Věčnost (15)

Anotace: Opět něco málo...

Jakmile se dotkla svými ústy jeho rtů, projela jí tělem mrazivá vlna. Rty jí na okamžik znehybněly. Byl to Erik, kdo polibek prohloubil. Přitáhnul si její tělo blíž k tomu svému a i když věděl, že dělá něco, čemu se měl za každou cenu vyhnout, nedokázal odolat. Její polibek mu připadal sladký jako med. Poprvé do doby, co zemřel, měl pocit, že je zase normální.
Po krátké chvíli Marina prudce ustoupila o dva kroky dozadu, objala své tělo pažemi a zrak upínala do země. Erik se zhluboka nadechl, i když mu to nebylo vlastně nic platné, a řekl: ,,Promiň."
Zakroutila hlavou. ,,Neomlouvej se. To byla moje chyba."
,,Neměli bychom se do ničeho takového pouštět. Stejně by to nikam nevedlo."
Zvedla hlavu a propálila ho pohledem. ,,Aha. Takže takhle jsi myslel tu chybu." Sevřely se jí útroby.
,,A ty snad jinak?" podivil se.
,,Já jsem mluvila o tom, že jsem tak rychle ukončila ten polibek. Měla jsem totiž pocit, že se mi z něj hlava motá tak, že upadnu. A byla mi zima."
Vzdychnul si a na okamžik skryl obličej do dlaní. ,,Marino," řekl a podíval se na ni. ,,Byl to moc krásný polibek. Ale uvědom si, že už ho nikdy nesmíme zopakovat."
,,Proč?"
,,Protože ty jsi živá. A já mrtvý. Copak by takový vztah mohl fungovat?"
,,Všechno jde, když se chce." Cítila se hrozně špatně. Nesnášela hovory o citech, protože nikdy nevěděla, jak správně vyjádřit, co cítí.
,,A ty chceš?"
Pokrčila rameny. ,,Přitahuješ mě."
,,Ale to jenom proto, že jsi od začátku věděla, že jsem jiný, že se mnou není něco v pořádku. Kdybych byl normální, nezavadila bys o mě pohledem."
,,To si jako myslíš proč?" zeptala se bojovně.
,,Prostě si to myslím."
,,Tak tě musím upozornit, že se pleteš."
,,Jsi si jistá?"
,,Hele," řekla rázně. ,,Nechci se o tomhle bavit. Fajn, když se mnou nechceš nic mít, neměj."
,,Marino," vzdychnul. ,,Pojď ke mně. Promluvíme si o tom."
,,Ne." Otočila se na patě a odcházela.
Rychle seskočil z fontány a pospíchal za ní. ,,Marino!"
Zastavila se, otočila a čekala, až k ní přijde.
,,Tohle přece nejde. Nemůžeš se jen tak sebrat a odejít. Jsme přece kamarádi."
,,No jo, to jsme," souhlasila. ,,Ale postupem času pro mě budeš víc než kamarád, tím jsem si jistá. A asi by bylo jednodušší, kdybychom se přestali vídat už teď."
Bylo to pro něj jako kopanec do žeber. ,,Přestat se vídat? Blázníš?!"
,,Ne," řekla. Bylo jí do breku, ale rozhodla se to na sobě nedát za každou cenu znát.
,,Proboha, Marino, zkus se uklidnit. Byl to jenom jeden polibek. Jeden moc krásný polibek."
,,Který už nesmíme zopakovat, protože se bojíš, že by jsi ke mně mohl začít něco cítit."
Svraštil obočí. ,,Co to?"
,,Nehodlám se opakovat."
,,Marino, jestli si myslíš, že k tobě nic necítím, tak se šeredně pleteš. Copak si myslíš, že bych ti řekl, že jsem mrtvý? Že bych ti vyprávěl o mé matce?"
,,Tak v tom případě nechápu, proč spolu nemůžeme nic mít."
Obrátil oči v sloup, což ji naštvalo. ,,Marino, zkus pochopit, že si nemůžu dovolit nějaký vztah."
,,Amen," prskla. ,,Tak to ti teda nezávidím, že budeš už celou věčnost sám."
To ho zabolelo. ,,Nikdy jsi mi nedala najevo, že bys ke mně něco cítila. Tak mi teď promiň, že na to reaguju jinak, než by se ti líbilo. Kdybys mi to alespoň jednou naznačila, připravil bych si nějakou krásnou řeč."
,,Jejímž obsahem by stejně bylo, že mě nechceš."
,,Pozor," řekl a zvedl ukazováček. ,,To jsem neřekl ani jednou."
,,Ale plyne to z toho, co teď říkáš."
,,Ne," zakroutil hlavou. ,,Jen říkám, že si tě nemůžu dovolit."
,,Copak jsem auto nebo cédéčko, že si mě nemůžeš dovolit?"
Znovu si vzdychnul. Opravdu nečekal, že dneska bude řešit takovéhle téma. ,,Navrhoval bych, abychom šli domů a promysleli si všechna pro a proti. Zítra se sejdeme a..."
,,Nesejdeme," skočila mu ostře do řeči. ,,Jak jsem řekla, nebudeme se vídat. Jen ve škole."
Ztvrdly mu rysy kolem úst, zamračil se. ,,Pokud si to takhle opravdu přeješ, tak ti vyhovím."
,,Fajn."
Otočila se a kvapně odcházela. V očích ji pálily slzy, z jeho přítomnosti měla husí kůži a srdce jí bušilo jako kostelní zvon.
On zůstal stát, ve tváři neměl stopu po jakémkoli pocitu. Jen stál, upřeně pozoroval její záda a v duchu si stále opakoval, že to takhle bude lepší.