Úhel pohledu - IV.díl

Anotace: Barbarě se v jedné minutě změní život.... Ivanka jde na večeři s přáteli. Pistě, piště komentáře! a ať se líbí!

Venku padají velké dešťové kapky. Barbara stojí u okna v nevelké, málo osvětlené nemocniční chodbě. Hlavou se jí honí jediná myšlenka:
„Můj malý bráška už NENÍ!!!!!!......“
Cítí vlastní krev, jak jí pulsuje ve spáncích.. Vybavuje se jí dětství, společný smích, prázdniny trávené u babičky v Krkonoších, polštářové bitky…
Doktoři jí nechtějí nic přesného říct. Zbývá jen čekat…..čekat…..čekat…na rodiče až přiletí z Tunisu.
Neviděla je osm let. Taťka jí jednou za měsíc volá a posílá peníze. Mockrát mu říkala, že je nepotřebuje, že si žije slušně. To by nebyl on, aby jí je neposlal. S mámou nemluví od doby, kdy odešla z domova. Od doby, kdy přiznala, že ji přitahují ženy. Mámu to zlomilo. Viděla ji po boku realitního makléře, právníka nebo přinejmenším podnikatele a ona, ji zklamala.
Jaké to bude znovu ji vidět? Honí se jí hlavou.
„Paní Hollasová?“ osloví ji muž v bílém plášti.
„Ano?“
„Je mi to líto. Manželka vašeho bratra měla vnitřní krvácení do mozku, mnohočetné zlomeniny a ta noha… Udělali jsme vše, co jsme mohli.“
Otevřu ústa a zase je zavřu. Chce se mi křičet! Řvát! Dupat! „Néééé Terezo nééé! Kdo se postará o malou?!“
„Nechce něco na uklidnění?“
Slabě zavrtí hlavou a sesune se na podlahu.

********************************************

„Ahoj!“
„Čau Ivanko!“
„Tak ráda vás zase vidím všechny pohromadě! Pojďte!“
„Andrejko, co firma? Prosperuje?“
„Víc než jsem čekal. Jsem nadšenej!“
„Nadšenej je slabé slovo! Tráví tam všechen čas.“ směje se Maria.
„Ivanko, potřebuji nové kalhoty. Uděláš si na mě čas, viď?“
„No jistě!“
Listuji diářem. „V úterý. Šlo by to?“
„Jo, myslím, že jj.“

Kluci se nám smějí. Nechápou, co nás na tom nakupování táááák baví. My zase nechápeme, jak oni vydrží sedět u fotbalu celý večer. Smějeme se. Skáčeme si do řeči. Bavíme se a je nám strašně fajn. Nevidíme se často, ale díky mé práci, se aspoň skvěle najíme.
Nezapomínám, že pracuji a své postřehy si jako obvykle zaznamenávám do diáře. Obzvlášť mě zaujme kostka syrového tuňáka s kopečky Kari rýže a k němu přesně určené bílé víno. Chutná to znamenitě!