Polibek na rozloučenou (9)

Anotace: Tak tady máte další díl, lidičky =)

Na obloze již svítily hvězdy, měsíc byl v úplňku. Hustě pršelo. Samuel se usadil do proutěného křesla na zastřešené terase a zapálil si. Matka usedla do křesla vedle něj.
,,Tak," začala. ,,To děvče, o kterém jsi mi chtěl vyprávět..."
,,Gabriela," skočil jí do řeči. ,,Jmenuje se Gabriela."
,,Hezké jméno. Dáš mi taky cigaretu?"
Beze slova jí podal krabičku. ,,Je skvělá. Hezká, milá, je na mě hodná. Nechala mě u sebe přespat, když jsi mě vyhodila. Zajímá ji, co se u mě děje."
,,Má tě ráda?"
,,Myslím, že ano." Potáhnul si a následně ze sebe vyfouknul šedavý kouř. ,,Bojím se o ni."
,,Samueli," řekla matka smutně. ,,Jen proto, že tady Julii zavraždili nemusíš mít pocit..."
,,A kdo Julii zavraždil?" skočil jí znovu ostře do řeči. ,,Oba dva to moc dobře víme. A ani jeden o tom nemluvíme. Prostě mám strach, že kdybych si ji připustil moc k tělu, dopadla by stejně."
,,Tak přestaň pít ten absint."
,,Ne. To není absintem. To je v genech."
,,Nejsme zrovna spořádaná rodina," uznala. ,,Ale jsou i horší."
,,Fakt?" zeptal se absurdně. ,,Tak mi uveď příklad, prosím."
Odfrkla si. ,,Určitě by se nějaký našel, kdybych zapátrala v paměti."
,,O tom silně pochybuju. Matka lehká děva, fotr zabiják, synáček ochlasta a podivín, kterého se bojí čtvrtina Prahy. To jsme se teda vyvedli."
,,Ale máme spolu hezký vztah. My dva."
,,Jo," kývnul. ,,Když se zrovna nehádáme, nekřičíme na sebe, když tě nenapadají idiotské nápady, jako třeba ten trávník, tak spolu vycházíme."
,,Vraťme se zpátky ke Gabriele. Máš ji rád?"
,,Moc. Až mě to samotného děsí." Zadusil cigaretu v chromovaném popelníku a natáhnul se po kávě.
,,Samueli, myslím si, že by bylo dobré, kdyby sis někoho našel. Potřebuješ lásku."
,,Nepotřebuju," zamítnul rázně. ,,K čemu?"
,,K přežití. Pokud budeš pořád sám, tak v té své sklepní kobce jednou shniješ."
,,Díky za nádherné vymalování mé budoucnosti. Vždycky jsem si přál hnít zaživa. Musí to být nechutně morbidní."
,,Tyhle ironické, uštěpačné poznámky máš po svém otci. Víš to?"
,,Je mi jedno, co po něm mám."
,,Miloval jsi Julii?"
Samuel po matce střelil pohledem. Nebylo to proto, že by ho otázka zaskočila. Ani proto, že by snad její dotaz nebyl vhodný. Bylo to proto, že nevěděl, co odpovědět.
,,Vidíš," řekla. ,,Když váháš s odpovědí, tak jsi ji nemiloval."
,,Zbožňoval jsem ji."
,,Vím. Ale to není totéž, co láska." Pohodlně se opřela v křesle a zadívala se na hvězdy. ,,Měl by sis s Gabrielou promluvit."
Rozesmál se. ,,To nemyslíš vážně, viď? To jí mám jako vylíčit, co se Julii doopravdy stalo?"
,,Ona o Julii ví?" zeptala se překvapeně.
,,Jo. Ptala se, tak jsem odpověděl."
To ji překvapilo. ,,Promluv si s Gabrielou."
,,Dneska jsem jí napsal dopis. Ať se mi vyhýbá."
,,Samueli, neodháněj ji od sebe," řekla nabroušeně. ,,Proč si myslíš, že by měla dopadnout jako Julie?"
,,Protože jsem parchant."

,,Další," vysoukala ze sebe Gabriela s mírnými obtížemi. Seděla na barové stoličce, lokty se opírala o pult. ,,Řekla jsem další!"
,,Jste si jistá, slečno?" zeptal se jí mladý číšník s odbarvenými vlasy.
,,To ti může být úplně fuk. Chci dalšího panáka."
Číšník pokrčil rameny a odešel.
,,Gábi," oslovil ji Sebastian opatrně. ,,Já myslím, že už by sis asi další várku dávat neměla."
,,To říká ten pravý," prskla. ,,Když ti dal Tom kopačky, vypil jsi celou láhev metropolu. A potom ještě polovinu vodky. Dopil bys ji, kdybys nemusel nutně zvracet."
Vzdychl si. ,,Ale já Toma miloval. Ty Samuela nemiluješ. Tak proč se opíjet kvůli tomu, že ti dal vale? Zamysli se, zlatíčko. Když s tebou nehodlá ztrácet čas, tak proč bys ty měla ztrácet čas s ním?"
,,Já mu to vytmavím," řekla s bojovně vztyčeným ukazováčkem. ,,Já mu asi i jednu střihnu."
,,Uhodit tak hezkou tvářičku by byl hřích."
,,Už jsem to udělala jednou." Škytla. ,,Tak kde je s tím panákem? Už škytám žízní."
,,Já myslím, že neškytáš žízní," upozornil ji Sebastian.
Věnovala mu odporný pohled. ,,Nech mě být!"
,,Nenechám. Protože mě na tobě záleží. Mě ano. Jemu ne. Tak si to konečně přiznej."
,,Musím zjistit, co se stalo Julii," řekla odhodlaně. ,,Do všech podrobností. Myslím, že to je klíč k pochopení Samuelova chování."
,,Já být tebou, tak dám už ruce od Samuela pryč. Nač se vtírat."
,,Už mluvíš jako Ema." Usmála se na číšníka, který před ni položil dvojitého panáka vodky. Kopla ho do sebe na ex. ,,Mňam."
,,Gabrielo, jsi opilá. Odvedu tě domů, chceš?"
,,Ne. Půjdu k Samovi. Sama. Kde vlastně bydlí?"
,,Já nevím, kde bydlí."
,,Kecy. Zajímáš se o něj do prvního dne, co jsi ho viděl. Tak mi laskavě řekni, kde bydlí."
,,K čemu by ti to bylo?"
,,Půjdu mu to vytmavit."
,,Gab..."
,,Bydliště!" zařvala na něj.
Vzdychl si a nadiktoval jí jeho adresu. Gabriela mu poděkovala, zaplatila, rozloučila se a opustila bar. Sebastian šel nepozorovaně za ní.

Bylo už hodně po půlnoci, když začala bušit na mohutné vchodové dveře, protože nebyla schopná najít ve svém stavu zvonek. Za dveřmi se ozval pronikavý psí štěkot.
,,Jejky, on má hafana," vyklouzlo jí.
Stála u dveří asi pět minut. Sebastian se schovával za přeplněnou popelnicí, která silně zapáchala a sledoval její vytrvalé bušení a kopání. Byla promočená do poslední nitky, vlasy se jí lepily k obličeji a třásla se zimou. Když se dveře otevřely, všiml si, že se usmála.
,,Dobrý večer," pozdravila.
,,Večer?" Samuelova matka si přitáhla župan blíže k tělu. ,,Je po půlnoci. Mohu vám nějak pomoci, slečno?"
,,Bydlí tady?"
,,Kdo?"
,,Samuel přeci," plácla se do čela. ,,Je tady ten bídák?"
Matka na ni chvíli zmateně hleděla. ,,Vy jste Gabriela?"
,,Á, tak synáček měl povídavou. Jo, já jsem Gabriela. Kde je? Musím si s ním velmi nutně promluvit a pokud zbude čas, tak ho i nakopu."
,,Ve sklepě."
,,Můžu tam?"
Váhala. Byla přesvědčená o tom, že jí Samuel vynadá, když ji pustí dovnitř. Nakonec usoudila, že je to její dům a že Samuel je její syn, tudíž nemá právo kecat jí do toho, co dělá. ,,Jistě."
Gabriela vešla do domu a ihned se omluvila, že pošlapala podlahu zablácenými botami. Matka mávla rukou, poručila Kurtu Cobainovi, aby šel na místo a zavedla Gabrielu ke dveřím, které vedly do sklepa. Gabriela poděkovala a sáhla po klice.
,,Opatrně," řekla matka naprosto vážně. ,,Pokud bude stát u terária a hladit přes sklo pavouka, tak na něj radši nemluvte a jděte pryč."
,,Proč?"
,,Protože to znamená, že je opilý a vnímá jinou realitu." Nervózně se na ni usmála a vrátila se do ložnice.
Gabriela se rázem cítila naprosto střízlivá. Uvědomila si, že se právě vecpala do Samuelova domu, otravovala jeho matku...
Plácla se do čela a označila se několika nelichotivými slovy. Odvaha a kuráž, kterou v ní probudil alkohol, se vytratily a ona měla silnou chuť se otočit na patě a utéct.
Po dvaceti hlubokých nádeších se přeci jen odhodlala. Vzala za kliku, dveře zavrzaly, když je otevírala. Schody byly příkré a světlo ze zdola chabé. Pomalu scházela dolů a modlila se, aby se jí nezvrtla noha. Když sestoupila z posledního schodu, všimla si Samuela, jak sedí na zemi. Na rameni mu hověl potkan a ve vlasech mu pobíhala bílá laboratorní myš. Ovinul ji strach, ztěžka polkla a tiše vyslovila jeho jméno.