Polibek na rozloučenou (35)

Anotace: Tak Samuel si přeci jen přišel s Gabrielou promluvit...předem díky za komentáře =)

,,Nemusíš tu se mnou čekat," řekla Gabriela a usmála se. ,,Jede mi to za dvacet minut."
Sebastian se zatvářil vděčně. ,,Děkuju. Mám za chvíli sraz s jedním hošanem."
,,Tak utíkej, ať ti nepláchne."
,,Pa, zlato." Políbil ji na tvář. ,,Dej vědět, až přijedeš, ano?"
,,Jasně."
Udělal pár kroků, zastavil se a otočil se na ni. ,,Byl jsem dneska ráno u Samuela. Sice se choval jako debil, ale byl zničený. A ne tím, že spolu čekáte dítě. Spíš tím, že jsi mu dala sbohem."
Dívala se za ním, dokud jí nezmizel z dohledu. Potom se usadila na dřevěnou lavičku natřenou bílým nátěrem a pozorovala cizinku v červené sukni, které se rozsypal uprostřed nástupiště číslo sedmnáct kufr. Její nevrlé rozhazování rukama a klení v neznámém jazyce přišlo Gabriele vtipné. Na tváři jí konečně vykvetl bezstarostný úsměv. Dlouho jí však nevydržel. V tašce jí začal hrát mobil a když ho vyndala, zamračila se. Volal jí Samuel.
Nejdřív chtěla hovor odmítnout, ale stejně by zavolal znovu. Vypnutí mobilu jí zase přišlo slabošské.
,,Co chceš?" ozvala se nepříjemně.
,,Promluvit si."
,,Za chvíli odjíždím. A po telefonu s tebou nic řešit nehodlám. Beztak si nemáme co říct."
,,Ale máme," řekl okamžitě. ,,A klidně si to můžeme vyříkat z očí do očí. Stojím u novinového stánku."
Přesměrovala pohled na stranu, ale Samuela neviděla. ,,Nevidím tě tam."
,,To nevadí," řekl. ,,Můžu k tobě přijít?"
Chtěla ho odmítnout. Ale nedokázala to. ,,Dobře."
Zachvěla se, když ho zahlédla. Černé kalhoty ozdobené růžovým páskem s pyramidkami mu dokonale obepínaly stehna i lýtka. Černé triko s barevným nápisem Sex, drugs and rock and roll mu bylo trochu volnější. Kolem krku měl ovázaný černý šátek a na očích sluneční brýle. Místo steelek dnes zvolil botasky značky Adio.
,,Ahoj, Gabrielo," pozdravil tiše. Znělo to dokonce až nesměle, což přišlo Gabriele absurdní.
,,Co chceš, Samueli? Copak jsem se včera nevyjádřila dost jasně?!"
,,Jestli jsi si vážně jistá tím, že už ti nikdy v životě nemám zkřížit cestu, tak to udělám. Sice mě to bude stát spoustu síly a přemáhání, ale udělám to. Jsem tady kvůli něčemu jinému."
,,Kvůli čemu?"
,,Kvůli němu," ukázal Gabriele na břicho. ,,Něbo kvůli ní, to ještě nemůžeme vědět."
,,Samueli..."
,,Ne," zarazil ji. ,,Čekáš moje dítě. Myslím, že do toho mám co mluvit."
,,Do čeho?"
,,Do toho, jestli ho dáš pryč." Pootočil hlavu, protože cítil, že ho někdo pozoruje. Spatřil asi padesátiletou paní s igelitovou taškou na stehnech. ,,Chcete sex?"
Paní sebou škubla. ,,Cože?"
,,Jestli ne, ta buďte tak laskavá a nečumte na mě."
,,Samueli, nebuď drzý," řekla Gabriela.
,,Já teda nevím, co je drzé víc. Jestli sarkastická poznámka nebo to, že někdo poslouchá cizí hovor."
Paní se zvedla z lavičky a za soustavného frflání se odkolíbala o kus dál.
,,Ty se nikdy nezměníš," špitla Gabriela. ,,Co tady vůbec děláš? Jak jsi věděl, že teď pojedu domů? Zase jsi mě špehoval?!"
,,Dneska ne," řekl a aby podtrhnul váhu svých slov, zvednul dva prsty k přísaze. ,,Poflakuju se po Florenci už přes tři hodiny. Čekal jsem, kdy se objevíš."
,,Hmm," zabručela. ,,Tak co mi chceš?"
Bolelo ho, že je tak chladná. Ale chápal to. ,,Gabrielo, já vím, že to maličké je komplikace. Asi sis nemalovala vizi svého života s tím, že budeš ve dvaceti matkou. Ale vysokou si můžeš dodělat i tak. Já mám peníze, abych se o tebe a o to malé dokázal postarat."
,,Same, mezi námi je konec. To dítě dám co nejdřív pryč. Nechci si jím zkazit život."
,,Rozmysli si to. Třeba budeš chtít za deset let další dítě a nebudeš moct."
,,Medicína je už dost vyspělá na to, aby..."
Přerušil ji jeho smích. ,,Tohle si odpusť, Gabrielo. Tyhle kecy fakt ne. Nikdy nic není stoprocentní. Jako zářný příklad slouží tvoje antikoncepce."
,,Mám to chápat tak, že mě teď odrazuješ od potratu?"
Kývnul. ,,Postarám se o vás. Moc mi na tobě záleží, Gabrielo. Ty to víš. Mám tě rád. Mám tě rád tak moc, až mi z toho běhá mráz po zádech."
Cítila, jak se jí stáhlo hrdlo. Poručila si, že se nesmí rozbrečet. ,,Jsi strašně bledý, Samueli. Zase jsi byl opilý?"
,,Jo," přiznal. ,,Nepřenesl jsem přes srdce, že jsi mi dala kopačky."
,,A tak jsi to vyřešil tím, že ses střískal absintem do němoty?"
,,Přesně tak."
,,To je velmi inteligentní. Přesně tak jedná budoucí otec."
Tahle kousavá poznámka přinutila Samuela se zašklebit. ,,No tak, Gábi. Neodstrkuj mě od sebe."
,,Tohle je poprvé, co jsi mi řekl jinak než Gabrielo. Čím to?"
,,Bavíme se teď snad o něčem jiném, ne?"
,,Ne," zakroutila hlavou. ,,To ty se o tom bavíš. Já už jsem to vyřešila. Půjdu na potrat a tebe už nechci vidět."
Pořád cítil, že jejich vztah ještě může zachránit. Nehodlal to vzdát. ,,Gabrielo, prosím. Neposílej mě pryč."
,,Tak Samuel prosí. Samuel se ponižuje." Ironicky se zasmála. ,,Škoda, že nemám videokameru."
,,Miluju tě."
Zůstala na něj zírat s otevřenou pusou. ,,Cože?"
,,Nebudu se opakovat."
,,Tak v tom případě já budu dělat, že jsem to přeslechla. Bude to tak lepší."
Ztvrdly mu rysy kolem úst. ,,No jak chceš." Vyndal z kapsy kalhot peněženku. Podal z ní Gabriele šest fialových bankovek.
,,Na."
,,Co s tím?"
,,Na potrat."
Chlad jeho hlasu jí přivodil husí kůži. Rozeběhla se jí po těle jako ještěrka. ,,Nechci tvoje peníze."
,,Mě nezajímá, jestli je chceš. Prostě si je vezmi."
,,Nevezmu si špinavé peníze."
Prohlédl si je. ,,Jsou čisté."
Gabriela převrátila oči v sloup. Moc dobře věděla, že její poznámku pochopil, ale i tak řekla: ,,Já myslela, že si nevezmu peníze, které jsi vydělal prodejem drog."
,,Hele, fakt je to takový problém? Proč nedokážeš překousnout, že v noci prodám pár dávek a mám víc, než prodavačka v krámě za měsíc?"
,,Protože," prskla po něm.
,,Super důvod. Tak vezmi si ty peníze."
,,Strč si je do prdele."
Mrsknul bankovky po ní. ,,Dělej si s nimi co chceš. Měj se."
,,Sbohem," procedila mezi zuby.
Protože nemohla přijmout oči, aby se nedívaly na odcházejícího Samuela, dala se do sbírání bankovek. Rozplakala se při tom. Paní s igelitkou, ke které se Sam tak neslušně zachoval, k ní přistoupila a podala jí bankovku, kterou vítr odnesl kousek bokem.
,,Neplačte, slečno," řekla jí. ,,Ten chlapec vás miluje. Nechce vás ztratit. Ani to miminko nechce ztratit. Sice na první pohled vypadá pochybně, ale určitě je to dobrý hoch. Alespoň tak soudím podle toho, co jsem teď slyšela. V dnešní době sotva narazíte na někoho vašeho věku, kdo je ochotný se o vás i o dítě postarat. Neodhánějte ho do sebe. Mohla byste toho v budoucnu moc litovat."
Gabriela nechala slzy stékat po tvářích. Viděla díky nim všechno rozmazaně. Přemýšlela o tom, co jí neznámá paní právě řekla.
Chtěla se rozeběhnout za Samuelem. Ale nevěděla, jestli může. Nevěděla, jestli má.