Skládačka IV.

Anotace: Naomi nečekaná událost připomene minulost z dětství. Opět prožívá svoji noční můru ...

Naomi pomalu otevřela oči. Ozářilo ji prudké světlo. Ihned je zavřela a líně se převalila na druhý bok obličejem ke zdi. Deku si přitáhla blíže k sobě. Snažila se ještě na chvíli zabrat, jenže ve slastném spánku ji bránil jakýsi šramot. Naprosto neochotná překonávat ten hrozný hluk se znovu převalila na záda a jen tak zírala do zdi. Ať se jí chce nebo ne, bude holt muset vstát. S velkou dávkou úsilí se opřela o ruce a velmi pomalu se posadila. Oči měla ještě slepené, takže sotva vnímala. Roztáhla ruce a protáhla se. Prohnula se v zádech a zívla.

V tom pohledem zavadila o kohosi sedícího na zemi.

Ztuhla. Byl to Near.

Byla tak mimo, že si vůbec neuvědomila, že je v místnosti ještě někdo. Samozřejmě, aby ne. Vždyť bydlí na pokoji se třemi kluky. Naomi se rozhodla, že musí ranní vstávání ještě procvičit.

Near vypadal, že si ji vůbec nevšímá. Naomi ani nepřekvapila jeho pozice na zemi v obklopení hromady hraček.

Chvilku jen tak zírala, ale po chvilce si řekla, že to asi nevypadá nejlíp.

"Ahoj."

Pozdrav ji přišel jako docela adekvátní začátek.

Near si přestal hrát s hračkami a aniž by hnul hlavou se na ni podíval. Naomi jeho pohled opět trochu vyvedl z míry. Nic neřekl a pokračoval ve hraní.

Je opravdu divný, poznamenala Naomi v duchu.

Rozhlédla se po prázdném pokoji.

"Kde jsou Mello a Matt?"

Near právě odhodil dvě hračky zpátky do krabice.

"Na snídani." Odpověděl stroze jako vždycky.

"A proč nejsi s nimi?"

Near se na ni v tu ránu podíval a Naomi se opět zalekla. Byl to výraz, že je asi úplně pitomá. Near zase odvrátil pohled k hračkám. Z Krabice vyndal jednoho maňáska a přisunul ho k jednomu, který stál venku.

"Na někoho tu čekám."

Naomi se na něj s podivem podívala. Cože to řekl … ? Rozhodla se to raději neřešit. Skoro ho neznala, ale i za tak krátkou dobu stihla pochopit, že má občas divné řeči.

Odhrnula deku v úmyslu vstát. Zahleděla se na obrovské okno naproti ní. Začalo tu být nějak dusno, musí vyvětrat. Naomi se s mírnou dávkou energie zvedla a zamířila k přísunu kyslíku, jenže sotva udělala pár kroků, zatmělo se ji před očima. Urychleně se zastavila a chytla se za hlavu. Svět se s ní začal malinko točit.

Ksakru, co to … Asi to mám z toho, jak jsem rychle vstala, snažila se sama sebe uklidnit.

Zjistila, že ji Near celou dobu pozoroval. Střetla se s jeho pohledem, ale nebylo ji to zrovna dvakrát příjemné. Ten pohled nebyl obyčejný. Jako by ji koukal až do duše. Nesnášela to a vždycky ji to trochu vykolejilo. Rychle uhnula pohledem a zamířila k oknu. Otevřela jej a naklonila se ven. Spokojeně nasála čerstvý vzduch.

Na okamžik zavřela oči a užívala si ten ranní chládek, když v tom ji z odpočinku vyrušilo klapnutí dveří. Instinktivně se otočila.

Naomi rázem ztuhla. Čekala Mella nebo Matta. Ale tohle …

Naomi vyděšeně zírala na dívku před sebou. Měla krátké černé vlasy pod uši a ofinu. Její tmavé pronikavé oči jakoby Naomi probodávaly.

To nemůže být … pomyslela si. Nee …

Neznámá se na ni provokativně usmála. Naomi se divoce rozbušilo srdce.

To snad ne …

Dívka rázným krokem přistoupila k Nearovi a zezadu ho objala kolem krku. Chlapec ji sjel pohledem a pousmál se. Políbila ho do vlasů.

Naomi nemohla uvěřit tomu co právě vidí. Oni se znají? ONA je ta, na koho Near čekal?

Naomi dívku moc dobře poznávala. Ta … Myslela si, že už ji nikdy neuvidí. Jak se sem vůbec dostala? Mohou Wammy´s House navštěvovat cizí lidé?

Naomi neměla vůbec dobrý pocit. Srdce ji stále tlouklo jak zběsilé, dlaně se ji mírně třásly a v uších ji hučelo.

"Co … co tu děláš?" zeptala se Naomi dívky třesoucím hlasem.

Neznámá zabodla pohled do Naomi a opět se pousmála. Podrbala Neara ve vlasech.

"Ty moc dobře víš co …" pronesla.

Naomi se pevně chytla okenního parapetu. Panebože … To snad nemyslí vážně. Nevědomky kroutila hlavou na stranu.

"Ne … Už zase?"

Černovláska se láskyplně přitulila k Nearovi.

Z Naomi se opět zatočil svět. Předklonila se a chytla se za hlavu. Netečně zírala na podlahu.

Co se to se mnou ksakru děje ?!

V uších ji hučelo, tělo se ji třáslo.

"Nepříjemný pocit, že?" opět uslyšela ten nechutný dívčí hlas, který ji tak rozčiloval.

Jako celý život ….

Naomi se pomalu přesouvala k posteli. Jestli se okamžitě neposadí, za chvíli sebou sekne. Jenže po pár krocích se ozvalo hlasité bouchnutí dveří. Naomi leknutím pozdvihla hlavu.

Ztuhla. Nic. Do pokoje nikdo nevstoupil.

Naomi se zběsile rozhlédla po pokoji? Blázní už?

Neznámá se spokojeně usmála.

"Nepamatuješ se, Naomi?" řekla zlomyslně.

Naomi po ní hodila zlostný pohled. Moc věděla, co má dívka na mysli. Moc dobře si tu situaci, která odstartovala právě bouchnutím dveří, pamatovala …

Nahrnuly se ji do očí slzy … Až moc dobře … Nee … Nechce na to myslet …

V tom uslyšela hlasy. Vzdálené, nerozuměla jim. Ale přesto je poznávala. Panebože, nee …

Žena a muž.

V hlase ji duněly hlasité dupající kroky. Mužský, trochu pomatený hlas. Ticho. Žena křičí. Muž řve. Hádají se.

Naomi stekly slzy po tváři. Jak moc dobře si tu situaci pamatuje …

Řev muže stále sílil. Křičel čím dál silněji. Naomi mu nerozuměla, ale přesto moc dobře věděla, co křičí. Zacpala si uši. Nechtěla to poslouchat. Už znovu ne …

Černovláska pohladila Neara po hrudi a opět se usmála. Jak ji Naomina bezmoc těšila …

Dívka netečně zírala do země. V hlavě ji neustále zněly ty hlasy. Zlostně se podívala na černovlásku. Do jejího spokojeného výrazu. Noami zaťala ruce v pěst.

Způsobuje to snad ona ?!

Rozhlédla se po pokoji.

Ty hlasy. Všude. Co se to tu děje?

V tom se ji v hlavě rozezněl pronikavý ženský výkřik. Naomi vytřeštila oči. Teď to přijde. Zase. Panebože. Muž řve. Slyší cinkání čehosi skleněného. Žena ječí. Cosi padá na zem, rozbíjí se ..

Naomi tečou slzy proudem.

"Mami … Tati …" šeptá.

Hlavou ji otřese obrovská rána. Naomi zavře oči. Slyší rozbití skla a ženský křik. Nastane ticho.

Naomi cítí jak ji buší srdce. Jenom vyděšeně zírá na podlahu.

"Moc dobře si vzpomínáš, že, Naomi?"

Naomi popadl vztek. Zase ten její hnusný hlas! Plná zlosti se na ni podívala. Neznámá dívka se naoko udiveně odtáhla.

"Ale Naomi … Nač ten zlý pohled?" tvářila se najednou jako andílek. "Vždyť přece sama víš, že je to všechno tvoje chyba, ne?"

Naomi sevřela ruce v pěst. Tělo ji polévala zlost. Nenávistně se dívala na tu holku. Holku, která ji celé dětství terorizovala. A když už si myslela, že si užije klid, objeví se tu, aby ji ničila život znovu ?!

"Proč tu vůbec jsi ?!" prskla Naomi na nezvanou návštěvnici. "Přišla jsi, abys mi znovu připomínala minulost? Tak jako celou tu dobu? Nestačilo ti to už?"

Naomi se cítila tak bezmocná! Nemohla s tím nic dělat … Ten hrozný pocit. Tak moc si přála, aby ta kráva vypadla! Z celého jejího života! Nadobro!

Near naprosto v klidu skládal své maňásky do úhledné řady.

"Měla by jsi se uklidnit, Naomi …" poznamenal jakoby nic a přidal další postavičku.

V Naomi to jenom vřelo. Zatnula zuby.

"Víš vůbec, o čem mluvíš ?!" prskla a stoupla si před něj. Vztekle mu všechny maňásky odkopla.

Dívka se zahihňala. Tentokrát Naomi její výsměch ignorovala. Byla naprosto ochromená vzteky. Near na okamžik jen tak zíral na tu spoušť, kterou Naomina noha napáchala. Pak k Naomi zdvihl oči. Naomi mírně ucukla. Nenáviděla se za tuhle reakci. Proč se vždycky tak zalekne?

"Idiote! Nemáš ani ponětí o čem-"

Naomi ani nestihla doříct větu a Near ji drapl za paži a stáhl k sobě. Dívce zděšením poskočilo srdce. Převážila se a padla na kolena. Obličejem byla od něj jen pár centimetrů. Naprosto ztuhla strachem. Srdce se ji opět rozbušilo jako o závod. Nebyla naprosto schopná se pohnout. Near ji opět probodával pohledem.

"Dopadneš stejně jako tví rodiče." Prskl na ni.

Naomi vytřeštila oči. Opět se ji v hlavě rozeznělo třísknutí skla a bolestný výkřik její matky. Přes slzy viděla opět rozmazaně.

Co si to ten bastard vůbec dovoluje ?!

Strach a bezmoc znovu přerostly ve vztek. Vztekle se Nearovi vysmekla a poodešla od něj pár kroků. Near ji jenom klidně pozoroval. Neznámá si tu situaci přímo vychutnávala. Naomi se na ně plná zloby dívala.

"V-vy …" Naomi se třásl hlas.

Byla strachy celá bez sebe. Dívčiny tmavé oči ji neustále probodávaly. Kráva! Ať vypadne a nechá ji na pokoji!

"Vy oba! Co si vůbec myslíte, že děláte! Koukejte vypadnout z mýho života! Oba dva!" Naomi ječela jako smyslů zbavená.

Near ji chladně pozoroval, Neznámá se spokojeně pousmála. To Naomi rozčílilo ještě víc. Cítila se najednou hrozně vyčerpaná. Strach, bezmoc a vztek se v ní mísily najednou. Namáhavě oddechovala.

Nee .. Nemůže se na ně dívat. Nevydrží ty jejich pohledy. Nesnese jejich tváře!

Naomi se prudce otočila a přesunula se k oknu. Potřebuje vzduch! Čerstvý kyslík! Naklonila hlavu z okna a hladově nasála ledový vánek. Na okamžik zavřela oči. Najednou se zadívala na zahradu pod sebou …

Tak čistá a zelená … Naomi jakoby se pomalu uklidňovala. Nejraději by se natáhla a pooomaliinku se ukolébala ke spánku, pryč od všeho, od všech …

V tom ucítila něčí ruku za krkem. Zaječela. Někdo ji krk zezadu pevně sevřel. Tlačil ji hlavu ven o z okna.

Černovláska uchopila jednou rukou Naominu paži a zkroutila ji jí za zády. Hlavu ji stále tlačila dopředu.

Naomi cítila srdce až v krku. Panebože … Horní polovinu těla měla téměř venku. Ještě kousek a převáží se. Vytřeštila oči. Ovládl ji strach.

"Pusť mě ty krávo blbá! Okamžitě mě pusť!" ječela a smýkala sebou ze všech sil.

"Drž hubu! Stejně za všechno můžeš ty!" zaječela na ni černovláska.

Naomi sebou škubala a snažila se vymanit z dívčiného sevření. V tom ji černovláska hrubě kopla do zad. Naomino tělo se převrátilo. Zaječela.

"Chcípni v pekle!"

Uslyšela Naomi hlas plný nenávisti a bolesti než se její tělo převrátilo přes parapet okna a …

V tom Naomi otevřela oči. Zírala na cosi šedého a špinavého.

Srdce ji bušilo jako splašené, ruce se ji třásly, potila se po celém těle …

Byl to jenom sen …

Naomi se rychle posadila. S bušícím srdcem se rozhlížela po pokoji. Zkontrolovala, jestli je každý na svém místě. Matt ležel otočený zády a poklidně spal. Mello měl horní polovinu těla téměř na zemi, hlavu měl skloněnou a dlouhé blonďaté vlasy mu zakrývaly celý obličej. Naomi se i přes tu hrůzu musela pousmát. Ještě kousek a spadne.

V Naomi hrklo. Panebože … Spadne … Z okna .. Jako ve snu. Okamžitě udeřila pohledem do velké okenní tabule. Oddechla si. Nic. Bylo zavřené, nic se nedělo.

Znovu ji poskočilo srdce. Near! Ten vražedný pohled, ta zloba v jeho očích. Rychlostí blesku se po něm otočila a ve zlomku vteřiny si přehrávala všechny možné i nemožné situace.

Tělo ji zaplavila úleva. Near ležel na kraji postele stočený do klubíčka, kolena pod bradou a vypadal jako malé mimino. V obličeji měl až roztomilý výraz.

Všechno je v pořádku. Opravdu to byl jenom sen.

Naomi si lehla zpátky a hbitě se převalila na bok čelem ke zdi..

Pořád měla před sebou tu situaci … Ten vztek, strach, bezmoc … Panika, děs, který ji proudil celým tělem … Jako ve skutečnosti …

Stále se třásla po celém těle. Přitáhla si deku až ke krku. Panebože … Jako v tom snu … Zavřela oči a zachumlala se do peřiny. Jakoby se chránila před všemi nástrahami noci. Tolik chtěla usnout a na tu ošklivou noční můru nemyslet. Jenže se zároveň bála, že se jí sen bude zdát znovu …