Polibek na rozloučenou (14)

Anotace: Další díl =)

Díval se na ni už asi dvacet minut a stále ho její tvář fascinovala. Byla tak nevinná, když spala. Tak zranitelná. Napadlo ho, že takhle vypadá tvář anděla.
Modřina, která se jí vybarvila na tváři, v něm probouzela zlost a vztek. Lehce ji po ní špičkou ukazováčku pohladil, věnoval jí polibek na čelo a vstal. Matce, která zrovna vybalovala nákup z proutěného košíku, řekl, ať na ni dá pozor. Slíbila mu, že se o ni postará a on takmohl v klidu odejít.
Obchod s hudebním zbožím, v němž ještě včera Gabriela pracovala, byl plný lidí. Samuel se mezi nimi prodral až ke kase, za níž stála až nechutně štíhlá blondýnka s nečistou pletí.
,,Prosím vás," oslovil ji. ,,Kde najdu vašeho šéfa?"
,,Co po něm potřebujete?"
,,Jen bych s ním rád něco probral."
Otočila se a ukázala na dveře, na nichž visel nápis Pouze pro zaměstnance. ,,Jděte támhle. Jsou to ty dveře na konci chodby."
,,Děkuji." Prošel kolem ní a na okamžik se ještě zastavil. ,,Slečno, můžu ještě něco?"
,,Jistě."
,,Máte stravovací potíže, nemám pravdu? Být vámi, okamžitě bych vyhledal pomoc, jinak vás to zabije."
Nečekal, jestli něco odpoví. Prošel dveřmi, prošel chodbou a zaklepal na dveře šéfovy kanceláře. Ozvalo se hlasité dále, a tak vešel. Zdravením se neobtěžoval, rovnou se posadil na židli před šéfův pracovní stůl.
,,Kdo jste?"
Samuel se nebezepčně pousmál. ,,Moje jméno není důležité."
,,Dobrá tedy. A co po mně potřebujete?"
,,Včera jste údajně vyhodil jednu vaši zaměstnankyni. Gabriela se jmenovala."
Znervózněl. ,,Ano, to jsem udělal. Byla pomalá, naprosto nepoužitelná pro provoz našeho obchodu."
,,Takže ženy, které s vámi odmítají muchlat prostěradla, jsou pomalé a nepoužitelné?"
Vyschlo mu v krku, proto si odkašlal a natáhnul se po sklenici minerálky. ,,Obviňujete mne snad z něčeho?"
,,Ze sexuálního obtěžování."
,,Ale vy nejste právník, že?"
Samuel zakroutil hlavou. ,,Ne, to nejsem. Jsem něco mnohem užitečnějšího."
,,A to?"
,,Spravedlnost a pomsta."
,,Prosím?"
Samuel vyndal z kapsy vystřelovací kapesní nůž.

Gabriele byla Samuelova matka velmi sympatická. Sice místy zmatená, ale sympatická.
,,Zlobil, když byl malý?" zeptala se.
Matka jí podala talířek s dvěma kusy mramorové bábovky. ,,Samuel byl zvláštní už jako dítě. Děti ze sousedních domů si hráli s autíčky a s panenkami, Samuel pitval žížaly. Ostatní děti si kreslily kytičky a zvířátka, Samuel kříže a rakve. Kdybych měla jiné povolání, šla bych s ním k psychologovi."
,,To jste snad mohla i tak, ne?"
,,Mohla," souhlasila. ,,Jenže se mi nechtělo. Asi to byla chyba."
,,Myslím, že Samuel je skvělý."
Vzdychla si. ,,Ano i ne. Jednou jsem na něj hrdá, podruhé ho radši vyhazuju z domu. Jsme strašně zvláštní. Oba. Náš vztah je vratký jako loďka na rozbouřeném moři."
,,Ale milujete ho."
,,Zajisté," kývla. ,,Je to můj syn."
,,Neříkal, kam jde?"
Zakroutila hlavou. ,,Ne. Ale určitě se brzy vrátí. Zkuste tu bábovku, Gabrielko. Pekla jsem ji brzo ráno."
S úsměvem poslechla. A musela uznat, že je lepší než ta, co peče její máma.

,,Proboha, nechte mě," zaprosil zoufale šéf.
Samuel stál za jeho křeslem a tisknul mu ke krku nůž. ,,Tady," řekl a mírně přitlačil, ,,je krkavice. Životně důležitá tepna."
,,Já vím, co je to krkavice," prsknul.
,,Já být vámi, tak se moc nevztekám. Mohl byste nechtěně cuknout hlavou a já bych vás nechtěně podříznul."
,,Zavolám na tebe policii, ty šmejde."
,,To zkuste," pokýval pobaveně hlavou. ,,A já jim pustím kazetu, co právě nahrávám na diktafon. Je na ní všechno, co jste doposud řekl. Jak jste se přiznal, co jste včera Gabriele udělal."
,,Vy si to nahráváte?" zeptal se zděšeně. ,,Bože."
,,Toho se nedovolávejte, ten vám nepomůže," utrousil. ,,Myslím, že teď, když už je mezi námi jasno, můžeme konečně přistoupit k tomu, proč jsem vlastně tady."
Pot na šéfových zádech přešel v nepříjemné mrazení. ,,Co se mnou uděláte?"
,,V podstatě nic. Jen to bude bolet."
Šéf se začal modlit. Samuelovi to přišlo absurdní. ,,Jste věřící?"
,,Ano."
,,A jste ženatý?"
,,Ano," odpověděl šéf zase.
,,A přikázání nesesmilníš vám nic neříká?"
,,Otče náš, jenž jsi na nebesích..."
Samuel převrátil oči. ,,Dejte dlaně na stůl."
,,...Posvěť se jméno tvé...."
,,Dlaně na stůl!" zařval po něm.
Šéf se třásl strachem. Pomalu, pln obav, co se bude dít, uposlechl Samuelův příkaz.
,,Děkuji," vyslovil Samuel tiše. Jedním rychlým pohybem přišpendlil šéfovu pravou dlaň nožem ke stolu.

,,Kde jsi byl?" zeptala se Gabriela, jen strčil Samuel hlavu do dveří.
,,Měl jsem nějakou práci," mávnul rukou. ,,Dobré ráno, jak se ti spalo?"
,,Skvěle," odpověděla a nechala se políbit. ,,Tvoje maminka mi dokonce dala snídani."
Věnoval matce úsměv. ,,A mě zbylo taky?"
,,To víš, že ano," odpověděla matka a hnala se ke kuchyňské lince, aby dala najíst i jemu.
,,Už bych asi měla jít," řekla Gabriela. ,,Rodiče budou mít starost."
,,Nechoď," zaprosil. ,,Chtěl bych ti něco ukázat."
,,Ukázat?" podivila se. ,,A co?"
,,Až se nasnídám."
Vzal si od matky talíř a pustil se do jídla.