V mlžných horách-4

Anotace: Část čtvrtá

Černé kmeny stromů se ostře rýsovaly v mlžném závoji, který se rozprostíral údolím. A v dálce za nimi se tyčilo několik mohutných vrcholků hor, přičemž se zdálo že plavou vynořené v moři mlhy.
„Na konci tohohle údolí by měla být černá skála, ve který je vchod do jeskyně,“ řekl Imar jedoucí v čele skupiny jezdců spolu s Asimem.
„Doufám, že do tý skály nenarazíme. Ta mlha mě znervózňuje,“ pronesl Asim.
„Mám obavu, že Navarové tady někde na nás číhaj,“ mínil Imar, jenž se pravou rukou dotýkal rukojeti zasunutého meče v pouzdru.
„Zatracený Navarové! Kéž by je ten drak spálil na uhel,“ řekl Asim.
O chvíli později se před jedoucími muži objevila černá kamenná brána, na niž se nacházelo několik velkých zvířecích lebek.
„Lebky Navarů by se na ní vyjímaly líp, že,“ zkonstatoval Asim, když si pozorně bránu lebek prohlížel.
„To jsou lebky draků, s kterýma v dávných dobách zápasil ten drak, co ho jdeme vzbudit,“ pronesl Imar.
„Další legenda co je pravdivá?“
„Ano. Tuhle bránu postavili naši předci.“
„Teď už zbývá jen toho draka najít a probudit. Jak ho vlastně vzbudíme? Aby nebyl nevrlej,“ řekl s úsměvem Asim.
„On prý pozná, jestli je buzený těmi, co potřebují vopravdu pomoc. Jednoduše hodíme do propasti zapálenou pochodeň.“
„V to teda doufám. Naštvat draka bych rozhodně nechtěl.“
Muži poté projeli bránou, za niž se nacházela cesta vytvořená z kostí, což působilo velmi pochmurně.
„Vidím, že naši předci měli v těch pradávných dobách o zábavu postaráno,“ pronesl Asim.
„Jiná doba, jiný mrav,“ mínil Imar.
Mlha se začínala pozvolna rozplývat a v dálce se objevily tmavé obrysy skály. Všech se zmocnilo napětí, přičemž nepolevovali v ostražitosti.
Asim hleděl upřeně na cáry mlhy, jenž se vznášely nad cestou z kostí a někde na jejím konci tušil otvor do jeskyně. Přitom pociťoval, jak se mu napínají nervy.
„Asime! Podívej!“ ozval se náhle hlas Imara.
„Kam?“ vyhrkl tázavě a rychle se rozhlédl všemi směry.
„Objevil se zase ten dravec!“ sdělil mu Imar.
„To je špatný,“ řekl při pohledu na dravého ptáka, jenž začal kroužit vysoko nad nimi.
„Navarové jsou určitě na blízku,“ mínil Imar.
„Semkněte se co nejvíc!“ vydal povel Asim bojovníkům, kteří okamžitě začali jet těsně vedle sebe a velkými štíty chránili sebe i bok koně.
Muži pomalu pokračovali v jízdě ke skále. Mlha rychle mizela, načež se nad nimi ozval pronikavý křik dravce. Bojovníkům přeběhl mráz po zádech a pátravě se dívali po okolí. Brzo spatřili navarské bojovníky na koních, kteří kolem nich ve velké vzdálenosti vytvořili kruh.
„Vytvořte kruhovou vobranu!“ vyhrkl okamžitě Asim.
„Jejich hodně, že,“ zkonstatoval Imar.
„Ano, mnohem víc, než nás,“ mínil Asim, který přes horní okraj štítu hleděl na Navary. A ti se vzápětí za bojového pokřiku rozjeli ze všech stran k nim.
KONEC ČTVRTÉ ČÁSTI