Paměti prohnilého domu I

Anotace: .....

Upozorňuji čtenáře, že se jedná o podobnost čistě náhodnou a poznají li se v ní osoby z mého okolí, je to jejich smůla, ale ne můj úmysl. Vše je jen pouhou fikcí, která se pravdě podobá náhodně.

Motto: Každý má svého tempíra
a jenom na něm záleží
jestli ho nechá škodit
nebo ho vymaže ze světa.

Paměti prohnilého domu

Den co den vchází do domu prohnilého nespočet lidí, kterým je něco slíbeno a jindy odmítnuto. Je to stavba prokletá, neboť moloch jí vybudoval na místě starého židovského hřbitova. Nikdo netuší, že v době denní tam sídlí tempíři, stvoření z jiného světa, která v domě prohnilém vzala na sebe podobu člověka. Člověka poznamenaného znamením Kaina, který prochází světem, štván zlobou a nenávistí k lidem, obtížen vlastním sobectvím.

Jak se tempíři dostali na náš svět

Místa poznamenaná zubem času, který zle ohlodal památná zákoutí, kde spočinuli ti, co světem prošli dobou jim určenou, ta tvoří brány otevřené dokořán a v nich ze zhmotní vše nedobré ve zrůdné tempíry, kteří ihned po vstupu do našeho světa naberou podobu skrčků, a tak vznikne tempír, nebo tempíra v lidské podobě. Je to vyvrženec, který prochází napříč světy, aby sál nenasytně energii, kterou ukradl. Ta skrze ně proudí do tempířího temna, kde sedí obrovský pažravý nadtempír, hltající veškerou sílu všehomíra. Z jeho trusu se líhnou noví a noví tempíři a tempíry, jen proto, aby ihned pronikli branami, které nevědomí nechali pootevřené. Po vstupu do našeho světa si vyhledají svého hostitele a nenápadně se ne něj přisají a nepřestanou, dokud ho nezničí docela.

První setkání s tempírou

Vkročil jsem jednoho letního dne do prohnilého domu. Ač bylo vedro k zalknutí, chlad v hale varovně zaškrábal v obratlích a sevřel srdce. Nic netuše ťukám na dveře místnosti a vcházím. Za stolem vidím sedět vyžilou mrňavou ženskou, něco mezi čtyřicítkou a smrtí. Později se dovídám pravý věk. V té chvíli jsem ještě netušil, že je to tempíra, která svojí třicítku maskuje stářím. Ve fáčové sukni s rozparkem k pasu si dala pravou nohu na židli tak, aby jí bylo vidět až do krku a představila se jako má manažerka S. Tak započal den prvý v domě prohnilém, s pojišťovací tempírou S, o které jsem ještě nevěděl, že tempírou je.