Stíny minulosti I.

Anotace: můj pokus...mám ho i na stránkách ale doufám že tady budete komentovat vic..

Seděla jsem v autobuse a hlavu měla opřenou o okno.Koukala jsem z okna a jen jsem cítila na tváři něco teplého.Překvapeně jsem zamrkala,ale nechala jsem slzu žít jejím krátkým životem.Dřív jsem se slz bála,protože to já musela být vždycky ta silná.Teď tu pro nikoho nejsem.Už nemusím tiše trpět uvnitř a utěšovat ostatní,už nemusím být ta silná.Proč? Proč zrovna já? Proč se rozhodli,že mi vezmou všechno na čem mi záleželo?Uvědomila jsem si že mi v hlavě pořád hraje jedna písnička.

Vzpomínky nestárnou s náma,
Jsou to jediný,co po tobě mám,
Válku mezi našimi světy,teď prohrávám

Teď už znám to vězení,kde se sliby nesplní
A kde teď
musím stát..

Když jsem ji tenkrát psala,jestě jsem vůbec netušila, že se mi za pár týdnů úplně změní život.Nikdy by mě nenapadlo,že budu utíkat.A tohle teď přesně dělám…
„Promiňte slečno,že ruším ale je tu konečná“ žeby na mě někdo mluvil?? „Slečno!No tak slečno!“ Ten hlas začínal být zoufalý.Někdo se mnou začal třást. Konečně jsem se probrala ze vzpomínek. „Teda vy jste nám dala.Už jsme se báli ,že vás neprobudíme!“ drmolil nějaký postarší muž,zjevně ještě vyděšený,co kdybych se neprobrala „Ale Ernie,tohle se přece neříká.Tady slečna se určitě jenom zamyslela.Určitě je zamilovaná a ty tady vyvádíš!“Pustila se do toho pána asi jeho manželka a na mě se chápavě usmála.Pokusila jsem se taky o úsměv,ale vyšel z toho určitě nějaký škleb. V tom autobus prudce zabrzdil. „Konečnááá! Vystupovat!“ zařval řidič. Vystoupila jsem a sebrala všechny zavazadla.Moment,říkal konečná? Zoufale jsem se rozhlížela okolo ale vůbec jsem nevěděla kde jsem..No super ,to ten novej začátek pěkně začíná.No jasně! ještě ty lidi k tomu tady,se snad všichni domluvili že přijdou na nádraží nebo kde to jsem.“No tak ,ty lidi si tě ale vůbec nevšímaj,buď v klidu nadechni se a počítej do deseti.“Uklidňovala sem se ale přesto sem se cítila nejistá a cítila jsem jak začínám panikařit.Musím něco udělat ,vždyť už po mě kouká ochranka nebo co to má být,že tady pořád vyděšeně stojím.Zrovna když jsem zvedla tašky a udělala prvních pár kroků do mě něco narazilo takovou silou až jsem si sedla na zem.“Doprčic to je snad zlej sen fakt!“povzdechnu si.To mám z toho pitomýho zvyku koukat se do země místo na cestu. „Ježiš sorry si celá?“ juj tak to záhadný cosi, co mě srazilo je obyčejnej kluk.Vypadá ,že mu to je líto ale taky že by nejradši zdrhnul co nejdál. Začnu se sbírat,což se mi kupodivu i daří. „Jo sem v pohodě. Někam pospícháš?“Bože fakt sem to řekla? Tak debilní otázka.Ten kluk si nervózně prohrábl vlasy „ No teď už ne. Právě mi ujel bus“ Ukázal někam kde sem jen tušila brzdový světla autobusu,kterej se snažil vymotat z tohohle zmatku „Sakra ,já se ti moc omlouvám ,že ti kvůli mně ujel bus“začnu se omlouvat i když nevim za co,já ho nesrazila. „To je v poho,to já tě srazil“ dyť to říkám ne? Zvednu všechny ty věci ze země a chystám se k odchodu,abych byla co nejdál.Jenže nevím kde jsem a jak se dostanu do centra bo někam kde bych sehnala nějakej byt bo aspoň práci a pak ten byt.Otočila jsem se a málem jsem ho sejmula taškami. „Jee promiň no aspoň to je jedna jedna“ Zasmál se. „Dostalas mě“ No supr „Ehm asi to bude vypadat blbě ale nevíš kde jsem?“ skousla jsme si ret a poškrábala za uchem jak to mám ve zvyku když jsem nervózní.Počkat řekla jsem že jsem z něj nervózní?Okamžitě jsem s tím přestala. Dostal ze mě solidní výtlem až se po něm otáčeli lidi.“Ehm čemu se směješ?“ koukla sem na něj nechápavě . Začal se tlemit ještě víc.Ten kluk mi začíná lízt na nervy.Konečně se začal uklidňovat. „ No já jen,že jedeš někam busem nevíš kde seš a ještě ses tvářila tak komicky.“ „Hej to měl bejt nešťastnej výraz!“ ohradila jsem naštvaně.Hodlila jsem po něj jeden z mých speciálně vražedných pohledů.Zvedl ruce jako když se vzdává. „Ok ale nezabíjej mě prosím!Mám ženu a dvě děti!“Musela sem se mu v duchu smát. „Jsi v Shelfieldu“ „Sakra.Jsem v prčici“ Uklouzlo mi . „Jakto?“ „ Asi jsem zaspala v buse a přejela sem asi hodně zastávek.Nevíš kde se tu dá sehnat bydlení? Nebo práce?“ Koukla sem na něj tentokrát smutně. „Noo možná bych o něčem věděl,no a teď když mi ujel bus tak mám spoustu času.Tak pojď.“Šel kus přede mnou .Hmm fakt díky gentlemane.Čapla jsem tašky a táhla se za ním.Najednou zastavil a já už nestihla zabrzdit a zase jsem si sedla..Ježiš začíná mi lízt na nervy.“No tak sem si uvědomil,že sem se nepředstavil.Já sem Luk.“ Přijala jsem nabízenou ruku a vytáhl mě zpátky na novy „Viky“ Najednou se nahnul a vlepil mi pusu.