Polibek na rozloučenou (13)

Anotace: Jak dopadlo Gabrielino zápolení s šéfem a co na to řekl Samuel....Děkuji za komentáře, pomáhají mi sem dávat další díly

Okamžitě se mu vytrhla a poodstoupila o pár kroků dozadu.
,,Zbláznil jste se?!" vyjela po něm.
,,Ano," přiznal. ,,Do tebe."
Ztuhla překvapením. Během pár vteřin se vzpamatovala a dala se k odchodu. Stačil ji zachytit dřív,než přišla ke dveřím. Přitiskl ji k sobě a zase ji políbil. Rukou se jí začal drát pod tričko. Začala se cukat a když od ní na okamžik odtrhnul rty, vlepila mu pořádnou facku.
,,Ty mrcho," procedil zlostně mezi zuby a facku jí oplatil. Gabriele se zatmělo před očima, zapotácela se a upadla. Tvář ji neskutečně pálila a v hlavě jí hučelo.
,,Tady jsi skončila," prsknul po ní. Zvednul ji ze země a hrubě ji strčil ke dveřím. ,,Vypadni. Víckrát už tě tady nechci vidět!"
Kvapně kancelář opustila, zamířila do šatny a tam se rozplakala.

Sebastian byl červený zlostí. ,,Jak si tohle k tobě vůbec mohl dovolit?"
Pokrčila rameny a vděčně od něj přijala utěrku naplněnou ledem. Přitiskla si ji na stále bolavou tvář.
,,Já bych ho zažaloval," řekl odhodlaně. ,,Prasák."
,,Taky jsem o tom uvažovala," přiznala. ,,Ale nikdo nás neviděl. Určitě by se z toho nějak vykroutil."
,,Asi jo. Určitě má kolem sebe kopu právníků."
Nastavila mu tvář. ,,Nemodrá mi to?"
,,Trošku."
,,Kruci." Vztekle mrskla utěrkou na druhou stranu pokoje. Led se rozletěl na všechny strany.
,,Gábi," zazoufal si Sebastian. ,,Máma mě zastřelí. Ten led se roztopí a vytvoří mi na parketách skvrny. Hnusné tmavé fleky. A to má večer přijít Robin."
,,Kdo?"
,,Potkal jsem ho v pátek večer na diskotéce. Je to úžasný chlap."
,,Střídáš je jako ponožky," rýpla si do něj. ,,Fakt mi to modrá?"
,,Trošičku." Zadíval se na ni. ,,Pod okem."
,,Jsem zvědavá, jak to vysvětlím Samuelovi."
,,Snad mu řekneš, jak to bylo, ne?"
,,Já ti nevím. Bojím se, že by Samuelovi ruplo v bedně a šel by šéfa přizabít."
,,Nic jiného by si taky nezasloužil. Tohle Samuelovi schvaluju. Kdybych se nebál, že si poničím manikúru, šel bych ho dotlouct sám."
Gabriela se zasmála.

Poznal na ní, že s ní něco je. Očividně nebyla ve své kůži. Navenek to sice nedala znát, ale cítil, že se něco stalo.
,,Gabrielo," oslovil ji. ,,Je všechno v pořádku?"
,,Jistě," kývla.
Samuel jí nevěřil. ,,Optavdu se nic nestalo?"
,,Ne," ujistila ho. Přemýšlela, jak moc věrohodně to znělo. ,,Proč myslíš, že se něco stalo?"
,,Cítím to z tebe."
,,Snad nejsi jeden z těch, kdo má silnou schopnost empatie?"
,,Nejspíš."
Pokračovali ve sledování filmu. Seděli v obýváku u Samuela doma. Protože Sam viděl Hory mají oči už asi třikrát, věnoval se nenápadnému pozorování Gabrieli. Když si všiml, že ztěžka polkla, bylo mu jasné, že se něco stalo.
,,Nenávidím, když mi někdo lže," řekl tvrdě.
Přesměrovala pohled z televize na něj. ,,Proč to teď říkáš."
,,Protože ty mi lžeš. Něco se stalo. Někdo ti ublížil."
Sklopila oči. ,,Před tebou člověk asi nic neutají, co? Mám pocit, že ve mně čteš jako v otevřené knize."
,,Tak co se stalo?"
,,Líbal mě."
Sevřely se mu útroby a pocítil ostré žihadlo žárlivosti přímo v srdci. ,,Prosím?!"
,,Šéf. Zavolal si mě do kanceláře, vynadal mi a pohrozil mi vyhazovem. Pak mě k sobě přitisknul a začal mě líbat, rukou se mi sápal pod triko. Snažila jsem se mu vytrhnout, ale měl větší sílu než já. Tak jsem využila první příležitosti a vlepila mu facku. Okamžitě mi ji oplatil, upadla jsem. Tak mě zvednul ze země a vyhodil mě. Z kanceláře i z práce."
Chtěl něco roztřískat. Nejlíp šéfův obličej. ,,To nemyslíš vážně."
,,Všechno jsem si to vymyslela," prskla ironicky.
,,Proč máš dneska make-up? Máš modřinu?"
Kývla. Samuel vstal z gauče a vztekle kopnul do křesla.
,,Já ho zabiju."
,,Ne," vyhrkla okamžitě. Vstala a přistoupila k němu. ,,Tím by se nic nevyřešilo. Prostě se to stalo."
,,A to to mám nechat jenom tak?" zeptal se nabroušeně. ,,To mám jen tak přejít, že mi na tebe šmatal?! Že tě uhodil?!"
,,Samueli, prosím, nerozčiluj se."
,,To se teda budu," řekl jasně. ,,Parchant. To si ještě vypije."
,,Neubližuj mu. Měl bys z toho potom problémy a to já nechci."
,,Neboj," řekl překvapivě klidně. Přitáhnul si ji k sobě a políbil ji do vlasů. ,,Ničeho se neboj."
,,Strašně jsem se bála, že mě..." Hlas se jí zlomil.
,,Já vím. Já vím, kotě."
,,Nemohla bych tady dneska spát?" Zvedla hlavu a snažila se spojit s ním pohled. Ale díval se jinam. ,,Doma se pořád hádáme kvůli tomu stěhování a to, co se stalo dneska...U tebe v posteli bych se cítila bezpečně."
,,Samozřejmě můžeš," odpověděl a konečně se na ni podíval. ,,Ale budu muset jít nakrmit Árese."
Ošila se. ,,Toho nechutného pavouka? Brr. To na tebe radši počkám v posteli."
,,Nahá?"
,,Nejsem si jistá, jestli zrovna na to mám náladu."
,,To naprosto chápu. Však já po tobě taky nic nechci. Žertoval jsem."
Políbila ho na bradu. ,,Můžu ti taky nějak říkat?"
,,Jak nějak?" nepochopil.
,,Ty mi říkáš kotě. Tak mě napadlo, že bych ti říkala třeba myšáčku."
,,Ne," zamítnul okamžitě. ,,Na to honem rychle zapomeň."
,,Tak co třeba zlato?"
,,To bych dokázal překousnout. Ale dal bych přednost Samuelovi."
Zaštířila se. ,,Dobře. Dokoukáme ten film, zlato?"