“
„ Tak já ještě zkontroluji Isabelu.“
„ Ne jdi si udělat co potřebuješ já tam zajdu jen dám vařit těstoviny.“
„ Jak chceš tak zatím.“
John odešel do svého pokoje, aby si dodělal věci do školy. Devn postavila vodu na těstoviny a šla se podívat na Isabelu.
Isabela seděla na okenním parapetu a koukala se ven.
„ Nechceš jít semnou dolů?? Vařím oběd.“
„ Ne!“
„ Jak chceš, ale pokud budeš někdy chtít jít ven měla by si změnit své chování za ten včerejšek máš domácí vězení. Myslím si, že jeden měsíc tak odpovídá.“
„ To nemůžeš,“ začala se Isabela vztekat. „ Já tady nebudu už ani minutu.“
Isabela vyběhla z pokoje a utíkala ke dveřím jenže ty byly zamčené. Tak běžela k zadním dveřím, měla štěstí na ty s Johnem zapomněli. Vyběhla ven a utíkala do lesa, Devn běžela za ní. Venku bylo chladno a pršelo. Isabela na sobě měla jen kalhoty a tričko a slabounkou košili nic víc. Utíkala lesem Devn ji byla v patách její výhodou bylo, že chodí každý den běhat a s tím Isabela nepočítala.
Isabela si už nevěděla rady a když se snažila vzdálit se Devn smekla se jí noha a poranila si kotník. Isabela se sesunula na zem Devn k ní přiběhla.
„Ukaž to já se ti na to podívám.“
„ Ani mě nenapadne.“
„Isabelo pokud mi to dovolíš tak ti můžu pomoct.“
„ Já to zvládnu sama,“ řekla Isabela a pokusila se postavit jenže silná bolest v kotníku ji opět srazila na zem.
„ Isabelo můžeš jít, když tě budu podpírat?“
„ Já nikam nejdu!“
„ Hele mladá dámo dám ti na vybranou buď půjdeš semnou a Johnovy něco namluvíme nebo mu zavolám a on tě tam odnese a nezapomeň, že i on jako poručník může rozhodnout o tom kde budeš a já mu odporovat nebudu.“
Isabela moc dobře věděla, že John už pěkně pění a tohle by byl jen hřebíček do rakve. Tak Isabela došla s pomocí Devn zpátky na chatu. Tam potkali Johna.
„Co se stalo?“
„ Ale nic jen jsme chtěli pro něco dojít ven do auta a Isabela si udělala něco s nohou.“
„ Tak do auta???“
„ No tak neokouněj a doběhni sestře pro suché oblečení já ji zatím odvedu do spodního pokoje ať nemusíme po schodech.“
John odešel Isabele pro věci a Devn ji zatím odvedla do pokoje tam ji pomohla vysvléct mokré šaty a uložila ji zatím do postele, byla pěkně prochladlá.
„ Tak hezky tu lež já se dojdu převléct a hned se podívám na tu nohu.“
John přinesl mezitím Isabele oblečení. Devn ho pak poslala ven, aby se Isabela mohla v klidu převléct. Po tom co se Isabela převlékla se ji Devn podívala na ošklivě oteklí kotník.
„ Budeme muset do nemocnice vypadá to na zlomeninu.“
Isabela nebyla nadšená, ale bolest byla tak velká, že ani neprotestovala. John ji odnesl do auta v nemocnici ji kotník dali do ortézy s tím, že má teď alespoň jeden den ležet a pak nohu moc nezatěžovat. Isabela dostala něco na bolest a když ji John odnesl do auta tam usnula. Celou cestu domů prospala.
Doma ji uložili v Devnině pokoji John tam Isabele přestěhoval postel, aby teď byla pod kontrolou. Pak se šli oba najíst. Devn vzala podnos s jídlem pro Isabelu. Ta se právě probudila a strašně se divila kde to je??
„ Tak co jak ti je co noha??“
„ Dobře co dělám tady proč nejsem ve svým pokoji?“
Isabelo dneska a zítra zůstaneš tady ať tě mám pod kontrolou tady máš něco k jídlu.
„Já nemám hlad.“
„ No tak přece nechceš abychom tě museli do jídla nutit musíš něco sníst.“
Isabela ale dál zarputile odmítala. Devn to nakonec vzdala a jídlo nechala jen na stole a šla dolů zjistit jak jsou na tom se stěhováním. A kupodivu stěhováci si pospíšili už zítra by měli stěhování dokončit takže zítra můžou odjet. Devn to šla říct Johnovy ten by pochopitelně nadšený jen Isabela to nemohla nějak skousnout, ale co s tím mohla dělat .
Když byla pak Isabela v pokoji sama dopajdala se až k telefonu a zavolala Petrovy. S ním se domluvila, že ji dnes kolem třetí hodiny ranní doveze baťoh poslední záchrany což bylo: cigarety, alkohol, marihuana, nějaký tabletky a něco co Petr nazval bonusem za všechny prachy (kokain) pak si vzala berle a šla do svého pokoje pro mobilní telefon. Cestou ji potkal John.
„Co tady děláš nemáš ležet náhodou v posteli?“
„ Hm, já si jdu pro knížku a pro nějaký věci na sebe.“
„ A ví o tom Devn?“
„ Jistě.“
„Tak fajn, ale pak si běž zase lehnout.“
„Hm.“
John šel dolů a Isabela pokračovala dál do svého pokoje věděla, že si musí pospíšit je jen otázka času kdy se John zeptá Devn jak to, že se fláká po domě když má ležet v posteli. Isabela už měla telefon a brala si mp3 přehrávač aby měla co poslouchat. Mezitím se John zeptal Devn.
„Jak to, že Isabela neleží?“
Devn se na něj jen tázavě podívala?
„ Prý si ji dovolila dojít si pro nějaký věci do pokoje.“
„ O tom nic nevím jdeme tam než zase něco provede,“ zavelela Devn.
Devn s Johnem zastihli Isabelu akorát když vycházela z pokoje. Ta se jich tak lekla, že málem spadla na zem kdyby ji John včas nechytil.
„ No Isabelo nemáš náhodou ležet?“
„ Já jsem si jen pro něco šla to už nesmím vůbec nic nebo co?“
„ Pro co sis šla?“
Isabela ukázala na mp3 přehrávač.
„Proč si neřekla někdo z nás by ti pro něj došel.“
„ Nejsem nemohoucí nepotřebuju abych měla někoho porád za zadkem!“
„ Nechceš pomoct dojit do pokoje?“
„ Ne,“ Odpověděla naštvaně. „Proč nemůžu bejt ve svým pokoji nejsem mimino aby mě někdo musel hlídat?“
„ Je to jen dneska zítra brzo ráno odjíždíme.“
„Kam?“
„ Do nového domova?“
Isabele se částečně ulevilo, že už nebude muset bejt na chatě, ale taky se bála toho kde bude muset bydlet. Nikoho tam nebude znát a kde sežene drogy?? Jenže drogy se dají sehnat kdekoli takže furt lepší než bejt tady. Odešla do pokoje tam si sedla na postel a poslouchala mp3 přehrávač a četla si nějakou knížku. Devn ji šla dvakrát za hodinu zkontrolovat.
„No tak jak to vypadá,“ zeptal se John.
„Isabela je v pokoji a čte si a poslouchá muziku. Její věci už mám sbalený teď dojdu zabalit svoje ty už si jdi taky zabalit a pak udělám něco k jídlu.
„A co Isabela jedla?“
„ Ne, ale teď večer bude jíst s náma musí něco sníst.“
„ Jo já vím,“ řekl smutně John.
Odešel si tedy zabalit a Devn šla do svého pokoje. Začala si balit věci a občas mrkla na Isabelu jejich pohledy se občas střetli, ale Isabela okamžitě ucukla. Snažila se poznat nepřítele a Devn se snažila poznat svou neteř.
Něco ji na Isabele nesedělo až moc se snaží odehnat od sebe lidi kolem sebe. Johna, kamarády a teď i ji. Isabela se stýkala jen s pochybnými existencemi. Devn začala pomalu ale jistě skládat kousky skládačky. Musela prožít obrovské trauma které nesouvisí jen s autonehodou. Z nějakého důvodu se snaží odehnat kohokoli kdo se k ní přiblíží. Devn musí proniknout Isabelinou skořápkou, aby ji mohla pomoct a hlavně porozumět.
Když Devn odcházela z pokoje všimla si že Isabela vstává z postele.
„Kampak jdeš?“
„ Tak kam i královna chodí sama.“
„ Ale nikam jinam víš, že nemáš tu nohu zatěžovat!“
„ Nejsem malí dítě tak se ke mně všichni tak nechovejte!“
„Isabelo až se budeš chovat rozumně a ne jako rozmazlenej fracek tak tě možná lidi kolem tebe budou brát vážně.“
„ Je mi fuk co si myslej lidi kolem na ty já peču,“ řekla Julie a odešla do koupelny.
Devn šla vařit večeři a John ji přitom pomáhal. Když měli hotovo šla Devn prostřít a John pro Isabelu. Tu přes protesty, že nemá hlad odnesl do jídelny. Devn a John se pustili do jídla.
„Isabelo ty nebudeš jíst,“ zeptal se John.
„Ne!“
„ Ale ano dokud něco nesníš tak odsud neodejdeš,“ řekla rázně Devn.
Isabela chvíli seděla a koukala na plný talíř. Neměla hlad bylo jí zle žaludek měla sevřený, bolelo ji celé tělo.
Nakonec tedy začala jíst bylo to dobrý a Isabela už měla pořádný hlad. Takže všechno snědla a pak si šla sednou na gauč k televizi než John sklidí a umyje nádobí aby ji odnesl nahoru. Isabela na gauči málem usnula, pro jistotu si než ji John odnesl dolů nařídila telefon aby ji vzbudil. Jenže jak to udělat aby to neslyšela Devn. Nakonec ji napadlo, že kolem třetí půjde po koupelny to nebude nápadný a jako vyzvánění si dá vibraci to nemůže slyšet.
Devn viděla jak se Isabele klíží oči a tak řekla Johnovy: „Koukej Isabela nám tady usíná asi toho dneska na ni bylo moc ta noha a vůbec když tak nádobí se udělá potom jdeme ji uložit. Ty ji odnes do pokoje a já ji přinesu něco na spaní.
John odnesl Isabelu do pokoje a Devn ji dala něco na spaní. Pak Devn počkala v pokoji než se Isabela vysprchuje kdyby náhodou upadla tak aby ji pomohla. Isabela pak jen došla k posteli padla na ni a usnula ani nestačila uklidit mp3 přehrávač a knížku. Devn to uklidila a šla za Johnem dodělat nádobí a poklidit pak si šli taky lehnout brzo ráno se vyráží tak aby byly vyspalí.
Ještě než si lehla zkontrolovala Devn Isabelu.. Ta spala jako mimino takže Devn mohla jít taky spát. Jenže kolem třetí zazvonil Isabele budík teda spíš za vibroval a ona šla do koupelny. Zavolala Petrovy které okno to je a on ji to tam donesl.
„ Kdyby si cokoli potřebovala tak dej vědět jo abych nezapomněl mám tě pozdravovat od Maxe.“ „To je fajn taky ho pozdravuj a vyřiď všem, že se brzo vrátím.“
„ Kam tě vezou?“
„Nevím, ale však mě znáš já vždycky zdrhnu odkudkoli.“
„ Jasan v tom seš přebornice.“
„ Tak zatím čauky .“
„ Ahoj.“
Isabele přišly věci v batohu velice vhod. Už jí začínalo být pořádně zle. Celé tělo měla pokryto studeným potem. Bolel jí každý sval. Žaludek si usmyslel dělat naschvály. Už nejméně hodinu jí bylo na zvracení. Proto okamžitě co odjel Petr vytáhla z batohu jeho obsah a uvažovala nad tím co si vezme. Bílý prášek jí lákal moc dobře věděla co to je a podle toho co slyšela od svých rádoby kamarádíčků by se jí po tom udělala o dost lépe. Marihuanu riskovat nechtěla Devn spala v pokoji a mohla by něco cítit stejně tak hašiš. LSD ji také nyní nezaujalo. Rozhodla se proto pro kokain. Udělala lajnu, srolovala vizitku advokáta. Alespoň k něčemu se jí hodila. A nasála celý obsah nosem.
Před očima se jí roztancovali světla všech barev. Po celém těle se jí rozlil nádherný pocit. Který jí uklidňoval a odnášel pryč od reality. Jen s těží došla zpět do pokoje kde věci pečlivě uschovala do zabalených tašek. Lehla si nechala si zdát krásné barevné sny.