Polibek na rozloučenou (44)

Anotace: Tady máte pokračování, možná dneska přihodím ještě jeden díl =)

Do vily se dostal Samuel bez problémů, avšak u dveří Brunovi kanceláře narazil na dva svalouše s vlasy ostříhanými na ježka.
,,Kam si myslíš, že se ženeš?" prsknul po něm ten vyšší.
,,Chci okamžitě mluvit s Brunem," odpověděl Samuel stejně nepříjemným tónem.
,,Tak na to zapomeň," řekl ten menší. ,,Má jednání."
,,Je mi úplně jedno, jestli má nebo nemá jednání. Pusťte mě dovnitř!"
,,Dobře mě poslouchej," řekl zase ten vyšší. ,,Ty se teď otočíš na patě a odprejskneš odtud nebo ti rozbijeme hubu."
,,Panejo, že mi ale náháníte strach," pronesl výsměšně.
Jen co to dořekl, přistála mu rána do zubů. Protože ji nečekal, zapotácel se a upadl. Vzpamatoval se během pár sekund, vyskočil na nohy a hnal se po tom, co mu ránu uštědřil. Během chvilinky byli v sobě všichni tři.
Dveře kanceláře se po necelé minutě otevřely. Stál v nich Bruno a nebezpečně zaburácel: ,,Co se to tady děje?!"
Jeden z poskoků klečel na Samuelových zádech a držel mu ruce, ten druhý mu tlačil kolenem na hlavu.
,,Tenhle hajzlík chtěl mermomocí k vám do kanceláře."
,,A neodešel," pokračoval druhý z poskoků, ,,ani když jsme mu řekli, že máte jednání. Potom začal prudit."
,,To není pravda," zahuhlal Samuel ze země.
,,Sakra, okamžitě ho pusťte!" zařval po nich Bruno.
Bleskurychle poslechli. Samuel se převrátil z břicha na záda a chytil se za bolavou hlavu. ,,Díky, Bruno."
,,Co tady děláš? Dnes jsme se na ničem nedomlouvali."
,,Proč mě jeden z tvých chlapů pořád sleduje?"
,,Ty jsi to zase poznal?" Zakroutil hlavou. ,,Protože nad tebou chci mít dohled. Po těch tvých kotrmelcích bude lepší, když tě nechám kontrolovat."
Samuel si přestal mnout bolavý spánek a zadíval se na Bruna. ,,Buď tak laskav a odvolej ho. Nenávidím, když mi někdo leze za prdelí."
,,Dobrá," kývnul Bruno. ,,Možná to udělám."
,,Ne možná," štěknul Samuel. ,,Uděláš to!"
,,Ty nejsi ten, kdo tady poroučí," připomenul mu rázně. ,,A teď jdi pryč, mám tady lidi z Francie."
,,No jo," hlesnul otráveně.

Gabriela celý den myslela na to, co se stalo mezi ní a Samuelem. Cítila se nervózní, lomcoval s ní stres. Všechno to vyústilo tím, že při večeři pocítila ostrou bolest v podbříšku. Z úst se jí vydralo syknutí.
,,Děje se něco?" zeptala se jí maminka.
,,Ne," zakroutila hlavou i když bolest neustupovala. ,,To bude dobré."
,,Jsi si jistá?" zeptal se otec. ,,Hrozně jsi pobledla."
Znovu sykla bolestí, podbřišek jí zachvátila neskutečná křeč. Pevně semknula víčka a ruce přitiskla k břichu.
,,Gábino!" Maminka vyskočila ze židle a přistoupila k ní. ,,Miláčku, co je s tebou?!"
,,Sanitku!" vyhrkla Klára. ,Okmžitě jí zavolejte sanitku!"
Otec se zvednul od stolu a pospíchal k telefonu.
,,Gábi?" zeptala se Klára starostlivě. ,,Ty už jsi byla na tom potratu?"
,,Cože?!" zaječela maminka. ,,Na potratu?"
,,Možná ho už ani nebudu potřebovat," hlesla Gabriela a omdlela.

Krev, která vytékala Samuelovi z rány na čele, už stačila zaschnout. Umyl ji vodou, vzal si dva ibalginy, aby přebil bolest hlavy, usadil se v obýváku na gauči a pustil si televizi. Seriál Ulice zrovna nebyl jeho šálek čaje, a tak televizi zase vypnul. Chvíli civěl do prázdna, potom se rozhodnul, že nakrmí Árese.
Fascinovaně pozoroval, jak potkana stihly kruté, smrtelné křeče, a Árese, jak pokorně čeká, až hlodavec vydechne naposled.
,,Šikovný pavouček," pochválil ho Samuel polohlasem. ,,Moc šikovný."

Gabriela se probrala až v nemocničním pokoji. U postele seděla maminka, oči měla opuchlé pláčem a tvář stáhlou starostmi. Jakmile si všimla, že je Gabriela při vědomí, pokusila se o úsměv.
,,Jak je ti, broučku?" zeptala se tiše.
,,Zle," odpověděla.
,,To bude dobré. Doktor říkal, že budeš v pořádku."
,,A co miminko?" zeptala i když předem znala odpověď.
,,Přišla jsi o něj." Maminka se zavrtěla na židli. ,,Proč jsi mi neřekla, že jsi těhotná, Gabrielo?"
Na okamžik zavřela oči a promluvila, až když je otevřela. ,,Nechtěla jsem vás zatěžovat mými problémy."
,,Jsem tvoje matka, mě můžeš říct všechno. Pochopila bych to. Sice bych z toho byla v šoku, nejspíš o trochu míň, než jsem teď, ale pochopila bych to."
,,Hmm. Mě je strašně špatně, mami."
Naklonila se k ní a pohladila ji po vlasech. ,,Odpočívej, zlato. Musíš nabrat síly."
,,Dobře."
,,Samuel o tom dítěti věděl?"
,,Ano," přiznala.
,,A nechal tě v tom, že?"
,,Ne, to ne. Mami, probereme to, až mi bude líp, ano? Chce se mi teď hrozně spát."
,,Jak chceš." Vstala a políbila dceru na čelo. ,,Odpočiň si."
Potom tiše odešla.

Klára věděla, že hrabat se setře ve věcech není správné, ale prostě musela. Když jí máma oznámila, že Gabriela potratila, vklouzla sestře do pokoje a hledala po kabelkách její mobil. Našla ho v červené sportovní tašce. Chvíli projížděla seznam, než narazila na Samuelovo číslo. Rychle jej vytočila.
,,Ano?" ozval se z druhého konce linky hluboký Samuelův hlas.
,,Ahoj, Samueli, tady Klára."
,,No ahoj," pozdravil zaskočeně. ,,Potřebuješ něco?"
,,Jen jsem si myslela, že bys měl něco vědět."
,,Co něco?"
,,Gabriela je v nemocnici."
Rozhostilo se ticho. Když Samuel promluvil, bylo mu z hlasu znát, že má strach. ,,Proč je v nemocnici?!"
,,Potratila."