Věčnost (27)

Anotace: Tak konečně další díl. Můj internet byl pravděpodobně asi na dovolené, protože nefungoval =D Teď už mu ale žádné zmatky trpět nebudu. Enjoy =) Komentáře potěší

Marina se probudila s otřesnou bolestí hlavy. Jediné, co si pamatovala ze včerejšího večera, byly panáky z broušeného skla, vodka a kešu oříšky. Několik vteřin kolem sebe zmateně mžourala, než pochopila, že se nachází v Erikově pokoji. Pomalu se posadila, aby nerozbouřila už tak dost pošramocený žaludek, a promnula si ospalé oči.
Erik v pokoji nebyl, zůstala po něm jenom vůně, která visela ve vzduchu. Marina zůstala pár minut sedět na posteli, než se odvážila vstát. Bylo jí zle, v hlavě jí hučelo a v ústech jí zůstávala pachuť alkoholu. Byla oblečená jen ve spodním prádle, proto zamířila k Erikově skříni a vyndala z ní černé triko s logem jedné z jeho oblíbených kapel. Oblékla si ho a vyšla z pokoje.
Dům byl tichý. Zamířila do koupelny, kde si opláchla obličej ledovou vodou a s hrůzou si v zrcadle prohlédla svůj obličej. Byl bledý, skoro až zelený a měla opuchlé oči. Zašklebila se na sebe, rukou si prohrábla pocuchané vlasy a svázala je do gumičky, kterou našla na poličce pod zrcadlem.
Tiše zamířila do kuchyně. Za stolem seděla Darina a ládovala se čerstvě upečeným toastem. Jakmile zvedla oči od talíře, vrhla na Marinu zářivý úsměv a rukou jí pokynula, aby si přisedla.
,,Ahoj.“
Marina si odkašlala, než promluvila. ,,Ahoj. Já jsem Marina.“
,,Já vím,“ usmála se. ,,Je zvláštní, že chodíš s Erikem už nějakej ten pátek a potkáváme se teprve teď.“
Marina se lehce usmála. ,,To ano. Když už jsme u Erika - Kde je?“
,,Jel s tátou nakoupit, doma není pomalu co do úst. Říkal, že ti při té příležitosti koupí RedBull, ten pomáhá na kocovinu.“
,,RedBull?“ povytáhla nevěřícně obočí.
,,Jo.“ Ukousla kousek snídaně a pokračovala. ,,Teda alespoň mě se po něm vždycky uleví. A Erikovi taky kdysi moc dobře pomáhal. Neboj. Svěř se do naší péče a do dvou hodin budeš jako rybička.“
Marina se ušklíbla. ,,Tak to sotva. Je mi hrozně.“
,,Ale včera jsi byla hrozně roztomilá.“
,,Já?“
,,Erik tě zaboha nemohl přinutit, abys šla spát. Tancovala jsi mu v pokoji pachangu, tak mě zavolal, abych se na to šla podívat. Bylo to úchvatné.“
Marina cítila, jak rudne. ,,No super.“
,,Jo, bylo to super.“ Napila se džusu. ,,Chceš kafe?“
Zakroutila hlavou. Nebyla si jistá, jestli dokáže cokoli pozřít. ,,Ale děkuju.“
,,Nemáš za co,“ mávla rukou. ,,Jestli chceš, můžeš si dát sprchu. Ledovou, ta pomáhá.“
Vděčně se na ni podívala. ,,Děkuju.“
,,Prosím, neděkuj pořád,“ zasmála se. ,,Upaluj. Přinesu ti čisté ručníky.“

Když Marina vylezla ze sprchy, byl už Erik dávno doma. Oficiálně ji představil svému otci, který se na ni celou dobu mračil a bylo nad slunce jasné, že se mu moc nelíbí, že Marina ví, že je Erik mrtvý.
Erik se rozhodnul o Marinu postarat. Přinutil ji vypít plechovku energetického nápoje a sníst míchaná vajíčka. Hned potom jí dal vyšumět tabletku s trefným názvem Vyprošťovák. Do dvou hodin se Marina vskutku cítila mnohem lépe. Dokonce by se dalo říct, že jí bylo dobře.
,,Opravdu jsem tancovala pachangu?“ zeptala se tiše, když ležela s Erikem na dětsky modré dece v zadní části zahrady. Leželi ve stínu vysokého stromu, proto se jeden druhého nedotýkali, aby Marině nebyla zima.
Erik se rozesmál. ,,Ano. Bylo to komické.“
,,Darině se to taky velmi líbilo.“
,,Darina mi pomohla dostat tě do postele. Byla jsi strašně akční.“
Zase cítila, jak jí tváře žhnou horkostí. ,,Je mi to trapné, moc se omlouvám.“
,,Vždyť nemáš za co,“ řekl jednoduše. Překulil se z boku na záda, ruce si dal za hlavu. ,,Je ti už dobře?“
Kývla. ,,Ano. Samotnou mě to udivuje.“
,,To jsem rád.“
,,Bylo mi před tvým tátou trapně. Poprvé jsi mě představil a já měla zrovna kocovinu. No paráda.“
,,To neřeš, zlato. Tátovi je to fuk. Spíš se mu nelíbí, že víš pravdu, ale to překousne. Dej mu tak dva tři týdny a bude se na tebe usmívat.“
,,Potřebuje se na mě aklimatizovat?“
,,Jo,“ zasmál se. ,,Asi tak nějak.“
Přisunula se blíž k němu a líbla ho na tvář. Otočil hlavu na stranu a řekl: ,,Bude ti zima, Marino. Jdi ode mě dál.“
,,Nechci,“ špitla. ,,Dneska ne.“
Ukradnul si polibek. ,,Jestli zítra chytneš rýmu, tak si za to budeš moct sama. Já tě varoval.“
Zaštířila se. ,,Plně si to uvědomuju.“
Z polibku, který jí věnoval, se jí zatočila hlava. Pohnul se, jemně ji přetočil na záda a lehl si a ni. Srdce jí tlouklo jako zvon, tep vyletěl nahoru jako raketa. Vzdychla mu do úst a přitáhla si ho blíž k sobě. Husí kůže, která se jí roztančila po těle, jí byla ukradená. Vnímala jen Erikovy rty, jeho ruce, které jí putovaly po těle. Zavrtěla se pod ním a z úst jí vyklouzlo jeho jméno.
V tu chvíli od ní rty odtrhnul a rychle se odtáhnul. Zůstala ležet, stále omámená polibkem.
,,Jde sem můj táta.“
Okamžitě byla při smyslech. Posadila se, urovnala si tričko a rozhlédla se kolem. Nikde nikoho neviděla, zahrada byla prázdná.
,,Vždyť nikde není.“
,,Dej mu vteřinku.“
Během pár sekund se opravdu vynořil z domu a rázným krokem mířil k nim, aby Erikovi oznámil, že s Darinou jedou navštívit matku. Erik pokýval hlavou, po tváři mu přeběhnul náznak lítosti, že nemohl jet s nimi.
,,Tati, kdyby jí bylo dnes líp...Řekneš jí...“
,,Řeknu,“ kývnul. ,,Řeknu matce, že ji miluješ.“
,,Děkuju.“
,,Tak ahoj. Na shledanou, Marino.“
,,Na shledanou,“ odpověděla a dokonce se na něj usmála.
Když osaměli, musela se zeptat: ,,Jak jsi věděl, že sem jde?“
,,Viděl jsem to.“
,,Fakticky?“
,,Hmm.“
,,Tak ty opravdu dokážeš předvídat budoucnost!“ Přišlo jí to naprosto senzační. ,,Páni.“
,,Ale ne na povel. Jen občas, fakt jen zřídka, se mi před očima zjeví bílé světlo. A pak obraz toho, co se má stát.“
,,To je fantastické.“
Pokrčil rameny. ,,No já nevím teda. Znervózňuje mě to.“
,,Proč?“
,,Nechci vidět budoucnost předem. Štve mě, že jsem ji teď viděl, štve mě, že jsem tě přestal líbat. Kdybych pokračoval a nečekal, až přijde táta, tak bys mi dovolila, abych ti sundal triko a podprsenku. A u toho by nás pak táta načapal.“
Vypoulila si tvář jazykem. ,,Mno, myslím, že jsem ráda, že tvůj táta neviděl moje prsa.“
Usmál se. ,,Já taky.“
,,Ale když jsme teď sami...“ Nevěděla, jak to má říct, ale podle pohledu, který na ni vrhl, poznala, že ví, o čem teď mluví. ,,Miluju tě, Eriku.“
Zvednul ruku, aby ji mohl pohladit po tváři. ,,Taky tě miluju.“
Oddechla si úlevou i když věděla, že to nebylo vhodné. Objala ho a nechala se políbit.
,,Marino, mám ty tvoje neposedné ruce chápat tak, že bys to chtěla zkusit?"
Kývla, nesměle u toho sklopila oči. ,,Jen se bojím, že nebudeš nic cítit. Necítíš chlad, necítíš teplo, necítíš bolest. Takže ani moje doteky cítit nebudeš."
,,Necítím je povrchově, to je pravda," uznal. ,,Ale cítím je uvnitř sebe. Chápeš?"
Zakroutila hlavou. Usmál se na ni a řekl: ,,To není podstatné. Pojď ke mně."