V mlžných horách-2

Anotace: Část druhá

Asim a Imar jeli v čele skupiny jezdců, která projížděla mezi skálami, přičemž vysoko nad nimi stále kroužil dravý pták, jenž vydával skřehotavé zvuky.
„Touhle stezkou dojedeme ke žlutým skálám. Od nich povede mechová stezka do černého údolí,“ řekl Imar.
„Asi nás čeká zajímavý výlet,“ mínil Asim.
„Je to možný. Ten dravec nad náma asi nelítá náhodně.“
„Proč si to myslíš?“
„Stejného dravce mají Netrymové ve svým znaku.“
„To jsi se také dočetl v těch starých knihách?“
„V jedné knize byla kresba Netryma a na jeho štítu byl stejný dravec vyobrazen.“
„Aha. Jsem teda zvědav, jestli nějakýho Netryma potkáme. Jak vlastně vypadá?“ zeptal se Asim, jenž neustále pozorně hleděl přes hřívu koně na cestu mezi skalisky, kterou zakrýval mlžný opar. Ten se náhle začal rozplývat a vzápětí se objevil na cestě černý kůň. V jeho sedle byla postava v tmavém oděvu, jejíž obličej zakrývalo kápí.
„Netrym!“ vyhrkl Imar.
„Nestřílet!“ řekl Asim ostatním bojovníkům, přičemž upřeně hleděl na černou postavu. Ta bez pohybu seděla v sedle koně, načež se kůň s jezdcem zahalil do mlžného oblaku. A po jeho rozplynutí byla cesta mezi skalními stěnami prázdná.
„Kde je?“ pronesl tázavě Asim.
„Prostě zmizel. A ten dravec je taky pryč,“ zkonstatoval Imar.
„Doufám, že nějak vytušil ten důvod proč jsme tady.“
„Určitě ano. No, chtěl si vidět Netryma, tak si ho viděl.“ „Nebylo mu vidět do tváře.“
„V legendách se taky o nich mluví jako o bojovnících bez tváří.“
„Zajímavé. Legendy o Netrymech jsou tedy pravdivé. Snad bude pravdivá i ta legenda o tom kamenným vojsku,“ řekl zamyšleně Asim, když přes jemný mlžný opar spatřili žluté skály.
„Myslím, že bude. Tahle stezka nás vopravdu zavedla ke žlutým skalám, jak jsem se dočetl,“ mínil Imar.
„Pozor! Támhle vidím koně!“ vyhrkl Asim poté, co dojeli na konec cesty na prostranství před žlutými skalisky. Přitom ze zad sundal luk a rychle do něho nasadil šíp. Totéž učinili i ostatní a zároveň se pozorně rozhlédli. Vzápětí v mlhavém oparu uviděli na zemi ležet těla.
„Na zemi leží nějaké mrtvoly!“ řekl Imar, načež k nim dojeli a ke svému překvapení spatřili zkrvavené mrtvé navarské bojovníky.
„Ty Navarové jsou vopravdu všude. Jejich tu tak na padesát pobitejch. Ale nikde tu nevidím jediný tělo Netryma. Asi své mrtvé vodnesli,“ mínil Asim.
„Jedna legenda o Netrymech praví, že mají více životů,“ poznamenal Imar.
„Bohové je tedy obdařili pozoruhodnými vlastnostmi. Kdybych si mohl vybrat, tak bych se chtěl narodit Netrymem.“
„Budeme muset už dožít ten náš život.“
„Otázkou je za jakých vokolností ho dožijeme. Vede odtud hned několik stezek. Která je ta mechová?“
„Myslím, že je támhle. Tou se vydáme,“ řekl Imar a nasedl na koně.
Zanedlouho jezdci vjeli do stezky, kterou pokrýval hustý mech. Zároveň se opět vysoko nad nimi objevil dravý pták a za chvíli se rozléhaly všemi směry jeho skřehotavé zvuky.
KONEC DRUHÉ ČÁSTI