Proti Navarům-II-5

Anotace: Část pátá

Do natažené struny narazili první jezdci a ta je srazila na zem. Za nimi další jedoucí Navarové nestačili koně zastavit, načež došlo k tlačenici a dalším pádům. Ve stejný okamžik se na navarské bojovníky snesla první sprška šípů, po niž následovaly v rychlém sledu další. Ve zvířeném prachu se poté vzpínaly koně, z niž se za výkřiků hroutili muži.
Asim přesným střílením šípů z luku zasahoval Navary, a když vypálil poslední šíp, tak vytáhl z pouzdra meč. Zároveň se zadíval na prostranství, na němž zapřažení koně zvedaly stavidlo jezera. A to stále nebylo dostatečně vytaženo.
„Za krále!“ vykřikl a rozeběhl se. Ostatní bojovníci taktéž už vypálili všechny šípy a za bojového pokřiku běželi za ním. Přes ležící koně, mrtvé a raněné bojovníky se snažili proniknout desítky dalších jezdců. Současně na ně ze skal počali obránci shazovat kameny. Někteří bojovníci se opět hroutili z koní a nebo i s nimi na zem. Pak na překvapené navarské vojáky začali skákat ze skal ti, co po nich házeli kameny. A vzápětí se za řinčení zbraní, co se mísilo s křikem, rozpoutal nelítostný boj.
Asím se okamžitě dostal se svými bojovníky do krvavé řeže. Prudkým pohybem pravé ruky, v níž svíral meč sekl navarského bojovníka do břicha. Ten bolestně vykřikl, rozhodil rukama a padl na zem. Pak se na Asima rozjel na koni další Navar. Hrot napřaženého kopí se mu mihl těsně vedle jeho hlavy, načež při uskočení levou rukou rychle vytáhl zpoza opasku nůž a ten mrštil na protivníka. Ostří nože zasáhlo muže do krku a ten se za chroptění bezvládně sesul ze sedla. Přitom upustil kopí, které hned ze země zvedl Asim. Uchopil jej obouručně proti dvojici nepřátelských bojovníků, jenž se na něho vrhli s meči a zároveň se chránili štíty. Kopím obratně i rychle pohyboval a protivníci ho nedokázali nikterak ohrozit. Nerovný souboj s nimi pokračoval dále, když tu náhle Asim zakopl o kámen.
Ztratil rovnováhu a dopadl bokem na zem, přičemž přes napřažené kopí postřehl, jak k němu oba Navarové přiskočili a každý z jedné strany ho chtěl mečem probodnout. V leže však udělal prudký pohyb do strany a nohami podrazil nohy bojovníku po své pravici. Přitom bodl do levé nohy Navara na opačné straně. Zasažený muž bolestně vykřikl, ale přesto se ho pokusil seknout. Čepel meče dopadla na zem těsně vedle Asima, jenž se hbitě odvalil na stranu. Zároveň koncem násady kopí vyrazil meč z ruky navarskému bojovníku, jemuž podrazil nohy. Pak se hbitě postavil a nad horním okrajem štítu, jímž se Navar chránil, ho hrotem kopí zasáhl do krku. Druhý zraněný protivník s řevem k němu skočil s napřaženým mečem. Uskočil pohotově do strany a zabodl mu kopí do boku. Ozval se bolestný výkřik a muž se zhroutil na už mrtvé tělo svého spolubojovníka.
Asim se rychle rozhlédl kolem sebe. Uviděl, že přes obránce proniklo několik jezdců, kteří chtějí zabránit vytažení stavidla. Rychlými přískoky se vzápětí rozeběhl k zapřaženým koňům. Dvojice mužů, která byla u oněch koní pohotově na přibližující se Navary vypálila šípy z luků. První dva jedoucí koně klesly po zásahu šípem a bojovníci z nich spadli. Asim k jednomu doběhl a hned s ním zkřížil meč. Sekl ho do hrudi, přičemž postřehl, jak druhý Navar je zasažen šípem, jenž vystřelil jeden ze dvou bojovníků u zapřažených koní. Poté musel čelit útoku navarského vojáka na koni. Ten svíral v ruce meč, ale Asim ho prudkým máchnutím mečem srazil z koně. Současně uviděl další dva jezdce, jak směřují k zapřaženým koním a těm se snažil překřížit cestu Artiel. Oba se proti jeho příteli rozjeli a vzápětí došlo ke střetu. Zahlédl, jak čepel meče jednoho z Navarů zasáhla Artiela do krku a hlava mu odpadla od trupu. Asim se táhlého výkřiku k oběma jezdcům rozeběhl. Jednoho z nich zasáhl šíp vypálený někým ze dvojice bojovníků, co byly u koní. Druhý se rozjel proti Asimovi, jemuž běžel vstříc dlouhými skoky. Přitom intuitivně pootočil hlavu za sebe a naskytl se mu pohled na dalšího jezdce s napřaženým kopím. Ten se ho chystal bodnout, ale on v posledním okamžiku při shýbnutí uchopil navarského bojovníka za tu ruku, v niž držel kopí. Stáhl ho z koně na zem a vyrval mu zbraň. Tu poté prudce mrštil na Navara, co se k němu přiblížil. Toho kopí zasáhlo do hrudi a on se bezvládně zhroutil z koně na zem. Ten voják, jehož předtím srazil z koně, tasil meč. Ale než s ním stačil zkřížit zbraň, tak ho ze zadu do krku sekl jeden z obránců. Ti mezitím přemohli navarské jezdce a rychle pobili nepřátelské bojovníky, co pronikli na prostranství. Obránců zbyla však už jen hrstka.
Asim vylezl na skalisko, z něhož byl výhled do kraje a v dálce na rozlehlé pláni viděl táhnout mohutné navarské vojsko, které už dorazilo k mostu přes řeku. Zároveň zahlédl na cestě podél řeky vedoucí k jezeru další Navary na koních. O chvíli později konečně zapřažení koně vytáhly stavidlo, načež se prudce z jezera vyvalila voda. Ta smetla navarské jezdce u řeky a nezadržitelně se valila silou povodně dál. Na skaliscích se ozval zanedlouho vítězný pokřik. Armáda Navarů byla vzápětí smetena a krajina zmizela zcela pod hladinou.
„Dokázali jsme to!“ vyhrkl jeden z bojovníků.
„Ano. Získali jsem čas. Ale ostatní navarská vojska táhnout jinudy. K rozhodující bitvě dojde u Královskýho města,“ pronesl Asim a upřeně hleděl do zatopené dálky.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ