Hra na kočku a myš - 6. a 7.kapitola

Anotace: ...Pomalým krokem se rozejdu směrem k nim. Ještě naposledy si promýšlím, co řeknu a zhluboka se nadechnu. Nahodím ksicht typu „moc ráda tě vidím, Chrisi“ a zastavím se před tou dvojičkou. Oba se na mě překvapeně podívají...

Sbírka: Hra na kočku a myš

6. VÍTEJ, NOVÁ SPOLUŽAČKO

Další hodinu po matice máme biologii se Simonem. Abych řekla pravdu, moc z toho nadšená nejsem. Od toho „ incidentu “ jsem vždycky, když kolem mě prochází, nervózní. Ani pořádně nevím proč.
Zhruba v polovině tý šíleně nudný hodiny se stane něco naprosto nečekanýho. Ozve se krátké, ale energické zaklepání na dveře a dovnitř vejde vysoká dívka s hnědými nakrátko střiženými vlasy, zelenýma živýma očima a celkově s otráveným výrazem v obličeji. V ruce držela řetízek a pořád si s ním hrála.
Něco potichu řekla učiteli, a pak se podívala na mě. Ale tak nějak...jako by mě znala. Zvláštní. „ Tohle je nová studentka.“ Řekl najednou Simon.
Dívka se pousmála. „ Já jsem Kate. Kate Londonová a přistěhovala jsem se sem z Miami.“ A sotva to dopověděla, aniž by počkala na pokyn učitele, šla si sednout do lavice. Do MÉ lavice ke mně. Nejdřív jsem ji chtěla okamžitě vyhodit, ale když tiše řekla : „ Potom ti to vysvětlím“, rozmyslela jsem si to. Mohlo by to být zajímavé.
O přestávce.
Nedůvěřivě se na ni podívám. „Tak o co tady jde?“ Zeptám se rovnou. Tohle totiž není žádná náhoda.
„ Přeložili mě na tohle oddělení ty-víš-čeho a tak jsem tady. Napadlo mě, že když s tebou budu chodit do třídy, tak by jsme spolu mohli sedět, ne?“
Chvíli nad tím přemýšlím. Vlastně to ani není špatný nápad. Změna je život, ne? Můžu to zkusit. „Susannah Sulivanová.“ Představím se jí na znamení souhlasu. Obě se usmějeme.
V tu chvíli se k nám otočí Chris. Drze mě sjede pohledem a vyzývavě se na mě podívá. „ Otoč se zpátky, nádhero.“
„ Já se ale neotáčím kvůli tobě Milady, víš?“ odpoví mi jízlivě. Neodpovím, jen se ušklíbnu. „Já jsem Chris a tohle je Paul. Kdybys s něčím potřebovala pomoct, tak už víš na koho se obrátit.“ Představí se Kate a provokativně se na mě ještě podívá. Jestli mě chtěl naštvat, tak se mu to podařilo.
„ Hezkej...“ Zamumlá si Kate. Umím si představit, jak na ni asi zapůsobil. Nereaguju na to.
Když pak spolu dokonce jdem ze školy, povídáme si. Najednou se ale hovor stočí na nepříjemné téma. „ Slyšela si už o lidech z SDS?“ Zeptá se najednou Kate.
Polknu. Je mi nepříjemný mluvit o tomhle. Moc na to pyšná nejsem. Lidi nás z projektu SDS považují minimálně za cvoky a podivíny. A jak už jsem jednou říkala. Nemají nás ani trochu rádi. Snad se nás bojí...fakt nevím. „ Něco jo...proč?“
„ Prý je u nás na oddělení někdo z nich. Slyšela jsem o tom projektu samý divný řeči...“ odmlčí se Kate. Nevím, co na to říct. Nervózně se ohlídnu přes rameno.
V tom si všimnu v tom nepřehledném davu nápadně hezkého černovlasého kluka, který jde za námi. Kdo to vlastně je? Hned ho poznám. To je přece Chris! A sleduje nás. To snad není možný! On mi snad nedá pokoj! Omluvím se Kate, že už musím jít a odpojím se od ní. Jdu rovnou domů.
Asi bych mu měla názorně ukázat, co se stane jestli mě bude ještě někdy sledovat. Cestou si dávám pozor jestli mě pořád sleduje. Bude litovat dne, kdy tuhle hru na kočku a myš rozehrál. Já totiž myš nebudu. Ale až zítra ve škole.

7. POMSTA BUDE SLADKÁ... SNAD

Rozhlížím se po dvoře školy. Tak kde je sakra?! Projíždím pohledem po mých drahých spolužácích. Áách. Tam je. A jen s Jessikou...čím dál tím lepší. Má se na co těšit.
Pomalým krokem se rozejdu směrem k nim. Ještě naposledy si promýšlím, co řeknu a zhluboka se nadechnu.
Nahodím ksicht typu „moc ráda tě vidím, Chrisi“ a zastavím se před tou dvojičkou. Oba se na mě překvapeně podívají. „ Jé...moc ráda tě vidím, Chrisi...chtěla jsem ti poděkovat za ten včerejšek, bylo to fakt bombastický...“ Řeknu takovým způsobem, že ani Jessika na okamžik neváhá o pravdivosti mých slov. Chvíli sleduju Chrisův překvapený pohled.
„ C-cože?“ Vyštěkne kupodivu Jess ne na mě, ale na Chrise.
„ Já nevím, o čem to mluvíš.“ Podívá se na mě zmateně a pak na Jess.
„ Aha...to bylo tajný.“ Zahihňám se. „Omlouvám se...myslela jsem, žes jí to už řekl.“ Otočím se k odchodu. Když ale procházím těsně kolem Jessiky, dodám jen pro ni. „ Ani se ti nedivím, že se ti Chris tak líbí...v líbání je fakt nejlepší a v tom ostatním taky.“ A odejdu rychle ze dvora. Ať si to tam ti dva vyříkají pěkně sami.
„ Co to mělo ksakru znamenat?!“ se najednou ozve z těsné blízkosti za mnou, zrovna, když si vytahuju učebnice ze svý skřínky. Je mi hned jasný, kdo to je, a tak se ani neotáčím a nevzrušeně pokračuju v skládání knížek do báglu.
„Hm...nejspíš ti Jess předvedla pěknou estrádu, nádhero.“
„ To tě, Milady nemusí zajímat. Proč si to udělala!“ Zuří Chris dál.
„Takže jo.“ Pousměju se sama pro sebe. Paráda. Přesně podle plánu. „ To je za ten včerejšek, víš? Já vím, že si mě zase šmíroval.“ Vysvětlím mu ledově klidným hlasem.
„ Seš zákeřná mrcha, víš to?!“ Na okamžik mě tím vyrazí dech. Zrovna on tu má o zákeřnosti co kecat. Tak tohle dost přehnal.
„ A co seš asi ty? Podrazáckej šmíráckej hajzl?“ Neovládnu se a pevně sevřu pěsti.
„ Ale copak..naštval jsem tě? Nebo mi chceš jednu vrazit? Seš tak předvídatelná...“ Podívá se na mě pohrdavě. Ten mi taky může. Já a předvídatelná?! Chvíli tam bezeslova stojím. Nevím proč, ale dotklo se mě to...zranilo mě to.
Na tohle už neodpovídám. Odcházím. Když ale procházím těsně kolem něho, syknu, aby to slyšel jen on.
„ Tohle jsi fakt přehnal. Varuju tě. Ještě jednou mě sleduj nebo se mi jakkoliv pleť do života a dopadne to mnohem hůř než tenhle malinkatý výstup před drahouškem Jess, tak si to laskavě zapamatuj-nebudu ti to říkat dvakrát.“
V tu chvíli mě pevně chytl za zápěstí a řeknu vám...nevypadal moc nadšeně.
„ Vyhrožuješ mi ?“
„ Ne pouze konstatuji.“ Bleskově se mu vyškubnu a hrdě odkráčím, i když mám chvíli na krajíčku. Takhle to nemělo dopadnout...plánovala jsem to trošku jinak.
„ Suze..? Stalo se ti něco?“ Uslyším před sebou. Podívám se kdo to na mě mluví. Kate. Tváří se ustaraně.