V Objetí Temnot – Akt IV. – Všechno O Nás

Anotace: čtvrtý akt pětiaktového literárního scénáře

Scéna 1

Zeď. Noc.
Julie sedí na Zdi a dívá se do Říše Světel. Vypadá ztrápeně. Chvilku ji jen tak pozorujeme. Pak se nám do obrazu prostřihne útržek její myšlenky. Myslí na to, jak naposledy viděla Helenu a co jí Helena řekla.

HELENA: Proč nikdo nic nechápe?!

Hlavou se jí míhají obrazy Heleny; vzpomínky na tančení po jejím boku i na chvíli, kdy ji viděla naposled. My tyto obrazy sledujeme s ní.

HLAS CVIČITELE: Víš, sedává po večerech ve svém pokoji a pokouší se dát znovu dohromady tvojí masku.

HLAS JULIE (PŘEKRÝVÁ SE S HLASEM CVIČITELE – ZNÍ JAKO OZVĚNA): Chce mě zpátky.
HLAS CVIČITELE: Chce tě zpátky.

Julie se podívá k zemi s výrazem provinilce. Vzpomíná na dobu nedávnou. Jak utekla z domku u Zdi, jak se potom jen tak bezcílně procházela podél Zdi, pila z potůčků u Zdi, stávala se stále špinavější a otrhanější. Chodila také po Zdi a za ni, kde ji nestvůry nenapadaly a nechávaly ji být. Pak zavítala do vesnice u Zdi, kde ji napadli a zmlátili kluci.
Julie si opět vzpomene na dobu, kdy spolu s Helenou bezstarostně cvičili před Cvičitelem u domku u Zdi.

HLAS JULIE: Takovou, jaká jsem byla.

Julie se podívá podél zdi tam, kde zřejmě někde bude domek u Zdi. Vzdychne si. Pak se podívá na Říši Světel.

HLAS JULIE: Jaká jsem byla…

Podívá se přes Zeď na Říši Temnot.

HLAS JULIE: Jaká jsem? Co se mi stalo? Proč už nejsem stejná?

Julii před očima vyvstává obraz jí samotné, jak pomalu bloumá po ulicích vesnice u Zdi, po polích Říše Světel, podél Zdi. Pak vidíme skrze její oči netvora, který ji přepadl v domku na druhé straně Zdi.

NETVOR: Přijdeme si pro tebe znovu!

Vidíme Julii, jak leží na nemocničním lůžku zahalená v temnotě.

HLAS HELENY: Je to zrada, když se vám někdo změní před očima…

Julie si vzdychne. Pak se její obličej zatvrdí. Seskočí se Zdi a podívá se podél ní. Vyrazí.

HLAS JULIE: Jak to začalo? Co se to se mnou děje? Proč už nejsem stejná? Kam jdu? Co se mi stalo?

S Julií se loučíme pohledem na její záda, která odcházejí podél Zdi.

Scéna 2

Zeď. Ráno.
Julie přichází k domku u Zdi. Přichází ze stejné strany, jako kdysi, když šla z druhé strany Zdi, znásilněná a pohmožděná. Stále má na sobě jizvy a modřiny, které se ještě nezahojily. Když přijde o kousek blíž, zvedne hlavu a podívá se na domek.
Vidíme vnitřek domku u Zdi. Julie sedí nahá na posteli a u ní stojí Helena s Cvičitelem. Kolem Julie se míhají duchové a zlé přízraky. Jeden z nich ji něco pošeptá do ucha, načež ona zdvihne hlavu a řekne Heleně:

JULIE: Znásilnili mě.

Vidíme Helenu, které kolem hlavy prolétne několik přízraků. Když však zatvrdí svůj výraz, přízraky zmizí.
Julie opět skloní hlavu.
Vidíme Julii, jak kráčí po ulici vesnice u Zdi, podepírá ji Helena a všude kolem Julie krouží přízraky, které lidi kolem straší a oni se jim musejí bránit.
Julie (opět stojící u domku u Zdi v současnosti) zvedne oči ke konstrukci rozhledny nad domkem.
Na konstrukci stojí Julie, ještě nezraněná, otočená zády ke Zdi. (Julie v současnosti stočí oči jinam.) Kousek dál u Zdi zrovna malá Julie přelézá Zeď. Vzpíná ruce k temnotě za Zdí, jakoby ji chtěla obejmout. Starší Julie na rozhledně si shrnuje kalhotky a vystrkuje na temnotu zadek.
Vidíme záběr z chaloupky za Zdí, kde zrovna jedna odporná nestvůra Julii souloží.
Oči Julie v současnosti jsou upřeny k rozhledně. Julie stojící na ní se zadkem vystrčeným na temnotu za Zdí jakoby byla v obraze rozdělena sama i se vším okolo ní na dvě strany: temnou od pasu dolů a světlou od pasu nahoru. Julie v současnosti zkřiví rty a zamyslí se. Pak vzhlédne k vesnici u Zdi.
Vidíme skupinu kluků, kteří mlátí Julii, ležící na zemi.

KLUK1: Tak jak se ti líbí tohle, co?

KLUK2: Je to přesně to, co máš ráda, viď?!

Kolem Julie se vznášejí přízraky, kolem kluků však ne. Ti najednou vypadají jako andělé.
Vidíme Juliino oko.
Pohledem Julie se jeví anděl jako rozšklebený zuřivec s ostrými zuby a mléčnýma slepýma očima.
Julie v současnosti si sedne na zem. Sleduje své tělo a stíny na něm. Osahává své stíny.

JULIE: Nejsou zlé. Jsou jen temné.

Jak tak prohlíží své tělo, narazí na něm na tetování nad zadkem. Zamyslí se nad ním.
Vidíme malou Julii, jak vztahuje ruce za Zeď a matka (která vypadá jako anděl) ji odtahuje od Zdi.

JULIINA MATKA: To nesmíš!

Vidíme Julii, jak tančí před Cvičitelem a ten si všimne jejího tetování a zakřičí. V té chvíli jeho tvář vypadá jako tvář anděla.

CVIČITEL: To nesmíš!

Vidíme Julii, stojící na rozhledně a stahující si kalhotky.

HLASY JULIINY MATKY, CVIČITELE A HELENY: To nesmíš!

Vidíme Juliin obličej (v současnosti). Pousměje se. Úsměv ji ale z tváře vymizí, protože uviděla před očima další obraz. Pohled z rozhledny za Zeď, kde stojí muž v masce měsíce.
Pohled na Julii, ležící v noci v posteli a masturbující. Oknem na ni shlíží měsíc.
Julie se zamyslí, ale pak zavrtí hlavou.
Opře se zády o Zeď a dlouze se zamyslí. Pak vstane a jde kamsi směrem podél Zdi.

Scéna 3

Soumrak. Zeď.
Vidíme horní okraj Zdi. Vyšvihne se na něj Julie. Jakmile je nahoře, zadívá se do bažin Říše Temnot a my s ní.
Pak stočí pohled kamsi podél Zdi. Seskočí ze Zdi a jde podél ní, úplně beze strachu.
Vidíme ji, kráčet směle vpřed.
Vidíme chvilku vedle Julie kráčející postavu v masce měsíce.
Nedaleko už je vidět chatrč na druhé straně Zdi. Julie se když ji uvidí zastaví a dívá se na ni.
Jsme uvnitř chatrče. Julie vchází dovnitř. Na prahu se zastaví.
Na prahu se zastaví v dalším záběru i muž v masce měsíce. Po chvilce si masku sundá a pod ní je vidět jeho děsivá karikaturní tvář. Stejně tak si sundává masku Julie.
Julie polkne naprázdno. Na chvilku stočí tvář pryč. Otočí se a klekne si na prahu. Rázem se kolem ní objeví spousta přízraků, které jí létají kolem hlavy a za ní v chatrči se začne odehrávat scéna jejího znásilnění. Julie slyší svůj vlastní křik a zavře pevně oči i pusu. Na tváři se jí začne formovat maska slunce. Nad ní stojí anděl a drží ji otočenou s tváří pryč od té děsivé scény.
Julie ucítí dotek andělovy ruky na rameni a osahá si tvář, přičemž ucítí masku slunce. Chvilku oddychuje a pak si masku serve a otočí se obličejem ke scéně za sebou. Anděl zmizí, zmizí maska a zmizí i všechny přízraky.
Scéna před Julií, kterou vidí ona a teď i my. Leží na stole, zadek má na jeho okraji a po těle ji přejíždí ruce démonů zla. Jeden z nich, velmi ohavný a veliký (není to ten, který ji vylákal za Zeď) ji přitom souloží. Ona má nohy za jeho zády. Křičí a nestvůry vydávají odporné pazvuky.
Juliina tvář se nakloní a v jejím pohledu je vidět jakýsi soucit, unavenost a melancholie.
Vidíme tvář Julie, zalehnuté démonem. Z očí jí tečou slzy a ona kroutí hlavou, vzlyká a občas zakřičí.
Nad Juliinýma rukama, které drží a olizují démoni, se objeví Julie (v současnosti). Dívá se na ně a pak na Juliinu tvář. Z jejího pohledu je vidět pod démonovo břicho, jak do Julie vniká.
Julie v současnosti se na to celé dívá. Pak zakloní hlavu a něco jí dojde. Podívá se ze dveří. Do dveří se dívá měsíc.
Vidíme Julii, jak v měsíčním svitu ve svém pokoji v domku u Zdi masturbuje.
Vidíme Julii na rozhledně, kdy má tělo rozdělené na dvě části: temnou a světlou.
Vidíme Julii, jak si prohlíží stíny na svém těle.

JULIE: Nejsou zlé. Jsou jen temné.

Julie vidí Zeměkouli. Z jedné strany je osvětlená a z druhé je temná. Vidíme, jak její temná strana odpadne. Vidíme lidi na ulicích vesnice u Zdi.

JULIE: Je to jako moje tělo.

Vidíme jak se lidé na ulicích mění v polovinu zeměkoule. Každý z nich, pomalých a ucouraných, je najednou kulhající polovinou zeměkoule, převáženou na jednu stranu.
Vidíme netvora, stojícího u dveří chatrče na druhé straně Zdi.

NETVOR: Jsme jako mrtví! Ty a tvoje kamarádka jste jediný živí na tomhle světě!

Vidíme scénu znásilňování Julie a vidíme, jak se temnota démona a světlo Juliiny kůže slije do jednoho kruhu, do kterého se poté slije i Julie, vystrkující zadek na Říši Temnot.

JULIE: Já nejsem mrtvá. Nejsem jenom součástí jedné poloviny světa.

Tento kruh se pak stane polotemnou, polosvětlou Zeměkoulí.

JULIE: Moje tělo v sobě tehdy obsáhlo svět celý.

Julie stojí sama v chatrči u Zdi a dívá se na stůl. Ten je teď už prázdný. Jde k jedné stěně, sedne si a opře se o ni zády. Chvilku se jen dívá do prázdna a pak se její oči upřou kamsi pod stůl.

JULIE: Chce mě zpátky.

Pod stolem vidíme masku měsíce.

HLAS CVIČITELE: Víš, sedává po večerech ve svém pokoji a pokouší se dát znovu dohromady tvojí masku.

Julie se na masku dívá. Vidíme v záběru ji i masku. Julie vstane, sehne se pod stůl a vezme masku ze země. Pak odejde pryč a je slyšet zaskřípění dveří od chatrče.

Konec čtvrtého aktu.