Polibek na rozloučenou (28)

Anotace: Jelikož zítra nebude čas, dávám sem další kapitolu již dnes...Užijte si počtení, díky za komentáře =)

,,Čaj a citrón, čaj a citrón, čaj a citrón," opakoval Samuel stále dokola.
,,Chceš mě vydeptat?" střelil po něm dozorce naštvaným pohledem.
Samuel kývnul. ,,Přesně na to čekám. Ty pak odejdeš, necháš mě tu samotného a já se pokusím pomocí náušnice, kterou si vyndám z ucha, rozebrat zámek."
Místností se rozlehl zvonivý smích. ,,Ty jsi teda dáreček. Doufám, že ten právníček, co teď hučí do šéfa, brzo odejde bez úspěchu, a ty poputuješ do nejbližší věznice."
,,To byste mě nejdřív museli odsoudit," zašklebil se.
,,To uděláme. A s radostí. Lezeš mi krkem. Jako ještě nikdo."
Sam se uklonil. ,,Děkuji, děkuji. Je to pro mne velká čest."

,,A já musím mít zápal plic, když se tam dějí takové věci," zanaříkala Ema Gabriele do telefonu. ,,Kruci, to zase o něco přicházím."
,,Připadá mi, jako by sis z toho dělala legraci."
,,To ne, zlato. Vím, že máš teď o Samuela starost."
,,Mám," přiznala. ,,Řekla jsem mu, že ho miluju."
,,Cože? Fakt? To sis teda nevybrala zrovna tu nejromantičtější chvilku."
Gabriela pokrčila rameny. ,,Nevadí. Chtěla jsem mu to říct."
,,Kde teď jsi?"
,,Sedím před policejní stanicí na lavičce a čekám, jestli Sebův táta vyjde ven sám nebo se Samem."
,,Doufejme, že se Samem."
,,Hmm. Snad. Jsem strašně nervózní. Okousala jsem si nehty na levé ruce."
,,Čuně. Tak se Samuelovi líbit nebudeš."
Smutně se usmála. ,,Moje nehty jsou mu úplně šumák."
,,Já myslím, že nic na tobě mu není šumák."
,,Jak to myslíš?"
,,Tak, jak to říkám," odpověděla. ,,No nic, zlato, budu končit. Musím si jít vykloktat a dát si antibiotika. Zavolej mi, jakmile bude něco nového, ano?"
,,Jasně. Měj se."
,,Drž se, Gábi."

Sebastianův táta vystřelil z kanceláře jednoho z policistů jako řízená střela. Obličej měl samou rudou skvrnu. Vydal se rovnou k celám. Dozorce, když si ho všimnul, chtěl něco říct, ale výraz v jeho tváři ho zarazil.
,,Ty jsi Samuel?" zeptal se. Sam kývnnul. ,,Já jsem Sebastianův otec. Říkej mi Filipe. Chlapče, dostat tě odsud bude těžší, než jsem si myslel. Pořád se ohání tím, jak se tady k nim chováš."
,,Jak se k nim chovám?" zeptal se chladně.
,,Jsi drzý, sebestředný, sarkastický...Nevím jaká slova ještě použili."
,,A jak se chovají oni ke mně?" zeptal se nabroušeně. ,,Nechají mě tady mrznout, dali mi do držky, když mě chytili a..."
,,To tady teď s tebou probírat nehodlám. Dostanu tě ven, jen to bude trvat. Ty se snaž zlepšit svoje chování k nim."
Sam si otráveně vzdychnul. ,,Pokusím se."
,,Fajn. Dostanu tě ven, věř mi. A ty mi potom vyskládáš na stůl dvacet tisíc."
Kývnul. ,,Beru. Jen mě odtud, prosím, dostaňte."
,,Zkontaktuji vlivná místa. Zítra budeš venku."
,,Zítra?!" Měl co dělat, aby vztekle nezaklel.
,,Dřív to nepůjde, mám i jiné závazky. Drž se."
,,Snažím se. Vážím si toho, co pro mě děláte."
,,Nedělám to pro tebe. Dělám to pro svého syna a pro Gabrielu. Ty jsi mi úplně ukradený."
,,Upřímnost nade vše," pokrčil Samuel rameny a pozoroval, jak Filip kvapně odchází.

Gabriela se rozplakala, když jí Filip oznámil, že dostane Samuela z vězení nejdřív zítra. Filip ji objal, osušil slzičky a poslal ji na kolej si odpočinout. Gabriela ho neposlechla. Místo na kolej zamířila k Samovi domů. S mírnými obtížemi přelezla plot do zahrady a po dvaceti minutách úporného snažení se jí povedlo otevřít zadní vchod. Už se těšila, až to poví Samuelovi. Určitě ji za to pochválí.
Kurt Cobain se k ní přiřítil, náležitě ji přivítal, a potom spěchal ven se vyprázdnit. Gabriela mu dala nažrat, napít a nezapomněla se s ním pomazlit.
Teprve potom poslušně zamířila na kolej.