V mlžných horách-5

Anotace: Část pátá

Dusot koňských kopyt se mísil s bojovým pokřikem Navarů, přičemž to vše se odráželo od okolních skal.
„Ukažte, co jsou to gardisti krále Ikira!“ vykřikl Asim, načež jako ostatní namířil luk a vypálil šíp, který se vzápětí mihl vzduchem. Za okamžik zasáhl jednoho navarského bojovníka do krku, jenž rozhodil rukama, pustil uzdu koně a zhroutil se ze sedla na zem. I několik dalších Navarů bylo zasaženo šípy a poté gardisté začali vrhat nože, které také některé jezdce zasáhly.
„Za krále!“ vyhrkl Asim. Přitom vytáhl z pochvy meč a vzápětí se ozvalo řinčení zbraní.
Navarů byla přesila. Asim v sedle koně se po boku svých bojovníků začal bít, jak jen nejlépe uměl. Střídavě dělal prudké pohyby rukou, v niž svíral meč a levou rukou nastavoval štít do úderů čepelí protivníků. Jedním rychlým seknutím zasáhl mečem nepřátelského bojovníka do krku, přičemž stačil postřehnout, jak hroutícímu se protivníkovi za bolestného výkřiku vystříkla krev, jenž potřeštila čepel jeho meče. Ve stejný okamžik zkřížil meč s dalším Navarem. Přes pravou ruku, kterou šermoval pozorně sledoval pohyby protivníkovy ruky, v niž on svíral meč. Vzápětí uviděl jiného navarského vojáka, jenž se objevil po jeho levé straně. A ten se ho chystal bodnout kopím. Rychlým pohybem vykryl výpad toho s kým se šermoval, aby současně strhl svého koně nazpátek. O vteřinu později se těsně před ním a nad hlavou koně mihla špička kopí. V následujícím okamžiku si obratným pohybem dal čepel meče mezi bok a levou rukou. Poté vší silou ve své pravé ruce prudkým trhnutím vytrhl překvapenému Navarovi kopí z ruky. Tím okamžitě udělal prudký pohyb ve směru, kde byl na koni ten, s nímž se šermoval. Onoho navarského bojovníka zasáhla špička kopí do boku a on se za výkřiku sesul ze sedla. Pak však musel svou pozornost soustředit na toho, jemuž vytrhl kopí. Onen Navar tasil pohotově meč, ale Asim pravou rukou uchopil za opaskem jeden ze zasunutých nožů. Hned jej mrštil a muži na koni se jeho čepel zabodla do břicha. Bolestný výkřik hroutícího se bojovníka zcela zanikl v řinkotu zbraní a křiku ostatních zápasících mužů.
V divoké bitce náhle na Asima skočil jeden navarský voják, srazil ho z koně a oba se okamžitě ocitli na zemi. Asim levou rukou vší silou svíral protivníkovy pravé zápěstí, v němž on měl nůž. O chvíli později Navara ze sebe shodil, zkroutil mu pravou ruku, přičemž mu v ní křuplo. Vzápětí ho čepelí nože opakovaně bodl do hrudi a zároveň postřehl, jak k němu běží dva navarští bojovníci. Rychle vstal a tělo, s nímž zápasil, si dal před sebe. Jeden z nepřátelských vojáků se ho snažil bodnout mečem, ale bodl do těla Navara, jímž se Asim kryl. Přitom mu zpoza těla mrtvého nohou kopl do ruky, čímž mu vyrazil meč. Ve stejný okamžik mrtvé tělo prudce od sebe odhodil a shýbl se pro meč na zemi. Voják, jemuž vykopl meč, uskočil do strany a vytáhl menší sečnou zbraň. V tu chvíli však ho Asim rychlým výpadem bodl. Navar upustil malý meč a se zvětšující se rudou skvrnou na oblečení pozvolna klesl. Druhý navarský voják se na Asima okamžitě vrhl a s ním okamžitě za řinkotu čepelí zkřížil meč. Vzápětí nepřátelského bojovníka dvakrát sekl a on se bezvládně sesul. O chvíli později se u Asima objevila trojice Navarů a jemu bylo hned jasné, že nemá šanci je přemoct.
Když křížil meč s dvěma protivníky, tak horské údolí počala zaplavovat mlha. Současně se v ní náhle objevilo velké množství postav v kápích a trojice navarských bojovníků byla okamžitě pobita. Mlha se zanedlouho rozplynula a naprosto vyčerpanému Asimovi se naskytl pohled na hrstku jeho přeživších bojovníků.
„Já tušil, že nás v tom Netrymové nenechají! Jen jsem měl vobavu, abych se jejich pomoci dožil,“ ozval se Imar, jenž seděl opřen zády o velký balvan a přitom si prohlížel utržené šrámy.
„Ty Netrymy nám snad poslali samotný bohové,“ řekl Asim, když pomalu došel k Imarovi a také usedl.
„Až se trochu vzpamatujeme, tak vyrazíme k tý jeskyni. Navarové už určitě útočí na královský město,“ pronesl Imar.
„To je dobrý nápad. Ta jeskyně je na dohled. Jdeme! Jsme už u cíle!“ řekl Asim a postavil se. Zároveň se zadíval na černou skálu, která byla zahalená v mlžném oparu.
KONEC PÁTÉ ČÁSTI