Stejná, ale jiná...(15)

Anotace: ...další dílek...po delší době:)...přeju hezký počtení...a budu opravdu moc ráda za JAKÝKOLIV komentář:)...jinak...kratší díl:)

Sbírka: Stejná, ale jiná...

22. DEMS

„Ty?“ vyděšeně jsem se dívala na Jirku.
„Já, snad nejsi překvapená?“ zamračil se na mě.
„Překvapená ani ne, spíš sem to mohla čekat, od tý…tý…!“ zarazila jsem se a uvědomila si, že už mu nemůžu říkat, co si myslím. Už nikdy. ´Nepatří ke mně, zpřetrhala jsem naše pouto. A on o něj ani nestál.´ připomínala jsem si v duchu.
„Od tý? Jen to dopověz,“ podíval se na mě se zájmem.
„Promiňte mi pane, nechala jsem se unést. Chtěl jste mi něco?“ navlékla jsem si studenou neproniknutelnou masku pro ty, kteří neměli snahu vidět za ni.
„Mám tě vyučovat,“ řekl prostě a nic víc. Jen se na mě zahleděl.
„To tu budem jenom sedět?“ musela jsem se zeptat.
„Na něco jsi zapomněla,“ svraštil obočí.
„Pane?“ vyflusla jsem to slovo jako největší urážku. ´Debil! Co si o sobě vůbec myslí!´
„Měla by ses naučit bránit si své myšlenky,“ spražil mě suchým pohledem. ´Sem mi nepolezeš! Rozumíš tomu?´ zakřičela jsem výhružně v duchu. ´Tak mi v tom zkus zabránit, ale musim říct, že tvoje myšlenkový pochody nejsou vůbec marný,´ přišla mi v hlavě odpověď. ´Vypadni dřív, než ti něco udělám a nehrab se mými pocity!´ začala jsem zuřit. ´Tak to zkus, mě se odsud nechce.´ pobaveně mi odsekl. ´Vypadni ty hnusnej zrádče! Věděl si to všechno, všechno!´ vypustila jsem do své mysli všechnu zlobu, co byla ve mně. Cítila jsem, jak ho napadá a jak na něj ze začátku nemůže. Pochopila jsem, že to bere jako hru. Jenže ve mně se zmýlil. Já to brala vážně. Zapojila jsem se do svých pocitů, dávala jim sílu a opravdivost. Dusila jsem ho ve své mysli. Najednou jsem pocítila jeho myšlenky, jeho strach, jeho bezmoc vymanit se mi. ´Nech toho!´ zakřičel na mě. ´Teď by si rozkazoval? Teď?!“ vysmála jsem se mu, jako on mě. ´Proč tohle děláš?´ Jak prostá otázka a kolik do ní vkládal nadějí. Drahých nadějí do bezcenné věty. ´Měl byste se naučit bránit své myšlenky,´ vrátila jsem mu jeho moudro a on si s hrůzou uvědomil, že teď opravdu všechno závisí jen na mě. Jeho život závisel na mě. Ta pravda v něm mě děsně polekala. Rychle jsem ho vypustila z mysli a obrnila se proti vpádu.
„Prošla si,“ snažil se říct pevným hlasem, ale moc se mu to nedařilo.
„To je vše, pane?“ nudně jsem se dívala po pokoji.
„Přidělil jsem tě do určité skupiny,“ získat zase rovnováhu.
„Opravdu?“ neudržela jsem se. Pocítila jsem drobný tlak, jak se snažil alespoň malinko nahlédnout na mé myšlenky.
„Zbytečně se namáháte,“ odsekla jsem mu a podívala jsem se mu do očí. Trhl s sebou.
„Máš zakázáno pokoušet se napadnout mou mysl,“ začal ledově se zákazy.
„A vy se nepokoušejte vlézt do té mojí, nebo se vám něco stane,“ zavrčela jsem skrz zuby.
„Tohle nemá smysl,“ sebral se z židle.
„To vám to ale trvalo,“ ušklíbla jsem se nad svým vítězstvím.
„Si drzá a to se ti vymstí. Nejsem jen hodný, chápeš to?“ varoval klidným hlasem bez jakéhokoliv náznaku sebemenšího pocitu. Mlčela jsem.
„Skupina DEMS, dnes přijdeš. Kdy a kam si přečti na nástěnce. Naschle.“ Dokončil svůj proslov a odešel.

´DEMS? Co to sakra je? Debilní mystický stvoření,´ ušklíbla jsem se, ale pořád jsem nad tím přemýšlela. ´O jaké nástěnce to mluvil? Mohla bych se po ní jít podívat,´ zvedla jsem se a konečně šla něco dělat.

Bloudila jsem po celém areálu, než mě konečně napadlo, kde by mohla být ta nástěnka. ´Kam jinam by jí asi dali, než tam, kde ji všichni uvidí a snadno najdou, ne?´ byla jsem naštvaná, že jsem ztratila tolik času, kvůli špatné orientaci.
A světe div se, opravdu byla na takovém dost viditelném místě - naproti vchodovým dveřím. ´A v tomhle se jako mám vyznat jak?!´ šokovaně jsem se na ni dívala. Byla docela velká a všechno tam vypadalo chaoticky a neuspořádaně. No, na první pohled. Když sem si šla stoupnout dál, tak sem si uvědomila, že je rozdělená podle jakýchsi skupin a podskupin. Úplně napravo byla skupina NUK, pod ní KA, pak RU atd. .... až sem narazila na menší dílek označený DEMS. U každé skupiny a podskupiny byl popis, co to vlastně znamená a čím se mají jako zabývat. Samozřejmě, že u té, do které sem patřila já, bylo jen liháčem načmáraný: KRETÉNE!
„Úžasný, sem určitě zapadnu,“ řekla jsem si nahlas a studovala, kde a v kolik mají nějakou schůzku.