Dvě dítka z bohatého hnízda (3. část)

Dvě dítka z bohatého hnízda (3. část)

Anotace: no comment...ale Vy koukejte komentovat

Gregory pomohl nastoupit babičce do auta a sám si sedl na druhou stranu. Nejeli ani deset minut a zaskřípěli brzdy přímo před domem. Gregory vystoupil jako první a gentlemansky nabídl babičce rámě.
Takhle spolu došli až do sálu, kde Margaretta vyhlížel Juliette. Ta se k ní sama za chvilinku připojila.
„Dobrý večer, Julietto.“ řekl Gregory a naznačil polibek ruky.
„Dobrý večer, Gregory. Dobrý večer, Margarett, drahoušku.“ políbila jí na tváře.
„Kde je Joana?“ ptala se už netrpělivá Margaretta.
„Někde v zimní zahradě. Plesy nemá dvakrát v lásce a už zase se pohádala se svou matkou.“
pohledem naznačila jak je jí chudáka Joany líto.
Zpoza oken se ozvala bouřka.
„Gregory, drahoušku. Mohl by ses podívat po Joaně, jestli není v zahradě. Ráda se prochází i v dešti, tak aby se nenachladila.“ poprosila ho Margaretta a spiklenecky mrkla na Juliettu.
„Ale jistě, babičko. Omluvte mě, dámy.“ usmál se, ale jen z donucení. Doufal že to nebude taková ta „barbie“ jako vždycky. Vešel do zimní zahrady a odtud i na zahradu. Jen zašel za roh okrasného keře, vrazila do něj menší osoba. Jen taktak jí zachytil, aby nespadla.
„Promiňte, spěchala jsem do vnitř.“ Vzhlédla a nestačila se divit.
„Pane Freemane, co vy tu děláte?“ koukala do očí jednomu ze svých pacientů, tedy né pacientů, ale Joana k němu jezdila vyšetřovat jeho koně.
„Doktorko McArturová, netušil jsem, že tu budete. Jsem tu zde na plese se svou babičkou. Měl jsem tu najít vnučku její přítelkyně, Joanu, ale nějak nevím kdo to je.“ konečně ji pustil a oba spěchali do zimní zahrady, kde za sebou rychle zavřeli dveře.
„Pane Freemane, obávám se, že tou Joanou jsem já. A vy musíte být Gregory Freeman, můj partner pro dnešní večer.“ podívala se na něj zpříma.
„To je opravdu neotřelý způsob jak se seznámit.“ usmál se Gregory a nabídl jí rámě. Ta přijala a oba vstoupili do sálu, kde už na ně čekali obě babičky.
„Ah, konečně jste tady.“ usmála se Julietta. „Gregory, ráda bych ti představila svou vnučku Joanu. Joano, to je Gregory“
„Nechci tě nijak zklamat, babičko, ale mi se známe už dlouho. Jsem ošetřující lékařkou jeho koní. “ usmála se na ní.
Všichni si navzájem podali ruce a Margaretta šťouchla loktem do Gregoryho. Ten si vzpoměl, co mu říkala předtím, a otočil se na Joanu.
„Smím prosit?“ uklonil se.
„Jistě.“ řekla s menší nechutí, nesnášela tanec stejně jako ricinový olej.
„Mohla bych vás o něco poprosit?“ řekla polohlasně.
„Ale jistě, co to má být?“ řekl a položil jí jednu ruku kolem pasu.
„Mohl byste nás nasměrovat nějak tak, abychom se mihli kolem mojí matky? Aby mě viděla tančit?“ zeptala se plna očekávání a s velkou nadějí v očích.
„Samozřejmě, je li to vaše jediné přání.“ pak se dali oba do tance. Valčík, který hráli, patřil mezi jeho oblíbené tance, a tak se i přes Joaninu nešikovnost nestala žádná nehoda.
Hned jak tanec skončil, odebrali se opět k oběma dámám k občerstvení.
„Mám ti něco donést?“ optal se Greg babičky.
„Nic, drahoušku. Ale což takhle se postarat o Joanu?“ mrkla na něj.
„Jistě.“ a nasměroval svou pozornost na ní. „Doktorko, dáte si něco?“
„Kávu, prosím, a přestaňte m i říkat doktorko.“
„Jak si přeješ, Joano.“ usmál se a šel pro kávu.

Ani neudělal několik kroků a zvonil mu mobil.
Na displeji blikalo jméno hlavního ošetřovatele z jeho ranče.
„Martine, co se děje?“
„Pane Freemane, Star začala rodit, ale hříbě se neotočilo.“ jeho hlas zněl až téměř zoufale.
„Hned jsem tam.“ sklapl mobil a vrátil se ke stolu.
„Promiňte mi, ale budu nucen vás opustit. Star začala rodit. Musím k ní.“ řekl a byl už na odchodu.
„Gregory, počkejte na mě. Půjdu s vámi.“ řekla, nachvat se rozloučila s babičkou a běžela ze sálu. Rychle vytočila číslo na svojí ordinaci. Mandy jí to ihned zvedla.
„Joano, co se děje?“
„Mandy, vem mojí tašku a přijeď na ranč Gregoryho Freemana. A přivez ni něco na převlečení. Děkuju.“ zavěsila a nastoupila do auta.
Gregory už seděl za volantem a startoval. Rychlostí blesku vyjeli směrem k ranči.
Na místě byli za necelých osm minut. Mandy už na ně čekala.
„Takže, Star je zatím v pořádku, ale vypadá to zle. Oblečení máš u mě v autě a kufr už ve stáji.“ Gregory běžel do stáje a Joana se převléknout. Rychle se svlékla a oblékla si džíny a tričko. Tenisky jí sice trochu tlačili, ale na tom jí nezáleželo.

Bylo jí hned jasné, že bude bojovat o tři životy najednou. Dvojčata byla u koní celkem výjimečná. „Mandy, zapni mi ultrazvuk a hned uvidíme, jak na tom jsme.“
„Gregory bude to těžké rozhodování, ale pokusím se je zachránit všechny. Pokud by ale záleželo na tom, kdo je pro tebe přednější?“
„Zachraň je prosím všechny!“ Byl viditelně dost zoufalý.
„Samozřejmě.“
„Je to tak jak jsem předpokládala, druhé hříbě se neutočilo.“ koukala Joana na monitor.

(Nechtělo se mi vypisovat celý postup, zaprvé by tam bylo moc chyb a nějaký expert by mě možná ukamenoval.)

Po čtyřech hodinách se Joaně konečně povedlo zachránit všechny tři. Gregory měl nevýslovnou radost, když viděl, jak se hříbata staví na nohy. Pyšně se na ně díval a v duchu doufal, že z nich budou výborní chovní hřebci. Joana si prohlížela Grega. Chápala, co to pro něj znamená. Nechala je o samotě, otočila se a vyšla k východu. Jak tak procházela kolem boxů, všimla si jednoho černého hřebce, který byl poměrně tichý, ale jen co se k němu přiblížila, začal se vzpouzet. Takovou reakci od něj nečekala, a proto uskočila dozadu a narazila na protější box.

Gregory jí chtěl poděkovat za záchranu jejich životů. Rozhlédl se. Nikde ji neviděl. Rozběhl se proto ze ven. Uviděl ji, jak se přibližuje k zakázanému boxu. Chtěl ji varovat, ale bylo pozdě, už se přiblížila a uskočila dozadu. Rozběhl se k ní a doufal, že se jí nestalo nic vážného. „Joano, jsi v pořádku?“ přiběhl až k ní a položil ji ruku na rameno.
„Jo, nic to není.“ zvedla se od stěny boxu a třela si naražená záda. „Co je to za koně, vypadá dost nervózní.“ podívala se a tázavě se na Gregoryho podívala.
„To je Thunder. Jedno děvče s ním mělo nehodu, vlítl na ně náklaďák. Dívka to přežila, ale Thunder utrpěl psychický šok a už dva měsíce si s ním nevím rady.“ smutně se zadíval na hřebce, který se procházel po boxu.
„Jestli chceš, můžu to s ním zkusit. Celou studijní práci za poslední semestr jsem věnovala léčení traumatizovaných zvířat.“ podívala se teď už vážně na Gregoryho.
„Dobře, mohla bys zítra? Majitelé se na něj přijedou podívat.“ zahleděl se na box.
„Určitě, je víkend a já nemám pohotovost.“ vzala si mobil a napsala si poznámku.
„Tak zítra.“ rozloučila se s ním a vyšla ven. Tam už na ni čekala Mandy s autem.
Obě nasedly do auta a rozjeli se k městu. Joana ještě zamávala Gregorymu a vytáhla okénko.
Ten tam ještě hodnou chvíli stál, dokud mu zadní světla auta nezmizela z dohledu.
Autor Elesari Zareth Dënean, 27.01.2008
Přečteno 210x
Tipy 13 ... Tip / Supertip
Poslední tipující: Leňula, Tasha101, Alex Foster, Lavinie, Aaadina, Malý šašek, Tezia Raven
ikonka Komentáře (0)

Komentáře
© 2004 - 2019 liter.cz v1.4.5 | Facebook, Twitter