Eliščina nelehká cesta životem 1

Anotace: "Všem cestičku života bez klestí, nejlépe zasypanou květinami ..."

1.díl

Sedí dívka v místnosti, dívá se do čtyř bílých stěn a po tváři jí stékají slzy velké jak hrách. Choulí se do klubíčka a přemítá o životě. Slůvko "proč" se jí stále dostává na mysl, ale odpověď nenalézá. Ač ještě mladá, prožila tolik, co by se dalo vměstnat do celého života. Zavírá oči a vrací se do dětských let. Blonďatá holčička s úsměvem na tváři touží po pohlazení od maminky, které se jí stále nedostává a ona neví, proč. Snaží se získat lásku svými činy. V útlém věku pomáhá s domácností, uklízí, vaří ... Nechodí ven jako ostatní děti a stále věří, že tím si získá lásku, po které tak touží. Dostává najíst, chodí oblečená, "jen" ten cit ale, to rodinné teplo jí chybí. Proto se mimo domácnosti zaměřuje také na školu. Studuje stále na výbornou a nedovolí si přinést dvojku domů. Ale noc co noc pláče, nechápe, proč za veškeré úsilí nepřichází ani zlomek něhy od maminky, po které tak touží. Tatínek něhu dával, dokud mu to ale žena nezakázala a to bohužel to malé dítko nedokáže pochopit. Ve dvanácti letech je na pokraji sil, dívenka zná jen školu, domácnost...školu a opět domácnost. Chce být dokonalá ve všem, touží se zavděčit a získat si láskyplné objetí od rodičů. Přestává jíst, cítí, že ušetří domácí rozpočet a začíná usilovat o dokonalou postavičku jako ukazují stránky časopisu. Již v tomto dětském světě žije život dospělého a také se tak snaží chovat. Bere veškerou zodpovědnost za vše a za všechny na sebe. Někomu z rodiny je smutno a ona dává vinu sobě a snaží se to napravit. Holčičce mizí úsměv, tvář je protkaná bolestí a oči ztrácejí jas. Pobledlé děvče chřadne a ztrácí se, nikdo to zprvu nevidí. Až se dostane na hranici života a smrti, začíná si okolí uvědomovat, že je něco v nepořádku. Bohužel ale nesnaží se vrátit té malé dech láskou, ale silou ji nutí jíst a ve všem fungovat. Nesmí si dovolit dát své pocity najevo. Musí být před nimi silná. Pláč je již na denním pořádku, musí ale plakat tiše v koutku, ať to nikdo nevidí, neslyší. Díky tělíčku na pokraji smrti se dostává k lékaři, ten sám řekne, že jí chybí jen láska a pohlazení. To ale rodiče nechtějí vůbec slyšet. Je pro ně robotem, který musí jíst a fungovat na dvěstě procent. Tvrdou rukou se dostává na váhu, která vítězí nad smrtí těla...