Polibek na rozloučenou (4)

Anotace: Gabriela a Samuel spolu jedou domů metrem....

Rozhodla se, že kolem něj jen tak projde. Nehodlala se na něj ani podívat. Přidala do kroku a když ho míjela, pohodila vlasy.
,,Počkej!" zavolal na ni. Ani nezpomalila a šla dál. Proto na ni zavolal znovu: ,,Počkej, prosím. Chci se ti omluvit."
Zastavila se, aby si mohla označit lístek. ,,Neplýtvej slovy."
,,Ale já se nechci omluvit za to, že jsem uhodil toho tlusťocha. Chci se omluvit za to, že jsem tě rozplakal."
Zmateně se na něj zadívala. ,,Cože?"
Přišel blíž k ní, ruce vrazil do kapes kalhot a zadíval se jí upřeně do očí. ,,Víš, fakt mě to mrzí. To poslední, co jsem chtěl, bylo, abys plakala."
,,Vždyť mě vůbec neznáš, tak co je ti po mém pláči?" zašeptala a sklopila oči.
,,Hodně, pokud jsem ho způsobil já."
Gabriela se usmála a zamířila do metra. Samuel se vydal za ní, aniž by se obtěžoval tím, koupit si lístek. Zastavila se na nástupišti a ruce si založila na prsou. Samuel k ní pomalu přistoupil.
,,Odpouštíš mi?"
,,Nevím. Možná ti odpustím."
,,To zní," řekl a ušklíbl se, ,,jak kdyby jsi po mně něco chtěla."
,,Jsi chytrý chlapec," pochválila ho. Otočila hlavu na stranu, aby na něj viděla. Hleděl přímo před sebe, a tak si mohla prohlédnout jen jeho profil. Samuel v podstatě nebyl žádný karasavec, na to měl moc velký nos, ale bylo v něm něco, co Gabrielu už dlouho přitahovalo a zároveň děsilo. ,,Mám na tebe pár otázek."
,,Jako ostatně každý, kdo se se mnou začne bavit," prsknul znechuceně.
,,Slyšela jsem, že sis podpálil ruku. Je to pravda?"
,,Myslím, že tohle s tebou probírat nehodlám. Jen jsem se ti chtěl omluvit, to jsem udělal. Pokud moji omluvu nepřijmeš, nevadí. Nechci od tebe slyšet to stejné, co od všech ostatních, už mě to nebaví. Měj se."
Otočil se a odcházel. Gabriela byla jeho chladnou odpovědí a rychlým odchodem zmatená. Co jsem řekla špatně? ptala se sama sebe. Dívala se, jak odchází a dlouho jí trvalo, než sebrala odvahu zakřičet: ,,Samueli!"
Zastavil se na schodech a pomalu se otočil. Tvářil se nepřístupně, kolem úst měl ztvrdlé rysy.
,,Promiň," zavolala na něj. ,,Teď jsme si kvit. Ty ses omluvil mě, já tobě."
Sešel schody a pomalu se vrátil k ní. Zrovna přijel vlak, a tak oba nasedli do stejného vagónu. Posadili se proti sobě a celou cestu se na sebe dívali. Gabriela měla chvílemi pocit, že tvrdý výraz v Samuelově tváři ustupuje. Usmála se na něj, ale odpovědi se jí nedostalo. Jen na ni hleděl, nic neříkal, nehýbal se. Znepokojovalo ji to, proto začala konverzaci: ,,Že jsi stál u těch automatů na lístky byla náhoda? Nebo jsi mě sledoval?"
,,Sledoval," odpověděl jednoduše.
,,Aha." Prohrábla se prsty ve vlasech a nervózně se usmála. ,,Už to nedělej."
,,Proč?"
,,Fakt, že mě někdo sleduje, mi není zrovna příjemný."
Povytáhnul obočí. ,,Ty jsi věděla o tom, že tě sleduju?"
,,Ne," zakroutila hlavou.
,,Tak vidíš."
,,Ale i tak už to nedělej."
,,Jak poroučíte, madam."
Zasmála se. ,,Jsem Gabriela."
,,Já vím."
Zarazila se. ,,Jak to víš? Vždyť ses mě ve skladu ptal, jak se..."
,,Když něco chci vědět, tak se to taky dozvím." Střelil pohledem na stranu a všiml si, že ve vedlejším vagónu stojí revizor. ,,Krucinál, to je dneska ale blbej den."
,,Co? Ty nemáš lístek?"
Zakroutil hlavou. ,,Musím vypadnout." Zvedl se a zamířil ke dveřím.
,,Hele, Same, nechtěl bys....kdybys chtěl teda...."
,,Pokud mi chceš něco navrhnout, tak sebou hoď, protože vlak zastavuje a já bezpodmínečně vystoupím."
,,Nešel bys se mnou zítra ven? Třeba na kafe?"
Rozesmál se. ,,Zveš mě na rande? Tak to mě teda podrž."
Do tváří se jí vlila horkost. Sklopila oči a modlila se, aby už vystoupil a nikdy víc jí nezkřížil cestu.
,,Měj se, Gabrielo," řekl a vystoupil. ,,Zítra si tě najdu."
Zvedla hlavu a zavolala: ,,To znamená ano?"
Nepřekvapilo ji, že jí neodpověděl. Tak trochu to čekala.

Opět seděl na chladné zemi sklepa. Čtyři zdi kolem něj byly oprýskané, zplesnivělé, pokryté slimáčím slizem. Vzduch smrděl zatuchlinou a voskem ze čtyř tlustých plápolajících svíček černé barvy, které byly postaveny každá v jednom rohu.
Samuel svíral v ruce láhev absintu. Hleděl na svého obrovského pavouka, který ladně přecházel po teráriu. Samuel si přihnul, odložil láhev stranou a přistoupil k teráriu.
,,Tak co myslíš, Áresi? Bála by se tě Gabriela?" Pavouk pomalu přešel k místu, kam Samuel přiložil dlaň. ,,Kousnul bys ji, kdybys měl možnost?" Pavouk začal předním párem nohou přejíždět po Samuelově dlani. ,,A mě bys taky kousnul, viď, ty mrcho? Poraď mi, Áresi, co mám dělat. Mám jít s Gabrielou na rande? Nebo nemám? Mám ji zabít hned nebo až později? Co říkáš, pavoučku můj? Hned? Jak je ctěná libost."